Už si zase povezeme peřiny do vnitrozemí?

Za daných okolností je tedy sice chvályhodné, že naši občané chtějí projevit názor formou demonstrace, jde ale o to, aby přednostně demonstrovali za své názory a zájmy, nikoliv za zájmy jiných na úkor svých vlastních. Zatím jezdí/chodí na demonstrace, které jsou v zájmu jiných, nikoliv jich samotných. A o to tu jde.


Mnozí z našich spoluobčanů dosud odmítali věřit již velmi známé poučce, že „kdo nezná svoji minulost, bude donucen si ji zopakovat“. S cílem dosáhnout u nás tohoto stavu v širokém měřítku, probíhá v ČR podle instrukcí globalistů již od 90. let zamlčování či naprosté překrucování našich dějin, což má vliv podle:

1. (světonázorové) priority všeobecných metod řízení lidstva na mladou generaci: „Chceš-li porazit nepřítele – vychovej jeho děti”. 
2. (chronologické) priority těchto metod, s plošným vlivem na naše spoluobčany s krátkou pamětí: “Kdo vládne nad minulostí, ten řídí budoucnost; kdo vládne současnosti, ten vládne i minulosti”. 
3. (faktologické) priority uplatňované též plošně na naše spoluobčany s krátkou pamětí či nechápající souvislosti: „Fakta neexistují, jsou pouze výklady“.

Je smutnou skutečností, že většina našich občanů se těmto procesům nepostavila na odpor. Buď vůbec, či přinejmenším ne včas. S důsledky toho se dnes začínáme setkávat stále častěji, kdy dochází již otevřeně ke snahám o zvrácení výsledků 2. sv. války a dokonce již i vzniku 1. republiky při současném cíleném odvádění pozornosti našich spoluobčanů od skutečných k uměle vytvořeným problémům jako jsou:

  • „Ohrožení nezávislosti naší justice“, aniž by byl někdo schopen fakty doložit, v čem by mělo to ohrožení spočívat (kromě ohrožení beztrestnosti různých zlodějů a korupčníků u nás) či
  • „Zdrcující závěry auditorů EU ke střetu zájmů A. Babiše“, ačkoliv „uniklý návrh stanoviska“ těchto auditorů se týká ze 2/3 nedodržování dotačních pravidel ze strany příslušných orgánů našeho státu v období pravicových vlád před vstupem A. Babiše do politiky a z 1/3 pak chyb při poskytování dotací Agrofertu ze strany zodpovědných osob v období po 10.2.2017, kdy jsou zpochybňovány naše zákony, naše soudní jurisdikce a tedy i naše státní suverenita. Jde ale přitom o chyby poskytovatelů dotací, nikoliv jejich příjemce, tedy Agrofertu, potažmo A. Babiše.

O čem je tedy vlastně celý ten uměle vybičovaný humbuk?

V důsledku této pro uvedené spoluobčany ze zákulisí skutečnými korupčníky organizované taškařice, kvůli které někteří naši spoluobčané jezdí do Prahy demonstrovat s představou „boje za demokracii“, když cena dopravy a oběd (stejně jako odměna) jsou prý zajištěny, vzniká nebezpečí, že se zanedlouho budou vracet domů, který již přestane být jejich domovem. Dojde totiž k tomu, že si opět povezou své peřiny (a část nábytku) do vnitrozemí z našeho pohraničí, dříve označovaného jako Sudety. Je ale otázkou kam, protože jakási soudržnost našeho národa před 2. sv. válkou je s dnešním stavem nesouměřitelná.

Za daných okolností je tedy sice chvályhodné, že naši občané chtějí projevit názor formou demonstrace, jde ale o to, aby přednostně demonstrovali za své názory a zájmy, nikoliv za zájmy jiných na úkor svých vlastních. Zatím jezdí/chodí na demonstrace, které jsou v zájmu jiných, nikoliv jich samotných. A o to tu jde.

Čím dříve to tito spoluobčané pochopí, tím lépe. Ne kvůli Babišovi, nýbrž kvůli zájmům jich samotných, většiny našich občanů, jakož i našeho státu z hlediska jeho další perspektivy. To, že dnes Agrofert hospodaří zejména na pozemcích, které se nacházejí v oblasti bývalých Sudet, by mohlo být informací dostatečně významnou k tomu, aby někteří naši spoluobčané začali konečně „žhavit bedny“, o co tu ve skutečnosti jde. Tedy ty své, mozkové.

O dalších snahách o rozdrobení našeho státu formou prolomení tzv. Benešových dekretů ( které přitom nejsou ničím jiným než prováděcími dekrety k rozhodnutí vítězných mocností ohledně uspořádání Evropy po 2. světové válce, a tedy vůbec ne nějakými administrativním rozhodnutími prezidenta Beneše, jak se nám dnes mainstream či Sudetoněmecký landsmanšaft snaží podstrčit), ani nemluvě.

Po prvním skandálním rozsudku v kauze Des Fours-Walderode, přijdou na řadu kauzy větší, jako například nároky rodu Lichtensteinů a další a naše republika bude (konečně) rozbita, avšak tentokrát pro změnu zevnitř. To samozřejmě umožní ji rozdělit a přičlenit k různým evropským regionům, rozdrobit odpor jejích obyvatel, protože obyvatelé jednotlivých částí původního českého státu přidružených k různým regionům v rámci Evropy nebudou mít schopnost přehlasovat v rámci přiděleného regionu ty ostatní (půjde o podobný trik jako v rámci EU). A bude to konečná. Nejen pro český stát, nýbrž i pro český národ. Zbytek lužických Srbů v Německu by mohl vyprávět. A to je to, o co tu především jde. Krom toho do takto rozvrácené oblasti je možné konečně natlačit výrazně větší množství migrantů, neboť odpor státu a jeho občanů bude takto dopředu utlumen.

Je to tak těžké pochopit?

Pro ty, kteří chtějí i nadále demonstrovat, by ale smysluplné zapojení, a to dokonce v jejich vlastním zájmu, bylo. A to právě proti těmto snahám. A konečně za vlastní zájmy (demonstrujících), a nikoliv tedy za zájmy cizí. Zatím ale chodí cíleně dezorientovaní spoluobčané na nesprávné demonstrace, ač to sami netuší.

Jsou schopni ještě včas procitnout?

A pokud procitnou, co pak?

Autor: Jaroslav Tichý https://bit.ly/2JG886J

Už zbývají jen tři dny k odchodu Čechů ze Sudet – tak tomu bylo v říjnu 1938. “Mír podle Mnichovské dohody” – video

Před pár dny bylo výročí podepsání Mnichovské dohody (29.9.1938) a za pár dní bude výročí, kdy vypršela lhůta, do které měli Češi opustit Sudety (10. října 1938). K této události Česká televize odvysílala dokument “Mír podle Mnichovské dohody”, který považuji za málo známý a proto v těchto dnech hodný shlédnutí.

Odsun Čechů ze Sudet – lhůta k odchodu byla 10. 10. 1938

Za pozornost dále stojí, že vznikl ve Velké Británii a že jeho tvůrcem je Čech, režisér Jan Němec, první manžel Marty Kubišové. Ten se spolu s Martou přátelil i s Václavem a Olgou Havlovými a později v reakci na rok 1968 emigroval. Přesto dokument, který natočil k padesátému výročí této zrady českého národa, není žádnou oslavou Západu, ale naopak je laděný až neuvěřitelně antibritsky a antizápadně. Těžko říct, co autora, který v té době na Západě žil už cca dvacet let, vedlo k samotnému vytvoření dokumentu na toto téma a co k postojům, které v něm vyjádřil – možná to bylo čiré vlastenectví. Ale možná také zklamání ze země, která od doby Mnichova pohled na český národ zřejmě nezměnila a nadále Čechy považuje pouze za slovanský plebs (viz nedávný verdikt soudu k zabití Čecha v Británii, ke kterému i ministr Zaorálek požadoval důkaz, že verdikt neměl souvislost s národností oběti) .

Každopádně pohled na tuto největší zradu českého a slovenského národa západními spojenci optikou člověka, který utekl před Sověty (kteří jediní tehdy chtěli Československu pomoci a nakonec i pomohli) se ukazuje být velmi realistickým.

Bez ohledu na autorství a okolnosti tohoto konkrétního dokumentu však je důležité si tuto událost obzvláště v naší současnosti připomínat. Dnes už totiž víme, že tehdejší (řízená) německá rozpínavost neměla jiný cíl, než útok na Rusko. A spolu s ním genocidu všech Slovanů, tzn. i všech národů východní Evropy. A od roku 1989 ve východní Evropě vidíme podobný proces, ovšem v tzv. “sametové” podobě – privatizace přírodních zdrojů a fabrik, zaměstnávání lidí za minimální mzdy či jejich propouštění a přesun k existenci na sociálních dávkách, nekvalitní potraviny k tomu, léky a další… Prostě “dvourychlostní” Evropa s tím, že anglosaský Západ si beze změny udržuje pozici nadřazeného národa. A co je nejhorší – opět je Rusko agresorem, před kterým je nutné se bránit a to nejlépe tak, že s vojenskými základnami na území států VÝCHODNÍ Evropy…

Jak se to říká? “Kdo se nepoučí z historie, ten ji musí znova zažít”

https://bit.ly/2XTjmxN