Zimník pro mrtvého a pro nás problém, těžký problém

Ústavní soud  včera  konstatoval, že exministr spravedlnosti Robert Pelikán se  dopustil exemplární nespravedlnosti, když  vydal do Spojených států  ruského hackera Nikolina, aniž by vyčkal výsledného verdiktu Nejvyššího správního soudu, ohledně podání, které k němu Nikulin podal kvůli  zamítnuté  žádosti
o udělení ochrany v České republice. Nález  prý je nutný, aby se podobné případy už v budoucnu neopakovaly!

Nikulin prý nyní může žádat odškodné po České republice. Nechápu, proč, pokud Česká republika bude cokoli platit za Pelikánův verdikt jakékoli  peníze vydanému Rusovi za utrpěné příkoří a protiprávní jednání, proč by to mělo jít ze státní kasy! Myslím, že celý případný regres by měl zatáhnout  exministr spravedlnosti.
A  kdyby odmítl, což předpokládám, republika by se až do krajnosti měla s Pelikánem soudit.

Nepochybně by se hájil tím, že to bylo klasické politické rozhodnutí a to že nepodléhá následné sankci.
V  daném případě  by šlo o argumentaci dětinsky účelovou. Robert Pelikán je právník a musel si být vědom zásadního právního principu –  dokud  není v nějaké věci rozhodnuto, nelze činit další právní kroky.

Je vzděláním právník a tuším, že advokát. A tohle je prostě stejná trivialita v téhle branži, jako znalost  abecedy nebo malé násobilky. Výsledkem je  rozsudek US, který  prostě nemohl vyznít jinak. Pelikán to věděl a stejně  tak všichni, jichž se kauza  nějak dotýkala nebo s ní měli alespoň vzdáleně  cokoli společného.

Nejvíc ze všech přirozeně onoho Nikulina. Jenže tomu už je verdikt  ústavních soudců  platný  přesně  stejně  jako příslovečný  zimník   mrtvému, protože  jak by  řekl klasik, v tomto případě  Ivan Langer, ten  už  bručí 
v některé kalifornské věznici a hrozí mu 30 let. Protože  byl  vydán.

Jde o dokonalou demonstraci toho, jak daleko k sobě má spravedlnost  skutečná a ta formální.
A jestli z Česka vymáčkne pár kaček je silně podružná záležitost. Leda, že  by  Českou republiku zažaloval
u amerických  soudů!  To  by  pak  byla  úplně  jiná  písnička a ti co ho vydali  by  najednou začali mít  docela  starosti. Protože se dá očekávat, že  americké soudy  by  si na případu mohly hodně a hodně smlsnout, o to více, že by neplatil žádný americký  subjekt.  V tom případě by pálka za  porušení Nikulinových práv by asi nebyla  bagatelní. Následovalo by jistě docela zajímavé vlnobití v českém rybníčku.

Představuji si Babiše, jak před  mikrofony  a kamerami provádí  svůj  klasický taneček typu  – já  nic, já za  nic nemůžu, to Pelikán a  von vlastně ani tak nebyl  můj  ministr a  vůbec – já nic… Užil bych si  to.

Nicméně  o tohle mi nejde. Nechápu, proč  jsme s  tím Nikulinem  tak moc  spěchali.
Co bychom jako byli propásli, kdyby se bylo těch pár týdnu navíc s jeho vydáním počkalo, než Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Nikulin a jeho žádost o ochranu v České republice, byly českými státními autoritami odmítnuty naprosto v souladu s naším právním  řádem. Jak se také  zanedlouho stalo. Proč jsme sakra museli být tak horliví?  Jaká škoda z prodlení České republice hrozila, že ministr zodpovídající za  dodržování  zákonů
časa výkon spravedlnosti  jednal jako právní desperád?

Na tohle  bych  rád odpověď! Ale  zrovna  tak mohu chtít  hodinky  s  vodotryskem nebo  si potřást  rukou
s Karlem IV.  Prostě  chtěl bych vědět nikoli proč  byl Nikulin  vydán do Spojených  států, ale  proč  to muselo
být  doprovázeno jasnou a všem  na první pohled  zjevnou právní zvůlí?

Nehodlám tady dneska exhibovat na tom, že se český establishment  dopustil hrubého bezpráví a že je to jen další důkaz prohnilosti systému, jak nepochybně  bude psát leckdo z alternativy a podobně mne ani nenapadne se bít v prsa, jaký že jsme úžasný právní stát, když  přiznáme, prostřednictvím nálezu ÚS pochybení v této kauze a vyvodíme z toho pro budoucnost ty jedině správné  důsledky, jak nepochybně bude  komentovat  mainstream.

Oba dva tyto postoje jsou bezvýznamné. Pro oběť té zvůle – onoho Nikulina –  určitě. Zkrátka zimník pro mrtvého. Loňské listí nebo předloňský  sníh. Spravedlnost nemá cenu post morte, ale jen ve správný čas,
tak aby ji  neprávem postižený ještě mohl konzumovat. Což, opakuji už asi po páté  – není ten případ.

Tak proč o tom píši? Protože každá mince má dvě strany. A stejně tak tomu  je i v tomto pádě.
Nikulin se spravedlnosti nedočkal. Jestli a kolik mu republika zaplatí nevíme.
Takže ani tímto směrem se moje chmurné úvahy neubírají. Cílím úplně jinam.

Kdybych měl tipnout, kdo z tohoto rozsudku US má naprosto největší radost, pak to budou různí Rozoumkové a jiní vítači  připrchlíků do České republiky. 
Ti si tenhle rozsudek nejspíš zarámují do zlatého rámečku.
A mnohokrát nám v budoucnu předvedou, co všechno z něj dokáží  vyčarovat pro své „klienty“, kteří hodlají svou kulturní jinakostí  obohacovat zejména bohatší  část
  Evropy a v nouzi nejvyšší  holt  i  nějakou Českou republiku, když to nepůjde jinak.

Odbočím  – v Německu   není  a  to už dost  dlouho, největším  problémem  efektivně  a  v krátkém čase  rozhodnout, jestli konkrétní  připrchlík  má  nebo nemá právo  na  udělení  azylu nebo alespoň statutu  dočasné  ochrany na  území SRN. Nýbrž to, jak  odmítnuté  uchazeče  o azyl  repatriovat  zpět  do jejich původní  vlasti.

Ne, že by je úřady neuměly posadit na letadlo a zamávat  jim  na  rozloučenou na některém mezinárodním letišti. To je to nejmenší. Problémem pro úřady je, jak ty odmítnuté do těch letadel dostat. Jednak  dohodnout s návratovou zemí, že si tyhle lidi vůbec převezme zpět, ale  především jak zdolat nekonečný proud jejich odvolávání a dovolávání se k  různým institucím Spolkové republiky, což je spojeno s nesmírně dlouhým čekáním na ukončení řízení a po jeho konci okamžité nastartování  nějakého nového odvolání. Takže z toho nakonec je nekonečný příběh. A  neodsunutý neúspěšný žadatel. Ačkoli jen jejich rychlý návrat zpět může  nejefektivněji  výrazně omezit  těch, co se vydají  na cestu za pečenými holuby v Evropě.

Netroufnu si  odhadnout, kolik dalších  Nikulinů  bude případně  Česká  republika  někam  vydávat.
Nejspíše to bude limitně  blízké  nule. Netvrdím že nula, jen  limitně  blízko tomuto speciálnímu  číslu.
A  zcela  jistě  to nakonec  dopadne  podle  preference  úřadů.
Všimli  jste  si, že  jsem vynechal  slovíčko tuzemských?  Prostě podle preference úřadů!  To je realita.

Ale  až  dojde na připrchlíky?  Tam  se budou  více než  rigorozně  dodržovat  veškeré  lhůty, nikoho ani nenapadne, aby   nevyčkal ne  rozhodnutí  nějakého soudu, ale  docela  určitě  i  doručení písemného  rozsudku, atd.atd.

Ostatně  precendens  už tady dávno a  dávno máme.  Například  v  říjnu 2015 Evropský soud ve Štrasburku nařídil ČR , aby ze zařízení v Bělé propustila afghánskou rodinu, s kterou prý nezacházela dobře.

Vydal své předběžné rozhodnutí na základě podání, které podal JUDr. Martin Rozumek, který je ředitelem Organizace pro pomoc uprchlíkům (OPU). Kosa o tom  tehdy psala,
Nebudu  odkazovat na  tehdejší  materiál  tohoto blogu, jakkoli  by  to nebyl  žádný problém. Jen připomenu,  že  afghánská  rodina Rozoumkovým prostřednictvím tehdy žalovala  ČR kvůli tomu, že  se jí nelíbilo  ubytování   v  záchytném zařízení pro  uprchlíky  provozované ministerstvem vnitra v Bělé-Jezové.

To už dříve kritizovala například ombudsmanka Anna Šabatová, podle ní   tam lidé žili hůře než čeští vězni.
Znepokojení vyjádřil i šéf Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva Zajd Raad Husajn. [celá zpráva]

Ovšem největší bombou pro mne  bylo nekompromisní vyjádření, hádejte  koho?!
Pokud jste ukázali na tehdejšího  českého ministra spravedlnosti Roberta Pelikána, trefili jste!
Ten zařízení označil za „horší než vězení“.

Myslím, že  Nikulin  by  s nadšením přivítal možnost  vyměnit  nějaký  ten  dnešní  kalifornský  Alcatraz  za  Bělou – Jezovou. Proč  ho Pelikán neposlal tam místo do Ameriky?  Ale, je  to zbytečná, nic neřešící otázka.
Jen písmena navíc. Tak  s  tím skončím. Nemá to smysl.

Nevím jak vy, ale  já  bych, s  ohledem na  budoucnost,  dal přednost  tomu, kdyby  Ústavní soud  byl shledal včera  Pelikánův  postup  zákonným.  Pro Nikulina  je nález  bez významu a  nám všem by  byl do budoucna  ušetřil spoustu  vážných komplikací. Protože  jestli si někdo myslí že migrační  tsunami přestala  hrozit,
je na  velkém omylu. Neskončila, jen nikdo neví, kdy se zase objeví a v  jaké síle. Ale určitě přijde.

Ta  Česká republika je  věru podivný stát – v cizím zájmu kašle  na právo, v tom svém bude jeho těžce  formalistitickou podobu dodržovat s houževnatostí islámských fundamentalistů.
Ale vlastně proč ne. V Rusku si prý také s právem hlavu moc nelámou a na druhou stranu fundamentalisté?
Ti jsou schopni se kvůli přesnému výkladu nechat odpálit dynamitem.  
Jestli von to ten Pelikán nebral z téhle  stránky….

Jen že pak měl být ministrem někde v Bohnicích. Jistě by tam byl natrefil na sobě podobné.
Všelijaké Napoleony, Cézary a tak dál

https://vlkovobloguje.wordpress.com/2019/04/10/zimnik-pro-mrtveho-a-pro-nas-problem-tezky-problem/

Ohodnotit příspěvek (5 / 2)
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Ohodnotit příspěvek :
     

Když jsem dneska čet tu zprávu, tak jsem si říkal, že tenhle pták asi pochopil a věděl a pro odsoupil a zmizel bez kopance.