Volby skončily, válka začala. Zadržení tankeru Nika Spirit

V souvislosti se zadržením ruského tankeru Nika Spirit v ukrajinském v přístavu Izmajil, který ukrajinská tajná služba identifikuje jako Neyma, který se účastnil blokády Kerčského průlivu při pokusu o proražení ukrajins-
kých obrněných lodí do Azovského moře, okamžitě vyvstává otázka:
Kdo byl tak „chytrý“, že poslal loď na opravu do Izmailu?

Tanker se zjevně nepotápěl. 
A i kdyby ano, tak je spousta dalších ruských, bulharských a rumunských přístavů. 

Není to poprvé, co Ukrajina pirátsky zabrala loď a to i s méně bohatou historií než Nika Spirit. 

Již dlouho je jasné, že pro ruské lodě je lepší obejít ukrajinské přístavy, zejména proto, že jejich využití není třeba. Přístavy na Krymu a na kavkazském pobřeží zcela řeší problém logistiky a jsou schopny poskytnout veškerou potřebnou kapacitu pro opravu.

Obecně platí – první závěr:
navzdory skutečnosti, že nebezpečí vstupu do ukrajinských přístavů je zřejmé, a využívat je není nutné, přesto někteří majitelé lodí a kapitáni prokazují nepochopitelnou a neodolatelnou touhu hrát si s ohněm.

Druhý závěr:
Ukrajina pokračuje v pirátství v Černém moři. Civilní loď, která se účastní operace prováděné armádou jakéhokoli státu, nemůže být za to odpovědná. 

Posádka jakéhokoliv plavidla kdekoliv v oceánech, a obzvláště v teritoriálních vodách, je povinna splnit všechny požadavky všech válečných lodí nebo vojenských úřadů s příslušnými pravomocemi. 
Tvrzení Ukrajiny proti Rusku v souvislosti s incidentem v Kerčském průlivu tedy nelze extrapolovat na tanker Nika Spirit a jeho posádku. 

Ukrajinské akce jsou běžným pirátstvím a od doby, kdy do systému vstoupilo kyjevské pirátství, má Rusko stejně jako jiné země (nejen ruské obchodní lodě trpí ukrajinskými záchvaty) právo na ozbrojenou obranu námořních cest, až k blokádě ukrajinského námořnictva v jeho přístavech a omezením ukrajinské obchodní přepravy. Stejně tak má Rusko právo uvolnit zadržené plavidlo násilím. 
Zda toto právo využije, je další otázkou. 

Ale i „nový Ukrajinec“ Saakašvili  si byl v roce 2008 rovněž jistý, že Moskva nevyužije právo ozbrojené obrany svých mírových sil a občanů v Abcházii a Jižní Osetii. Může podrobně informovat ukrajinské vedení a dokonce ukázat, co z toho vyplynulo.

Třetí a hlavní závěr: 
Zelenského Ukrajina bude opakovat Porošenkovu politiku nejen jako celek, ale i v podrobnostech. 

Dovolte mi, abych vám připomněl, že během své volební kampaně Zelenskij ostře kritizoval Porošenka za agresivitu jeho kurzu proti lidovým republikám Donbasu a Rusku, přičemž zdůraznil patovou situaci takových vztahů. Zejména ve strategickém plánu, zejména v otázce provádění minských dohod (které měl Zelenskij v úmyslu revidovat), pokud jde o práci „normanského formátu“ (který Zelenskij chtěl rozšířit o USA a Velkou Británii),… nový prezident se zjevně vydá cestou prezidenta starého.

Avšak i drobné posuny v detailech by mohly být začátkem cesty k tomu, jak se dostat z dlouhé krize způsobené orgány Kyjeva, a to jak v jejich vlastní zemi (kde vedou občanskou válku), tak ve vztazích s Ruskem. 

Zastavení provokací na hranici „doteku“, zastavení ostřelování obytných čtvrtí LDLR, odvod vojsk, výměna vězňů ve formátu všechny za všechny, propuštění politických vězňů – to vše by mohlo dramaticky snížit žár konfliktu, a připravilo by to cestu pro další kroky. 

Například přijetí, v souladu s požadavky Minských dohod, v koordinaci s DLR/LLR, zákona o zvláštním postavení republik na Ukrajině, zákona o amnestii atd. 
Zelenskij má v Radě absolutní většinu, pokud chce, může tyto problémy řešit.

Řešení těchto problémů je navíc i v jeho zájmu. Pouze tak může nejprve omezit a následně eliminovat vliv ozbrojených nacistických militantů na ukrajinskou politiku, obnovit fungování zákonů a začít postupně obnovovat zničenou státnost. 

Pouze tak lze obnovit normální vztahy s Ruskem, oživit hospodářskou spolupráci a obchod, a zajistit tok vnějších zdrojů, který je rozhodující pro přežití Ukrajiny. 

Možná Zelenskij tomu nerozumí, ale jeho PÁN – Kolomojskij, který se k tématu odpovídajícím způsobem opakovaně vyjadřoval, ten tomu rozumí.

Ukrajinská vláda nicméně nechce nic měnit. Kurz Porošenka nebyl určován jeho osobními názory, ale zájmy ukrajinské oligarchie, jejíž součástí byl i samotný Porošenko. 

Kurs Zelenského se ničím neliší od Porošenkovského, a určitě ne proto, že „nový mladý tým“ si neuvědomuje potřebu jej změnit. Uvědomuje!! 

Uvědomění změny kurzu deklarovali během svých dvou (parlamentních a prezidentských) volebních kampaní, a proto získali absolutní národní mandát pro nový kurz. 
Ale Kolomojskij, jeho mladší partner Achmetov a Pinčuk, který se k nim připojil – jsou oligarchové. 
A zájmy ukrajinské oligarchie jsou jejich zájmy. 
Nebudou měnit Porošenkův kurz, který byl vypracovaný s jejich účastí, zopakují ho v nejmenších detailech.

V tomto plánu je příběh tankeru Nika Spirit více než odhalující. 
Zelenskij a jeho tým během volební kampaně Porošenka opakovaně obvinili ze skutečnosti, že „výlet“ lodí
do Kerčské úžiny byl politickou provokací, jejíž prostřednictvím chtěl Porošenko zavést stanné právo a zrušit volby. Navíc ukrajinské donucovací orgány posuzují obvinění ze zrady státu, které bylo proti Porošenkovi vzneseno v souvislosti s jeho jednáním při organizaci kerčské provokace.

Pokud za těchto podmínek bezpečnostní služba Ukrajiny, která je plně pod kontrolou Zelenského (v jejím čele stojí blízký spolupracovník prezidenta Ivan Bakanov), zadrží ruský tanker, ve skutečnosti tím Porošenka ospravedlní. 

Protože kdyby byl zrádcem a zorganizoval provokaci s cílem uzurpovat moc na Ukrajině – pak by měl  Kyjev odměnit za pomoc ruské pohraničníky a námořníky, kteří mu pomohli s omezením provokace a ochranou ústavní struktury země před porošenkovskými zásahy.

Pokud jsou oni vinni, pak Porošenko vinen není, a v tomto případě obvinění proti němu byla úmyslná pomluva zaměřená na klamání veřejnosti a získání státní moci klamnými kroky.

Porošenko může pít Zelenskému krev a obvinit ho z uzurpace moci podváděním a pomluvou.

Jak vidíme, ukrajinská oligarchie jako celek má tak zájem dále zhoršovat vztahy s Ruskem, že je nezastaví ani zjevná vnitropolitická nevýhoda jednotlivých akcí v rámci tohoto kurzu, ani katastrofická škoda, kterou to způsobí ukrajinskému státu (nebo spíše tomu, co z něj zbude) ve všech oblastech.

Poslední závěr je tedy jednoznačný:
tento absces se bude zvětšovat a nepraskne, dokud nebude chirurgicky otevřen. 

  • Ukrajina přinutila Rusko, aby integrovalo ekonomiku Donbasu do ruského ekonomického prostoru, protože Kyjev zablokoval všechny ekonomické kontakty s DLR / LLR. 
  • Finanční blokáda ze strany Ukrajiny přinutila Rusko k integraci Donbasu do rublové zóny a ve skutečnosti do svého finančního systému. 
  • Kyjevská vojenská invaze do Donbasu a pokus o organizaci etnických čistek v regionu donutily Rusko vytvořit ozbrojené síly LDLR schopné odrazit jakoukoli ukrajinskou agresi. 
  • Politická a humanitární blokáda Donbasu (odmítnutí vydávat ukrajinské pasy, certifikáty, doklady) vedla nejprve ke vzniku pasů LDLR a v konečném důsledku k ruskému pasu pro Donbas. 

Ukrajinské bezpečnostní síly střílejí v Donbasu již na ruské občany. 
Není daleko den, kdy na Donbasu budou žít především Rusové. 
A rozumí se, že také na územích okupovaných ukrajinskou armádou. 

Putin nedávno rozšířil vyhlášku o zjednodušeném udělování ruského občanství občanům DLR/LLR na všechna území regionů Doněcka a Luganska, čímž de-facto uznává faktické nároky DLR / LLR na státní příslušnost, státnost v regionech.

Jak vidíme, každá pravidelná ukrajinská provokace způsobila tvrdší (i když ne vždy okamžitou a ne vždy zuřivou) odpověď Ruska.  

Vztahy se přiblížily k tomu rozhraní, na kterém byly rusko-gruzínské vztahy v srpnu 2008. 
A mimochodem, srpen je blízko a rady ukrajinským úřadům dává stejný Saakašvili.

Po převratu každý další ukrajinský prezident (počínaje Turčinovem) deklaroval svou touhu po míru, ale ve skutečnosti přispěl k posílení občanské války. Zelenskij pracuje plně v souladu s touto tradicí.

Rostislav Iščenko
https://cont.ws/@ishchenko/1398395