První evropský koncentrační tábor – jenom a pouze pro Rusy.

Jak z Rusů dělali Ukrajince, Talerhof zapomenutý lágr smrti.

Mnozí slyšeli nebo jsou jim známá jména táborů smrti jako „Buchenwald“ nebo „Osvětim“, ale je jen málo lidí, kteří znají – Talerhof. Mnozí věří, že zvěrstva nacistů v Německu proti Židům nemají na celém světě žádnou obdobu, a proto musí Německo oprávněně platit za své zločiny a navždy cítit vinu před židovským lidem.
A jak se cítí Rakušané?
A co je nejdůležitější? zdá se, že i ukrajinští nacionalisté se cítí docela dobře. A média na Ukrajině z nějakého důvodu téměř nikdy nezmiňovala genocidu Haličanů a Rusínů obecně.
Ale lidé zemřeli, masakry byly spáchány.
V denících a poznámkách vězňů Talerhofu máme přesný popis tohoto rakouského pekla.

Nyní západní regiony Ukrajiny (historicky region Galicia) jsou považovány za nejvíce protiruské na Ukrajině.
Historie ukazuje, že zrovna „Zapaděnščina“ se v první polovině dvacátého století stala citadelou ukrajinského radikálního nacionalismu, a v letech 1940 – 1950 zde působily protisovětské ozbrojené útvary ukrajinských nacionalistů.
Ale tak tomu nebylo vždycky.
rakousko uhersko Halič Talerhof zapomenutý lágr smrti koncentrační tábor, pokec24Současné politické názory na západě Ukrajiny byly zakořeněny před sto lety a nejsou ani tak spjaty s preferencí tehdejších obyvatel regionu, jako s cílenou politikou Rakousko-Uherské říše.

V polovině XIX. století, na vlně evropského revolučního vzestupu, začalo v slovanských zemích Rakouského impéria národní obrození.
Češi, Slováci, Poláci, Chorvaté, Srbové a samozřejmě i obyvatelé současné západní Ukrajiny, Rusíni
si vzpomněli na svou slovanskou sounáležitost, přemýšleli o svém politickém postavení v říši, ve které vládne německá a (v menší míře) maďarská šlechta.

Samozřejmě, „majákem“ pro Slovany východní Evropy v té době bylo Rusko.
Ne Ruská říše jako stát, monarchie, většina slovanských národních osobností tehdejší doby byla chladná nebo dokonce otevřeně nepřátelská, zejména proto, že Rusko bylo členem Svaté aliance spolu s Rakousko-Uherskem.
Ale ruský svět, ruský jazyk a ruská civilizace byly vnímány Slovany východní Evropy jako kulturní fenomén,
na který by se měli orientovat, a který byl jedinou alternativou ke germánskému světu, ve kterém Slované měli místo jen na nejnižších úrovních hierarchie.

Ze zřejmých důvodů se Rakousko-Uhersko velmi obávalo ruského vlivu. Ačkoli ruští imperátoři v 19. století často vystupovali jednotně s Vídní, rakouské politické kruhy chápaly nebezpečí pan-slovanských názorů
ve východní Evropě a považovaly za nezbytné udělat vše pro ochranu „svých“ Slovanů před nebezpečným sousedstvím a vlivem Ruské říše.
Tak ještě v roce 1848, když Rusko pomohlo Rakousko-Uhersku vyrovnat se s maďarskou revolucí, gubernátor Haliče hrabě Franz Seraph von Stadion-Warthausen řekl, že Haličané by měli zapomenout na svůj ruský původ a rozvíjet svou vlastní kulturu jako národ oddělený od Ruska.

Situace se stala obzvlášť napjatou na přelomu 19. a 20. století, kdy se Rakousko-Uhersko stalo nadějným spojencem Německa a pravděpodobným protihráčem Ruska v nadcházejícím konfliktu (a o tom, že dříve nebo později vypukne velká evropská válka, mnoho předních evropských politiků tehdy nepochybovalo).
Na přelomu století největší obavy rakousko-uherských úřadů vyvolala Galicija (Galičina, Halič).
Tento region byl v té době považován za pevnost ruského i pravoslavného vlivu v Rakousko-Uherské říši.
Místní obyvatelstvo se označovalo jako „ruskije“, významná část rusínského obyvatelstva vyznávala pravoslavné křesťanství a sympatizovala s Ruskem. Tato situace přirozeně vyvolávala napětí rakousko-uherských úřadů, které v případě konfliktu mezi oběma státy viděly v Rusínech – zejména v těch, kteří se hlásili k pravoslaví, potenciální „pátou kolonu“ Ruské říše.

Od konce 19. století začalo Rakousko-Uhersko investovat značné síly a prostředky do vytváření nového, dosud neviděného politického konstruktu – „Ukrajinců“. V tomto procesu sehrál klíčovou roli profesor Michail Gruševskij, ideolog pro-rakouských „Ukrajinců“ , který sepsal „nové dějiny ukrajinského národa“.

Přičemž koncem 19. století se v Haliči a Bukovině téměř nikdo nepovažoval za Ukrajince – jen ta hrstka lidí,
kteří se účastnili „ukrajinského“ politického hnutí, si tak říkala.

V roce 1914 začala první světová válka, ve které Rakousko-Uhersko bylo v alianci s Německem proti Ruské říši a zemím Antanty.
Ale ubohá rakousko-uherská armáda téměř okamžitě utrpěla řadu vážných porážek od ruských vojsk,
v důsledku čehož Rusové obsadili východní Galiciju a Bukovinu. S obavami z počátku anti-rakouského
a pro-ruského povstání v Galiciji zahájil rakousko-uherský režim masovou politickou represi.
Jak se očekávalo, pravoslavní Rusové, kteří byli považováni za nesmírně nespolehlivou součást obyvatelstva,
se stali jejich hlavními cíli.
Rakousko-uherské zvláštní služby začaly identifikovat a zadržovat aktivisty rusofilního hnutí.
rakousko uhersko Halič Talerhof zapomenutý lágr smrti koncentrační tábor, pokec24A nejenom to, začalo masivní pronásledování
„nepohodlných“, zábavou bylo přivazování lidí
ke koňskému sedlu a usmýkání k smrti.
A také měli ve velké oblibě člověka zavěsit za jednu nohu, ruce svázané za zády.
Věšení, ubití, rozsekání šavlemi, zastřelení….
Lvov zalila rusínská krev, zmrzačené mrtvoly ležely
i na ulicích.

Po zatýkání politických aktivistů začalo zadržování pravoslavných Rusínů. Pouze ve Lvově bylo rakouskými úřady zatčeno dva tisíce osob, jenom proto, že byli pravoslavní a že by mohli potenciálně spolupracovat s ruskou inteligencí.
Vzhledem k tomu, že ve Lvově, stejně jako v jiných městech Haliče, nebylo dostatek věznic kde by drželi tak velký počet vězňů, dostaly se rakouské úřady do obtížné situace – po měsíci byly haličské věznice přeplněné, na konci srpna 1914 se začalo s přesuny vězňů do větších věznic mocnářství.
Takových bylo na území monarchie třicet – Terezín, Miskolc, Budapešť, Ostřihom, Feldbach,…

Před vypuknutím první světové války byly koncentrační tábory vytvořeny evropskými mocnostmi pouze
v afrických koloniích. V Evropě nebyly žádné koncentrační tábory.
Britové vytvořili první koncentrační tábory v Jižní Africe během Anglo-Búrské války v letech 1899-1902, bylo to „dítě“ náčelníka štábu vojsk Jejího veličenstva, člena anglické aristokratické elity Horatia Herberta Kitchenera.
A v roce 1904 v sousední Namibii německá koloniální správa také vytvořila koncentrační tábory, aby zde umístila členy povstaleckého hnutí místních obyvatel Herrero a Hottentot.
Ale v té době se nikdo neodvážil vytvářet koncentrační tábory v Evropě – mělo se za to, že taková opatření byla s ohledem na bílou evropskou populaci prostě nepřijatelná.

Rakousko-Uhersko se stalo první evropskou zemí, která porušila toto „tabu“  – v roce 1914 se v Evropě objevil první koncentrační tábor Talerhof.
Nacházel se v údolí na úpatí Alp, nedaleko města Graz, hlavního města Štýrska.

První vězni přišli do Talerhofu 4. září 1914. Zpočátku to bylo typické alpské pole, obehnané rakousko uhersko Halič Talerhof zapomenutý lágr smrti koncentrační tábor, pokec24ostnatým drátem
a střežené ozbrojenými vojáky. Lidé na tomto oploceném poli žili na venku, a to navzdory špatným povětrnostním podmínkám. Teprve v zimě roku 1915 byly v Talerhofu postaveny první kasárny.

Stravování v Talerhofu bylo určeno pro pomalou smrt obyvatel lágru. Krmili vězně chlebem z té nejhorší mouky smíchané se slámou, také dostávali trochu řepy nebo brambory. V důsledku toho většina vězňů v táboře hladověla, mnoho lidí prostě zemřelo od vyčerpání. Podle vzpomínek současníků, koncentrační tábor byl horší než nechvalně známé „tábory smrti“ nacistů během druhé světové války.

Například, kněz Maščak 11. prosince 1914 napsal, že „11 lidí  prostě ukousaly vši.“  Vši jedly lidi! V osvícené Evropě, na počátku dvacátého století.

Samozřejmě, to nebyly jen vši, co zabíjelo vězně Talerhofu.
Úplavice, tyfusová horečka a tuberkulóza se v koncentračním táboře šíří obrovskou rychlostí.
Během prvních šesti měsíců tábora zemřel každý pátý vězeň. Ale nejenom nemoci a hlad, ale i nesnesitelné životní podmínky ničily vězně v Talerhofu.
Mnozí zemřeli rukou stráží koncentračního tábora, kteří je mučili a někdy byli prostě zabíjeni jen pro zábavu,
a poté jenom napsali, že ten a ten byl zabit při pokusu o útěk, nebo při útoku na stráž.

Rusínský spisovatel a historik Vasilij Vavrik, který prošel hrůzou Talerhofu a podařilo se mu nejen přežít,
ale také dožil do roku 1970, připomněl:

Smrt v Talerhofu se málokdy přihodila přirozeně: Násilná smrt vítězoslavně procházela Talerhofem.
O nějakém léčení nemohlo být ani řeči. Dokonce i lékaři byli nepřátelští vůči internistům.

Podle Vavrika koncentrační tábor v Talerhofu byl nejhorším vězením rakouské říše. Jenom rakousko uhersko Halič Talerhof zapomenutý lágr smrti koncentrační tábor, pokec24popraveno na základě nařízení rakousko-uherských úřadů v Talelhofu bylo 3 800 lidí a počet těch, kteří zemřeli na hladovění, nemoci, bití, lze pouze odhadovat.

A kdo vlastně byli vězni Talerhofu?
Chybou těchto nešťastných lidí byla pouze jejich nesprávná národnost a náboženství. Do Talerhofu byli z Haliče
a Zakarpatského území přivedeni pravoslavní Rusové, zejména zástupci rusínské inteligence – kněží, učitelé, lékaři, novináři, všichni ti, kteří díky svému vzdělání a odborné činnosti byli schopni ovlivnit veřejný názor
v Haliči a zabránit tak šíření mýtů o „politických Ukrajincích“ prorakouskými propagandisty.

Během období od září 1914 do jara 1917 koncentračním táborem v Talerhofu prošlo více než 30 tisíc lidí.
Vzhledem k tomu, že Rusíni v Haliči nebyli četní, jsou to obrovské počty v procentech.
Obrovská rána byla zasazena pravoslavným Rusům.
Nazvat to obyčejnou „etnickou čistkou“ by pravděpodobně nebylo správné. Byla to genocida.

V květnu 1917 císař Rakousko-Uherska, Karel I. Habsburský, nařídil uzavření koncentračního tábora
v Talerhofu. Kasárny tábora byly prakticky neporušené až do roku 1936, kdy byly zničeny.
Během jejich demolice bylo exhumováno 1767 mrtvol, které byly znovu pohřbeny ve společném hrobě
v sousední rakouské vesnici Feldkirchen.

Strašný Talerhof nebyl jediným koncentračním táborem Rakousko-Uherské říše, kde byli vězněni Rusíni Haliče a Zakarpatí. V roce 1914 byl na místě staré pevnosti v Terezíně také otevřen koncentrační tábor. První vězni do Terezína dorazili 3. září 1914.

Během 2. světové války nacisté – dědici rakousko-uherských katů, kteří předčili své mentory -otevřeli koncentrační Ghetto Theresienstadt  v Terezíně, kde byli vězněni především Židé a kulturní, vědecké, umělecké osobnosti Německa a dalších evropských zemí.

https://topwar.ru/148134-pervyj-konclager-evropy-sozdavalsja-dlja-russkih-sto-let-neizvestnomu-genocidu.html

http://ya-russ.ru/talergof-konclager-tolko-dlya-russkix/

To, co Rakousko-Uhersko udělalo během první světové války ve vztahu k pravoslavnému rusínskému obyvatelstvu Haliče, lze popsat jen jedním slovem – genocidou. Nyní však raději nevzpomínají na ty tragické události ani v Rakousku, ani na Ukrajině.
Koneckonců, moderní ukrajinská státnost je mnohem blíže ideologii vyrobené v rakousko-uherských „politických zkumavkách“. Tento projekt „ukrajinizace“ měl a má za úkol zbavit území rusky smýšlejícího etnika a nahradit ho jiným, ruskou kulturu nenávidějícím.

Ukrajinství, ukrajinská myšlenka (dnes také známá jako ukrajinský národní projekt) je jednoznačným projektem střídavě prováděným několika zahraničními centry, pro formování národní identity východní slovanské populace Haliče a populace Malého Ruska, ke kterému došlo na přelomu 19. a 20. století. Obyčejným rolníkům, většinou negramotným, bylo „ukrajinství“ vštěpováno násilně – bitím, týráním, šikanou, zabavováním majetku.

Ukrajinský národní projekt byl vynalezen jistým Pavlem Svijem, polským separatistou, který zuřivě nenáviděl všechno ruské. Byl prvním, kdo publikoval „ukrajinský slovník“, vydával dialekt jako samostatný jazyk .
Tehdy byla tato myšlenka podchycena orgány Rakousko-Uherské říše, která začala tuto iniciativu financovat.
Následně byl projekt přebrán Německem a Anglií.

Na Západě se obávají tématu genocidy Rusů v Rakousko-Uhersku, mlčí o tragédii původního ruského obyvatelstva na území Habsburského impéria, tedy v moderním Maďarsku, na Slovensku a na západní Ukrajině, protože by museli přiznat, že to byli oni kdo řídil likvidaci ruského obyvatelstva.
V plné nahotě by se ukázalo, že ukrajinská otázka a samotný ukrajinský národ byly speciálně vytvořeny Západem, Vatikánem, Polskem a úřady Rakousko-Uherska, aby se z Ruska oddělila velká část ruského národa a ruské země.
Pro všechny Rusy je důležité pochopit, že všichni jedno jsou:
Ukrajinci, Bělorusové, Rusové – je zde jeden lid rozdělený špatnými mudrci.
Ukrajinci jsou Malí Rusové, Bělorusi jsou Velcí Rusové, jsou to sub-etnické skupiny, součásti jednoho celku ruského ethnosu.
Lidé žijící v Kyjevě nejsou jiní Rusové než lidé žijící v Moskvě nebo Vladivostoku.
Ruská síla je v jednotě a ve věrnosti k víře předků – Rusů Kyjevské Rusi.

Na místě koncentračního tábora Talerhof se dnes nachází letiště Graz-Talerhof a jeho povrch je stejně plochý jako historická paměť Haličanů.
Talerhof  je vymazán z paměti místních obyvatel. Celková ukrajinizace nezanechala prostor pro tuto paměť, protože tato paměť sama o sobě – je mina pod ukrajinským národním projektem.

https://yandex.ru/images/search

 

 

 

 

 

 

sdíletj na

11 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
21. 10. 2018 20:23
Odpovědět  Janinna

Ahoj Janinno,..a neříkal jsem, že jsi šikovná, že se lehce zapracuješ? Tak teď ještě k těm hvězdičkám, když připojíš text, jako mám já, bude to ok. Pod volbou hvězdiček je prázdné okénko a před ním popisek "Review Heading".

21. 10. 2018 20:53
Odpovědět  Janinna

Hele, je to tam od začátku a můžeš si tám dát libovolný text. Jasně, nemusíš to dávat, ale je to dobré, říci, co chceš od hodnocení,..jako anketa, kdy volíš procenta a pod. A do toho velkého okna můžeš také dát tex, od toho tam je. V tom malém okénku pod hvězdami ti zůstává do příště jako předvolba, když načneš tex….
Tedy nic nového;)

21. 10. 2018 17:15

Dovolím si na tomto místě nesouhlasit. První koncentrační tábory byly v USA, vláda v nich  soustřeďovala Indiány pře jejich deportací do rezervací. Dokonce tam vláda USA použila biologickou zbraň. V dohodě o přemístění Indiánů do rezervací bylo mimo jiné, že každý Indián dostane deku. Deky, které vláda rozdávala byly mimo jiné i z neštovicového lazaretu. Humanita v praxi! Koncentrační tábory během búrské války vymyslel údajně nikoliv Kitchener,  ale zakladatel Skauta Baden Powell. Kitchener je prosadil, přestože odporují anglickému právu v tom bodě, že o uvěznění civilisty rozhoduje soud, nikoliv armáda. Internovaní Búrové v britských koncentračních táborech v Africe byli civilisté, nikoliv vojáci, ti by šli do zajateckých táborů s jiným režimem. Ani jim nebyla prokázána vzpoura,  to by byli popraveni. Jinak doporučuji prostudovat také fakta o polských koncentrácích pro ruské zajatce z doby intervence. 

21. 10. 2018 18:28
Odpovědět  Janinna

No, co jiného byly rezervace než opravdu velké koncentráky, pravda, s relativně malou hustotou zalidnění. Ovšem k tomu došlo ne snad díky humanitě, ale prostě tolik Indiánů nezbylo. 

21. 10. 2018 21:08
Odpovědět  Janinna

Teda Janinno, koukám na tu fotku, jak je tam věšejí, jak spodní prádlo a říkám si, kam až člověk morálně spadne, aby vzal za tu židli. V podstatě je to jednoduchý fyzický úkon,…a navíc stejně jednoduchý, jako pro ty, kdož nás přicházejí vyhubit.

Dědouch
21. 10. 2018 20:31

Visitor Rating: 5 Stars

21. 10. 2018 20:54

Visitor Rating: 5 Stars