Nesmysl, stupidita, propaganda…

Martin Koller zavítal na Seznam, kde našel „analýzu“ armádního tendru. A jen zíral

Původně jsem se chtěl zabývat jinými zajímavostmi, ale bohužel jsem nahlédl do Seznamu. A ten je opravdu nevyčerpatelnou studnicí inspirace a zároveň agresivní stupidity. Mišmaš od politické propagandy a dámských hygienických potřeb, přes kulinářské recepty, auta, polo i více nahé prostitutky a sexuální životy komediantů, po zdravou výživu a v neposlední řadě rádoby odborné názory všemožných ekonomů, sociologů, pisálků, žvanilů, grafomanů a samozvaných expertů na cokoli. Takové informační extenzivní hospodářství, Kefalínův ráj socialistických vepřů, víc a víc informací k zahlcení čtenářů, přičemž na kvalitu a pravdivost se moc nehledí, což je evidentně záměr a účel. Jinak by museli být redaktoři Seznamu už dávno na pracáku. Pravdivý článek na slušné informační úrovni je spíš výjimkou. Vzorná ukázka diletantizace společnosti jako výsledku stále lepšího školství. Největší moudra se dozvídáme z hlediska obrany a bezpečnosti, do nichž mluví každý a evidentně jim každý výborně rozumí. Podle toho články prezentované na Seznamu vypadají. Při tom jde jenom o bezpečnost, životy a nemalé peníze.

Tentokrát se vyznamenal 19. 2. Ekonomický deník, který se chlubí poněkud zvláštním logem „Informace pro informované“. Vždy jsem se domníval, že informace potřebují spíš neinformovaní, asi proto nejsem redaktorem v Ekonomickém deníku. Článek, který podepsal Jiří Reichl, je označen jako analýza. Autor pravděpodobně neví, co je analýza a jejich šéfredaktor rovněž nikoli, jinak by článek omlátil autorovi o hlavu. Jestliže nemají naučný slovník, mohli by se podívat do internetu, tabletu nebo mobilu, který je jim možná intelektuálně bližší. A totéž by měl udělat redaktor Seznamu, který umožnil takový článek zveřejnit. Když vidím průběžný nárůst hlouposti v české společnosti, což potvrzují již léta moji známí univerzitní profesoři i jiní odborníci, ani mne základní terminologické neznalosti a podivná gramatika tvůrců Ekonomického deníku neudivují. Evidentně zapadají do party absolventů inkluzivních škol. Nicméně znalostmi nepodložené arogance mají na rozdávání. Článek, který se míjí s realitou, a nemá nic společného s analýzou, má zato reklamní název: „Je nejdražší projekt v historii AČR odsouzen ke krachu?“

Už úvod stojí za to. „Největší armádní zakázka v historii – dodávka 210 bojových vozidel pěchoty by měla znát svého vítěze na konci tohoto léta. Už teď většina odborníků – kromě těch armádních – ví, že tento termín je nereálný. Potichu se začíná mluvit o neúspěchu obří armádní zakázky.“

Dále se autor děsí nervozity mezi dodavateli, s nimiž údajně
Ministerstvo obrany nedostatečně komunikuje. Domnívá se, že vojáci si
nebudou moci vozidla vyzkoušet, ve větě se speciální gramatikou pro
informované: „Vyzkouší si Armáda ČR si
vozidla před podpisem kontraktu?“ K tomu dodává, že v rámci prezentace
ve Vyškově a Přáslavicích roku 2016 si vojáci vlastně vozidla vyzkoušet
nemohli, protože byla jiná.

Dále se dozvídáme, že česká armáda má jakousi specialitu z hlediska
vozidel s posádkovou věží, kde dva vojáci sedí v koši (!), který zabírá
místo pro výsadek. Kromě toho Jiří Reichl objevil, že všechny ostatní
armády, americkám australská atd. mají zájem o vozidla nikoli
s osmičlenným družstvem (výsadkem), ale pouze s šestičlenným. Díky tomu
bude mít vozidlo s osmičlenným družstvem podle experta Reichla hmotnost
50 tun, takže bude těžké a drahé.

Za hlavní problém vnímá autor fakt, že ministerstvu se nedaří
vysoutěžit právní firmu na poradenství v soutěži. Otázkou je, na co
potřebuje Ministerstvo obrany přetékající počtem úředníků, externí
poradenskou firmu pro výběrové řízení. Nemá snad vlastní technické,
taktické, ekonomické a právní odborníky? Výběrových řízení se již konala
celá řada. Jestliže nejsou stále lépe placení odborníci z ministerstva
dostatečně schopní plnit zadané úkoly, nechť je ministr vyhodí. Proč je
platit, jestliže jsou neschopní? Nejedná se pouze o alibismus,
kombinovaný se zcela jistě nezištnou a přátelskou přihrávkou nějakému
politickému kamarádovi, který vlastní externí firmu? Externí firmy
přisáté na státní správu jsou jedním z nejhorších a nejdražších nešvarů
zpolitizované české státní správy. Státní kasa to z našich daní platí.

Pouze jeden odstavec v článku Jiřího Reichla má hlavu a patu. Píše se
tam, že bojové vozidlo Puma nevyhovuje požadavkům ministerstva
z hlediska počtu vojáků přepravovaného družstva (a také počtu verzí –
pozn. autora) a vozidlo Lynx existuje pouze v prototypu. Zde je třeba
zdůraznit, že Reichlem vysmívaní armádní odborníci od prvopočátku
jednoznačně požadují bojové vozidlo s historií a bojovou praxí a ve více
verzích, což je logické. Rovněž australský generál, který řídí výběrové
řízení pro svoji armádu, se vyjádřil, že Austrálie nebude sloužit jako
zkušební polygon nevyzkoušených zbraní.

Odborníci versus diletanti

Především, armádní zakázka není odsouzena ke krachu. V tomto případě se
naopak podařilo včas omezit korupční a mediální tlaky, které směřovaly
k zavedení německého bojového vozidla pěchoty Puma, které se ukazuje
jako nejméně vhodné pro českou armádu. Neexistuje žádný objektivní důvod
k neúspěchu. Otázkou je, proč ministr Stropnický zrušil Národní úřad
pro vyzbrojování, který měl zastřešovat veškeré zakázky pro armádu.
Otázkou je, proč nebylo takové pracoviště po jeho odchodu znovu
vytvořeno a proč armáda potřebuje jakési externí poradenské firmy.
Nicméně armáda má odborníků dost a rozhodovat by měli především
uživatelé, tedy vojáci, kteří budou v BVP bojovat; bojová vozidla jsou
zde pro ně, nikoli naopak. Oni budou riskovat zdraví a životy. Žádní
úředníci, politici ani internetoví pisálkové.

A z tohoto hlediska je doslova šokující arogantní tvrzení Jiřího Reichla, že většina odborníků, kromě těch armádních, ví. Jací jiní odborníci, když ne armádní by měli rozhodovat o nákupu bojových vozidel pěchoty? Že by takovým odborníkem byl Jiří Reichl, nebo nějaký internetový pisálek či publicista, který nikdy nesloužil u armády, nezná konstrukci a použití vozidel a výzbroje a neví co je vojenská technika a taktika, či snad to ví nejlépe nějaká sanitární pracovnice na toaletách? Kdyby napsal něco takového například o nákupu zdravotnických přístrojů, hudebních nástrojů nebo stavební techniky s tím, že o nich vědí více jacísi jiní odborníci než jejich uživatelé, vysmál by se mu kdekdo, někteří by si ťukali prstem na čelo a jiní ho zaslouženě poslali do otvoru, kde to příliš nevoní. Bohužel na Seznamu je možné prezentovat cokoli.

Neexistuje objektivní důvod k nedodržení termínu rozhodnutí ve
výběrovém řízení. Vozidla s požadovanými parametry buď existují, nebo
neexistují, a tudíž budou, nebo nebudou dodána. Samozřejmě, pokud
nepřevládnou zákulisní tlaky zaměřené na zdržení a odsouvání, případně
změny zadaných podmínek. Takže pokud se někde začíná o něčem potichu
mluvit, tak mezi lobbisty, kteří chtějí prodat bojová vozidla jiná než
taková, která požadují uživatelé, samozřejmě co nejdráže, a jimi
placenými pisálky.

Není pravda, že ministerstvo nekomunikuje se zadavateli. Všichni dobře
vědí, jaké jsou zadané parametry, počínaje výkonem motoru v poměru
k hmotnosti, přes požadavek více verzí, počet vojáků družstva a druh
věže, až po odolnost v souladu s nornou STANAG 4569. Pokud někdo
z dodavatelů parametry ještě nezná, měl by se na ně zeptat. Je to
především jeho zájem. Chce prodávat, měl by se starat a také používat
mozek a předpokládat a konzultovat s odborníky. Pokud si některý
dodavatel vybral k svému zastupování neschopného troubu, tak má smůlu.
Nervozita funguje mezi dodavateli, kteří nesplňují zadané parametry a ze
všech sil se je proto snaží pomocí zákulisních tlaků, ne-li korupce,
změnit. Do této skupiny lze zařadit i „analýzu“ v Ekonomickém deníku.

Neinformovaný Jiří Reichl se ptá, zda si vojáci budou moci vozidla vyzkoušet. V roce 2016 tuto možnost údajně neměli. V tom má pravdu. Testy se konaly ve Vyškově a v Přáslavicích v roce 2017. Z testů v roce 2017 byla vojáky vytvořena písemná informace, kterou se jeden zaměstnanec výzkumného ústavu ve Vyškově pokusil zmanipulovat. Když se na to přišlo, ochota k akceptování korupčních a politických tlaků mezi vojáky výrazně poklesla. Vozidla CV90 a Puma se určitě měnit nebudou. CV90 V ve verzi CZ požadavky prakticky splňuje a jeho různé verze slouží v několika armádách. ASCOD 35, nebo 42 slouží rovněž v několika armádách pod různými názvy, například Ulan, Pizzaro, Ajax, Ares. ASCOD 42 NG, a Lynx existují aktuálně v zcela nové podobě oproti roku 2017. Tyto dva typy v nových verzích si mohli odborníci z Ministerstva obrany prohlédnout již na veletrhu Eurosatory 2018 v červnu minulého roku. ASCOD a CV90 byly na Dnech NATO v září 2018 prezentovány ve verzi lehkého tanku. Aktuálně vyhovují ASCOD 42 NG, CV90 V a Lynx základním požadovaným takticko-technickým parametrům. Nicméně Lynx pravděpodobně nemá dostatečný výkon motoru a vývoj nového by měl být ukončen až za čtyři roky. Vojáci si všechna bojová vozidla pěchoty určitě v praxi vyzkouší.

Z hlediska osádkových věží a počtu vojáků ve vysazovaném družstvu pro
boj v terénu mimo vozidlo je Jiří Reichl zcela mimo realitu. Přes 70 %
bojové síly NATO tvoří americké ozbrojené složky. V roce 2017 jak
pozemní síly US Army, tak námořní pěchota US Marines deklarovaly, že
základní bojovou jednotkou je a v následujících dekádách bude osmičlenné
pěší družstvo. Když se podíváme na armády NATO a EU a rovněž Ruska, tak
u zavedených kolových i pásových obrněných transportérů a bojových
vozidel pěchoty převažuje v základní verzi družstvo se sedmi nebo osmi
vojáky. Pouze německý Bundeswehr má šestičlenná družstva v bojových
vozidlech Marder a Puma. Dále veze šestičlenné (původně sedmičlenné)
družstvo vyřazovaný americký typ M2 Bradley, ovšem s tím, že zbývající
dva vojáci se vezou ve vozidle velitele čety. Tím vzniká nejen komická
situace připomínající keystonské policajty v groteskách Charlie
Chaplina, kteří stíhají vlastní vozidlo držíce se za kšandy, ale vážný
taktický problém z hlediska neúplných jednotek.

Ohodnotit příspěvek (5 / 1)
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Ohodnotit příspěvek :
     

To stránkování se mi líbí:)) Ty vojenské názvy v článku mi moc neříkají, je to „klučičí“ článek😉