Tajné dokumenty USA: Jak Rusové jednali s Američany o okupaci Československa

Dvacátého srpna 1968 ve 20.15 hod. washingtonského času přijímá americký prezident L. B. Johnson sovětského velvyslance Anatolije Dobrynina. Ten s ním nejdřív tlachá o nedůležitých věcech, třeba o tom, kdy se prezident zase vrátí na svůj ranč. Náhle si Dobrynin jakoby vzpomene: „A teď, pane, prezidente, mám naléhavou instrukci od své vlády, abych vás informoval o vážné záležitosti. Přečtu to.“ Také tato sovětská lež má krátké nohy: vláda Československé socialistické republiky se prý „obrátila na spojenecké státy včetně Sovětského svazu se žádostí o poskytnutí přímé pomoci včetně pomoci vojenských sil“. Tyto kroky jsou údajně „plně diktovány zájmem o posílení míru“. Překvapený Johnson řekne: „Rád bych si to vzal a přečetl a prostudoval a velmi oceňuji, že jste mi to přinesl, podívám se na to ráno s ministrem Ruskem a ozveme se vám.“

Slova „podívám se na to ráno“ dala název celé knize, jejíž podtitul zní Pražské jaro 1968 v tajných dokumentech ministerstva zahraničí USA. Tato publikace přináší výběr a český překlad 37 textů z prosince 1967 až září 1968, které se cele nebo převážně týkají politického vývoje Československa v té době a jeho zahraničních souvislostí. Překlad z anglickojazyčných originálů pořídil a komentuje novinář a diplomat Tomáš Smetánka.

Kniha vyšla v Edici Echo, poslední kusy unikátní publikace lze u příležitosti srpnového výročí mořádně získat za 150 Kč pouze zde.

Čteme tu bystré analýzy i nenaplněné spekulace, například v telegramu z velvyslanectví USA z 2. prosince 1967 už se správně předpovídá výměna „Novotného v prezidentském úřadě stárnoucím generálem Svobodou“, místo Dubčekova mocenského vzestupu však Američané vyslovují mylnou prognózu o převzetí funkce prvního tajemníka ÚV KSČ „tajemníkem Kolderem“. A dodávají: „Spisovatelé zatím zůstávají potichu.“ Atd.Kniha Edice Echo „Podívám se na to ráno“ nabízí dokumenty amerického ministerstva zahraničí soustředěné ve sborníku Foreign Relations of the United States, které obsahují desítky položek se vztahem k Československu. Výběr, překlad a komentáře jsou dílem Tomáše Smetánky, jednoho z prvních porevolučních šéfredaktorů Lidových novin, který ale novinářskou branži opustil a poslední dvě dekády se věnuje diplomacii; působil jako velvyslanec republiky v Jordánsku, Číně, Jižní Koreji nebo Indonésii, aktuálně je velvyslancem ČR v Pákistánu.

Absurdnost sovětské lži o invazi na žádost československé vlády je umocněna kontextem, v němž zazněla. V amerických dokumentech je schůzka Johnsona s Dobryninem zaznamenána takto:

Prezident zahájil schůzku otázkou, jak se má velvyslanec Dobrynin a předseda sovětské vlády pan Kosygin. Pak sdělil, že předchozí vever na ranči viděl barevný film a že byl moc dobrý. Byl to film pořízený v Glassboro, když se prezident setkal s Kosyginem.

Pan Dobrynin řekl, že by ho byl rád viděl, a prezident mu řekl, že to bylo pěkné od Kosygina i od něho. Prezident řekl, že bylo zvlášť dobré, když mluvil k lidem, kteří se shromáždili před domem.

Pan Dobrynin řekl, že to asi byli studenti. Prezident odpověděl: „A vy jste si mohl myslet, že to byl…“ Pan Rostow, prezidentův bezpečnostní poradce, do toho vstoupil: „Agitátor.“

Prezident řekl: „No, mohl jste si myslet, že by to mohl být okresní soudce z New Jersey, prezident Spojených států nebo kdokoli.“ Pan Dobrynin se těmto prezidentovým slovům zasmál. Prezident dodal, že to bylo plné barev, protože děti měly červené, modré a zelené oblečení – různé barvy. Pan Dobrynin se zeptal prezidenta, jestli někdy viděl Pochod mládeže (nebyl si jist názvem), a řekl, že to byla skvělá podívaná, hodně barevná, a spousta lidí. Řekl, že bylo zajímavé to vidět.

Prezident sdělil Waltu Rostowovi, že ministr zahraničí Dean Rusk bude v devět hodin v televizi a že by to měl vidět.

Prezident pravil, že se přijel dát ostříhat, protože na ranči nemá holiče, a nato se pan Dobrynin zeptal: „Proč ne?“ Oba se zasmáli. Pan Dobrynin se pak prezidenta zeptal, jestli bude na ranči dlouho. Prezident mu předtím řekl, že ráno odjíždí na ranč. Odpověděl, že tam zůstane, jestli nezemře prezident Eisenhower. Řekl, že by tu musel být druhý a možná třetí den – je to šestidenní záležitost. Pátý den ho ale odvezou do Kansasu, a on, prezident, neví, jestli tam pojede, nebo ne. Prezident řekl, že prezident Eisenhower měl ten den další infarkt.

Pan Dobrynin řekl: „Má pořád silné srdce, když po tolika infarktech pořád žije. To je neuvěřitelné.“ Prezident sdělil panu Dobryninovi, že on, prezident, měl jeden infarkt a málem to nepřežil. Řekl, že mu tlak najednou klesl na nulu a že ho odpočítali. Řekl, že si mysleli, že je po něm.

Pan Dobrynin řekl: „To je hodně nebezpečné… dřív se dával nějaký stimulant nebo něco. Jinak se nedalo dělat nic. Nebyly operace, nic konkrétního. Nedalo se nic dělat – zvlášť v takovém věku. A dnes, i v naší zemi, dnes máme velice dobré chirurgy – ale … až doteď nebyla ani jedna operace.“

Prezident řekl, že otevře úplně nové, jiné a komplexní problémy.

Pan Dobrynin řekl: „O to jde.“

Prezident pak panu Dobryninovi nabídl fresku, dietní nápoj citrusové chuti, a zeptal se ho, jestli ji někdy pil. Pan Dobrynin řekl: „Ne, je to silné?“

Prezident mu řekl, že neobsahuje žádný alkohol, nemá žádné kalorie, a pan Dobrynin chtěl vědět, jak to udělal. Prezident řekl, že musí shodit nějaká kila a že už zhubl o tři nebo čtyři.

Pan Dobrynin dále řekl: „A teď, pane prezidente, mám naléhavou instrukci od své vlády, abych vás informoval o vážné záležitosti. Přečtu to.“ Prezident ho požádal, aby četl trochu hlasitěji, protože trochu hůř slyší, ale nechce si brát naslouchátko. Pan Dobrynin pokračoval: „Kosygin mě osobně požádal, abych vás navštívil a řekl vám jménem své vlády následující. Přečtu to, co vám mám sdělit.‚Vláda Sovětského svazu pokládá za nezbytné Vás osobně, pane prezidente Johnsone, informovat o následujícím. V souvislosti s dalším zhoršením situace, které způsobilo spiknutí vnějších a vnitřních sil agrese proti existujícímu společenskému řádu v Československu a proti státnosti založené ústavou této země, se vláda Československé socialistické republiky obrátila na spojenecké státy včetně Sovětského svazu se žádostí o poskytnutí přímé pomoci včetně pomoci vojenských sil. Sovětská vláda opakovaně konstatovala, že události v Československu a okolí se dotýkají životních zájmů Sovětského svazu a řady dalších států, spojených příslušnými smluvními závazky, a že ohrožení socialistického řádu v Československu představuje zároveň ohrožení základů evropského míru a světové bezpečnosti. S ohledem na to sovětská vláda a vlády spojeneckých zemí společně rozhodly, že vyhoví žádosti vlády Československé socialistické republiky a poskytnou nezbytnou pomoc československému lidu. V souladu s tím sovětské vojenské jednotky dostaly rozkazy ke vstupu na území Československa. Samozřejmě budou z území Československé socialistické republiky bez prodlení staženy, jakmile bude současná hrozba bezpečnosti odstraněna a dojdou k závěru, že další přítomnost spojeneckých jednotek už není potřebná. Přejeme si, aby prezident Johnson věděl, že naše kroky, které podnikáme na žádost československé vlády, jsou plně diktovány zájmem o posílení míru a že nijak nezasahují do státních zájmů Spojených států nebo kteréhokoli jiného státu. Vycházíme z faktu, že současné události by neměly poškodit sovětsko-americké vztahy, jejichž rozvoji sovětská vláda stejně jako dříve přikládá velký význam. Tohle jsem vám měl říci.‘

Prezident řekl: „Rád bych si to vzal a přečetl a prostudoval a velmi oceňuji, že jste mi to přinesl, podívám se na to ráno s ministrem Ruskem a ozveme se vám.“

Pan Dobrynin prezidentovi poděkoval.
https://bit.ly/3AYebvp

sdílet na