Vrchní, prchni!

Jsme nyní diváky (a někteří z našich spoluobčanů i přímými spoluaktéry) pokračování filmu „Vrchní, prchni“,
a to v jeho zmodernizované podobě. Nejde přitom již o veselohru, v lepším případě o tragikomedii, která může vyústit do špatného konce.

Vzpomínáte na tu zdařilou veselohru z období před r. 1989? Tehdy falešný číšník okrádal restaurace, když vybíral od hostů útraty a přivlastňoval si je. A byl natolik pohotový a obratný, že když ho skuteční číšníci v Karlových Varech odhalili a honili po kolonádě, po rychlém nasazení blonďaté paruky celý dav číšníků pronásledujících jeho jako zloděje přesměroval a přidal se sám k pronásledování (sebe sama).
Tehdy jsme se velmi dobře bavili. Děj filmu i herecké výkony jeho protagonistů byly velmi dobré a okrádán byl někdo jiný než my sami.

Po r. 1989 se poměry u nás rozhodně zhoršily a pouze lidé profitující z těchto změn či lidé zcela slepí, hluší
či nemyslící (prý je to od přemíry slunka či kávy, neboť „všeho moc škodí“, jak říkal již Švejk) mohou zastávat názor, že šlo o změny k lepšímu. A protože jde o názor výrazně menšinový, dělají z nouze ctnost a vydávají
se tak jako menšina za jakýsi výběr společnosti, tedy za elitu.

A proč jde u nás po r. 1989 o změnu k horšímu? No, protože jsme dnes okrádáni všichni (namísto těch restaurací), přičemž jen té menší části občanů profitující z této situace to nevadí.
Přijde si totiž „na své“ jinak a my všichni to zaplatíme. Oproti tomu někteří další spoluobčané, ač jsou též okrádáni, to nejsou schopni stále ještě pochopit. A protože jsou frustrováni z vývoje své vlastní situace, jakož i z vývoje situace v okolním světě, běží na první výzvu ve svém „svatém rozhořčení“ pronásledovat zloděje, na kterého jim ukáží zloději skuteční.

Ti mají v přehazování paruk již praxi, využívají těchto praktik totiž často. Sami se pak přidají též k jimi sešikovanému a nasměrovanému zástupu pronásledovatelů. Jak jednoduché, jak stále účinné. Bohužel. Je to vše o úrovni znalostí našich občanů, schopnosti samostatně myslet a znalosti nabyté studiem používat v praxi.

Má to vše svoji logiku, neboť tito zloději:
 
• po nasazení paruky od sebe odvrátí pozornost;

• si takto uchovávají naději ohledně svého návratu k penězovodům a korytům, o které přišli po demisi Nečasovy vlády (jací to byli hospodáři, již tehdy ukázali);
 
• se takto pokusí rovněž oddálit či zamezit vlastnímu stíhání, za spáchanou ekonomickou kriminalitu v řádech výrazně převyšujících deklarované „ohrožení naší země“ z titulu jimi tvrzeného vracení dotací pro Agrofert ze strany ČR a v neposlední řadě
 
• účelovým předhozením skutečných vrchních davu nabuzených číšníků tak vyjdou současně v ústrety snahám Bruselu odstranit překážky plné islamizace naší země, podobně jak tomu je i v případě dalších zemí V4+ (viz akce na Slovensku a v Rakousku), za což sklidí pochvalu a podporu z Bruselu, vč. finanční podpory z původně „maďarského zdroje“. Brusel jim za odměnu zajistí „bezpečí“ (u jim navrácených koryt), po němž tak volají.

Co však nemá logiku je to, že dnes je údajně vytýkáno A. Babišovi ze strany kohosi z Bruselu („uniklý“ náčrt stanoviska není údajně podepsán), že postupoval podle u nás platného zákona o střetu zájmů, který byl zpracován a tou samou sněmovnou odsouhlasen neprodleně poté, co do sněmovny přišla příslušná legislativní předloha z Bruselu, kterou naši poslanci v posvátné hrůze přebírají do naší legislativy vesměs bez jakýchkoliv změn.

A. Babiš tedy postupoval podle platného zákona o střetu zájmů platném pro celou EU, přičemž Brusel vůči nikomu jinému v EU s obdobným požadavkem na vrácení dotací z důvodu střetu zájmů nevystoupil (ač by příležitost k tomu v takovém případě jistě měl – např. ve sněmovně lordů ve V. Británii, kteří jsou historicky velkými latifundisty v zemi a kde s určitými pozdějšími úpravami platí stále Magna charta uzavřená mezi králem Janem a tamní šlechtou již r. 1215, neboť podle úvah rozvíjených v této souvislosti by mohli být činní v politice jen ti nemajetní. Pak ovšem musí odejít prakticky i všichni poslanci z naší sněmovny, dále ze senátu a z dalších úřadů, kde platí střet zájmů, pokud jejich majetek přesáhl určitou stanovenou mez (jestliže převedení majetku do svěřeneckého fondu či na rodinné příslušníky se prý náhle nebere v potaz). A Babiš přitom nemohl ani podle jiného než platného zákona postupovat (i kdyby byl špatný, neboť to mu nepřísluší posuzovat).

Schvalování projektů a dotace na ně navíc prochází vícestupňovou kontrolou jak u nás, tak následně i v Bruselu. O vyplácení dotací platí totéž, stejně pak jako o kontrole jejich použití. Vše bylo v pořádku a náhle (dodatečně) není. Proč a kdo všechno jsou potom ale viníci? Když to sečteme, budou jenom těch míst desítky.

Aniž máme k dispozici relevantní informace a potřebný právní a ekonomický rozbor, tak další kroky vedené opozičními stranami nevedou k ověření skutkové podstaty věci a k případné nápravě (je-li vůbec zapotřebí), nýbrž k pokusu o státní převrat, který má změnit výsledky demokratických voleb u nás.

Tedy k trestnému činu, do kterého zatahují i právně a ekonomicky negramotné herce a další osoby, které
se s chutí ujímají těchto placených rolí za situace, kdy nemají dostatek kvalitních rolí, a tak se zaměřili na sběr grantů, aniž vůbec chápou souvislosti a důsledky svých činů.

Přitom je k dispozici jen „uniklý‘ a nikým neautorizovaný návrh stanoviska, který nejsou vesměs posoudit ani po jazykové stránce a vůbec již ne po stránce odborné, od kterého se přitom může Brusel v případě potřeby kdykoliv distancovat. (Podobně jako tomu bylo na Slovensku pod záminkou vraždy novináře Kuciaka a jeho přítelkyně s poukazem na tvrzené propojení vedení SMERu a dokonce i premiéra Fica na italskou mafii.
Toto tvrzení poté, kdy splnilo svůj účel, tj. odstoupení premiéra Fica a ministra Kaliňáka, se rozplynula jako pára a dále se již o něm v těchto souvislostech vůbec nemluví).

Podobnost čistě náhodná?
Ale jděte, vždyť se „jede“ všude podle stejného manuálu, jen s minimálními odchylkami:
 
• Někteří lidé na náměstích „bojují proti korupci a okrádání státu (i jich samotných)“ pod organizací a vedením spoluviníků těch největších zlodějen (jako např. 100 mld. Kč v OKD) či dokonce za jejich přímé spoluúčasti na demonstracích, a to proti pachateli označenými viníkům (pravým vrchním) nikoliv tedy proti zlodějům samotným, kteří si někde za rohem rychle navlékli paruky a přesměrovali hněv davu na náhradní cíle;
 
• racionálně (a hlavně vůbec) myslícího člověka musí napadnout, co je tedy vlastně cílem celé této monstrakce, a proč právě finančníkovi Sorosovi náhle tolik záleží na (jistě potřebné) očistě našeho ekonomického a podnikatelského prostředí a na průzračnosti dotační politiky v naší praxi.

Co je smutné:
 
• Až do r. 1989 jsme byli chytrým a vzdělaným národem, dokonce se „zlatýma rukama“. Zkusme se nyní sami sebekriticky podívat do zrcadla a přiznat si, co (a zda vůbec něco) nám z toho za těch 30 let ještě zůstalo. Budeme-li totiž upřímní, bude to smutné zjištění.
 
• Do r. 1989 to bylo období, kdy jsme byli schopni „číst mezi řádky“, lidé pochopili i narážky v různých divadelních představeních apod., které s povděkem kvitovali. Naše kultura měla duchovní rozměr a vtip.
Dnes část našich občanů není schopna rozeznat ani jednoznačnou provokaci a zneužití jejich osobní nespokojenosti těmi, kteří jsou na ni přinejmenším spoluvinní.
A zatímco jim posluhují spoluviníkům v realizaci jejich záměrů, tak si namlouvají, že snad bojují za nějaké ideály, ačkoliv tím nahrávají své definitivní porobě, likvidaci vlastního státu, národa i rodiny, zatímco organizátoři těchto akcí je budou i nadále okrádat. 

• Se svojí fatální neznalostí skutečné situace a procesů v okolním světě tak potvrzují v plném rozsahu poučku,
že: „každý pracuje v míře svého poznání na sebe a na svoji rodinu, zatím nad tuto míru na druhé“ (aniž si je toho vědom). V důsledku toho tito lidé vykřikují proti jiným předžvýkaná hesla skutečnými zloději či mávají jejich transparenty. Přitom jim vůbec nedochází, že tak činí pod nesprávnými okny.
Proč však jejich neznalostí mají trpět ostatní občané této země?
 
• Těmi, co se těchto akcí účastní za úplatek, se zabývat vůbec nehodlám. Nemělo by to smysl.
Tito lidé nemají přitom hodnotu pro žádnou ze stran, krom toho u těchto lidí jde o záměr a bezcharakternost, nikoliv o jejich neinformovanost či neznalost situace v okolním světě.
Tady žádné vysvětlování k nápravě vést nemůže.

Jsme nyní diváky (a někteří z našich spoluobčanů i přímými spoluaktéry) pokračování filmu „Vrchní, prchni“, a to v jeho zmodernizované podobě.

Nejde přitom již o veselohru, v lepším případě o tragikomedii, která může vyústit do špatného konce.
Pro nás všechny i pro tento stát. Problémem přitom je, že účastníci těchto demonstrací (jako jeho přímí aktéři) sledují pouze ty zástupné terče, které jim byly předhozeny, bezmyšlenkovitě používají předžvýkaná hesla, která jim byla vložena do úst či rukou, zatímco jim uniká podstata věci a její souvislosti, zatímco vrchní Babiš v tomto pokračování filmu odmítá ale prchat s poukazem na to, že on nic neukradl, že zloději jsou jinde.

Nestranný divák tak přichází k poznání, že pokračování filmu „Vrchní, prchni“, které bylo zinscenováno a přeneseno do praxe, by mělo být uváděno již pod upraveným názvem „Mezi námi zloději“.

A tomu by měla odpovídat i zásadní změna jeho scénáře.

Autor: Jaroslav Tichý
https://e-republika.cz/article4167-Vrchni-prchni

Ohodnotit příspěvek (5 / 1)
Přihlásit: Login
2000
1 Komentáře vlákna
3 Odpovědi vlákna
0 Sledování
 
Nejvíce komentované
Nejméně komentované
2 Autoři komentářů
  Souhlas  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Ohodnotit příspěvek :