USA musí vrátit Aljašku za porušení Úmluvy z roku 1867

JURIJ GORODNĚNKO

Státní duma Ruské federace v prosinci přijala prohlášení o nepřípustnosti perzekuce členů Koordinační rady organizací ruských krajanů (KSORS). 

KSORS je skupina lídrů ruskojazyčných organizací ve Spojených státech, kteří se spojili, aby popularizovali ruský jazyk a zachovali ruské kulturní a historické dědictví. Koordinační rada pracuje na dobrovolné bázi, nevěnuje se politické činnosti. 

Americké zpravodajské služby viní členy KSORS z porušení zákona “O registraci cizích agentů”, což podle poslanců Státní dumy není oprávněné. Dolní komora Federálního shromáždění se v tomto ohledu obrátila na SNS a země EU s výzvou, aby odsoudily diskriminační politiku Washingtonu.

Další věcí je, že státy, na které se Státní duma obrátila, tuto výzvu s největší pravděpodobností ignorují. V takových případech je logičtější obrátit se na Organizaci spojených národů.

Zároveň je důvod připomínat existenci těch mezinárodních právních norem, které umožňují chránit zájmy našich krajanů. Takovou příležitost poskytuje zejména Úmluva o koncesi Aljašky z roku 1867.  Tato mezinárodní smlouva v souladu s ústavou USA odkazuje na „nejvyšší právo“ Spojených států. To znamená, že se rovná základnímu zákonu. 

Píše se tam černé na bílém: bývalým poddaným Ruské říše je zaručeno „požívání svobody, vlastnických práv a praktikování své víry“. Toto pravidlo platí pro potomky těch, kteří žili v Ruské Americe od roku 1867. Mluvíme nejen o Rusech, ale také o Indiánech, Eskymácích, Aleutech. Pouze „divoké“ (primitivní) kmeny do této kategorie nespadají.

Rozeberme si, jak je výše uvedené ustanovení úmluvy naplňováno.

Právo na svobodu mateřského jazyka

Na začátku 20. století americké úřady zcela zlikvidovaly ruskojazyčné školy. Na mladé potomky obyvatel Ruské Ameriky byla aplikována tato praxe: pokud učitelé přistihli dítě mluvit rusky, pak ho donutili umýt si jazyk mýdlem nebo ho bičovali pruty. 

Sečteno a podtrženo: dnes pouze 0,005 % obyvatel Aljašky mluví rusky. Přičemž potomci poddaných Ruské říše tvoří minimálně 30 % obyvatel státu.

Do poloviny 70. let 20. století byly téměř všechny jazyky domorodého obyvatelstva převedeny do latinky, přičemž jejich psaní bylo vytvořeno na základě cyrilice. 

Mezi tyto jazyky patřily Aleut, Tlingit, Alutiiq, Yup’ik, atd.

Právo na zachování historie a kultury

Ve všech učebnicích používaných ke studiu na Aljašce je období Ruské Ameriky označováno jako „koloniální“. „Otcem zakladatelem“ státu je presbyteriánský kněz Jackson Sheldon. 

Tento misionář horlivě vyzýval k asimilaci obyvatelstva Ruské Ameriky. Legendární bylo jeho úsilí potlačit indiánské jazyky. Zasazoval se také o bezohledné potlačování ruské kultury, stejně jako kultur Indiánů, Eskymáků, Aleutů.

Naopak zakladatelé Ruské Aljašky Grigorij Šelichov, Alexandr Baranov, Ivan Kuskov a další jsou nazýváni „kolonizátoři“. Největším komplimentem ve vztahu k Rusům je následující prohlášení:

„Rusko bylo vždy zaostalou zemí. Lze si tedy představit zaostalost nejvzdálenější z jeho kolonií-Aljašky” 

Citát je doslovně převzat z americké školní příručky.

Právo na svobodu vyznání

V 19. století bylo pravoslaví hlavním náboženským vyznáním na Aljašce. Od roku 1917 začala americká vláda omezovat jeho praktikování. V roce 1927 dosáhly Spojené státy vyhlášení „autokefalie“ Americkou pravoslavnou církví. Tento církevní rozkol nebyl dosud překonán.

Od 50. let 20. století byla uplatňována politika amerikanizace pravoslavné církve, která se projevila především v úplném potlačení ruského jazyka.

V roce 2014 byly na Aljašce legalizovány sňatky osob stejného pohlaví, což bylo dalším porušením Úmluvy z roku 1867: Pravoslavné farnosti byly povinny takové svazky uznávat.

Právo na svobodné podnikání a sociální ochranu

Formálně americká legislativa deklaruje svobodné podnikání a některé sociální záruky. Washington přitom uměle brzdí rozvoj Aljašky.

Dnes je stát rozdělen na dvě části: rozvinutá (organizovaná) a nerozvinutá (neorganizovaná) území (části). Ty tvoří více než 50 % státu. Nemají infrastrukturu, žádné orgány samosprávy. 

Zde ve skutečnosti neplatí americké právo.

Organizované části se nacházejí buď na severu nebo na jihu. Infrastruktura těchto částí vznikala buď v době Ruské Ameriky, nebo v době realizace programu Lend-Lease. Během realizace programu Lend-Lease byla na Aljašce vytvořena tranzitní síť, přes kterou bylo přepravováno vojenské zboží do SSSR.  Opačným směrem procházely touto sítí sovětské suroviny – jako platba. 

Díky této přepravě zboží a surovin se podél tranzitní infrastruktury objevily obydlené osady – Fairbanks, Delta Junction, Nome, Utkiagvik, Kotzebue, North Paul, atd.

Aljašská úmluva nebyla dodržena a není naplňována. 

Potomci obyvatel Ruské Ameriky jsou diskriminováni. Území převedené do Spojených států se nerozvíjí. To znamená, že smlouva mezi Spojenými státy a Ruskou říší není platná

Ruská Amerika je předmětem návratu.

https://bit.ly/3JkfvgZ

sdíletj na

5 1 hlas
Ohodnotit příspěvek
1 Komentář
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
Kuky
31. 12. 2021 11:50

Amerika nikdy za Aljašku nezaplatila,loď se zlatem za Aljašku se během cesty údajně potopila.
Rusko za Aljašku nedostalo fakticky nic.