Rostislav Iščenko: Rusko zvyšuje sázky

Případné zhoršení ji nevyděsí. Evropa je sama vyděšená. Její hry s Ruskem v rámci americké ekologické agendy vedly k prudkému nárůstu cen plynu v evropských terminálech. Zároveň se ceny v USA zatím drží v rozmezí dvou set dolarů za tisíc metrů krychlových, ale Američané se zvýšením dodávek do EU nespěchají. Ukázalo se, že nepomohly ani monarchie v Perském zálivu, včetně Kataru, který se nedávno stal málem hrobařem Gazpromu na Západě.

Ukázalo se, že pokud chce Evropa zůstat vážným politickým a hospodářským hráčem, musí s Ruskem budovat dlouhodobé vztahy za podmínek přijatelných pro Moskvu. A za těchto podmínek není prostor pro jakákoli jednání o potřebách Ukrajiny. Rusko nevidí žádnou možnost konstruktivního dialogu s Kyjevem. Pokud tomu EU nevěří, může se podívat, jak drze bude Ukrajina tuto zimu krást evropský plyn (při absenci ruského plynu). Kyjev již začal hovořit o možnosti znárodnění evropského plynu uloženého v ukrajinských zařízeních GTS.

EU samozřejmě může i nadále setrvávat ve svých bludech, ale pokud tak učiní, rychle se vydá cestou Ukrajiny a během několika let dosáhne podobného „úspěchu“ jako Kyjev. Ne že by to bylo pro Rusko výhodné nebo žádoucí, ale je již připraveno takový vývoj akceptovat. Po rozpadu EU má Rusko v rukou dobrou kartu, zatímco Brusel a Washington silnou kartu nemají. Moskva tak může čekat na adekvátní reakci nejen ze strany Ukrajiny.

Tento nový stav znemožňuje pokusy Kyjeva vydírat své západní patrony vyprovokováním horkého konfliktu s Ruskem. Kreml dává jasně najevo, že pokud Ukrajina takový konflikt vyvolá, Moskva se soustředí výhradně na obranu svých dlouhodobých zájmů a názory Západu na „přiměřenost použití síly“, „univerzální lidské hodnoty“, „demokratické principy“ atd. se jí vůbec nebudou týkat a nebudou ji zajímat ani „z lásky k umění“.

Aby byl nový stav věcí jasnější, odvolalo Rusko z Bruselu diplomaty, kteří ho zastupují v ústředí NATO, a vyzvalo zastoupení NATO, aby opustila Moskvu. Jedná se o velmi pohotový krok a radikální změnu zavedených zásad ruské diplomacie posledních let. O to příznačnější je, že bylo učiněno vzápětí po odjezdu Victoria Nuland z Moskvy a vyslalo světu co nejpřesvědčivější zprávu, že Amerika má k urovnání vztahů s Ruskem velmi daleko. Čína to nepochybně zohlední ve svém politicko-vojenském plánování a americká pozice v asijsko-pacifickém regionu se dostane pod větší tlak.

V minulosti se Rusko snažilo vyhnout tomu, aby hrálo na zvyšování sázek. I poté, co Washington učinil další krok směrem ke konfrontaci, Moskva dlouho manévrovala a vyčkávala s odvetou. Tentokrát jako první zvýšilo sázky samotné Rusko, přerušením kontaktů s NATO.

Poprvé po desetiletích je Rusko prvním, kdo opustil vyjednávací platformu, která ještě nebyla zcela zničena. Poprvé se Moskva záměrně snaží o zhoršení situace s kolektivním Západem, nikoli s jeho částí, protože NATO nejsou jen USA, ale prakticky celá EU.

Závěry jsou zřejmé:

  1. Za prvé, Moskva si je jistá, že Západ nebude schopen se jí postavit jednotnou frontou – vnitřní rozpory jsou příliš velké, takže hra na zhoršení situace s USA, které uvízly v konfliktu s Čínou, je přijatelná.
  1. Zadruhé, Rusko se cítí natolik nezranitelné, že vzdorně odmítá jednat s nejsilnějším vojenským blokem planety jen proto, že není spokojeno s návrhy na podobu urovnání vztahů. Přesněji řečeno, není spokojen s tím, že se USA snaží demonstrovat vyjednávací aktivitu na moskevském směru, aniž by šly do podrobností. Washington se tak snaží zastrašit Čínu „tajnými dohodami s Moskvou“, aniž by ve skutečnosti přijal nějaké konkrétní závazky.
  1. Zatřetí, Rusko přešlo do diplomatické ofenzívy. Výše jsem se zmínil o tom, jak Moskva pod tlakem Číny na Američany nastražila léčku. Stačilo odvolat zástupce NATO a z lovce se vyklubala lovná zvěř.

To však není vše. Nahlas zaznělo, že jakýkoli kontakt s Kyjevem je zbytečný, protože ukrajinské úřady nejsou schopny plnit závazky, které na sebe vzaly. Ovšem, docela nedávno se Evropa „zaručila“, že přiměje Rusko k prodloužení smlouvy o tranzitu plynu přes Ukrajinu. Prodloužení smlouvy ale není možné bez jednání, a jaké jednání, když nejsou možné žádné kontakty?

Evropané se nyní musí rozhodnout: – buď budou držet pozici a začnou valit sankce na Gazprom a Rusko za to, že odmítají jednat s Ukrajinou o plynu, nebo se budou tvářit, že se nic moc neděje, a de facto tak přiznají bankrot své mnohaleté politiky.

V prvním případě by ceny plynu mohly opět vyskočit a nikdo neví, kde se zastaví (3000 dolarů za tisíc m3 nebo 5000 dolarů). V podstatě i jeden a půl tisíce dolarů za tisíc metrů krychlových bude stačit k tomu, aby se evropská ekonomika do konce jara rozložila. V druhém případě je nutná radikální změna politiky. Nejenže budou muset zapomenout na Ukrajinu, ale také se začít aktivně oddělovat o USA a postavit Východoevropany před dilema: buď disciplinovaně podpoří reformu EU, která zajistí německo-francouzskou dominanci v Unii, nebo – pokud se jim to nebude líbit – mohou následovat příkladu Spojeného království.

Pro Evropany je to těžká volba. Nepodaří se jim to okamžitě. Stále se budou snažit vyjednávat s Ruskem. Stále se budou ohlížet na USA. Stále se budou snažit vrátit ke staré politice, možná jen s malou modernizací. EU však nakonec nemá žádný manévrovací prostor a bude se muset rozhodnout. Nevíme, co to bude, ale jsme přesvědčeni, že Kreml je připraven na jakoukoli variantu.

Rusko nezahajuje diplomatickou ofenzívu zčistajasna. Je zjevně dobře promyšlená a připravená. Můžeme to posoudit už podle toho, jak byla Ukrajina, která byla třicet let připravována být, ne-li protiváhou Ruska, tak alespoň závažím na jeho nohou, jedním tahem vyřazena ze hry. Kyjev si ani nestačil uvědomit, že vojenské provokace, kterými se tak dlouho snažil vydírat své nepřátele i spojence, už nejsou účinné. Nyní jsou nebezpečné pouze pro samotnou Ukrajinu a její vedení.

Jediným úderem Rusko posunulo frontovou linii daleko do hloubi nepřátelského území. Západ musí myslet na nové výzvy, jako je překonání energetické krize a stabilizace vztahů v EU. Spojené státy stojí před v celé výši se tyčící čínský problém. Ukrajina se ocitla hluboko v týlu daleko se posunutého Ruska. Nyní se kyjevské úřady nijak neliší od svých předchůdců – banderovců ze 40. let, kteří po průlomu Rudé armády na Západ mohli jen sedět ve svých úkrytech a terorizovat civilní obyvatelstvo, ale na vývoj na frontách už neměli žádný vliv.

Kyjev může stále zabíjet, unášet lidi a ničit infrastrukturu, která zajišťuje přežití vlastního obyvatelstva, ale přestal být faktorem velké evropské politiky. Moskva se stala jediným arbitrem jeho osudu. A co je pro ukrajinské úřady a obyvatelstvo nejhorší, Kreml není nakloněn jednání s tímto obětovaným pěšcem, mnohem výhodnější pro něj je pokračovat v tlaku na Západ, aniž by polevil nebo si hrál s malichernosti.

Ukrajina se poprvé ocitla v situaci, kdy pánové v krásných černých uniformách, kteří povolili vraždy a loupeže, odjeli na Západ, ale polní kuchyně z Východu nedorazily, a je třeba přežít na úkor dlouho promrhaných a zcela chybějících vnitřních zdrojů, nebo utéct od prasete a chaloupky kam až oko dohlédne a doufat, že se v cizí zemi nějak uživí…

https://ukraina.ru/opinion/20211019/1032492876.html

Překlad: st.hroch
Bavorovy poznámky
https://bit.ly/3aWQb0Q 

5 1 hlas
Ohodnotit příspěvek

sdíletj na

5 1 hlas
Ohodnotit příspěvek
1 Komentář
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
Drak
20. 10. 2021 22:22
Ohodnotit příspěvek :
     

Naši politici se chovají stejně, jako ukrajinští blbečkové. V současné chvíli jsou prodávány do sběru, Vítkovické železárny a Nová huť Klementa Gottwalda, které byly prodány za 1,2 miliardy korun. Babiš namísto toho, aby je koupil pro stát, je nechal zašantročit. Další čát infrastruktury státu, byla tímto baziliškem odejmuta . Odkud budeme dovážet ocel a válcovaný materiál a za co?