„Putinovy ​​kleště“: od Severní Koreje po Karibik

DMITRIJ SEDOV

Co trápí západní stratégy?

Pokud by někdo z velitelství NATO v roce 2014 naznačil, že Rusko bude schopno reagovat širokým strategickým manévrem na stahování vojenských struktur kolem jeho hranic, vyvolalo by to jen povýšenecký úsměv. Jediné, co v té době měla Ruská federace pro použití v zahraničí, byla jaderná triáda, ale tento typ vojsk na strategický manévr nestačil. Tedy alespoň si to myslí v USA. Pro dosažení svých cílů Američané zřizují kolem potenciálního nepřítele vojenské základny s útočným potenciálem. Takové základny existují například podél celé hranice Ruské federace s Evropou a brzy můžeme očekávat jejich výskyt ve Finsku.

V těchto základnách lze připravit širokou škálu vojenských operací, od infiltrace průzkumných a sabotážních skupin až po masivní invazi na nepřátelské území.

A jaké opěrné body mělo Rusko v roce 2014 kolem Spojených států a západní Evropy obecně? Žádné. Rusku tedy nezbývalo nic jiného než pohrozit jaderným odvetným úderem v případě ohrožení jeho národní bezpečnosti. Ale současné armády bojují, aniž by dosáhly fáze výměny jaderných úderů, což znamená, že v situaci Ruska se může přihodit mnoho různých věcí, aniž by vypukla jaderná válka.

Mezitím se vojensko-strategické podmínky v roce 2014 pro Ruskou federaci prudce změnily k horšímu a při hledání cesty z obklíčení kolektivním Západem začala hledat podporu u svých bývalých spojenců. Postupem času se Rusko dočkalo odezvy v Severní Koreji, Nikaragui a na Kubě. Navzdory očekávání Washingtonu vedení těchto zemí přimhouřilo oči nad problémy, které nastaly poté, co je Rusko na počátku 90. let opustilo, a projevilo přání zintenzivnit spolupráci. Tato spolupráce může mít různé podoby, ale v každém případě je třeba ji posuzovat z hlediska posílení strategických pozic Ruska v konfrontaci s NATO. 

Pokud jde o možnou spolupráci s KLDR, v publikaci amerického vydání New York Times bylo uvedeno, že Pchjongjang je připraven dodat Ruské federaci 10 milionů dělostřelecké munice a raketové systémy MLRS se zlepšeným dostřelem a přesností, které nejsou horší než munice západních velkých ráží. Autoři věří, že se tak Ruské federaci podaří vyřešit problém, které ruské dělostřelectvo má – zlepšit dostřel a přesnost svých střel.  Severokorejský KN 09 MLRS je navíc svými výkonnostními charakteristikami srovnatelný s americkým systémem “Himars” a bude vyráběn v ruském podniku. 

Tento zdánlivě technický problém zajištění ruské armády má strategický význam. Může způsobit snížení bojové účinnosti ukrajinských ozbrojených sil a ovlivnit stabilitu jejich pozic. To předurčí průběh SVO do jara 2024, kdy jsou plánovány dodávky západního letectva a nových řízených střel dlouhého doletu na Ukrajinu.

Zároveň příznivý postoj Ruska k zájmu Severokorejců o nový vývoj ruských raket vede ve Washingtonu ke spekulacím, že neohrožený Kim Čong-un má šanci získat nové možnosti jaderného odstrašení v reakci na agresivní americkou politiku.

Nyní se Rusko již necítí bez strategických bodů opory. Jeden z nich se objevuje v tichomořském směru, přímo v zóně, ze které severokorejské balistické střely mohou dosáhnout území USA.

Další potenciální opěrný bod může vzniknout na opačném konci světa – v Atlantiku, nedaleko amerického pobřeží.

Po zahájení Speciální vojenské operace (SVO) se Nikaragua snaží plně podporovat ruskou politiku. Občané této malé země v čele se svým vůdcem Danielem Ortegou mají plné zuby amerických pokusů zlepšit jim život americkým způsobem a při ochraně svých národních zájmů nevidí na světě jinou zemi než Rusko, na kterou by se mohli spolehnout. Navzdory tlaku Západu prokazují podporu Rusku v mezinárodních organizacích. Mezi zeměmi se navazují kontakty na nejvyšší úrovni a uzavírají se smlouvy o spolupráci. 

Washington však vůbec není znepokojen obchodní a kulturní výměnu mezi Moskvou a Managuou, ale pravděpodobností, že se u pobřeží Nikaraguy objeví ruská námořní základna. Navíc z hlav amerických armádních představitelů nemizí fobie z přítomnosti cizích vojenských základen nedaleko jejich hranic. Koneckonců, podle jejich názoru, z území pozemních základen je možné organizovat všemožné podvratné akce proti Spojeným státům. 

Kromě toho mají Spojené státy v Latinské Americe mnoho „přátel“ a ti jsou schopni využít své síly a dovednosti „pro cíle, které představují hrozbu pro Spojené státy“. 

A Washington nemá žádné záruky, že jednoho dne se ruská vojenská základna, jako je objekt Khmeimim v Sýrii, neobjeví v Nikaragui. V Pentagonu vědí, že let moderního letectva z Nikaraguy k americkým hranicím netrvá déle než jednu hodinu. Tato myšlenka ruší klidný spánek. Spojené státy nejsou zvyklé bránit vlastní území, ale najednou se může stát, že situace bude jiná. 

A nakonec Kuba. Američané samozřejmě berou v úvahu, že se tam Čína snaží proniknout, a nemyslí si, že se za jejími ekonomickými projekty neskrývají vojensko-strategické kalkulace. Rychlé budování námořních sil ČLR zahrnuje vznik základen a servisních bodů daleko od břehů Číny. Jak se nebát hrozby, že se taková základna objeví na Kubě?

Ale to je jen jedna strana mince. Kubánci mohou být nakloněni zvažovat tyto možnosti, ale chápou, že jejich angažovanost na poli mezinárodní vojensko-strategické poptávky vzbudí zlostnou reakci a tlak Washingtonu. Jak by mohli zapomenout na předchozí roky spolupráce se Sovětským svazem? Nezapomněli, jak Moskva pomohla Havaně odolat americkému tlaku. Možná budou Kubánci nakloněni obnovit své vojenské spojenectví s Rusy? 

Mimochodem, letos v červnu ministr obrany Šojgu na setkání s kolegy v Havaně řekl: „V podmínkách, kdy Spojené státy po mnoho desetiletí provádějí nezákonnou a nelegitimní obchodní a ekonomickou blokádu Kuby, jsme připraveni Ostrovu svobody poskytnout pomoc a poskytnout rameno našim kubánským přátelům.”

Ministr obrany Ruské federace zdůraznil, že obě země brání Chartu OSN proti jejímu nahrazení tzv. řádem založeným na pravidlech, který odráží přání kolektivního Západu podporovat neokoloniální způsoby existence na úkor zotročených zemí a poražených konkurentů.

Profesor a historik z Texaské univerzity Jeremy Suri 20. července řekl, že Rusko a Čína aktivně navazují vztahy s Kubou, čímž vytvářejí „past“ pro Spojené státy. Připomněl, že Moskva posiluje diplomatické, ekonomické a údajně i vojenské styky s Havanou. Připomněl, že nedávno byl také obnoven letecký provoz mezi zeměmi. Historik navíc vyzdvihl tu skutečnost, že Kubu navštívila cvičná loď ruského námořnictva “Perekop”.

Pravděpodobně je předčasné hovořit o výskytu ruských strategických sil na Kubě, ale přichází čas, kdy o tom musíme přemýšlet. Západ nehodlá prohrát válku na Ukrajině a plánuje diverzifikaci a zesílení útoků ze všech směrů.

Mezinárodní politologická komunita už začíná mluvit o „kleštích-sevření Putina“, které hrozí, že se objeví kolem amerického krku s podporou KLDR, Nikaraguy a Kuby. S největší pravděpodobností tyto úvahy odrážejí očekávání těch politiků, pro které se bezohledná americká drzost stala nepřijatelnou. Ale tato očekávání jsou plně opodstatněná.

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://www.fondsk.ru/news/2023/09/21/kleschi-putina-ot-severnoy-korei-do-karibskogo-morya.html

sdílet na