Setkání Putina a Kim Čong-una je pro Západ noční můrou. Vypadá to, že „společný zákop“ je již připraven

Samozřejmě jsme nezapomněli, jak na samém začátku slavných událostí sestra vůdce Severní Koreje řekla, že její země bude „ve stejném zákopu s Ruskem“. A přestože se zákop zdá být obyčejnou stavbou, naše země na projektu společného zákopu pracovaly více než rok. Tato práce už ale zřejmě končí. Během nedávné návštěvy ministra obrany Šojgua v Severní Koreji byl projekt zákopu odsouhlasen. A nyní jede vůdce Severní Koreje za Putinem, aby ruský prezident projekt s konečnou platností schválil.

Zatímco Západ chce na summitu G20 předvést šou se svou vymazlenou opičkou, vůdci těchto dvou zemí budou rozhodovat o skutečně důležitých otázkách. Dovolte mi připomenout, že schůzka by se měla konat během Východního ekonomického fóra, které se bude konat příští týden ve Vladivostoku.

Už teď je všem zřejmé, že schůzka bude o vojenské spolupráci. Zde je vše jasné. Se Severní Koreou nemá smysl mluvit o ekonomice bez Číny, která je vlastně hlavním a jediným sponzorem této země. Proto Putin a Kim Čong-un mohou hovořit téměř výlučně o vojenské složce, i když některé ekonomické problémy, jako jsou dodávky potravin, se mohou klidně probírat.

Západ je přirozeně tímto setkáním velmi znepokojený. Vojenská spolupráce mezi Ruskem a Severní Koreou je pravděpodobně jednou z nejhorších nočních můr Západu. Severní Korea sama o sobě možná u mnoha lidí vyvolá pohrdavý úsměv, ale rozhodně by se nikdo neměl usmívat při zmínce o její armádě.

Více než půl století života pod neustálou hrozbou nepřátelství umožnilo Severní Koreji vytvořit extrémně schopné ozbrojené síly. Nejde jen o velikost armády, která podle různých odhadů činí 1,5 milionu vojáků. Mnohem důležitější je technické vybavení. A tady má náš spojenec některé druhy zbraní, které jsou považovány za nejlepší na světě. Stačí říci, že zatímco velká Amerika se snaží vytvořit něco, co by se podobalo hypersonické raketě, Korea tento typ zbraně už dávno má.

Problémem Západu je ale také to, že neví, jakým směrem se tato spolupráce bude ubírat. 

Dodávky zbraní? Možná, ale Rusko není zemí „kopáčů moří“ (myšleno Ukrajina, protože Ukrajinci tvrdí, že vykopali Černé moře, pozn.red.), má hromady vlastních zbraní. Pokud to někdo neví, nehledě na sankce, i přes naši speciální operaci, dodal “Rosobornexport” v roce 2022 do jiných zemí zbraně v hodnotě téměř 6 miliard dolarů.  Takže psát o tom, že bez korejských zbraní budeme ztraceni, mohou jenom nepříliš chytří lidé – mírně řečeno.

Možná Rusko nemá dost vojáků? Znovu špatně. V tomto ohledu jsou Putinova slova, že jsme ještě ani nezačali, zcela pravdivá. A když si někdo myslí, že 300 tisíc zmobilizovaných pro 150milionovou zemi je obrovské číslo, ať si to myslí i nadále. Ale na Západě, i když je to stále více pochybné, stále ještě existují rozumní lidé. A z politického hlediska, v této fázi konfliktu, otevřenou účast severokorejských ozbrojených sil na bojišti vůbec nepotřebujeme.

Podle mého názoru leží možnosti naší vojenské spolupráce se Severní Koreou trochu jinými směry. A myslím, že i Západ to chápe, a právě z toho důvodu je tak vyděšený ze vztahů mezi Ruskem a Severní Koreou.

Za prvé, Kim Čong-un musí pokračovat ve vytváření nočních můr pro Jižní Koreu. To na jedné straně neumožní Jižní Koreji poskytovat významnou zbrojní pomoc Ukrajině a na druhé straně donutí Spojené státy k posílení podpory.

Za druhé bychom neměli zapomínat na ruské zájmy v Africe a KLDR má bohaté zkušenosti s účastí v afrických konfliktech. Navíc v Africe se zájmy Ruska a Číny do značné míry shodují, což znamená, že šance, že uvidíme severokorejské vojáky v Africe je poměrně vysoká. To nám umožní v klidu hájit naše zájmy, aniž bychom se rozptylovali při řešení našich hlavních úkolů. A pokud budou tito vojáci v těsném kontaktu s jednotkami Prigožina, nebo některým z jeho velitelů, pak západním vojákům není co závidět.

Za třetí, spolupráci s KLDR ve vojenské oblasti lze považovat za možnost našeho posílení ve Střední Asii. KLDR, zdá se, není této zajímavé zóně na mapě světa tak blízko, ale pokud by bylo potřeba rozmístit celkem solidní skupinu, pak třeba na hranice s Kazachstánem je to otázka pár dní. A pokud budeme mít na paměti náš možný přímý konflikt s NATO na našich západních hranicích, pak se tento scénář může stát docela reálným.

Západ se tedy nedělá starosti zbytečně. Náš společný zákop se ukazuje být velmi, velmi dlouhý a nachází se na mnoha místech na mapě světa. 

Každopádně spolupráce Ruska a KLDR ve vojenské sféře slibuje Západu docela nepříjemné chvíle.

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://1url.cz/3uHdK

sdílet na