Vítězství v ideologické konfrontaci

Většina obyvatel post-sovětského prostoru a za „železnou oponou“ (je jasné, že nejen oni) měla v hlavě takový stabilní stereotyp o úplné ekonomické, vědecké a technické nadřazenosti Západu.
Říká se, že to bylo vždy takhle, a říkají, že tato nadřazenost je sama o sobě zakotvena v západním modelu.
Jak toho bylo dosaženo?

Technologie je poměrně jednoduchá (a my ji máme teď možnost pozorovat tak říkajíc – z první ruky):
zobrazují se reklamní fotografie západního způsobu života.
A jak se později ukázalo, tyto obrázky jsou jen reklama, inscenace a propaganda.
Protože do úrovně života je nutno zakomponovat mnohem víc než jenom „hojnost v regálech“.

Po pádu sovětského bloku a pádu berlínské zdi se nám jasně ukázalo vše o skutečných materiálních úspěších západní společnosti a skutečné životní úrovni. Jak se ukázalo, vytrvale se srovnáváme s krásným obrázkem
z nablýskaných časopisů. Je jasné, že jsme nemohli “vyhrát” žádným způsobem.
Tak jako skutečná osoba nemůže soutěžit s nakresleným reklamním obrázkem.

Nejzajímavější je, že „obyvatelé Západu“ (a dokonce i obyčejní občané) si uvědomují, že reklama jejich úspěchů je jedna věc, ale skutečný život – to je věc poněkud odlišná. Ale tady fungují dva faktory.
První faktor:
jsou si jisti, že “oni všichni jsou lepší.”  
Druhý faktor:
vítězství v jejich společnosti znamená hodně, mnohem více než například ve slovanské, čínské nebo íránské.
Vítězství je velmi důležité a vítěz “bere vše.”

Proto vyhrát se musí doslova „za každou cenu“. Proto se nikdo v zásadě nestydí za to, že otevřeně lže. 
Důležité, ani není být lepší, důležité je vyhrát.
Názorným příkladem jsou pobaltské státy, bývalá sovětská „vitrína“ a nyní součást EU / NATO. 
Takže z nějakého důvodu nikdo nechce porovnávat ekonomické ukazatele a průmyslový rozvoj “tehdy a teď”. 
Lidé se stali nesrovnatelně chudší, ekonomika zjevně degradovala – můžeme o tom mluvit velmi dlouho.

Důležitý je fakt:
SSSR nalil do Pobaltí obrovské ekonomické zdroje a Západ jednoduše ukázal lákavé obrazy okouzlující hojnosti. Což bylo docela levné. Výsledek této konfrontace je znám.

A kolik toho bylo investováno do průmyslu a infrastruktury pobaltských států od roku 1991?
Dobrá otázka, že? Pobaltské státy (zejména při redukci „ruského tranzitu“) upadly do zjevné chudoby,
ale nikdo nechce porovnávat životní úroveň „tehdy a teď“.
Je to nerentabilní, z čistě propagandistického hlediska, je to nerentabilní, a proto se neporovnává.

Vidíte, co se děje:
vytvoření skutečné životní úrovně pro běžné občany stojí hodně peněz, propaganda je mnohem levnější.

Je možno dlouho diskutovat o tom, která ideologie je „správnější“, ale je prý hloupé srovnávat  životní úroveň (a úroveň produkce!) tehdy a teď. Ve stejném Estonsku, Litvě, Lotyšsku a dalších zemích východního bloku.
A položte zcela cynickou otázku:
„A pokud jsme tak „svobodní “, tak proč jsme tak chudí? Vždyť v našich zemích, nám už nic nepatří.“
Pojďme tedy “hloupě” porovnat číselné ukazatele vývoje ekonomiky. Pojďte, provedeme srovnávací analýzu.

Nikdo to nechce, nezajímavé, tak proč.

Nemůžeme pochopit, proč nevyhrajeme nad  Západem ve “spravedlivé konkurenční soutěži”, ….. no, protože tam žádná “spravedlivá soutěž” není (řídí se totiž pravidlem – nejdřív najdu a pak hledám.)
No a jak je porazit? Pokud za chodu, na koleně přepíší pravidla? Nikdo nepokládá tyto „extra“ otázky.

A tak „Svoboda“ přišla nejen do Pobaltí a nezbylo žádné odvětví, žádný průmysl – každému, by se zdálo, že je to jasné, že je to špatné a neúspěšné, ale to si jenom myslíte!
Vždyť vzrostl počet supermarketů, kaváren, kadeřníků pro osoby s jinou sexuální orientací…. kdo by stál
o slévárny, ocelárny, a další zbytečné továrny.
Vždyť to byly jen “zbytečné” továrny….. Něco takového.

Mimochodem, o těch “zbytečných továrnách”:
NDR prakticky predikovala osud Ukrajiny. Práce tam bylo moře, práci měli všichni – muži i ženy.
Pak přišla „slavná fúze se západními bratry“, a ve výsledku – „znovusjednocení“  znamenalo pro východní Němce kompletní zhroucení jejich národního hospodářství (založené na silném průmyslu).
Ano, na to nikdo na počátku 90. let ani nepomyslel.
Stručně řečeno, ekonomika NDR byla také zničena v důsledku “evropské integrace”. Nakreslili jim “báječné obrázky”. Mnoho východních Němců „osvobozených od sovětského jha“ pak marně hledalo práci v průběhu těch let. Ale… koho to zajímá ? Dostali to nejcennější – „svobodu“!

Porovnání:
Moskva poskytla NDR mnohamiliardové zakázky, Bonn po „obnovení jednoty“ ve skutečnosti uzavřel „zastaralé a zbytečné továrny“ a zrušil ekonomiku „nové země“.
Ale „svoboda“ je dobrá.

Vítězství Západu po pádu železné opony bylo do značné míry virtuální, nyní to můžeme upřímně říci. 
Ani u nás, ani v NDR, ani v Polsku, ani Maďarsku se po pádu východního bloku žádný ekonomický zázrak nekonal. Ale lidé dostali právo na svobodu pohybu, skvělé.

To co se stalo na Ukrajině je velmi podobné, ale stalo se to teprve nedávno a zcela cynicky.
Ale nic nového se tam neobjevuje. Ve východní Evropě něco podobného proběhlo v 90. letech 20. století, právě zde byli lidé hypnotizováni „západními hodnotami“ a Rusko již nijak neodporovalo.
Proto všechno šlo “jak po drátkách”.

A na Ukrajině se stalo to, co se stalo.
Ale “ekonomický zázrak” v Kyjevě, nikdo nečekal, ale “smrtící zbraně“ – to je jejich všechno.
Podobné skutečnosti je poměrně snadné dnes vysledovat na příkladu Běloruska – žádné „prozření“, žádné „kroky od okraje propasti“, žádné poučení – se tam z principu nenachází. Ideologie funguje.
Kolaps ukrajinské ekonomiky, občanská válka a divoký pokles životní úrovně sousední země, to zdůrazňuji – sousední země, žádný očišťující účinek na mozky Bělorusů neměl.

Obecně platí, že pokud někdo nechápe…. je další na řadě.
Všimněte si, že jak Litva, tak Ukrajina (sousedé Běloruské republiky) mají velmi charakteristické důsledky „westernizace“ – zhroucení ekonomiky, masovou emigraci, monstrózní růst veřejného dluhu a komunálních plateb, … ale na vědomí běžného Bělorusa to nemá prakticky žádný vliv.

Základem národní ideologie Běloruské republiky je „sblížení se Západem“. 
Paradox: existují dva rusky mluvící státy, které si vybraly zásadně odlišné směry vývoje:

  • Ukrajina (sblížení se Západem)
  • Rusko (suverénní demokracie)

a výsledky, jak se říká, jsou „zřejmé“, ale Bělorusové se de facto rozhodnou pro ukrajinskou možnost.
To znamená, že určitě chtějí žít v nezávislé, silné, respektované, prosperující zemi …  
Ale nic překvapivého – ideologie.
Ideologie – už je taková, dělá vidění věcí ne takovými jakými jsou, ale takovými jak je chce vidět ideolog.

A tady je obvyklé kritizovat Rusko za nějaké „nedostatky a nedokonalosti“.
Samozřejmě, v dnešním Rusku je spousta špatných věcí, ale ve srovnání s Litvou, Ukrajinou, Gruzií, Ázerbájdžánem vypadá neuvěřitelně atraktivně.
Nezávislý stát je v první řadě nezávislá (nikoli „nucená“) zahraniční politika.

Ale ne, to nefunguje…. idea, že všechno se musí dělat „dobře a správně“ a lidé se pak k tobě přimknou, samozřejmě nefunguje. Je zcela zřejmé, že Rusko je mnohem stabilnější, prosperující a slibnější stát než Ukrajina, ale to není zajímavé pro nikoho ani v západní  Evropě, a ani ve východní Evropě. 
Kdyby Rusko mělo 5krát více úspěchů, tak co? Co by to změnilo? V principu, co?

Válka v Sýrii jasně ukázala, že v oblasti vojenského letectví a vojenské radioelektroniky je Rusko zemí číslo jedna. A co? A nic. Vůbec nic. Žádná zřetelná reakce ze strany Evropy, ani sousedů, na změny možností a příležitostí Ruska (kromě upřímného podráždění) se nekonala.

Síla Západu leží právě v oblasti “prodeje a marketingu” v oblasti “vytváření obrazů”. Studená válka byla ztracena ne v oblasti ekonomiky a technologie, ale především v oblasti abstraktní, v oblasti čisté ideologie.
Skutečnost, že v 80. letech byla americká ekonomika na pokraji bankrotu, je dnes známou skutečností.
A ano, v 90-tých letech nemohli pokračovat ve studené válce proti SSSR – “dech docházel”.

Trumpova obvinění a chaos ve vnitroamerické politice jsou dnes vysvětleny stejným způsobem: „jejich týl se již zhroutil“. To znamená, že rozmisťovat základny a široce se usmívat na „své“ vazaly, stále ještě mohou, ale řešit své vlastní vnitřní problémy – už ne. To je důvod, proč jsou dnes Američané v zahraniční politice tak neadekvátně agresivní – moc se ztrácí před očima, dnes už nemají zdroje pro „světové vedení“.

Takzvaný „americký model“ je neefektivní a nespravedlivý. Všechny jeho nedostatky byly ukryty nadbytkem zdrojů, které Amerika získala v důsledku dvou světových válek. Zdroje docházejí.
“Čestnou hospodářskou soutěž” dnes spojují s Čínou.

Ale v oblasti ideologie – tam ano, tam jsou velcí, a hrdinové, a pravidelně zachraňují Zemi před zlými mimozemšťany / asteroidy. Celý problém Ruska dnes spočívá v tom, že obyvatelé východní Evropy neporovnávají skutečné Rusko a skutečnou Ameriku, ale virtuální obraz a „impuls zla“.

To znamená, že například miliony Ukrajinců žily na úkor ruského trhu, nyní se staly žebráky, uprchlíky, ale kdo se o to stará? Amerika jim dala svou svobodu … tak řečeno – garantovanou. To znamená – ano, dnes nemají
co jíst, ale na obzoru se stále objevuje báječný „vigvam“ pod americkou vlajkou.

Problém je, že nejen úspěch, ale i přežití současného Ruska na mezinárodní scéně závisí na vytvoření a prosazování vlastní ideologie. To je všechno, a nic jiného.
Je však třeba chápat, že vytvoření „vlastní“ ideologie není vůbec tak jednoduché, jak se zdá.
V zásadě i Čína měla určitou volbu, Rusko tuto možnost nedostalo.
Soči-2014 / Maidan-2014 je živým příkladem kategorické neochoty Západu vidět úspěšné Rusko jako součást svého modelu světového řádu. Ve skutečnosti, Soči-2014 je jak apoteóza, tak zhroucení integrace-pro-západního pokusu v ruském vedení. Poté se otázka „vlastní ideologie“ zvedla do zasloužené výšky:
Rusko nemůže sdílet hodnoty systému, který usiluje o jeho zničení.

Ale zpět k jádru pudla. Takže vybudovat  továrny, závody, školky je drahá záležitost. Ale tisknout lákavé obrazy rajského života na Západě je mnohem levnější (a publikovat je na internetu, možná úplně zadarmo).
Dokonce ani dnes, když jsme „naživo“ seznámeni s reklamou a marketingem, nemůžeme pochopit, že existuje reálný Západ s ranami a problémy, ale stále máme před očima reklamní obraz vytvořený dobře placenými profesionály. Tento reklamní obraz však existuje pouze ve virtuální realitě.

Je to jako, například, nějaká ošklivá dívka žije ve státě Kalifornie, ale make-up, plastičtí chirurgové a fotoshop a další géniové z ní dělají nadpozemskou krásku. Známé? Známé!
Otázkou teď je: může skutečná dívka konkurovat uměle (za velké peníze) vytvořenému Frankensteinovi? 
(Doporučuji příslušná videa – šok je zaručen.)

Kam tím směřuji? Politici mají také „tvůrce obrazu“, země jako USA / Německo mají celé týmy tvůrců obrazu a ideologů, vizážistů, iluzionistů, „fotoshoperů“.

Stále nemohu pochopit, proč naši občané dříve považovali žebráky a bezdomovce v západní Evropě za „produkt komunistické propagandy“. 

Vypadá to, že Rusko se přestalo zabývat tvorbou svého pozitivního obrazu v zahraničí kvůli zběsilé protiruské propagandě po Krymu. A to je hloupé: pozitivní obraz Ruska by měl být neustále podporován bez ohledu
„na počasí“. A měla by to být „agresivní reklama“.
Má co “prodat”. V zásadě má vše: přírodu, historii, vědu, ekonomiku a kulturu …

Americký reklamní obraz je vysvětlení, proč je Amerika „lepší“ než všichni ostatní, totéž platí pro Německo.
Tam je skrytá Propaganda nadřazenosti. A v tomto „závodě ve zbrojení“ by se Rusko také mělo účastnit.
A v tomto případě “být tolerantní” nebude fungovat v žádném případě. Rusko je nevyhnutelně konfrontováno s potřebou, v případě Německa, kompetentně „vyargumentovat“ dvě světové války, které začali Němci,
a zločiny nacismu. Jinak je to nemožné.
Ano, zničí to ruské „teplé vztahy“ s Německem a dokonce i naději na ně… ale co dělat.
Stejní Němci přitom neváhají, aby v informační sféře zaútočili na Rusko a zároveň hovořili o „potřebě dialogu
s Ruskem“. A nikdo se v Německu nestydí.

V zásadě ano, v západním světě po druhé světové válce a vytvoření NATO byl dosažen „konsenzus“
o německých válečných zločinech, ale to Rusko nemusí nezajímat!
Totéž platí pro “tvrdou koloniální minulost” všech těch různých Francií a Británií.
Mimochodem velké téma. Téma “historické viny” britského lidu před všemi druhy papuánců …

Téma japonských válečných zločinů v letech druhé světové války.
Opět platí, že v případě Japonska, po roce 1945, atomového bombardování a americké okupace, bylo dosaženo „konsenzu“, ale Rusko se ho neúčastnilo… a nedluží nic zemi, s níž nepodepsalo mírovou smlouvu.
Rusové se pokoušejí vybudovat výlučně pozitivní vztahy se stejnými Němci / Japonci, ale na konci nemohou ničeho dosáhnout. Stojí to za to? Rusko se snažilo po celé generace podporovat „zářivou politiku přátelství“ bez jakéhokoliv rozumného výsledku.

Pozitivnost je dobrá věc, ale samozřejmě to nefunguje. 
V zásadě je Soči-2014 živým příkladem (i když malým) toho, čeho tím Rusko dosáhlo…. Odpověď v podobě Majdanu. Je dobré nezapomínat, že tyto události nastaly téměř současně (náhodou).
To znamená, že celý problém je v tom, že s Ruskem nikdo nebude soutěžit “spravedlivě”.

Na Stalinův SSSR byl organizován Hitlerův útok (kde by byla životní úroveň v roce 1953 , kdyby nebyla nacistická invaze?). Někteří lidé rádi srovnávají SSSR a USA, ale promiňte mi, jak někdo může soutěžit
v ekonomické sféře, pokud je v důsledku nepřátelské invaze země zcela zničena? 
Jaká by byla životní úroveň ve Spojených státech po srovnatelné invazi?
Kdyby měli svůj  “Stalingrad na Mississippi”?

V každém případě stále nemůžeme pochopit, že neexistuje „spravedlivá soutěž“ a ani nebude.
Pouze triky, pomluvy a hlasité drsné reklamy na západní úspěchy. Na západě nejsou připraveni na fair play, jsou připraveni výhradně na vítězství. 

To znamená, že v našem masovém vědomí (a nejen v našem) je stále ještě nějaká západní megacivilizace, vyzbrojená nějakým druhem supertechnologií. 
Kdyby to byla pravda, pak by všechny tyto úskoky a grimasy, opravdu nepotřebovali. Už by vyhráli “jasnou výhodou”. Proto jsou nuceni aktivně využívat „supertechnologie“ propagandy. 

Jak všichni víme, Západ je mnohem bohatší než Rusko, proč potom Ukrajinu „nevykoupil“?, neinvestoval tam například 2 biliony dolarů a proměnil zemi v „sladký ráj“. Místo toho hloupě organizoval extremistický puč v Kyjevě. Nemůžete vyhrát ve “spravedlivém boji” s tím, kdo je odhodlán “vyhrát za každou cenu.” 
Jen proto, že v zásadě nedovolí žádný “spravedlivý boj”. V zásadě nedovolí situaci, kdy může prohrát. 
To znamená, že je nejprve aktivně prosazována zásada „vítěz získá všechno“ a vítězství je pak dosaženo
za každou cenu.Obecně za jakoukoliv.

Mimochodem, ano, americké sankce proti Rusku byly naprosto nevyhnutelné – bez ohledu na konkrétní politické události (obecně nevyhnutelné).
Jejich hlavní cíl – podkopat ekonomiku konkurenta, a nedopustit jeho suverenitu. 

V krátkém historickém období, od roku 1991, Rusko demontovalo komunistický systém, zničilo ho a pak obnovilo ekonomiku, kompletně revidovalo systém sociálních vztahů a v zimě 2013/2014 bylo jasné, že tohle Rusko nikdo v „civilizovaném světě“ nepotřebuje.

Za 35 let, od roku 1980, se přístup k Rusku nezměnil ani o píď.

Dokonce i v detailech je všechno stejné:
těsně před olympiádou-1980, – Olympiáda 1980/1984 je živým příkladem takové „špinavé hry“ –  SSSR zahnali do stejné situace – volba ze dvou špatných možností – buď úplně “ztratit” Afghánistán (hraničí se SSSR), nebo tam poslat vojáky … Pokud je někdo pro „nevstoupení“ a proti „agresi“ sovětských vojsk v Afghánistánu, je nutno zvážit alternativu k vojenskému tlaku na SSSR ještě z jižního směru (a už měl západní a dálnovýchodní). Moskevští stratégové byli prostě konfrontováni s extrémně nepříjemnou alternativou.
A těsně před olympijskými hrami. Mistrovská práce. Mimochodem, ano, afghánský národ, kterému západní mocnosti věnovaly takovou „přízeň“, od té doby bojuje téměř nepřetržitě.

Něčím to silně připomíná Ukrajinu ……. Rusko pořádá olympijské hry a oni mu dopřejí vojenský konflikt
v blízkosti hranic. Je docela depresivní, když jedno a druhé (války a olympiády) někdo posuzuje odděleně.

Je nepravděpodobné, že by Brežněv v roce 1980(!) byl připraven začít “boj za nadvládu světa.” 
Pokoušel se odejít do důchodu.
Poslední věcí, kterou Putin potřeboval v zimě 2013/2014, byla válka v sousedním státě.
Ve skutečnosti však neměl na výběr (jako mimochodem i Brežněv před 35 lety).
V roce 2013 přišla řada na Ukrajinu … Je čas pochopit jednu jednoduchou věc:
„spravedlivá soutěž“ je jen velmi krásný mýtus, nikdo na Západě s Ruskem „nebude soutěžit“.

22. června 1941 byl Sovětský svaz napaden Třetí říší – ztráty byly monstrózní….. A někteří pánové začnou pečlivě porovnávat hospodářské úspěchy Ruska a Ameriky a potupně potřásají hlavami. 

A promiňte, jaká by byla životní úroveň ve Spojených státech po válce s Hitlerem nebo Hirohitem, která by se odehrála na americkém území? Proto, myšlenky některých „soudruhů“ o tom, že není nutné “hrát vojensko-politické hry,” ale je nutné “rozvíjet ekonomiku,” je pouhé plácání hloupostí.

Vždyť Rusko v oblasti ekonomiky bude soutěžit s Hollywoodem a v případě příliš velkého úspěchu
se v sousedním státě něco „náhle“ stane.

https://topwar.ru/155962-pobeda-v-ideologicheskom-protivostojanii.html

Přihlásit: Login
2000
  Souhlas  
Upozornit na