Trump odvolává válku

Martin Davídek fb

Americký prezident Donald Trump dnešním nočním rozjásaným statusem ohlásil příměří mezi Izraelem a Iránem. Lze to jen ocenit.

Stát s hořící sirkou uprostřed pláně, prosáklé benzínem bylo jednoduše čiré šílenství.

Riziko, že americká administrativa, v podpoře izraelského napadení Iránu, zapálí neopatrnou akcí rozsáhlý konflikt uvnitř rozsáhlého islámského světa a následně takto rozpoutá střet napříč Blízkým východem, tak i Asií, je rizikem až zdrcujícím.

Dvě základní věci, které pravděpodobně rozhodly o odvrácení hrozivé eskalace:

První je velmi rychlá a silná reakce světa. Irán, křižovatka zájmů v západní Asii není osamoceným státem, který je možné beztrestně vybombardovat a rozvrátit. Jako tomu bylo v předchozích letech, v postupnému sledu vojenských aktivit americké administrativy. Za niž můžeme vidět hrozivé výsledky akcí v podobě rozvrácené Libye, Iráku, Afganistánu či Sýrie.

Asie se v důsledku imperiálních křížových výprav proti „osám zla“ změnila.

Jestliže ještě před dvaceti lety americký prezident George W. Bush dokázal zmanipulovat svět nikdy neprokázanou teorií o chemických zbraních a na základě pochybného tvrzení a mávání lahvičkou generálem Powellem v OSN vtrhnout do Iráku, dnes je situace jiná.

Asijské státy utíkají pod ochranu Ruska, Číny, Pákistánu, které jsou držitelem jaderných zbraní.

Vznikají tak neobvyklá spojenectví, jako protiváha západnímu světu, schopnému kdykoliv, kdekoliv na světě udeřit, rozvrátit státy, odstranit legitimní vůdce, zničit ekonomiku států a podřídit jejich ekonomiku vlastním strategickým zájmům.

Na válečnou propagandu a hledání záminek k invazím je svět, a to nejen asijský, už navýsost alergický.

Připomenu, že Bush ml. podnikl rozsáhlou invazi do Iráku jen na základě domněnky o nebezpečných chemických zbraních. Tedy těch, jejichž technologii mu sami Spojené státy poskytly během konfliktu Irán – Irák. Režim i samotného Saddáma Husajna, někdejšího spojence Spojených států se Bushovi mladšímu podařilo odstranit. Ale toto vítězství, za cenu 500 tisíc obětí války, konané pro falešnou záminku, přineslo v praxi jen rozvrácený Irák a ISIL. Islámský stát, vedený radikálními islamistickými sunnitskými teroristickými organizace. Které vzešly z Iráku, irácké odnože teroristické sítě Al-Káidy.

Zlo vytvořilo jen další zlo. O stupeň silnější a nebezpečnější.

Nyní se mohla situace znovu opakovat.

Druhou podstatnou věcí je uzavření Hormuzského průlivu.

Z hlediska globální ekonomiky je Hormuzský průliv jedním z nejdůležitějších míst světa. Představuje jedinou možnost, jakým je možné přepravovat ropu z Perského zálivu do zbytku světa. Severní část Hormuzského průlivu kontroluje Írán, který jej v reakci na americké nálety a izraelské bombardování uzavřel.

Uzavření průlivu má fatální vliv na cenu ropných produktů. Průlivem se dopravuje okolo dvaceti procent vytěžené ropy na světě a více než třicet procent ropy přepravované po moři. Kromě toho přes něj ale proudí také asi třetina světové spotřeby zkapalněného zemního plynu (LNG).

Rázová vlna rostoucích cen paliv a energií by zvedla vlnu obrovské nevole vůči americkým a především izraelským výbojům. Které jsou nyní zaštítěny záminkou eliminace iráckého jaderného programu, snahou o obohacování uranu a záměrem pořídit Iránu jadernou zbraň.

Toto riziko je pochopitelně stejně nebezpečné, jako rozpoutání nového konfliktu.

Lze pochopit, že Amerika (a ani svět) nestojí o Irán v roli dalšího vlastníka jaderných zbraní. Stejně tak je potřeba vznést oprávněné výhrady vůči despocii teokratického režimu, zaštiťované vlivem Iránských Revolučních gard, policie a armády. Porušování lidských práv, veřejné popravy politických odpůrců, pronásledování a týrání žen, odmítajících se podrobit íránskému zákon o nuceném zahalování.. kdo by tohle chtěl podporovat. Ale.

𝗔𝗺𝗲𝗿𝗶𝗰𝗸𝗲́ 𝘇𝗮́𝗷𝗺𝘆 𝘃 𝗜𝗿𝗮́𝗻𝘂. 𝗣𝗿̌𝗲𝘃𝗿𝗮𝘁𝘆, 𝘇𝗯𝗿𝗮𝗻𝗲̌, 𝗿𝗼𝗽𝗮

Je také ale potřeba pochopit, že v geopolitice je výsledná podoba režimů reakcí na okolní podmínky. Reakcí na hrozby a příležitosti.

Irán je systematicky středem nevyžádaného zájmů Západu. Připomeňme si jen ty nejdůležitější události, ve velmi stručném podání.

■ Prezident Muhammad Mossadek, hlasitý kritik britského a amerického vlivu v Íránu (zejména Anglo-íránské ropné společnosti) v roce 1951 znárodnil britské a americké ropné společnosti. Už v roce 1953 následoval krvavý puč, režírovaný CIA a MI6. Mossadek byl odstraněn za cenu 300 obětí a následného teroru, zatýkání a vraždění Mosaddekových příznivců. Klíčovou roli sehráli Britové. Přesvědčili prezidenta Eisenhowera, že vláda Mosaddeka nevyhnutelně povede ke komunistickému převratu a podpoře Sovětského svazu ve studené válce. Jak se ukázalo později, šlo o standardní britský postup. Lži, propaganda, manipulace, metoda ovlivňování ve prospěch vlastních ropných zájmů.

■ Jeho nástupce, šáh Muhammad Rezá Pahlaví odhalil další pokus převrat už v roce 1958. Což vedlo k roztržce se Spojenými státy. Jeho „Bílá revoluce“ měla proměnit Irán v moderní stát. Pahlaví, opovrhovaný iránskými elitami a považovaný za západní loutku hledal cestu podporu formou modernizace státu. Natruc duchovním a stávajícím elitám. Modernizaci ale fakticky znemožnilo korupční prostředí, autokratický styl vlády i odpor duchovních. Investice z centra navíc sloužily jen k obohacení elity, což bylo trnem v oku jak duchovním, tak i venkovu.

Modernizující stát, liberalizace a industrializace byla trvale předmětem kritiky ájatolláha Chomejního. Jeho kritické projevy z něj vytvořily ústřední postavu odporu vůči Pahlavímu. Na jeho stranu se postupně přidaly veškeré proudy společnosti. Převrat a svržení šáha v letech 1977-79 byl překvapivý; nikdo neočekával rychlý pád režimu. Páhlaví ze zrady a zosnování převratu nakonec obvinil Brity a Američany.

■ Návrat k islámským kořenům společnosti, iránská revoluce, prosazovaná Chomejním se ale stala jen jádrem dalších obtíží. Jak v sousedním Iráku, tak v ostatních státech oblasti Perského zálivu. Islámská revoluce vedla, spolu s územními spory k iránsko-irácké válce. Kde se na stranu Iráku postavily jak Spojené státy, tak i tehdejší Sovětský svaz.

Američané do konfliktu zasahovali velmi nešťastným způsobem. Během tankerové války, kdy si Irán a Irák navzájem úspěšně potápěly tankery a ničily ropnou infrastrukturu začátkem července 1988 omylem sestřelili íránské civilní letadlo s 298 lidmi na palubě. To vyvolalo obrovský odpor vůči Americe.

USA, americké ministerstvo zahraničí navíc začalo podporovat Irák a Saddáma Husajna. Vyškrtlo Irák ze seznamu zemí podporujících terorismus a Saddám Husajn tak mohl kupovat americké zbraně. Pozdější americký ministr obrany Donald Rumsfeld (ve funkci 2001–2006), který byl tehdy zvláštním zmocněncem prezidenta Ronalda Reagana pro Blízký východ, dokonce jednal v Bagdádu.

Tedy ten samý politik, který později, v letech 2002–2003, za vlády George W. Bushe – spolu se svým prvním náměstkem Paulem Wolfowitzem – patřil mezi ideologické vůdce invaze do Iráku.

■ Připomenu, že Američané v letech 1985 a 1986, byť tajně, podporovali i Írán. Výměnou za dodávky protitankových a protiletadlových střel chtěli dosáhnout propuštění amerických rukojmí v Libanonu. Propuštěni byli ale jen dva a kauza nakonec vyústila ve známou aféru Irangate prezidenta Reagana.

Reagan sice popíral, že by americká administrativa prodávala ilegálně zbraně Íránu a z výtěžku financovala protivládní povstalce Contras v Nikaragui. Ale nakonec byl usvědčen. Stejně jako CIA, která umožnila, aby Contras s vědomím CIA propašovali do USA několik tun kokainu.

Historie vztahů Iránu a Spojených států je tedy historií převratů, vměšování, zasahování.

Jejímž výsledkem je vždy zhoršující se režim.

𝗛𝗿𝗼𝘇𝗯𝗮 𝘃𝘆𝘃𝗼𝗹𝗮́𝘃𝗮𝗷𝗶́𝗰𝗶́ 𝗽𝗿𝗼𝘁𝗶𝗿𝗲𝗮𝗸𝗰𝗶

Schopnost Ameriky zasáhnout v každém místě na světě, zosnovat převrat, odstranit a pozabíjet legitimní vůdce, kterými Trump Iránu vyhrožoval a v praxi Izrael i nyní provedl, vojensky podpořit tu či onu frakci a takto prosadit vlastní zájmy; a v případě vojenské odezvy a obrany odstrašující silou zbraní americké armády prosadit vůli amerického prezidenta a jeho administrativy – to vše je trvalou hrozbou pro každý stát.

Bez ohledu na politický režim, mezinárodní status, panující reálie. A je v podstatě nepodstatné, zda-li podobnou praktiku realizují přímo Spojené státy, nebo v případě západní Asie nyní Izrael, nejdůležitější americký spojenec na Blízkém východě. Vyjde to nastejno.

Tato hrozba nutně vhání jednotlivé státy do náruče geopolitických konkurentů. Ruska, Číny, Pákistánu. Nutí vytvářet dříve nepravděpodobná spojení. Jak v politické rovině. Tak ekonomické.

A dříve či později, v oblasti vojenské.

𝗔𝘀𝗶𝗲 𝘀𝗲 𝗺𝗲̌𝗻𝗶́.

Někdejší dominance Západu, technologická, vojenská, ekonomická, kulturní, či mediální je pryč.

Zůstává odstrašující síla západních zbraní.

Asijské státy přirozeně rostou, velmi rychle se učí, modernizují infrastrukturu, hledají přirozená spojení a metodu pro vlastní přežití a budoucnost. Rostou. Zatímco západní státy trvale trápí problémy s natalitou, asijské země rostou generickou řadou. Napjaté vztahy mezi jednotlivými státy prozatím neumožňují nějakou vyšší formu dohod, například o společné obraně.

Bombardování, invaze, převraty, vměšování ale pokaždé přisunou blízkovýchodní, asijské státy, nebo i jakékoliv jiné, k úvahám, jakým způsobem zabezpečit bezpečný a stabilní vývoj vlastních zemí. Odtud vede už jen krok k vytváření mezinárodních vztahů na novém určujícím principu.

Je velmi dobře, že Trump ohlásil konec válčení.

Protože bombardováním, nebo případně pozemní akcí mohl spustit řetězovou reakci, na jejímž konci by byl rozsáhlý konflikt, do nějž by se nutně zapojily i jiné státy Asie. Odtud už je jen krok ke světové válce.

Obávám se, že doba, kdy bylo možné Asii diktovat je nenávratně pryč. Je potřeba volit jiné cesty. Jiné metody.

A vyjít přitom z toho, co je na Západu přitažlivé.

Svoboda. Prosperita. Rozvoj osobních příležitostí. Možnost uspět pro každého člověka. Náboženská tolerance.

Stabilita. Vysoké sociální a zdravotní standardy. Kvalitní infrastruktura. Moderní technologie.

To je, co můžeme těmto zemím a jejím obyvatelům nabídnout. Důvod, proč následovat náš způsob života.

Nikoliv bomby. Převraty. Ožebračování. Vytěžování jejich zemí. Strach a teror. Tudy prostě ne.

sdílet na