Svět bez jaderných zbraní

Minulý pátek americký prezident Donald Trump překvapil svět další iniciativou.
Tentokrát nenavrhl ani snížit výdaje na obranu, ani je zvýšit, ani nenutil Evropu platit za svou bezpečnost,
ale navrhl zcela opustit od jaderných zbraní.

Pravda, ne všichni opustit – jeho iniciativa se týkala samotných Spojených států, stejně jako Ruska a Číny.
Současný americký prezident považuje jaderný potenciál ostatních jaderných zemí za tak bezvýznamný,
že o tom nemá cenu ani hovořit.

Jak se k této iniciativě postavit, stále není zcela jasné. A zřejmě musíme začít tím, že je to do značné míry jen kopie dřívější iniciativy Baracka Obamy. Za což on, to jest Barack, dokonce dostal Nobelovu cenu míru.
Možná, že Donald Trump chce také cenu?
Ale to je nepravděpodobné: z Obamových úst to znělo „čerstvě“ a teď, bohužel, ani učenci ze Stockholmu na takových zvětralých kostech nemohou stavět.

Je také třeba mít na paměti, že Smlouva o zákazu jaderných zbraní byla vyvinuta iniciativní skupinou několika států a dokonce byla předložena Valnému shromáždění OSN.

Hlasovalo pro ni 122 států, ale žádný ze stálých členů Rady bezpečnosti, ale ani menší členové „jaderného klubu“, jako je Pákistán a Indie, pro ni nehlasovaly. 
Je pravda, že tento projekt byl významně rozdílný od toho, co navrhuje Trump:
pokud by byl přijat v rámci OSN, stal by se závazným pro všechny členské státy této organizace. Trump vystoupil s iniciativou podepsání tripartitní dohody mezi Spojenými státy, Ruskem a Čínou, což poněkud mění mezinárodní právní status případné dohody.

Někteří nějakým způsobem vyjádřili svůj postoj k takovému informačnímu daru Trumpa. 
Dmitrij Peskov, tiskový tajemník ruského prezidenta, se neudržel a radostně prohlásil… 
…. „Myšlenka je to krásná!“
Pravda, pak dodal, že specifika v ní jsou nedostačující. Koneckonců, pro „skvělý nápad“ to není tak důležité… dnes to bylo vyjádřeno a zítra může být naplněno specifiky.

A tak, abychom naplnili „skvělý nápad“ specifiky, je napsán i tento článek. 
Čemu bude Rusko vlastně čelit ve světě bez jaderných zbraní? Nebo je ten návrh a priori tak dobrý, že nad tím nemá cenu ani přemýšlet? Zkusme se zamyslet …

V uplynulém týdnu se objevilo mnoho odborných posudků o tom, kolik jaderných hlavic mají Spojené státy a kolik Rusko, co kdo získává z hlediska jaderné bezpečnosti, a tak dále. To vše samo o sobě je docela zajímavé, ale v této souvislosti není tak důležité. 

Jiná věc je důležitá:
co kdo získá? A proč ti nejopatrnější specialisté nazývají svět bez jaderných zbraní prologem třetí světové války? ….To je to, o čem je třeba mluvit …

Vraťme se do roku 2015

Abychom neupadli do zcela abstraktního uvažování a srovnání, vraťme se mentálně k velmi specifické situaci roku 2014 a začátku „ruského jara“ na Ukrajině. Vzpomeňme si, jak to bylo, ale s jedním předpokladem:
předpokládejme, že Spojené státy, jejich spojenci, Rusko a Čína nemají jaderné zbraně.
Jak by se v tomto případě vyvíjely události?

Především si musíme uvědomit, že náš předpoklad není až tak neuvěřitelný.
Řekněme, že Gorbačov by byl u moci dalších pět let, podepsal by řadu dalších smluv o odzbrojení, na což byl kabrňák, a Rusko by se tak mohlo ocitnout v situaci, kdy by nemělo nejen jaderné zbraně, ale také ani výrobní zařízení. To znamená, že by nemohlo reagovat na hrozby, tzn. v případě napadení jaderné zničení agresora,
a co navíc: v případě krizové situace by zavedení jaderné výroby a vytvoření odpovídajícího potenciálu trvalo nejméně deset let.

Takže,…. „Majdan“, „revoluce nulandovských sladkostí“, Krym, Donbas… všechno jde, jak to bylo, ale reakce Spojených států na to je poněkud odlišná.
V reakci na výskyt „zdvořilých lidí“ na Krymu začíná aktivní přesun amerických vzdušných jednotek do Kyjeva, Oděsy, Charkova atd.
Rétorika ve sdělovacích prostředcích a na mezinárodních platformách se prudce vyostřuje:
Západ je dychtivý potrestat Rusko za „agresi“. Za silami rychlé reakce jsou na Ukrajinu nasazeny expediční jednotky,… evropští spojenci Ameriky se začínají zvedat.

Rusko nemá odpovídající odpověď na eskalaci napětí a hrozbám použití síly.
Vzhledem k celkové nadřazenosti NATO v letectví, námořních nosičů řízených střel (i samotných řízených střel), personálu a dokonce v naprosté dominanci Západu v ekonomice, je pro Rusko zapojení do války sebevraždou.

Proto první a nejpravděpodobnější scénář je – omluvit se, vrátit Krym, opět se omluvit, zaplatit kompenzace Kyjevu, znovu se omluvit, vydat Ukrajině Strelkova a další dobrovolníky. A znova zaplatit kompenzace.
A tak dále….. do nekonečna….

Problémem tohoto scénáře je, že pokud by byl realizován, Ukrajina by byla okamžitě pod americkou okupací.
Jak tomu je i u ruských nedávných „partnerů“:…. nepřivezou někam vojáky, aby je pak stáhli.
A co se týče takového chutného kousku, jako je Ukrajina, je to o to víc pravdivé: ….. sotva by se omezili na jednu vojenskou základnu a americká vojenská přítomnost by byla patrná všude, od Karpat po Sevastopol.

Scénář bez příkras

Protože je to pro Moskvu naprosto nepřijatelné, je nemožné, že by se rozhodla „odpočívat“.
V tomto případě by se situace rozvíjela podle mnohem horšího scénáře

Poté, co byli Američané konsolidováni na Ukrajině, nastal by obrat pro tvrdší akce.
S největší pravděpodobností by začali sankcemi a mezinárodní blokádou Ruské federace.
Navíc, žádné právo veta v OSN by Rusko nezachránilo – americké loďstvo je schopno blokovat přístupy
k ruským přístavům a kontrolovat každé plavidlo směřující jejich směrem.

Bez začátku války by nemohla být tato blokáda zrušena, ale co je nejhorší věc  sotva by byla zaručena volná navigace a plavba v mořích kolem Ruska. Výsledek blokády v době kolem poloviny roku 2015 by byl smutný:
…. Rusko bylo velmi závislé na různých parametrech, včetně léků, elektroniky, komponentů pro automobilový průmysl, semen pro většinu plodin atd.

Koncentrace ozbrojených sil NATO na západních hranicích Ruska by pravděpodobně pokračovala. Ještě znepokojivější by však bylo, kdyby se Spojené státy pokusily získat podporu států Střední Asie, zejména Kazachstánu.

A vzhledem k délce obecné (a zcela nahé) hranice na jihu je to pro Rusko kritické. Příchod Američanů z tohoto směru za podmínek téměř úplné kontroly Transsibiřské (tisíce kilometrů) by pro Rusko vytvořil zcela beznadějnou situaci.

V případě konfliktu, Ruská federace by byla odsouzená k válce bez týlu, a v tomto případě, dokonce i ztráty prvních měsíců Velké vlastenecké války by vypadaly jako dětinský žert. Ztráty samozřejmě ani ne tak lidské, jako průmyslové, vojenské a logistické, ale výsledek by byl pro obyvatelstvo žalostný.

To znamená, že Kreml by neměl na výběr:
…. musel by obsadit Kazachstán, aby co nejvíc přesunul vzdušné útoky z ruského „měkkého podbřišku“.

A to je zcela jasný důvod začít válku, kterou prostě Rusko vyhrát bez použití jaderných zbraní prostě nemůže. 
Pokud jde o samotnou válku, pak není důvod si něco nalhávat. Bez jaderných zbraní ji Rusko prohraje.

Ačkoli to, pravděpodobně, pro mnohé není otázka rozumu, ale otázka víry. Jistě se najde mnoho komentátorů, kteří budou argumentovat, že Rusko roztrhá každého i bez jaderných zbraní.
Přít se s nimi je bezpředmětné, je to k ničemu, stejně jako porovnávat údaje o počtu zbraní a číselné síle.

Proto je na místě jednoduché konstatování:
ve stávajícím systému rozvržení sil je jaderné odzbrojení prospěšné pouze Spojeným státům.
Takový vývoj událostí by jim umožnil během několika desetiletí odstranit ze světové arény všechna alternativní centra síly, přičemž, – jak to mají rády – bez rizika pro své vlastní území.

Výsledek pro Rusko by byl velmi žalostný, o tom není třeba dále spekulovat.
Další rozpad země, pokračování a prohloubení (a velmi významně) ekonomické krize, chudoba, bezvládí
a v důsledku toho nekontrolovatelná kriminalita, drogové závislosti, epidemie, atd. 

Po bombardování NATO by se i devadesátá léta Rusům jevila jako rajské období, a důsledky by byly takové,
že po časech Jelcina zůstane jen touha a pláč.

Není třeba pochybovat o tom, že tohle všechno (a mnohem více) je velmi dobře známo Kremlu. Výrok ruského ministerstva zahraničí, který následoval přesně jeden týden po Trumpově iniciativě, to v každém případě jasně ukázal. Je jasné, že formulace v tomto prohlášení je změkčená, hlavním důvodem „váhání“ Moskvy je, že Smlouva o zákazu jaderných zbraní může ohrozit Smlouvu o nešíření jaderných zbraní, která je již dlouho
v platnosti a která pozitivně přispívá ke světové bezpečnosti.

Všichni jsou si však dobře vědomi toho, že realita je mnohem drsnější a nepříjemnější:
bohužel, jaderné zbraně a hrozba jejich použití se staly hlavním faktorem světové politiky, schopným zadržovat nemravného „hegemona“. A tak je na místě ocenit přiměřenost kroků ruských orgánů.

Konec konců, v Kremlu mohl být další „mírotvůrce“…. jako Gorbačov.

https://topwar.ru/157577-bezjadernyj-mir-to-chto-dejstvitelno-mozhet-ispugat.html

Přihlásit: Login
2000
  Souhlas  
Upozornit na