Cui bono? Přišel čas rozdělení Saúdské Arábie?

Více než před rokem byla vyhodnocena  americká strategie scénáře pro Střední východ, pokud jde o klíčové geopolitické hráče v regionu. Nedávné události (válka tankeru, útoky na rafinerie  atd.) tuto linii velmi dobře zobrazují, ale logika okolností je taková, že před zabitím berana (Saúdská Arábie) je lepší ho ještě ostříhat.

A právě přípravu na stříhání nyní pozorujeme, čas zničení saúdského státu přijde o něco později.

Před analýzou událostí má smysl odpovědět na důležitou otázku – Cui prodest (pro koho je to výhodné, komu to prospívá, lat.). Navíc nesmíte zapomenout na předchozí události – stažení USA z jaderné dohody s Íránem, pravidelné hrozby použití vojenské síly, plány USA na stažení z Blízkého východu a Afghánistánu, konflikt mezi Saúdskou Arábií a Katarem (klanovo-kmenový charakter), vzájemné zajetí tankerů Íránu a Británie atd.

A ano, nemusíme přikládat velký význam slovům politiků – události jsou důležité. Konec konců tajné dohody nejsou v žádném případě fantasy spiknutím, pro americké průmyslové elity je ve střednědobém horizontu mnohem výnosnější vítězství Íránu, než Saúdské Arábie.

Ukazuje se, že z rostoucího konfliktu na Blízkém východě těží mnoho lidí, a mnozí nyní hrají důležitou roli
v regionální politice.

Podívejme se, co každý z nich může získat, pokud se konflikt rozroste směrem k přímé válce:

  • Americké průmyslové elity získají oslabení Číny tím, že brání výstavbě Nové hedvábné cesty do Evropy, a kolapsem vývozu ropy a plynu z Perského zálivu na světový trh;
  • Rusko – přeorientování dopravních toků z Číny do Evropy přes ruské území, rostoucí ceny uhlovodíků, oslabování Číny a Evropy;
  • Írán – vyhlídky na získání kontroly nad všemi zásobami ropy a zemního plynu zemí Perského zálivu a šíitskými zeměmi;
  • Izrael (v rámci židovského projektu) – přenesení pozornosti islámského světa na své vnitřní střety (běžný vojenský konflikt u hranic);
  • Británie – oslabení / zmizení sunnitských politických center (Saúdská Arábie, Turecko), výklenek pro výstavbu vlastního pan-regionu ( strategie „dědictví Lawrence z Arábie“), odvedení pozornosti od Brexitu (sjednotit se před společnou hrozbou atd.).

Budeme objektivní – každý z těchto hráčů bude připraven podporovat rostoucí konflikt na Blízkém východě,
a to formou konfrontace mezi šíity a sunnity (v osobě Íránu a Saúdské Arábie).

Není tak důležité, kdo přesně zahájil útok na rafinerie ve východní provincii Saúdské Arábie, v zásadě to není příliš zajímavé, ale kdo na to dal nástroje, kdo zavřel oči nad dopravou, kdo slíbil politickou podporu atd.

Nevěřím v „pouhou iniciativu“ jednotlivých jemenských kmenů. Nezáleží na tom, který z výše uvedených hráčů byl za těmito činy, je důležité, že všichni by měli prospěch z eskalace konfliktu.

A ano, heslo – „přejeme úspěch všem stranám konfliktu“, se stane základem diplomacie v Perském zálivu.

Existují geopolitičtí hráči, jejichž zájem není jednoznačný (existují výhody i nevýhody):

  • Kontinentální Evropa – oslabení institucí EU vs. příliv uprchlíků;
  • Finanční systém ( Finintern = globální finanční systém, který funguje pouze za účelem zisku, ignoruje zájmy lidí a jejich problémy) – zničení systému světového obchodu a vztahů, pokles významu globálních institucí vs. posun pozornosti ostatních hráčů od boje s nimi;
  • Turecko – posílení vyhlídek na to, že se stane lídrem v islámském světě vs. riziko eskalace konfliktu a vtažení do něj;
  • Egypt – posílení postavení v boji za vedení v islámském světě, snížení rizika útoku na Suezský průplav vs. kolaps tranzitních nákladních toků.

Pozice těchto hráčů bude záviset na celkové orientaci a dominantním trendu. Připojí se k větší síle, nebudou plavat proti proudu, ušetří své vlastní zdroje. Vzhledem k tomu, že americké průmyslové elity budou v násle-
dujících 2-3 letech na „první straně“, od těchto hráčů by se neměla očekávat aktivní opozice.
(Možná se někdo z nich pokusí zachytit „oblast Těšínska“, v rámci dalšího mnichovského spiknutí… taková real politic…. No a osud Polska pro málokoho bude poučením.)

Pro koho je tato situace v každém případě nevýhodná:

  • Saúdská Arábie – co je saúdská armáda, jsme všichni viděli v jejich konfrontaci s polopartyzánský-
    mi kmenovými oddíly Húthiů. Východní provincie, kde jsou umístěny hlavní zásoby ropy a plynu, je osídlena šíity, tj. pokud dojde na „sebeurčení“, výsledek je zřejmý;
  • Země Arabského zálivu – opakování rozkladu Saúdské Arábie, s nepatrnými rozdíly;
  • Čína – zničení  dvou základních strategií  (tj. zničení téměř všech plánů), prudký nárůst cen energie;
  • EU, Německo, Francie – příliv uprchlíků (dezorganizace systému vládnutí), ztráta vlivu na Středním východě, narušení obchodních cest.

Evropa nemůže ničím pomoc Arábii, liberální evropské elity praktikují nesmírně impotentní politiku, a to jak zahraniční tak i domácí.

Pokud jde o Čínu, vzrůstající napětí v Hongkongu vypadá velmi logicky a „úspěšně“ (předpoklad byl, že začnou na Čínu tlačit přes Ujgury) – to vážně svazuje ruce Nebeské říše.
Čím déle Peking odkládá řešení a ukazuje nerozhodnost, tím horší pro něj. Ztráta tváře je stále zjevnější.

Je nepravděpodobné, že by Hongkong a Arábie byly přímo (natvrdo) propojeny, spíše musíme mluvit o využí-
vání plánů a akcí jedněch hráčů (konsenzus Fininterny a amerických průmyslových elit ohledně potřeby oslabit Čínu) a druhých (zjistit, kdo z toho má užitek). A ano, v určitých otázkách mohou mít nepřátelé společné zájmy.

Nezáleží tedy na tom, kdo organizoval problémy Saúdské Arábie, ve skutečnosti nezáleží na tom, kdo je povolil nebo dopustil. Klíčový okamžik je jiný – pro téměř všechny aktivní hráče v regionu je vojenský konflikt mezi Saúdskou Arábií a Íránem (sunnity a šíity) zajímavý a užitečný.

Logika okolností je taková, že Saúdská Arábie sama o sobě není pro nikoho zajímavá a není schopna se sama chránit, brzy nebo možná se již stalo, jí bude nabídnuta volba – ostuda (vykoupit se) nebo válka.

S ohledem na tradice a kulturu bude vybrána první možnost, tj. bude zaplaceno za odklad.
Seznam ústupků je jasný a tradiční – zadávání veřejných zakázek, „investice“ a platby projektů zahraniční politiky jiných hráčů, přenos plné kontroly nad všemi jejich „proxy“, stažení z Jemenu, ústupky šíitům v zemi, smíření s Katarem, střet s finančníky atd.

To bude stačit do konce roku 2020, kdy bude otázka jednoduchá – nadešel čas nechat Blízký východ vybouchnout? Konflikt na Blízkém východě je ranou pro dlouhodobé strategie Číny a EU.

Saúdská Arábie je jen objekt, území boje.

Mohou současné události vést k válce tady a teď? – mohou, ale pravděpodobnost tohoto scénáře je malá, protože nejprve musíte Saúdskou Arábii okrást. Pokud v nadcházejících týdnech nikdo nevyhodí do vzduchu několik objektů v Íránu / nepotopí několik lodí atd., situace bude uvolněna.

Co má dělat v tomto spiknutí Rusko? … Popřát úspěch všem stranám konfliktu …

https://aurora.network/articles/11-analitika-i-prognozy/71760-prishlo-li-vremja-razdela-saudovskoy-aravii

Ohodnotit příspěvek (5 / 1)
simple-ad

This is a demo advert, you can use simple text, HTML image or any Ad Service JavaScript code. If you're inserting HTML or JS code make sure editor is switched to "Text" mode.

nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na