Skutečný Putin. ČÁST 3. Jelcin, systém sedmibankirščina* a Chasavjurt – země byla odsouzena k likvidaci.

Rub politiky (Изнанка политики)

Takže  v 90. letech Spojené státy udělaly z Ruska neokoloniální zemi. Rusko se stalo surovinovým přívěskem, ve kterém byla zničena strategicky důležitá produkce. Co nebylo zničeno, bylo rozdáno jejich lidem ke kontrole, tzn. současným oligarchům. A to vše bylo zakotveno právně – v Ústavě. 

– Článek 9, odstavec 2, byl napsán pro drancování přírodních zdrojů.

– čl. 13 odst. 2 zakazuje mít vlastní ideologii, tzn. vybudovat národní instituce, které by vypracovaly strategii rozvoje země. Váš vlastní mozek je zakázán.

– Článek 15, odstavec 4 říká, že namísto těchto národních institucí určují strategii mezinárodní speciální instituce, jako je MMF. – Článek 75 odst. 2 přispívá k tomu, že Rusko nemůže mít vlastní peníze.

Pokud jde o ekonomiku a peníze, zde je to, co říká akademik Ruské akademie věd Sergej Glazyev, který byl řadu let Putinovým poradcem: 

Glazjev:

„Po rozpadu Sovětského svazu jsme se ocitli na periferii amerického akumulačního cyklu. Tj. zůstali jsme v rámci imperiální světové ekonomické struktury, ale už ne jako jádro, ale jako periferie. Během těchto 20 let existence na americké periferii se tedy naše země stala dárcem (finančním). Američané z nás vysáli, vezmeme-li celý bývalý Sovětský svaz, asi 2 biliony dolarů úniku kapitálu.

Celá naše ekonomicky dominantní elita je v podstatě podřízena americkým zájmům, což se odráží v monstrózní offshorizaci naší ekonomiky: polovina vlastnických práv podniků se nachází v offshore, kde podléhají anglosaské jurisdikci.

Centrální banka přísně uplatňuje doporučení Mezinárodního měnového fondu, v důsledku čehož je Rusko připraveno o své vlastní peníze: opustili jsme otázku úvěrových zdrojů a přešli na oblíbený model řízení měny MMF. Tj. Centrální banka vytváří tolik peněz, kolik máme devizových rezerv … dokonce o něco méně. Když vám není dovoleno vytvářet úvěry a tvorba peněz je vázána na nákup měny mateřské země (v tomto případě USA a Evropy), tak ekonomika jde tam, odkud peníze pocházejí. Tj. tím, že jsme odmítli spravovat peníze jako úvěrové zdroje, jsme se připravili o vnitřní úvěrové zdroje. Tím jsme se připravili o možnost sami financovat investice a podřídili rozvoj naší ekonomiky vnějším mocenským centrům.“

Jak k tomu všemu došlo? Nemyslím si, že Jelcin chtěl z Ruska udělat kolonii. Jsem toho názoru, že Jelcin byl krátkozraký, nedbalý, moci chtivý politik, ale upřímně si myslel, že Rusko se bude kamarádit se Západem a všichni budou šťastní. 

Na konci Jelcinova prezidentování už bylo jasné, co jeho přátelé, kterým dal zemi, udělali s Ruskem, ale nemocný Jelcin už nedokázal situaci změnit. Jelcin odvolal kabinet ministrů 4krát. Ale v Rusku už fungoval koloniální systém. Systém, jak jsme zjistili, nepodléhá pravomoci prezidenta. A zde by vám mělo být jasné, že odvolání vlády a rozpuštění Státní dumy není řešením problému. 

Každý rok oligarchové bohatli a obohacovali další zrádce u moci 

Mimochodem, v žádném případě neoběluji Jelcina. Jelcin je nepřítel Ruska a SSSR č. 2 po Gorbačovovi.

Takže Jelcin byl ponížen a on se ponižoval. A nakonec se jen snažil zachovat si důstojnost řečmi typu : 

Jelcin (1999):

Clinton si dovolil zatlačit na Rusko. Zjevně na vteřinu, na minutu, na půl minuty zapomněl, co je Rusko. Že Rusko má plný arzenál jaderných zbraní. Zapomněl na to! Rozhodl se tedy, jak se říká, protáhnout si svaly. Chci tedy vaším prostřednictvím vzkázat Clintonovi, ať nezapomene, v jakém světě žije. Nebylo a nebude, že by jen on sám diktoval celému světu, jak má žít, jak pracovat, jak pracovat, jak odpočívat atd. Ne a zase ne! Základem všeho je multipolární svět, tzn. přesně jak jsme se dohodli s Jiang Zeminem, předsedou Čínské lidové republiky. MY budeme světu diktovat, jak má žít, a ne on sám! 

Tak jak? Liší se to od této rétoriky? 

Jelcin (Kongres USA, 1992):

Bože! Žehnej Americe! 

Z projevu Borise Jelcina v americkém Kongresu v roce 1992 

Co se stalo na konci roku 1999, kdy se Putin stal prezidentem? Držím se této verze: Jelcin, uražený a ponížený, vidí, co se děje s Ruskem, bojí se o svůj život, uvědomuje si, že Rusko nevydrží ani pár let, protože již byla podepsána dohoda, ničící Rusko. 

*Stručná informace: v roce 1996 byla podepsána Chasavjurtská dohoda, která uváděla, že Rusko by mělo stáhnout vojenské jednotky z Čečenska, nasměrovat finanční prostředky na obnovu této zničené republiky a poskytnout Ičkerii jídlo, peníze a léky. Jakýsi druh odškodnění, který musí Moskva zaplatit. A co je nejdůležitější, Dohoda o základech vztahů mezi Ruskou federací a Čečenskou republikou, stanovená v souladu s obecně uznávanými principy a normami mezinárodního práva, musí být uzavřena do 31. prosince 2001. Hovoříme o takovém konceptu jako „v souladu s … normami mezinárodního práva“. Jinými slovy, Čečenská republika měla být de iure uznána jako subjekt mezinárodního práva a během následujících pěti let vyjít ze sesestavy Ruska. 

Odchod Čečenska z Ruska by přirozeně znamenal odchod dalších republik – v mnoha republikách panovaly separatistické nálady. Jekatěrinburg dokonce tiskl své vlastní peníze – uralský frank. Země praskala ve švech a to by zase vedlo k mnoha místním válkám. 

Maschadov a Lebeděv podepisují společné prohlášení v Khasavjurtu. Foto z ru.wikipedia.org 

A mimochodem, Putin o tom mluvil na jedné z tiskových konferencí. 

Putin: „Dokonce i území byla rozřezána tak, že ne vždy odpovídala (ale stále odpovídá) tradičním místům pobytu určitých národů, takže by se okamžitě objevily bolestivé body (stále existují mezi republikami bývalého Sovětského svazu). A dokonce i v rámci Ruské federace je takových bodů 2000! Stačí se opomenout na sekundu  –  a nebude nemálo potíží.“ 

Takže 1999 – Ruské federaci zbývaly 2 roky života. Jelcin, uražený, ponížený, nemocný, se zřejmě rozhodne vyhnout hanbě a zatracení po staletí ze strany lidí kvůli likvidaci země. A prostě, aby si zachránil kůži, najde podle svého (mimochodem odborného) názoru člověka, který vyhraje válku s teroristy, utře nos arogantním oligarchům a zachrání zemi. 

O Putinově jmenování, o tom, co se mu hned podařilo pro záchranu země udělat a na co ještě neměl dost sil a proč – v příštím díle. Pokračování následuje – nenechte si to ujít! 

https://dzen.ru/a/Y7q3z-d0w2iInhjc

(*) Sedmibankirščina (Семибанкирщина – sedm bankéřů; slovo je tvořeno analogií s historickým termínem sedmibojarščina [семибоярщина] ) je populární označení v ruských médiích v roce 1996 a v řadě následujících let pro skupinu největších představitelů ruského finančního byznysu (tzv. oligarchů ), kteří sehráli významnou politickou a ekonomickou roli, vlastnili média a neformálně sjednoceni, navzdory vnitřním neshodám, s cílem zajistit znovuzvolení B. N. Jelcina na další období v prezidentských volbách v roce 1996 .

Různé zdroje uváděly různá jména, takže ve skutečnosti seznam předpokládaných „sedmi“ bankéřů nezahrnuje sedm lidí, ale devět. Prvních 7 lidí na seznamu je převzato z rozhovoru s Berezovským:

    Boris Berezovskij – LogoVAZ

    Michail Chodorkovskij – Rosprom Group (Menatep)

    Michail Fridman — Alfa Group

    Peter Aven — Alfa Group

    Vladimir Gusinský – skupina „Most“

    Alexander Smolensky – SBS-Agro (kapitálová spořitelna)

    Vladimír Potanin — Oneximbank

    Vitalij Malkin  — Ruský kredit

    Vladimir Vinogradov – Inkombank 

Další osud: Během Jelcinova druhého funkčního období a vlády V. V. Putina, která začala v roce 2000, byl osud členů sdružení jiný:

    do roku 2020 si svou pozici udrželi pouze Fridman, Aven a Potanin. V roce 2022, po ruské invazi na Ukrajinu, všechni tři spadali pod evropské a americké sankce;

    Smolenského politický význam prudce poklesl už i za Jelcina v roce 2003, zbavil se svého bankovního majetku a v roce 2000 napsal několik knih;

    Vinogradov také začal ztrácet vliv na konci 90. let a v roce 2008 zemřel na mrtvici, protože byl velmi finančně omezen;

    Vitalij Malkin po krachu banky zahájil politickou kariéru a do 26. března 2013 zastupoval Burjatsko v Radě federace , od roku 2014 obsadil 130. místo v žebříčku nejbohatších podnikatelů v Rusku;

    Berezovskij, který přispěl k vzestupu Putina a jeho strany Jednota v roce 1999 [8], spolu s Gusinským upadli za Putina do hanby a v roce 2000 opustili Rusko. Berezovskij zemřel 23. března 2013 v Londýně oběšením. 

    Michail Chodorkovskij , který plánoval prodat svůj podnik na těžbu ropy západním investorům, byl zatčen v roce 2003 a poté odsouzen k 8 letům vězení na základě obvinění z podvodu, daňových úniků a dalších zločinů. V letech 2009-2010 proběhl nový soud a dostal nový trest, 14 let za krádež ropy společnosti Jukos, jejímž šéfem byl. 21. prosince 2013 byl Michail Chodorkovskij omilostněn a téhož dne odjel do Berlína. Po propuštění se s rodinou usadil ve Švýcarsku , kde získal povolení k pobytu. Forbes odhaduje jeho jmění na 600 milionů dolarů. Od roku 2016 žije trvale v Londýně. 

V devadesátých letech bylo Rusko v kritické situaci. Svoboda a shovívavost, která na lidi dopadla, důkladně obrátila jejich hlavu. Začal se formovat byznys, postavený nejčastěji na krvi a kostech neúspěšných konkurentů. Policie si nevěděla rady s kriminalitou a opozice každým rokem sílila. Navíc samy úřady moc nechápaly, jak zemi spravovat. Kdysi mocné a zdánlivě nezničitelné sovětské podniky se rozpadaly a přecházely do soukromých rukou.

To vše vedlo k tomu, že se lidé během několika let demokracie doslova „přejedli“. A v prezidentských volbách v roce 1996 měli komunisté vedení Gennadijem Zjuganovem všechny šance na vítězství. Lidé v něm viděli naději na stabilitu – hlavní trumf sovětské moci. Boris Jelcin byl tehdy bezradný a nevěděl, co dělat. Strach z návratu komunismu zažívali kreativci, byznysmeni a všichni, kdo se dokázali rychle adaptovat na nové skutečnosti. Ale hlavními „lovci duchů“ byli bankéři. 

Oligarchové bohatli, lidé chudli. A obrovské finanční příležitosti také znamenaly kontrolu nad politikou. Bankéři si mohli „koupit“ požadovaného úředníka nebo zaplatit místo pro svou osobu. Jenže se blížil rok 1996, kdy se měly konat prezidentské volby. Všichni pochopili, že když se události nechají náhodě, vyhrají komunisté. A žádný z oligarchů pořádně nechápal, co udělají s novou elitou: pokusí se zlepšit vztahy nebo jít cestou svých předchůdců, přičemž si vezmou rok 1917 za vzor. Oligarchové samozřejmě nechtěli riskovat obrovské množství peněz a moci. 

Pravda, problém nebyl jen v Zjuganově. Oligarchové a liberální vláda nedokázali vybudovat žádná partnerství. Nikdo nikomu nevěřil. Bankéři jednoduše využili příležitosti, nebo spíše slabosti moci. Vláda nepovažovala oligarchy za spolehlivé spojence, proto navazovala kontakty jen zřídka a byla velmi neochotná. 

Na jaře 1996 nastala zvláštní situace: vláda a oligarchové se navzájem potřebovali, protože jednotlivě nedokázali porazit komunisty, kteří nabrali na síle. A Boris Jelcin udělal krok, který předurčil osud země – pozval na schůzku největší podnikatele. S kým se prezident přesně setkal, není známo. Ale nakonec byl přijat rozsáhlý volební program, který financovali bankéři. Nutno říci, že vláda tehdy ve skutečnou pomoc podnikatelů nijak zvlášť nevěřila. Byli vnímáni jako jedna z „pák“, a tak se konala i setkání se zástupci odborů, duchovních, hejtmanů a různých stranických vůdců. 

Na konci dubna 1996 vydala Nezavisimaya Gazeta (stejně jako v Argumentech a faktech a dalších publikacích) „Dopis třinácti“ – jakýsi manifest největších bankéřů, zaslaný Jelcinovi a Zjuganovovi. Podnikatelé v něm požadovali eliminovat hrozbu kolapsu ekonomiky země prostřednictvím „politického kompromisu“. Celkem dopis obsahoval 8 bodů a veškerá vina za krizi byla svalena přímo na komunisty.

Následovala Jelcinova silná volební kampaň pod heslem „Vote or Lose“, která stála spoustu peněz. Na jeho stranu se postavilo mnoho slavných hudebníků (zvláště důraz byl kladen na interprety oblíbené mezi mladými lidmi). Například skupina „Bachelor Party“ a DJ Groove nahráli píseň „Vote or Lose“. Ani Boris Nikolajevič neseděl na vedlejší koleji. Jeho tanec na koncertě Evgeniy Osin byl dlouho v paměti.

Výsledek je znám: Jelcin vyhrál volby. Ve druhém kole, kam to dotáhl společně se Zjuganovem, se prezidentovi podařilo svého konkurenta porazit.

https://diletant.media/articles/45328578/

https://ru.wikipedia.org/wikipedia

Překlad Peter 008

sdílet na