Ukrajina dekarbonizuje Evropu

Ivan David fb

Simon Cleven informuje na německém portálu t-online o tom, kterak nám Ukrajina zajistí konec stále ještě levných ruských surovin.

Ukrajina na přelomu roku zastaví tranzit ruského plynu a ropy. To znamená, že zejména Maďarsko a Slovensko se dostanou pod tlak.

Ukrajina chce od roku 2025 zastavit tranzit ruské ropy a plynu do EU. Řekl to v pátek poradce prezidenta Volodymyra Zelenského Mychajlo Podoljak v rozhovoru pro ukrajinskou televizi Novyny.Live.

Ukrajina jako tranzitní země uzavřela smlouvy, které jsou platné do 1. ledna 2025 a které země nemůže jednostranně vypovědět. “Ale nepochybně 1. ledna 2025 to vše skončí,” řekl Podoljak. Kyjev je ale připraven poslat do Evropy plyn ze zemí Střední Asie nebo Ázerbájdžánu. Pro Ukrajinu je klíčové připravit Rusko o zdroje příjmů z prodeje surovin.

Začátkem tohoto týdne prezident Zelenskij oznámil, že dohoda o tranzitu ruského plynu, která vyprší na konci roku, nebude prodloužena. “Je konec,” řekl minulé úterý ukrajinský prezident s odkazem na končící smlouvu.

Smlouva o tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu do Evropy mezi státními podniky Gazprom a Naftogaz končí 31. prosince 2024. I přes válku zahájenou před více než dvěma lety se dodávky zatím daří plnit – zejména na naléhání evropských sousedů Ukrajiny Maďarska.

Ukrajina nyní zvyšuje tlak na ty evropské státy, které se dosud jen málo snažily vymanit ze své závislosti na ruské energetice. Kromě Maďarska sem patří i Slovensko. Rakousko dále pokračuje v nákupu potrubního plynu z Ruska, podle rakouského „Kleine Zeitung“ letos v červnu dokonce 83 procent svého celkového dovozu energetického zdroje. Státy EU se dohodly, že do konce roku 2027 ukončí nákupy ruského plynu.

Česká republika navíc stále dostává ruskou ropu ropovodem Družba, i když v menší míře. Země již pracuje na alternativách. Podle premiéra Petra Fialy loni v červnu Česko původně plánovalo nezávislost na ruské ropě do poloviny roku 2025. Česká republika ještě loni dostávala dobrých 60 procent ropy z Ruska.

S dokončením projektu rozšíření italského transalpského ropovodu (TAL) by však závislost měla skončit. Od roku 2025 se očekává, že TAL přepraví o čtyři miliony tun ropy více než dosud, ČR pak bude dostávat osm milionů tun ročně – tedy celkovou potřebu země. Ropovod TAL přepravuje ropu z Kazachstánu z italského přístavu Terst do jižního Německa.

Maďarsko a Slovensko by pravděpodobně mohly zaujmout podobný přístup: bývalý šéf ukrajinského provozovatele tranzitní sítě Serhij Makohon na začátku srpna řekl listu Kyiv Post, že by za tímto účelem mohl být prodloužen jadranský ropovod. Ten přepravuje ropu z Kazachstánu, Kuvajtu a dalších zemí OPEC přes Chorvatsko. “Ale dva roky nic nedělali,” kritizoval Makohon.

Pro Ukrajinu ale konec plynu a přepravy ropy neznamená žádné velké ztráty. Podle odhadů Kyjev nedávno vydělal kolem 250 milionů dolarů ročních zisků z tranzitu. Celkové státní příjmy dosahují přibližně 43,7 miliardy dolarů, takže tranzit tvoří pouze dobrých 0,6 procenta příjmů. Na druhé straně se očekává, že Rusko vydělá ročně na vývozu ropy kolem šesti miliard amerických dolarů.

Ukrajina už v červnu uvalila sankce na ruskou energetickou společnost Lukoil. Od konce července země zcela zastavila tranzit ropy Lukoil ropovodem Družba. Vlády v Maďarsku a na Slovensku reagovaly na represivní opatření podrážděně. V Budapešti dokonce panovaly obavy z energetické krize. Šéf kabinetu premiéra Viktora Orbána hovořil o „vydírání“. Podle amerického listu „Politico“ dostává Maďarsko přibližně 70 procent dovozu ropy z Ruska.

Slovensko v důsledku sankcí proti Lukoilu dokonce hrozilo zastavením vývozu zpracované nafty na Ukrajinu. Z Maďarska také zaznělo, že se uvažuje o zastavení vývozu elektřiny na Ukrajinu. Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó na konci července prohlásil, že jeho země a Slovensko podniknou právní kroky proti Ukrajině.

„Severní linie ropovodu Družba vedoucí do Německa byla z velké části uzavřena kvůli západním sankcím proti ruské ropě. Podle zpráv ruských médií začala kazašská pobočka dodavatele energie Eni čerpat v srpnu ropu z Kaspického moře potrubím. Tento kompromis umožňuje Rusku generovat příjmy z tranzitu, ale nikoli prodávat vlastní ropu do Evropy, nejlukrativnějšího trhu,“ končí svou úvahu na portálu t-online Simon Cleven.

Co se stane po 1. lednu? Jedna možnost je, že k nám nadále přes Ukrajinu poteče ruský plyn, který bude maskován a fakturován jako ázerbajdžánský, s tím, že Ázerbajdžán a Rusko, nově partneři v BRICS, si pouze prohodí odběratele. Změnily by se tedy pouze písmenka na fakturách a vzrostly by ceny. Někdo musí totiž zaplatit „papíráky“, kteří transakce vypořádávají.

Horší situace by nastala, pokud by ukrajinská armáda zlikvidovala přečerpávací plynovou stanici v Sudži a v rámci bojů fyzicky přerušila ropovod Družba. Pak by na celoevropský trh přicházelo mnohem méně ropy a plynu než doposud. Což znamená, že cena obou komodit dodávaných po moři prudce vzroste. Vydělají na tom především burzovní spekulanti. Brusel s celou situací samozřejmě nebude dělat nic, kromě toho, že europapaláši zinkasují provize od spekulantů. Zvýšené ceny ropy a plynu ještě více urychlí zavírání továren v Evropě a převádění výroby do Asie a USA. A ještě to vedoucí mohou vydávat za úspěch svého dekarbonizačního úsilí v rámci „grýndýlu“.

Takového přítele jako ukrajinskou vládu si člověk opravdu přeje. Zubožená Evropa, zubožená Ukrajina, kromě oligarchů, a s výsledkem války to stejně nehne. Bez ruské ropy a plynu prostě granáty pro Ukrajinu vyrábět nelze, i kdyby to Petr Pavel hlásal sebevehementněji. O fantazírování Ursuly von der Leyenové o zbrojní výrobě v podmínkách „grýndýlu“ a drahých energií raději ani nemluvě, to se nedá slušně komentovat.

sdílet na