„Rozdrcení“ džihádisté zvedají hlavu

Formálně se koncept
džihádu v jeho současné podobě narodil v Afghánistánu před 30 lety, kdy Kábul
odolával pokusům mudžáhedínů chopit se moci. 

Nicméně, v roce 1992 hlavní město padlo a mnoho zahraničních rekrutů se vydalo šířit ideje islamismu
do dalších zemí. První vlaštovkou byla Bosna, která se stala bojištěm Chorvatů a Srbů s 3-4 tisíci militanty
z Afghánistánu. Ti měli za cíl vytvořit v Evropě stát založený na myšlenkách „čistého islámu“.
Což se tak zcela nepodařilo a teroristé se zaměřili na země postsovětského prostoru.

Nejodpornější postavou byl Samer Saleh Al-Suweil nebo nám známější Amir Ibn al-Khattab, který bojoval
v Náhorním Karabachu, Tádžikistánu a Čečensku.
V polovině 90. let džihádisté ​​pod jeho vlivem nakonec přešli ke klasickému teroru. Podle tohoto scénáře obsadili nemocnici v Budennovsku a spáchali útok na pařížské metro bylo v roce 1995.
Od té doby byla ideologie džihádu poněkud pozměněna, ale základy zůstaly neotřesitelné.

Není pro nikoho tajemstvím, že radikální názory džihádistů jsou založeny na politickém hnutí islamismu (nezaměňovat s islámem). Islamisté formulovali ideologii, ve které jsou všechna neštěstí muslimů vysvětlována odklonem od „spravedlivého pravého islámu předků“, jakož i  světskou strukturou současné společnosti. Někteří politologové obecně identifikují islamismus s fašismem a komunismem jako podobné ideologie, které odporují existujícímu světovému řádu.

„Povinnost vést bitvu pokračuje až do smrti a zůstává odpovědností každého, dokud neosvobodíme al-Andalus, dokud nedojdeme ještě jednou do Leningradu, k Finům, překročíme řeku Rýn ve Francii. Země, na kterých se rozprostíraly zákony islámu, musí být osvobozeny.

Toto jsou slova hlavního ideologa islamistického džihádu Abdullaha Azzama, vyřčená na konci minulého století. Dnes již míra rétoriky významně vzrostla a současný führer z IS, Ayman az-Zavahiri  (Ajmán Zavahrí), považuje jakékoli území, kde alespoň jeden den byla šaría, za islámskou zemi.

Zároveň teroristé kladou zvláštní důraz na „blízkého“ nepřítele – Evropu. V roce 2004 byla vydána kniha Abu Musab al-Suri „Výzva ke globálnímu islámskému odporu“, která obsahuje následující řádky:

„Vyzývám mudžáhedíny v Evropě, mudžáhedíny v jiných nepřátelských zemích, stejně jako všechny ty, kteří se do těchto zemí dostanou, aby udeřili v Británii, Itálii, Holandsku, Dánsku, Německu, Japonsku, Austrálii, Rusku, Francii,  jejichž vojáci se zúčastnili a účastní se ve válkách v Iráku, Afghánistánu a na Arabském poloostrově.“

Ke „vzdálenému“ nepříteli – Spojených států, se ruce islamistů nedostaly z důvodů odlehlosti a relativně vysoké úrovně zabezpečení v této zemi. 

Bojovou zkušenost budoucí mudžáhedínové získali na začátku konfliktu v Sýrii v roce 2011, kdy několik tisíc Evropanů šlo do boje na straně teroristů. Katibat al-Muhajirin, součást Džabhat an-Nuṣrah, byl jedním
z prvních, kdo pod svým praporem sbíral bojovníky z Francie, Belgie, Německa a Holandska. 
Z „Katibatu“ vyšli první teroristé, kteří se již „snažili“ v Evropě.

  • Byl to Tyler Vilus, který v roce 2013 vyzval k útoku na francouzskou policii
  • Ibrahim Budina, který plánoval teroristický útok na karneval v Nice,
  • stejně jako Mehdi Nemmouche, který 24. května 2014 zaútočil na Židovské muzeum v Bruselu.

Později v “Islámském státě” vzniklo oddělení zvláštních sil, neboli ingimasi, byl tvořen na základě „Katib al-Bitar al-Libi“, jejichž aktivisté zorganizovali v roce 2015 útok v Paříži a o pár let později plánovali sebevražedný atentát v Manchesteru. Ale to jsou ještě andílkové.

K uvědomění  své angažovanosti ve světovém džihádu mnozí přichází v evropských věznicích.

Skutečné nebezpečí pochází od nové generace migrantů, kteří se po spáchání trestných činů, tedy ve vězení, dostali pod vliv radikálů. Stávají se radikály ne proto, že věří v islám, ale proto, že džihád se pro ně stává vhodným nástrojem pro realizaci zločinných záměrů.

Džihádističtí verbíři ve svých kázáních říkají:

„Islám vašich otců je to, co jste opustili. Náš islám je islám bojovníků, islám krve a odporu.“

Ve skutečnosti je zde vše jasné: hlavním cílem islamizace všech dostupných radikálů v Evropě i za jejími hranicemi, je obyčejné nasměrování jejich krvežíznivosti k teroru. 

Dříve to bylo diametrálně odlišné: na základě religiozity zapálili oheň radikálního islámu.

Nenávist nové generace džihádistů vůči kolektivnímu Západu je těžké pochopit a popsat. 
Jdou do Sýrie a Iráku s obsedantním cílem nejen bojovat, ale umírat, ničit svět, který nenávidí. 
Nyní je více a více viditelná linie sloučení organizovaného zločinu a terorismu v Evropě.
Jedním z nejdůležitějších míst pro nábor stoupenců džihádu se tak staly věznice, v nichž za několik měsíců
se mladí odpadlíci vydávají na cestu násilné islamizace celého světa.
Peníze na džihád se získávají i trestnými činy.

Anvar Aulákí,
jeden z „ministrů“ propagandy IS, v této souvislosti řekl:

„Místo toho, aby muslimové financovali džihád ze svých kapes, měli by ho financovat z kapes svých nepřátel.“

A tady jsou všechny prostředky dobré. A tak droga captagon, Fenetylin, se stala skutečnou značkou černého obchodu teroristů Sýrie a Iráku. Aplikují si ji igilovci před bitvou, aby se necítili unavení, neměli strach a necítili soucit s nepřítelem, a kromě toho se v tunách dováží do Evropy, a poskytuje teroristům valuty v hotovosti.
Svého času byl objem vývozu captagonu tak velký, že představoval seriózní část příjmů IS.

Narkotikum je jednoduché a levné na výrobu, efektivní a zároveň příjmy z jeho prodeje jsou více než stokrát vyšší než náklady. Teroru na území Evropy pomáhá italská ‚Ndrangheta, která se zabývá převzetím
a dovozem zboží s drogami ze Sýrie, Iráku a afrických zemí.
Kromě toho italský organizovaný zločin byl opakovaně odsouzen za nezákonný obchod s historickými cennostmi, které byly vyvezeny z území obsazených „islámským státem“.

Například Camorra dlouhodobě dodávala džihádistům padělané dokumenty, což jim umožňovalo volný pohyb po celé Evropě. Nábor teroristů ze zločineckých gangů se ukázal jako velmi efektivní technika. 
Džihád obecně umožňuje odpustit člověku všechny předchozí hříchy pouhým spácháním ideologicky odůvodněného zločinu proti „nevěřícím“. Dobří jsou proto bandité v roli džihádistů kvůli jejich připravenosti k násilí, stejně jako širokým spojením s kriminální komunitou.

Vzácností nejsou teroristé z Východu a osamělí džihádisté, kteří v životě nikdy neviděli živého islamistu.
Musí jenom na dálku přísahat věrnost skupině „IS“ a zvládnout jednoduché dovednosti způsobující maximální škody při minimálních nákladech.

Četné protestní subkultury lijí vodu na mlýn univerzální radikalizace mládeže Evropy. 
Objevil se a stále není zakázán džihádový rap, slovní zásoba a způsoby teroristů se stávají stále více módní mezi mladou migrantskou generací. Publikace „Profile“ vydal údaje, že v roce 2019 bude z francouzských věznic propuštěno přibližně pět set osob odsouzených za extremismus.
Ve vězení většina z nich již prošla islámským výcvikem a je připravena na nové úkoly.

Vedoucí představitelé rostoucího počtu teroristických organizací nedávno otevřeně vyzvali k migraci do evropských zemí. To vše, podle jejich názoru, povede v dohledné době k zabrání evropských území a bez krve.

Džihád a imigraci dávají terorističtí vůdci na téměř stejnou úroveň důležitosti.

A bez ohledu na to, jak Donald Trump ujišťuje svět o zničení „islámského státu“, zaujme jeho místo jiný subjekt, zejména proto, že mechanismy řízení džihádu jsou již dlouho známé a otestované. Terorismus
pod maskou islamismu zůstane po mnoho dalších let a jen změna ve strategii boje může zvrátit situaci.

https://topwar.ru/156862-razgromlennye-dzhihadisty-podnimajut-golovu.html