Moskva připomněla hranice přátelství s Arménií
Nikol Pašinjan apeloval na Vladimíra Putina s žádostí o pomoc Arménii.
Druhá válka v Karabachu se blíží ke státním hranicím Arménie. Jerevan vyzval zejména Moskvu, aby rozhodla o podpoře podle smlouvy o přátelství z roku 1997. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Jakou pomoc může Rusko poskytnout svému partnerovi CSTO? A co se skutečně od ruské armády v Jerevanu očekává?
Arménský předseda vlády Nikol Pašinjan požádal Vladimira Putina o zahájení „naléhavých konzultací“ s cílem určit formu podpory a míru zajištění bezpečnosti republiky.
Arménské ministerstvo zahraničí to oznámilo v neděli.
“S ohledem na skutečnost, že se jedná o nepřátelství přibližující se k hranicím s Arménií a zásahy na území Arménské republiky, předseda vlády se obrátil na ruského prezidenta,” uvedlo ministerstvo zahraničí.
Pašinjan odkazoval na spojenecké vztahy a na druhý článek Dohody o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 29. srpna 1997,“ uvádí TASS. Arménský vůdce zejména zmínil mimo jiné přesun zahraničních bojovníků ze Středního východu a jejich účast ve válce v Náhorním Karabachu.
Oficiální Moskva zareagovala dostatečně rychle a zdá se, že ne tak, jak by si premiér Pašinjan přál.
Ruské ministerstvo zahraničí ujistilo, že Rusko poskytne Jerevanu veškerou nezbytnou pomoc v rámci spojeneckých závazků, „pokud budou střety přeneseny přímo na území Arménie“.
Dříve na otázku podobně odpověděl tiskový tajemník ruského prezidenta Dmitrij Peskov – v takovém případě je Moskva připravena vyslat armádu do zóny karabachského konfliktu. Pomoc Arménii vyplývá mimo jiné z ruských závazků vyplývajících ze Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO), připomněl Peskov.
Mluvčí Kremlu však zdůraznil, že prezident Putin „tyto dvě otázky jasně vyjasnil a vymezil – povinnosti CSTO se na Karabach nevztahují“. Podle jeho slov nejsou potvrzeny informace o tom, že na území Arménské republiky probíhají nějaké vojenské akce.
Z článku 2 rusko-arménské dohody z roku 1997, na který Pašinjan odkazoval, vyplývá:
strany „budou okamžitě navzájem konzultovat, kdykoli podle názoru jedné z nich, jí hrozí ozbrojený útok“.
Ve stejném duchu byl formulován článek 4 Smlouvy o kolektivní bezpečnosti.
Pokud je jeden ze států CSTO vystaven agresi, mělo by to být všemi členskými státy považováno za útok na ně. V případě agrese všechny ostatní země CSTO na žádost napadeného státu „okamžitě poskytnou potřebnou pomoc, včetně vojenské pomoci“.
“Jemností” však je, že druhá karabachská válka se snad blíží k hranicím Arménie, ale z pohledu oficiální Moskvy tyto hranice nepřekročila. Jak víte, bitvy se odehrávají v samozvané republice Náhorní Karabach (NKR), jejíž nezávislost de iure neuznává ani Arménie – a také v „bezpečnostním pásu“ okolo republiky.
Arménská strana ve skutečnosti během probíhajících bitev utrpěla ztráty.
Dříve se hlavní útok ázerbájdžánských vojsk soustředil na jižní křídlo podél hranic s Íránem směrem k arménským hranicím. V předvečer noviny VZGLJAD podrobně informovaly o změně směru hlavního útoku ázerbájdžánské armády – do města Šuša, druhého největšího centra NKR po hlavním městě Stepanakert.
Z pohledu mezinárodního společenství, nevyjímaje Rusko, to vše je území Ázerbájdžánu.
Krátce po Pašinjanově prohlášení Baku zdůraznilo, že nevidí žádný důvod, pro žádnou třetí zemi (implicitně – Rusko), zasáhnout do konfliktu na území Ázerbájdžánu – v Náhorním Karabachu.
V neděli to uvedl ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev. Mimochodem, poznamenejme, že Turecko, které se netají účastí na událostech v Karabachu, je také třetí stranou konfliktu.
Moskva ve skutečnosti Pašinjana odmítla, věří Igor Korotčenko, vojenský expert a šéfredaktor časopisu «Национальная оборона».
“Z vyjádření ruského ministerstva zahraničí vyplývají dva závěry.
Zaprvé: Náhorní Karabach je Ázerbájdžán, a proto nebude Arménii poskytována žádná pomoc související s akcemi v Karabachu.
Druhým bodem je, že v případě útoku na samotnou Arménii Rusko splní své závazky v rámci CSTO,“
řekl Korotčenko.
Podle experta se Ázerbajdžán nechystá zaútočit na Arménii.
“Alijev to v poslední době uvedl desetkrát. Prezident Putin rovněž poukázal na to, že nepřátelské akce se na území Arménie neodehrávají, zdůraznil Korotčenko. – Proto Pašinjan může oslovovat třeba i stokrát:
„Putine, přiveď vojáky!“ Ale Moskva mu již odpověděla – do Karabachu vstup ruských vojsk nebude, nepředpokládá se výsadek. Ve vyjádření diplomatického oddělení bylo vše řečeno velmi jasně“.
Zástupce ředitele Institutu zemí SNS Vladimir Žarichin se rovněž domnívá, že „rafinovaná formulace Pašinjana o přibližování bojových akcí k hranicím Arménie“ není důvodem pro ruský zásah na základě mezistátních smluv.
„Neexistuje precedens, který by umožňoval Moskvě poskytovat podporu Jerevanu obcházením CSTO,“
řekl Žarichin.
“Rusko již zajišťuje bezpečnost Arménie, zdůraznil expert. – Ruská pohraniční stráž hlídá arménsko-turecké a arménsko-íránské hranice. Vojenská základna v Gjumri je také významným faktorem naší vojenské přítomnosti. V případě zásahu – zdůrazňuji – na území Arménské republiky bude Rusko tuto republiku vždy podporovat v rámci dohody CSTO“.
Avšak hrozba pro arménskou bezpečnost se již stala hotovou věcí, zdůrazňují představitelé Jerevanu.
“Ano, v zásadě probíhají nepřátelské akce na území, které dříve patřilo ázerbájdžánské SSR. Ale údery však dopadají na území Arménie téměř každý den – v oblasti města Vardenis na severu republiky, Goris na jihu a dalších osadách,“ řekl arménský politolog, výzkumník kavkazského institutu Grant Mikaeljan pro noviny VZGLJAD. Podle jeho slov „bylo z ruské základny sestřeleno 9 tureckých dronů, z těch, které neustále létají nad Gjumri z turecké strany – v tomto smyslu ruská základna nespí.“
Mikaeljan věří, že z ruské strany je možná „určitá vojensko-technická pomoc, zpravodajská pomoc, určitým způsobem, kompenzace za tureckou účast na druhé straně“.
“O většině z nich nelze mluvit otevřeně. Jerevan přirozeně nemůže zaslat takovou žádost, která by postavila Rusko do nepříjemné situace, poznamenal arménský expert. – V každém případě můžeme konstatovat, že arménský předseda vlády navrhl, aby Rusko začalo pracovat na porozumění toho, jakou by tato spolupráce mohla být”.
Jak bude vypadat poválečná Arménie?
Co z toho vyplývá? Nevím, jak bude konečně vyřešen problém samotného Karabachu.
S největší pravděpodobností, počítaje s nemožností etnických čistek v současném Ázerbajdžánu, bude tam něco jako Podněstří nebo Kosovo, něco jako autonomie nebo v nejhorším případě „zmrazený“ konflikt.
Je také těžké říci, jak blízko a zda se Ázerbájdžán po tom všem přiblíží Turecku. Ale s Arménií bude vše relativně jednoduché. Navzdory vítězným zprávám obou válčících stran Ázerbajdžán stále více věří ve skutečné vítězství. Kromě toho ázerbájdžánské jednotky, které jsou ve všech ohledech silnější, působí na svém území a podle všech stávajících právních článků zákonně. Aniž by provokoval Ruskou federaci a CSTO, Alijev opatrně vytlačil arménské jednotky ze svého území a zastavil se na hranicích.
Mimochodem, obecně není jasné, proč se při zmínce o CSTO očekává pomoc přesně a výlučně jenom od Ruské federace? V této organizaci je několik států a každý je povinen chránit jednoho z členů v případě agrese, řešit otázku účasti v konkrétním konfliktu a společně nést břemeno všech odpovídajících důsledků takového jednání.
CSTO nebude zasahovat, nikdo nebude útočit na člena organizace a ani to neměl v úmyslu.
Arménii ale čeká ztracená válka, i když na cizím území, následná obrovská nespokojenost v zemi a v důsledku toho krize a změna moci. To znamená, že Pašinjan bude určitě odstraněn a přibližně stejným způsobem, jakým se objevil.
Nevím, jak adekvátní je takové srovnání, ale podle mého názoru je Pašinjan taková „Tichanovská”, který uspěl hned, takže nedošlo k žádné zahraniční radikalizaci a prudké změně kurzu.
I když pod jeho kontrolou se Arménie čím dál a dále „přesunula se na Západ“. Ale nebylo to náhle.
Kromě toho je nepravděpodobné, že na základě všech nedávných mezinárodních událostí nejmocnější regionální aktéři a sousedé Arménie – Turecko a Írán – podpoří zavedení čistě prozápadního režimu v této zemi. Nelze říci, že budou s proruským režimem spokojeni – pro ně by to bylo nejlepší „po svém“, ale kvůli nemožnosti si budou muset vybrat „ze dvou zel“.
A ruská přítomnost v regionu je již známá věc, a žili s ní tolik let bez konfliktů. Což v tuto chvíli nelze říci o Západu – a mezi Turky a Peršany se zjevně prohlubuje vážný rozkol.
Pokud jde o přímo osobní specifika nové arménské vlády, je docela možné, že v počáteční poválečné fázi by to mělo být obecně vyřešeno importem zvenčí – v Rusku je také dostatek vzdělaných, schopných a vlasteneckých představitelů arménského lidu.
A poté, co se důkladně vyčistí místní „sorosova líheň“, je možné začít vychovávat novou elitu přímo na místě.
A to by mělo být provedeno nejen v Arménii.
Jinak se Rusko brzy dobrovolně nechá pohltit vzteklými psy, kteří ho obklopili ze všech stran – ruskými bývalými „křehkými“ sousedy, s nimiž tak opatrně a pečlivě zachází po tři desetiletí …