První evropský koncentrační tábor – jenom a pouze pro Rusy. Jak z Rusů dělali Ukrajince, Talerhof zapomenutý lágr smrti

Jak z Rusů dělali Ukrajince, Talerhof zapomenutý lágr smrti.

Mnozí slyšeli nebo jsou jim známá jména táborů smrti jako „Buchenwald“ nebo „Osvětim“, ale je jen málo lidí, kteří znají – Talerhof. Mnozí věří, že zvěrstva nacistů v Německu proti Židům nemají na celém světě žádnou obdobu, a proto musí Německo oprávněně platit za své zločiny a navždy cítit vinu před židovským lidem.

A jak se cítí Rakušané?

A co je nejdůležitější .. zdá se, že i ukrajinští nacionalisté se cítí docela dobře. A média na Ukrajině z nějakého důvodu téměř nikdy nezmiňovala genocidu Haličanů a Rusínů obecně.

Ale lidé zemřeli, masakry byly spáchány.

V denících a poznámkách vězňů Talerhofu máme přesný popis tohoto rakouského pekla.

Nyní západní regiony Ukrajiny (historicky region Galicia) jsou považovány za nejvíce protiruské na Ukrajině. Historie ukazuje, že zrovna „Zapaděnščina“ se v první polovině dvacátého století stala citadelou ukrajinského radikálního nacionalismu, a v letech 1940 – 1950 zde působily protisovětské ozbrojené útvary ukrajinských nacionalistů.

Ale tak tomu nebylo vždycky.

Současné politické názory na západě Ukrajiny byly zakořeněny před sto lety a nejsou ani tak spjaty s preferencí tehdejších obyvatel regionu, jako s cílenou politikou Rakousko-Uherské říše.

V polovině XIX. století, na vlně evropského revolučního vzestupu, začalo v slovanských zemích Rakouského impéria národní obrození.

Češi, Slováci, Poláci, Chorvaté, Srbové a samozřejmě i obyvatelé současné západní Ukrajiny, Rusíni si vzpomněli na svou slovanskou sounáležitost, přemýšleli o svém politickém postavení v říši, ve které vládne německá a (v menší míře) maďarská šlechta.

Samozřejmě, „majákem“ pro Slovany východní Evropy v té době bylo Rusko.
Ne Ruská říše jako stát – monarchie, většina slovanských národních osobností tehdejší doby byla chladná nebo dokonce otevřeně nepřátelská, zejména proto, že Rusko bylo členem Svaté aliance spolu s Rakousko-Uherskem. Ale ruský svět, ruský jazyk a ruská civilizace byly vnímány Slovany východní Evropy jako kulturní fenomén, na který by se měli orientovat, a který byl jedinou alternativou ke germánskému světu, ve kterém Slované měli místo jen na nejnižších úrovních hierarchie.

Ze zřejmých důvodů se Rakousko-Uhersko velmi obávalo ruského vlivu. Ačkoli ruští imperátoři v 19. století často vystupovali jednotně s Vídní, rakouské politické kruhy chápaly nebezpečí pan-slovanských názorů ve východní Evropě a považovaly za nezbytné udělat vše pro ochranu „svých“ Slovanů před nebezpečným sousedstvím a vlivem Ruské říše.

Tak ještě v roce 1848, když Rusko pomohlo Rakousko-Uhersku vyrovnat se s maďarskou revolucí, gubernátor Haliče hrabě Franz Seraph von Stadion-Warthausen řekl, že Haličané by měli zapomenout na svůj ruský původ a rozvíjet svou vlastní kulturu jako národ oddělený od Ruska.

Situace se stala obzvlášť napjatou na přelomu 19. a 20. století, kdy se Rakousko-Uhersko stalo nadějným spojencem Německa a pravděpodobným protihráčem Ruska v nadcházejícím konfliktu (a o tom, že dříve nebo později vypukne velká evropská válka, mnoho předních evropských politiků tehdy nepochybovalo).

Na přelomu století největší obavy rakousko-uherských úřadů vyvolala Galicija (Galičina, Halič). Tento region byl v té době považován za pevnost ruského i pravoslavného vlivu v Rakousko-Uherské říši.

Místní obyvatelstvo se označovalo jako „ruskije“, významná část rusínského obyvatelstva vyznávala pravoslavné křesťanství a sympatizovala s Ruskem. Tato situace přirozeně vyvolávala napětí rakousko-uherských úřadů, které v případě konfliktu mezi oběma státy viděly v Rusínech – zejména v těch, kteří se hlásili k pravoslaví, potenciální „pátou kolonu“ Ruské říše.

Od konce 19. století začalo Rakousko-Uhersko investovat značné síly a prostředky do vytváření nového, dosud neviděného politického konstruktu – „Ukrajinců“. V tomto procesu sehrál klíčovou roli profesor Michail Gruševskij, ideolog pro-rakouských „Ukrajinců“ , který sepsal „nové dějiny ukrajinského národa“.

Přičemž koncem 19. století se v Haliči a Bukovině téměř nikdo nepovažoval za Ukrajince – jen ta hrstka lidí, kteří se účastnili „ukrajinského“ politického hnutí, si tak říkala.

V roce 1914 začala první světová válka, ve které Rakousko-Uhersko bylo v alianci s Německem proti Ruské říši a zemím Antanty. Ale ubohá rakousko-uherská armáda téměř okamžitě utrpěla řadu vážných porážek od ruských vojsk, v důsledku čehož Rusové obsadili východní Galiciju a Bukovinu. S obavami z počátku anti-rakouského a pro-ruského povstání v Galiciji zahájil rakousko-uherský režim masovou politickou represi.

Jak se očekávalo, pravoslavní Rusové, kteří byli považováni za nesmírně nespolehlivou součást obyvatelstva, se stali jejich hlavními cíli.

Rakousko-uherské zvláštní služby začaly identifikovat a zadržovat aktivisty rusofilního hnutí.


A nejenom to, začalo masivní pronásledování „nepohodlných“, zábavou bylo přivazování lidí ke koňskému sedlu a usmýkání k smrti. A také měli ve velké oblibě člověka zavěsit za jednu nohu, ruce svázané za zády.

Věšení, ubití, rozsekání šavlemi, zastřelení….

Lvov zalila rusínská krev, zmrzačené mrtvoly ležely i na ulicích.

Po zatýkání politických aktivistů začalo zadržování pravoslavných Rusínů. Pouze ve Lvově bylo rakouskými úřady zatčeno dva tisíce osob, jenom proto, že byli pravoslavní a že by mohli potenciálně spolupracovat s ruskou inteligencí.

Vzhledem k tomu, že ve Lvově, stejně jako v jiných městech Haliče, nebylo dostatek věznic kde by drželi tak velký počet vězňů, dostaly se rakouské úřady do obtížné situace – po měsíci byly haličské věznice přeplněné, na konci srpna 1914 se začalo s přesuny vězňů do větších věznic mocnářství.

Takových bylo na území monarchie třicet – Terezín, Miskolc, Budapešť, Ostřihom, Feldbach,…

Před vypuknutím první světové války byly koncentrační tábory vytvořeny evropskými mocnostmi pouze
v afrických koloniích. V Evropě nebyly žádné koncentrační tábory.

První koncentrační tábory vytvořili Britové v Jižní Africe během Anglo-Búrské války v letech 1899-1902, bylo to „dítě“ náčelníka štábu vojsk Jejího veličenstva, člena anglické aristokratické elity Horatia Herberta Kitchenera.

A v roce 1904 v sousední Namibii německá koloniální správa také vytvořila koncentrační tábory, aby zde umístila členy povstaleckého hnutí místních obyvatel Herrero a Hottentot.

Ale v té době se nikdo neodvážil vytvářet koncentrační tábory v Evropě – mělo se za to, že taková opatření byla s ohledem na bílou evropskou populaci prostě nepřijatelná.

Rakousko-Uhersko se stalo první evropskou zemí, která porušila toto „tabu“  – v roce 1914 se v Evropě objevil první koncentrační tábor Talerhof.

Tábor se nacházel v údolí na úpatí Alp, nedaleko města Graz, hlavního města Štýrska.

První vězni přišli do Talerhofu 4. září 1914. Zpočátku to bylo typické alpské pole, obehnané ostnatým drátem a střežené ozbrojenými vojáky. Lidé na tomto oploceném poli žili venku, a to navzdory špatným povětrnostním podmínkám.

Teprve v zimě roku 1915 byly v Talerhofu postaveny první kasárna.

Stravování v Talerhofu bylo určeno pro pomalou smrt obyvatel lágru. Krmili vězně chlebem z té nejhorší mouky smíchané se slámou, také dostávali trochu řepy nebo brambory. V důsledku toho většina vězňů v táboře hladověla, mnoho lidí prostě zemřelo od vyčerpání.

Podle vzpomínek současníků, koncentrační tábor byl horší než nechvalně známé „tábory smrti“ nacistů během druhé světové války.

Například, kněz Maščak 11. prosince 1914 napsal, že „11 lidí  prostě ukousaly vši.“  Vši jedly lidi! V osvícené Evropě, na počátku dvacátého století.

Samozřejmě, to nebyly jen vši, co zabíjelo vězně Talerhofu. Úplavice, tyfusová horečka a tuberkulóza se v koncentračním táboře šíří obrovskou rychlostí. Během prvních šesti měsíců tábora zemřel každý pátý vězeň. Ale nejenom nemoci a hlad, ale i nesnesitelné životní podmínky ničily vězně v Talerhofu.

Mnozí zemřeli rukou stráží koncentračního tábora, kteří je mučili a někdy byli prostě zabíjeni jen pro zábavu a poté jenom napsali, že ten a ten byl zabit při pokusu o útěk, nebo při útoku na stráž.

Rusínský spisovatel a historik Vasilij Vavrik, který prošel hrůzou Talerhofu a podařilo se mu nejen přežít, ale také žil do roku 1970, připomněl:

Smrt v Talerhofu se málokdy přihodila přirozeně: Násilná smrt vítězoslavně procházela Talerhofem.
O nějakém léčení nemohlo být ani řeči. Dokonce i lékaři byli nepřátelští vůči internistům.

Podle Vavrika koncentrační tábor v Talerhofu byl nejhorším vězením rakouské říše.

Jenom popraveno na základě nařízení rakousko-uherských úřadů v Talelhofu bylo 3 800 lidí a počet těch, kteří zemřeli na hladovění, nemoci, bití, lze pouze odhadovat.

A kdo vlastně byli vězni Talerhofu?

Chybou těchto nešťastných lidí byla pouze jejich nesprávná národnost a náboženství. Do Talerhofu byli z Haliče a Zakarpatského území přivedeni pravoslavní Rusové, zejména zástupci rusínské inteligence – kněží, učitelé, lékaři, novináři, všichni ti, kteří díky svému vzdělání a odborné činnosti byli schopni ovlivnit veřejný názor v Haliči a zabránit tak šíření mýtů o „politických Ukrajincích“ prorakouskými propagandisty.

Během období od září 1914 do jara 1917 koncentračním táborem v Talerhofu prošlo více než 30 tisíc lidí. Vzhledem k tomu, že Rusíni v Haliči nebyli četní, jsou to obrovské počty v procentech.

Obrovská rána byla zasazena pravoslavným Rusům.

Nazvat to obyčejnou „etnickou čistkou“ by pravděpodobně nebylo správné. Byla to genocida.

V květnu 1917 císař Rakousko-Uherska, Karel I. Habsburský, nařídil uzavření koncentračního tábora
v Talerhofu. Kasárny tábora byly prakticky neporušené až do roku 1936, kdy byly zničeny. Během jejich demolice bylo exhumováno 1767 mrtvol, které byly znovu pohřbeny ve společném hrobě v sousední rakouské vesnici Feldkirchen.

Strašný Talerhof nebyl jediným koncentračním táborem Rakousko-Uherské říše, kde byli vězněni Rusíni Haliče a Zakarpatí. V roce 1914 byl na místě staré pevnosti v Terezíně také otevřen koncentrační tábor. První vězni do Terezína dorazili 3. září 1914.

Během 2. světové války nacisté – dědici rakousko-uherských katů, kteří předčili své mentory -otevřeli koncentrační Ghetto Theresienstadt  v Terezíně, kde byli vězněni především Židé a kulturní, vědecké, umělecké osobnosti Německa a dalších evropských zemí.

https://topwar.ru/148134-pervyj-konclager-evropy-sozdavalsja-dlja-russkih-sto-let-neizvestnomu-genocidu.html

http://ya-russ.ru/talergof-konclager-tolko-dlya-russkix/

To, co Rakousko-Uhersko udělalo během první světové války ve vztahu k pravoslavnému rusínskému obyvatelstvu Haliče, lze popsat jen jedním slovem – genocidou. Nyní však raději nevzpomínají na ty tragické události ani v Rakousku, ani na Ukrajině.

Koneckonců, moderní ukrajinská státnost je mnohem blíže ideologii vyrobené v rakousko-uherských „politických zkumavkách“. Tento projekt „ukrajinizace“ měl a má za úkol zbavit území rusky smýšlejícího etnika a nahradit ho jiným, ruskou kulturu nenávidějícím.

Ukrajinství, ukrajinská myšlenka (dnes také známá jako ukrajinský národní projekt) je jednoznačným projektem střídavě prováděným několika zahraničními centry, pro formování národní identity východní slovanské populace Haliče a populace Malého Ruska, ke kterému došlo na přelomu 19. a 20. století. Obyčejným rolníkům, většinou negramotným, bylo „ukrajinství“ vštěpováno násilně – bitím, týráním, šikanou, zabavováním majetku.

Ukrajinský národní projekt byl vynalezen jistým Pavlem Svijem, polským separatistou, který zuřivě nenáviděl všechno ruské. Byl prvním, kdo publikoval „ukrajinský slovník“, vydával dialekt jako samostatný jazyk. Tehdy byla tato myšlenka podchycena orgány Rakousko-Uherské říše, která začala tuto iniciativu financovat.

Následně byl projekt přebrán Německem a Anglií.

Na Západě se obávají tématu genocidy Rusů v Rakousko-Uhersku, mlčí o tragédii původního ruského obyvatelstva na území Habsburského impéria, tedy v moderním Maďarsku, na Slovensku a na západní Ukrajině, protože by museli přiznat, že to byli oni kdo řídil likvidaci ruského obyvatelstva.

V plné nahotě by se ukázalo, že ukrajinská otázka a samotný ukrajinský národ byly speciálně vytvořeny Západem, Vatikánem, Polskem a úřady Rakousko-Uherska, aby se z Ruska oddělila velká část ruského národa a ruské země.

Pro všechny Rusy je důležité pochopit, že všichni jedno jsou:
Ukrajinci, Bělorusové, Rusové – je zde jeden lid rozdělený špatnými mudrci. Ukrajinci jsou Malí Rusové, Bělorusi jsou Velcí Rusové, jsou to sub-etnické skupiny, součásti jednoho celku ruského ethnosu.

Lidé žijící v Kyjevě nejsou jiní Rusové než lidé žijící v Moskvě nebo Vladivostoku.

Ruská síla je v jednotě a ve věrnosti k víře předků – Rusů Kyjevské Rusi.

Na místě koncentračního tábora Talerhof se dnes nachází letiště Graz-Talerhof a jeho povrch je stejně plochý jako historická paměť Haličanů.

Talerhof  je vymazán z paměti místních obyvatel. Celková ukrajinizace nezanechala prostor pro tuto vzpomínku, protože tato vzpomínka sama o sobě – je mina pod ukrajinským národním projektem.

https://yandex.ru/images/search

O táboře Talerhof také zde:
http://leva-net.webnode.cz/products/tabor-smrti-talerhof-aneb-utrpeni-halice/

 

 

 

 

 

4.6 5 hlasy
Ohodnotit příspěvek

sdíletj na

4.6 5 hlasy
Ohodnotit příspěvek
12 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
anonym
31. 3. 2022 03:46
Ohodnotit příspěvek :
     

No, nevim. Slovenstina byla kdysi taky leckym povazovana za pouhy dialekt.

Evžen
31. 3. 2022 09:38
Odpovědět  anonym

Kolik je dialektů v Česku?Takže si myslím že to není o dialektu ,ten se vyvíjí po staletí neli po tisíciletí ale o mocichtivých jednotlivcích kteří se chtějí dostat k moci!

All
31. 3. 2022 09:45
Odpovědět  anonym

Podle mne je Slovenština jedna z odnoží Staroslověnského jazyka.Stejně tak na severní moravě,odkud pocházím jsme takto doma hovořili,dialektem Staroslověnským, jazykem velmi blízkým Staroslověnštině.

Milan
31. 3. 2022 15:00
Odpovědět  All

K tomu bych řekl toto: Ač genetická všehochuť pouličních voříšků, přesto jsme si z praslovanštiny (spolu se Slováky) uchovali 98% slovní zásoby; což je nejvíce ze všech Slovanů. Geneticky nejméně slovanské, jsme zároveň ty nejstarší a "nejslovanštější" slovanské národy vůbec. Takovýto grunt jazyka hluboko v prehistorii má málokterý evropský národ (zdali vůbec jaký); určitě ne francouzký, anglický či něměcký, s přejatými slovy ne v jednotkách, ale v desítkách procent.

Milan
31. 3. 2022 15:01
Odpovědět  Milan

V každém případě bychom s Boleslavem I. mohli probírat původ, v jeho době neznámé, české předposranosti česky (pokud bychom některému slovu nerozuměli, nahradili bychom ho jiným - asi tak, jako to dělají dnešní náctiletí Češi na vejletě v Tatrách nebo dospělci v Krakově), avšak Britové s Edgarem, či Němci s Jindrou pěkným ptáčkem, by museli svou úžasnou světovost probírat buď latinsky, nebo přes tlumočníka; znalce starých jazyků

All
31. 3. 2022 10:26
Ohodnotit příspěvek :
     

Berme v ůvahu všechny světové souvislosti,abychom chápali,co se děje. Jak nevýslovně řádí ,,světové elitářství“. Covidová fraška a vakcinace z jedofarem , znovuzrození světového fašizmu a dokonce nacismu na ukrajině, prolhaná propaganda,ničení ekonomik světovými elitáři a rozpoutávání válek a genocidy. Kdo to vše způsobuje velmi dobře ví všichni,kdo mají a používají vlastní Rozum a mají znalosti o Dějinách(nikoliv o překrucované,falešné historii) . Na druhé straně vůbec nelze přehlídnout ,,Obrozené Rusko“ a jeho vliv na celosvětové dění. Je nutné si uvědomit ! ,že v celém tom chaosu událostí Existují Pouze 2 základní možnosti : 1) podlehnout malé skupince elitářů,nechat se totálně zotročit po nekončících válkách a totální genocidě lidstva s hrozbou zániku celé současné civilizace,anebo totálního otroctví spolu se změnou původní,božské DNA na otroka-stroj ( trashumanoida) pomocí vakcinace ( biogenetických zbraní) například a nejen těch.. Za 2) jako druhá možnost,která stále existuje,je vytvoření spravedlivé společnosti,kde člověk člověku není vlkem,kde lidé Spolupracují a Tvoří,využívají progres znalostí,rozvíjí se a osidlují jiné planety ve vesmíru,dál rozvíjí a tvoří na vyšší ůrovni. Nenechme se klamat ! náhradními,dalšími současnými možnostmi a ,,ůhybnými manévry“ elitářů a jejich poskoků.

All
31. 3. 2022 10:46
Odpovědět  All

Takovými ůhybnými manévry elitářů je např. vytvoření států bloku ,,Trojmoří“ ,ten podporuje hlavně Polsko,víme proč a co je za oponou… Další je vytvoření ,,Rakouskouherska č. 2 “ ,kde se už nyní jeví jako správce Maďarsko ( taky víme proč a kdo je za oponou) nebo první verze elitářů vytvoření ,,euroasijského chalifátu“ s řízením ,,hodného Iránu“ po urovnání všech rozbrojů i eliminaci zlých teroristů,příchozích do evropy v roli běženců a migrantů..

All
31. 3. 2022 10:56
Odpovědět  All

CHápat souvislosti.A co je velmi aktuální,nyní se jeví to,že nejvíce doplatí na součas.události Ukrajina,ale hned i Slovenso a Česká republika. Ale probouzí se stále více lidí po světě. A velmi důležité je,abychom u nás Opět Probouzeli a CHápali naše Slovanské Kořeny, kdo vůbec jsme a proč tu jsme.Obrození slovanství a všech Slovanů.Přežije pravda,ta nakonec vždy zvítězí.

Gales
31. 3. 2022 13:16
Ohodnotit příspěvek :
     

A v čem je teda ten rus nebezpečnej pro ostatní?Že si nenechá nic líbit?

Milan
31. 3. 2022 15:08
Odpovědět  Gales

A k tomu má zdroje, na které nemá nárok, jak se naposledy slyšet naše drahá, konečně zesnulá, Krvavá Madla. Jinak je to jednotný názor anglosasů už nejméně tři století, Řeznice byla jen poslední, kdo ho vyjádřil na plnou zlolajnou hubu..

Veteranb
1. 4. 2022 01:05
Ohodnotit příspěvek :
     

O těchto skutečnostech jsem neměl ani tušení, přesto že se historií dost zabývám. To se tedy podařilo Germánům pěkně zazdít ty jejich lumpárny, že o nich není prakticky žádné povědomí.

Eva
1. 4. 2022 07:55
Ohodnotit příspěvek :
     

Dobrý deň, ďakujem za zaujímavý článok, je treba o týchto smutných udalostiach hovoriť, aby sa neopakovali. Pri vyhľadávání informácii k týmto udalostiam na internete som našla tento zaujímavý výstrižok z amerických novín z r. 1917:comment image
V tábore boli umiestňovaní aj naše národy. Myslím, že aj politický podtex článočku všeličo napovie.