WASHINGTON SE CHYSTÁ K VÍTĚZSTVÍ V JIŽ PROHRANÉ VÁLCE

WASHINGTON SE CHYSTÁ K VÍTĚZSTVÍ V JIŽ PROHRANÉ VÁLCE

Improvizovaný památník na místě střelby ve škole v Nashvillu

Petr Akopov

Tím největším a nejhroznějším tajemstvím Washingtonu je, že nemá žádnou strategii ve vztahu k Rusku a Číně – ani jednotlivě, natož společně. To, co USA deklarují a dělají – “zadržování revizionistů” (tedy Moskvy a Pekingu, které hodily výzvu atlantickému světovému řádu) – prostě nefunguje. Nebo spíše funguje přesně naopak, strategicky zhoršuje globální postavení Ameriky a odhaluje slabiny odcházejícího hegemona. Proto se musí tvářit, že je vše pod kontrolou a ze strany Rusů a Číňanů se neděje nic neočekávaného.

Tak postoupil Joe Biden, který o víkendu prohlásil, že představy o síle spojenectví mezi Ruskem a Čínou jsou “silně přehnané”: “Podívejte, já Čínu neberu na lehkou váhu. Neberu na lehkou váhu ani Rusko, ale myslím, že to značně přeháníme.”

Na podporu svých slov se Biden zeptal: Co už Čína pro Rusko udělala? “Poslední tři měsíce slýchám, že Čína hodlá Rusku poskytnout významnou výzbroj. Zatím to neudělali, ale to neznamená, že to neudělají.”

Nádherná manipulace: nejprve sami přijdou s “pravděpodobností chystaných čínských dodávek zbraní Rusku” a točí se kolem ní, a pak tvrdí, že když to neudělali, něco to znamená (Čína se bojí amerického nátlaku, Čína nechce Rusko skutečně podpořit a tak dále). A to přesto, že ani Moskva, ani Peking o plánech dodávek zbraní nikdy nic neřekly – ale koho to zajímá, když je potřeba ukázat důvěru ve vlastní sílu a schopnost, když už ne vládnout světu, tak ho řídit žádoucím a pro sebe výhodným směrem.

Biden ujišťuje, že pokud Čína a Rusko vytvoří koalici, nebude tak silná jako aliance, které vytvářejí USA a Západ. Ve skutečnosti spojenectví mezi Moskvou a Pekingem pouze pomůže Západu, aby se sjednotil ještě silněji a shromáždil kolem sebe více zemí.

Věří sám Biden tomu, co říká? To není až tak důležité. Problém je v tom, že Západ už nemá ve světě takový vliv jako po celá staletí – a s vyhlídkou na úpadek sjednoceného Západu souhlasí drtivá většina pozorovatelů v nejrůznějších koutech světa.

Včetně mnoha západních analytiků, kteří se snaží americký Titanic odklonit od jeho nebezpečného kurzu. Nejznámějším z globalistických realistů (realistů nikoli v tom smyslu, že jejich plány jsou uskutečnitelné, ale v tom smyslu, že na rozdíl od Bidenova týmu vycházejí z reality) je samozřejmě Henry Kissinger.

V posledním roce sice odvolal své vlastní názory o nemožnosti přijetí Ukrajiny do NATO, ale opakovaně varoval před sázkou na rozdrcení a izolaci Ruska. Ve výňatcích z rozhovoru, který nedávno vedl s britským historikem Neilem Fergusonem a který byl zveřejněn v deníku El Mundo, bývalý ministr zahraničí chválí NATO za to, že se semklo na podporu Ukrajiny (“pamatuje na hrozby ze strany Ruska v minulosti”), ale varuje: “Otázkou nyní bude, jak tento konflikt ukončit. Nakonec musíme najít místo pro Ukrajinu a místo pro Rusko, pokud nechceme, aby se Rusko stalo čínskou výspou v Evropě.“

Rozhovor s Fergusonem se zjevně uskutečnil před návštěvou Si Ťin-pchinga v Moskvě, ale Kissingerovo hodnocení by se nezměnilo. Muž, který vybojoval správnou rovnováhu (pro Spojené státy) v trojúhelníku Moskva-Washington-Peking, přirozeně s nelibostí sleduje, jak si vedou jeho nástupci, a chce věřit, že ještě není vše ztraceno a že situaci lze napravit.

Mezitím ze setrvačnosti i Kissinger nadále hovoří o konfrontaci mezi Spojenými státy a Čínou, nikoli mezi Spojenými státy a Čínou a Ruskem. To znamená, že hovoří o variantě, která je pro Ameriku výhodnější – ale ani on není příliš optimistický.

Nyní souhlasí s tím, že Čína a USA jsou nyní protivníky – donedávna se doufalo, že jsou spíše konkurenty – ale nepodporuje zcela spekulativní a propagandistickou tezi, že ČLR chce zaujmout místo USA: “Nemyslím si, že Čína přemýšlí o světové nadvládě, ale je docela možné, že se stane stejně mocnou jako my. A to není v našem zájmu.”

V americkém zájmu samozřejmě ne, protože pak by USA ztratily svou hegemonii, což se již děje. Kissinger však považuje vzestup Číny za nebezpečný také proto, že na něj pohlíží prizmatem nové studené války – srovnává jej s minulou americko-sovětskou. A považuje ji za ještě nebezpečnější – protože Čína a USA “nyní disponují srovnatelnými ekonomickými zdroji, které v první studené válce nebyly, a technologie ničení se stala ještě děsivější, zejména s nástupem umělé inteligence”.

Chybou Kissingerovy analýzy je, že srovnává novou konfrontaci s tou starou, aniž by si všiml zásadního rozdílu. Tehdy vše začalo konfrontací pouze jedné země, SSSR, s celým západním světem, což byl vlastně celý svět. Ano, Moskva a socialistické země působily v Africe a Asii a snažily se prosadit v Latinské Americe, ale celkově byly izolovanou a malou (i když znatelnou) součástí světového společenství.

Nyní je situace zásadně odlišná: místo socialistického tábora zaujme Západ. Ano, váha a vliv Spojených států, Evropy, anglosaských zámořských zemí (Kanady, Austrálie, Nového Zélandu) a Japonska jsou obrovské, ale světový vývojový trend je pro ně jednoznačně nepříznivý. Západ bude ještě dlouho první z hlediska souhrnné moci, ale spíše první mezi rovnými (bloky a regionálními aliancemi) než absolutním hegemonem. Nemluvě o tom, že udržet jeho jednotu – i kdybychom mluvili jen o podřízení Evropy Spojeným státům – bude ve střednědobém horizontu velmi, velmi obtížné.

A co hůř: dokonce i Kissinger, který se obvykle domácí politiky nedotýká, si nemohl odpustit poznámku, že USA jsou nyní “nekonečně rozpolcenější” než v době vietnamské války: “Národní zájem byl smysluplný pojem, nikoli předmět diskuse. To je nyní minulostí. Nyní každá administrativa čelí nesmiřitelnému nepřátelství ze strany opozice.”

Zevnitř rozdělené Spojené státy se však nemohou dohodnout na tom, co je v jejich národním zájmu – jednoduše proto, že velká část elity nevidí budoucnost Spojených států jako národního státu. Globalisticky smýšlející část establishmentu vsadila na udržení světové nadvlády za každou cenu, čímž dala v sázku mimo jiné zachování jednoty vlastního státu.

Jak v pondělí připomněl Nikolaj Patrušev, “Rusko zachránilo Spojené státy nejméně dvakrát, během války za nezávislost a občanské války. Domnívám se však, že tentokrát není vhodné pomáhat státům zachovat jejich celistvost”.

https://ria.ru/20230328/vashington-1861062284.html

Pro ilustraci jako dokreslení:

Americký prezident Joe Biden vtipkoval na tiskové konferenci, během níž „nadhodil“ téma střelby na církevní škole v Nashvillu, informovala stanice CBS News.

“Jmenuji se Joe Biden, jsem manžel doktorky Jill Bidenové a jedl jsem čokoládovou zmrzlinu. Přišel jsem sem, protože jsem slyšel, že tu bude čokoládová zmrzlina. Mimochodem, v horním patře mám plnou ledničku. Myslíte si, že si dělám legraci, nedělám,” řekl americký vůdce za smíchu publika.

Poté se americký prezident vyjádřil ke střelbě ve farní škole v Nashvillu. Uvedl, že informace o tom, “co se stalo a z jakého důvodu”, se stále upřesňují. Poděkoval také policistům za bleskovou reakci a vyjádřil soustrast rodinám obětí incidentu.

Na závěr Biden prohlásil, že je třeba usilovat o zastavení násilí, a dodal, že opět oslovil Kongres, aby podpořil návrh zákona o zákazu zbraní.

Již dříve média informovala, že při střelbě ve škole v americkém Nashvillu zemřely tři děti a tři pedagogové. Podle policie střelbu provedla 28letá žena transgender Audrey Haleová.

P.S. V Jednom komentáři bylo napsáno (Aftershock), že to připomíná starou anekdotu: „Mám pro vás dvě zprávy, jednu dobrou a jednu špatnou, kterou mám začít?“

V samotné Americe video s tímto projevem rozhněvalo hodně Američanů, jako neúcta k obětem.

https://ria.ru/20230328/strelba-1861103775.html

Poznámka – titulní obrázek byl zvolen jako projev úcty k naprosto zbytečným obětem, obyčejným lidem.
Peter 008

sdílet na