Kdo chce zabít Peruna

Martin Koller
23. 11. 2019
Výběrová řízení pro vyzbrojování a vystrojování naší koloniální armády, součásti německého bundeswehru, jsou za posledních třicet let, až na výjimky, jednou velkou přehlídkou odborné i morální ostudy resortu obrany a mnohých vedoucích politiků. Ti jsou dlouhodobě evidentně zcela nepoučitelní. Jedním z důvodů je záměrná nesystémovost při vyzbrojování armády, která se v rámci NATO stává opravdovou exotikou. Tento článek je rozšířenou a upravenou verzí článku zaslaného na Parlamentní listy.


Na rozdíl od většiny civilizovaných a demokratických zemí, nemáme Národní úřad pro vyzbrojování. Přesněji, existoval jen krátce a ministr Stropnický za Babišovo ANO ho zrušil. U herce, který ani nebyl na opravdové vojně, pouze ideologicky posiloval předlistopadový režim v rámci armádního uměleckého souboru, se nemůžeme divit ničemu. Nicméně, jako Babišova pravá ruka zrušil Národní úřad pro vyzbrojování logicky s Babišovým vědomím. Pokud by se náhodou premiér tvářil, že o tom nevěděl, připomněl bych mu svoji informační zprávu k resortu obrany, kde jsem na tento problém výrazně upozorňoval. Dostali ji Babiš i Stropnický, oběma jsem ji předával osobně. Podobnou informaci dostal velvyslanec při NATO Šedivý (bývalý ministr obrany za ODS, nikoli stejnojmenný generál), který nakonec všemožně podporoval právě zájmy zahraničních firem. Dnes bojuje na ministerstvu slouhy cizáckých zájmů Petříčka proti nepřátelským dezinformacím. Kozlů ve funkcích zahradníků máme u plných koryt české politiky opravdu početná stáda.

V současnosti prožíváme boom ve vyzbrojování. Do resortu obrany se valí miliardy z našich daní, případně vypůjčené v cizině. V některých případech oprávněně, například nové radary Elta a Retia, kolové obrněné transportéry TITUS, pušky BREN, různé speciální verze nákladních automobilů Tatra, pasivní systémy Věra. Jiné jsou značně diskutabilní, jako nákup vrtulníků UH-1Y a AH-1Z. Vydávání peněz by mělo být obezřelé a hospodárné. Jednoznačným požadavkem je preference domácích výrobců, což dělají prakticky všechny státy NATO, v první řadě USA. I v případě mírně vyšší ceny se to vyplatí ve srovnání s nákupem ze zahraničí. Pozitivním výsledkem je podpora zaměstnanosti a výběru daní a zároveň v řadě případů i technologický vývoj. V opačném případě jsme v pozici křováků, nakupujících od koloniálních pánů rezavé muškety. Je třeba přiznat, že díky politickému vývoji za posledních třicet let, který zahájil Havel, jenž nebyl nikdy českým, natož slovenským vlastencem, došlo k výraznému omezení možností našeho obranného průmyslu. Nicméně i v případě mezinárodní spolupráce, protože již některé typy zbraňových systémů nedokážeme vyvíjet, je důležitý podíl českého partnera. Bohužel, už od devadesátých let si kdekdo, včetně vrabců na střechách štěbetá o faktu, že zahraniční firmy mají podstatně větší černé fondy na úplatky, než české.

Národní úřad pro vyzbrojování obvykle zohledňuje a realizuje akvizice takzvaného speciálního materiálu, definovaného v naší republice od roku 1994 zákonem č. 38/94 Sb. Pokud by se jednalo o nezávislý úřad, jak je dobrým zvykem v zahraničí, omezovala by především možnost korupčních vlivů, ať již politických ze zahraničí, nátlaku zahraničních, či domácích zájmových politických skupin, nebo všeobecně čistě finančních. To vše bez ohledu na fakt, že korupce patří společně se lží k hlavním pilířům německé euromarxistické EU. Lze předpokládat, že právě to byl důvod, proč došlo ke zrušení úřadu, přestože nebyl ideální, neboť tvořil součást Ministerstva obrany. O zřízení nového úřadu nemá euromarxistická vláda Babiše a spol. evidentně zájem, protože akvizice pro armádu tak zůstávají zcela pod partajní, tedy Babišovou, kontrolou. Lze bez velké nadsázky konstatovat, že se řadíme mezi rozvojové země kdesi daleko na jihu, či jihovýchodě, nejen z důvodu absence všenárodního referenda k nejdůležitějším otázkám zahraniční politiky, ale rovněž absencí nezávislého odborného úřadu, který by koordinoval vyzbrojování a vystrojování silových resortů (obrana, vnitro, finance). A to se nedávno s velkým povykem oslavovala svoboda a demokracie. Zdá se, že hlavně pro ty, kteří ji využívají v rozporu se zájmy státu a národa k nestydatému obohacování a podlézání cizáckým zájmům.

Na nedávném velitelském shromáždění armády, kam se dostavili Babiš i Metnar se oba bili v atletická prsa a oháněli statistikami, jak podporují český obranný průmysl. Realita je však poněkud jiná. Metnarovo ministerstvo evidentně protěžuje především německé výrobce a služby, které reprezentuje z velké části firma německých zájmů GLOMEX. Stačí se podívat na ostudný vývoj kolem výběrového řízení na bojová vozidla pěchoty. Dělá se vše pro to, aby uspěl německý typ Puma, a to bez ohledu na cenu a bojovou, případně užitnou hodnotu.

Nelze se divit, jestliže Babišův Agrofert je extrémně zadlužený právě u německých bank. Rovněž nelze přehlédnout obrovský zájem, a tlak z Německa na včlenění naší armády jako kanonenfutru do Bundeswehru. Samozřejmě nikoli pro obranu před afroislámskou invazí, nebo německou kolonizací, ale pro připravovanou agresi proti Rusku, která se změní na jadernou válku v Evropě. O nákupu amerických námořních vrtulníků UH-1Y společnosti Bell, jednoznačně nevýhodném z taktického hlediska i provozních nákladů ve srovnání s typem UH-60M nemá smysl se znovu rozepisovat. Babiš si dvěma stovkami k důchodu koupil tlupu nemyslících voličů, a proto si dělá, co chce, případně co má nařízeno od Allbrightové, bez ohledu na zájmy státu a národa. V tom ho podporují ČSSD a KSČM. Takzvaná opozice svými šaškárnami nahání Babišovi další voliče. Vůbec bych se nedivil, kdyby si Minář chodil pro úkoly do Babišova velitelství v Praze na Chodově. Připomíná mi to dobu tahanic o americký radar v Brdech. Zeptal jsem se tehdy premiéra Topolánka, zda tu stupidní a komickou kampaň na podporu radaru neplatí Putin.

Minulý rok jsme slavili sté výročí naší republiky, která se po třech stech letech osvobodila z německé okupace. Píšu záměrně německé, protože Rakousko bylo vždy německá země dislokací, jazykem i zájmy. Historicky Rakousko není nic jiného, než bývalá východní marka Bavorska, která se osamostatnila. Masaryk, Štefánik, Beneš, legionáři i odbojáři, piloti z Británie, dělostřelci od Tobrúku, tankisté z ČS armádního sboru, o vězních v koncentrácích nemluvě, by se nestačili divit, jak současní domácí slouhové německých euromarxistů a sudeťáků v čele s Babišem slučují naši armádu s německou a všemožně posilují německou kolonizaci. Takzvaná opozice je v tom nadšeně podporuje a prý spolu bojují.

Babiš tvrdí, že je podnikatel, a to bez ohledu na totálně zadlužený AGROFERT, stejně jako ostudné neúspěchy s miliardovými ztrátami v zahraničí. V podstatě je pouze úspěšný pumpař dotací z EU neboli parazit na našich penězích. Euromarxistická německá EU nám nikdy nic nedala. Opravdu je někdo tak naivní (slušně řečeno) a myslí si, že by Němci dávali něco Čechům? Za tisíce let se nic takového nestalo. Z Německa přicházela vždy lež, pokrytectví, agrese, nepřátelství, ponižování a kolonizace. Všechny takzvané dotace z EU pocházejí z našich peněz, které byly buď převedeny jako stabilní dohodnuté platby do Bruselu a dalších, nebo je vydřeli cizáčtí kolonizátoři z našich lidí ve svých ve svých výrobních i obchodních firmách, ale zdanili v zahraničí. Ani pitnou vodu už nemáme v Praze a na dalších místech svoji. A to Babiš vykřikuje, že pracuje pro to, abychom se měli lépe. V německé kolonii pod vládou sudeťáků a pangermánské šlechty. Německá východní Afrika-Česko jako splátka za dluhy AGROFERTU.

Perun vs Supacat


V dohledné době se dá očekávat soud mezi českou rodinnou firmou SVOS Přelouč a resortem obrany, který řídí Babišův ministr Metnar. Už to samo o sobě je obrovská ostuda resortu obrany, především jeho ministra, který je pravou rukou premiéra. Nehodlám se zabývat detaily sporu, mezi firmou a resortem z hlediska průběhu výběrového řízení a smlouvy na nákup terénních obrněných vozidel Perun, kdo co porušil, či neporušil atd. To ať rozhodne soud. Důležitý a zajímavý je jiný faktor. Vozidla Perun byla primárně vyvinuta firmou SVOS pro potřeby 601. skupiny speciálních sil dislokované v Prostějově. Zde bychom si mohli připomenout podivnou likvidaci podobné elitní jednotky, známé jako SOG (Special Operations Group) vojenské policie a důvody k jejímu zrušení. Oficiálně se jednalo o podivné využívání svěřených financí, včetně nákupů.

Již delší dobu nelze přehlédnout konkurenční boj mezi dodavatelem vozidla Perun a typem Gepard od společnosti Dajbych. Tento střet v zásadě nemá smysl, možná je dokonce uměle vyvolaný, protože se jedná o vozidla rozdílné technické koncepce a hmotnostní kategorie. Reálně by se armádě hodila obě. Původní smlouva ostatně předpokládala nákup pouze čtyř vozidel Perun. Základem vozidla Gepard je osvědčený terénní automobil Toyota, který by zároveň mohl systémově nahradit dosluhující víceúčelové terénní automobily UAZ i Land-Rover Defender, prakticky v plném spektru. Nicméně se potvrzuje přísloví, které říká, že když se dva perou, třetí se směje.

Původně vstřícný přístup resortu obrany k českému vozidlu Perun se změnil poté, co velitel 601. skupiny vyslal dva svoje podřízené na služební cestu do Anglie k výrobci vozidel Supacat. Je to vozidlo obdobné kategorie, jako Perun a slouží již několik let v britské a australské armádě. Cestu obou vojáků samozřejmě muselo schválit a financovat ministerstvo obrany. Zde je třeba připomenout, že vozidlo Supacat bylo prezentováno již roku 2012 v armádním výzkumném ústavu ve Vyškově za přítomnosti skupiny reprezentantů vojáků, včetně zástupců 601. skupiny. Nejednalo se o prezentaci pro veřejnost. Perun v té době neexistoval a v současné době ho lze v úzké kategorii tří typů považovat za nejlepší na světě.

Výsledek prezentace byl takový, že Supacat by se vojákům líbil, podobný typ se nikde nevyskytoval, ale vyvstaly následující námitky. Řidič a spolujezdec sedí přímo nad přední nápravou, takže absorbují veškeré účinky exploze pod předními koly. Pohonná jednotka umístěná ve středu vozidla je obtížně přístupná. V případě kolize se automaticky blokují brzdy, takže vozidlo je nepohyblivé a odblokování může být v boji časem mezi životem a smrtí. Jako největší problém se ukázal jednoznačný požadavek výrobce, aby se veškeré závady opravovaly ve výrobním závodě v Anglii. To v praxi znamená cestu z například Afghánistánu do Anglie a zpět, kvůli několika ohnutým plechům, které by dokázala opravit vojenská dílna na místě. Zde je třeba doplnit, že v internetových diskuzích britských vojáků dostal Supacat jméno pojízdná rakev, především na základě nasazení v Afghánistánu. Cena Supacatu je nejistá, ale sotva bude nižší ve srovnání s vozidlem Perun.

V porovnání se Supacatem má Perun ve své kategorii světově nejvyšší prokázanou odolnost z hlediska explozí pod a kolem vozidla. Motor nad přední nápravou je dobře přístupný a zesiluje balistickou odolnost při nastřelení zepředu. Řidič a spolujezdec sedí až za ním. Firma SVOS má přátelský přístup k uživatelům, takže jim v podstatě předává značnou část servisu a oprav. Tím výrazně klesají provozní náklady. Naopak vývojové náklady vozidla Perun, včetně testů odolnosti u renomované německé firmy stály údajně kolem 180 milionů korun. Proto je zcela na místě otázka, zda se v rámci resortu obrany nepřipravuje další podivná akvizice v rozporu v rozporu se zájmy našeho státu, zodpovědným využívání peněz z našich daní a samozřejmě i bezpečnosti vojáků. Jako vždy je na místě otázka, kdo z toho má prospěch. Především to koliduje s řečněním ministra obrany i premiéra na téma podpory českého obranného průmyslu. Babiš není a nikdy nebyl český vlastenec, on ostatně nikdy nebyl ani slovenský vlastenec, stejně jako kdysi Havel. Ani Metnar nepůsobí dojmem, že by se rval za české zájmy, například v Marákeši. Kdo zná tuto dvojku, tak se nediví.

Přihlásit: Login
2500
 
smilegrinwinkmrgreenneutraltwistedarrowshockunamusedcooleviloopsrazzrollcryeeklolmadsadexclamationquestionideahmmbegwhewchucklesillyenvyshutmouth
Photo and Image Files
 
 
 
Audio and Video Files
 
 
 
Other File Types
 
 
 
  Souhlas  
Upozornit na