Z brífinku tiskové mluvčí Ministerstva zahraničních věcí Ruské federace M. Zacharovové: O výročí Mnichovské dohody

Ve stejném kontextu, abychom připomněli (a budeme to dělat pravidelně) naši společnou historii spojenou s Druhou světovou válkou, bych ráda vzpomenula výročí mnichovského spiknutí.

V dějinách diplomacie se sotva vyskytl horší precedens než do nebe volající případ otevřeného ignorování kánonů mezinárodního práva, ale také obecně uznávaných etických norem, jimž se stala narychlo svolaná v Mnichově ve dnech 29.-30. září 1938 konference čtyř velmocí – Anglie, Francie, Německa a Itálie.

Zapsala se do dějin jako jeden z nejostudnějších a nejtragičtějších jevů na jejích stránkách, jehož logickým důsledkem a pokračováním byla Druhá světová válka. Diskuse v podstatě neexistovala, konference byla formálním stvrzením předem sjednané dohody účastníků. Za základ byl přijat navržený Benitem Mussolinim návrh, který mu byl poslán z Berlína. Na konferenci nebyli pozváni zástupci Československa, ani SSSR, který měl s Československem smlouvu o vzájemné pomoci. Československá delegace, která do Mnichova přijela, se jednání nezúčastnila, pouze byla o jejich výsledcích informována post factum.

Svůj díl odpovědnosti za rozdělení Československa nesou také Maďarsko a Polsko, které v období česko-
slovenské krize zaujaly nepokrytě proněmecký postoj a pak vznesly vlastní nároky na československé území.

V podstatě Mnichovská konference byla vyvrcholením politiky „appeasementu“ Adolfa Hitlera, jakousi předehrou k zahájení Druhé světové války, jelikož definitivně rozvázala agresorovi ruce.

Mnichovské dohodě, jinak označované jako Mnichovské spiknutí, je věnováno velké množství vědeckých prací a dokumentárních publikací. Pouze Ministerstvo zahraničních věcí SSSR / Ruska k této události vydalo sedm dokumentárních sbírek.

Vyjmenuji je:
Rok krize, Dokumenty o historii mnichovského spiknutí, SSSR v boji za mír v předvečer Druhé světové války, 21. díl fundamentální série Dokumenty zahraniční politiky SSSR. A to není všechno – jen několik titulů.

Zdálo by se, že vše je zde naprosto jasné. Nicméně i dnes se vyskytují pokusy o zfalšovanou interpretaci událostí tohoto období, které mají jen málo společného s hledáním objektivní pravdy. Autoři řady publikací i nadále vyvíjejí vytrvalou snahu o ospravedlnění mnichovského spiknutí, zkreslení skutečných cílů jeho organizátorů, zmenšit jeho roli jako jednoho z nejdůležitějších článků v řetězci událostí, vedoucích k zahájení Druhé světové války. Hodnotíme takové publikace jako snahu podkopat ustálenou představu o válce, pozměnit podle svého její hlavní události, vytvořit v zájmu politické konjunktury novou verzi, jejíž jádrem je snaha uvalit na SSSR téměř stejnou odpovědnost s Hitlerovým Německem za její rozpoutání.

Při všech rozdílech v názorech na politiku jednotlivých států v období mezi dvěma světovými válkami, mnichovská dohoda, v jejímž důsledku Anglie a Francie s podporou USA schválily rozdělení a poté obsazení Československa hitlerovským Německem, pevně zakotvila v myslích většiny lidí jako synonymum politiky zrady a nadbíhání agresorovi.

https://bit.ly/33vDsz2

0 0 hlasy
Ohodnotit příspěvek