Kdo chce u nás válku?

Jaroslav Tichý
12. 3. 2019
Prostřednictvím
mainstreamové propagandy u nás dost našich občanů převzalo a
bezmyšlenkovitě opakuje zaříkávadlo o tom, jak nám naše účast v NATO
zajišťuje naši bezpečnost. K tomu někteří naši (bohužel zvolení)
představitelé omílají stále dokola jakousi mantru o ochraně
euroatlantických hodnot, aniž by uváděli, které to konkrétně jsou,
zvláště pak za neustále se měnící situace, kdy původní občané našeho
státu a celé Evropy svých práv a hodnot naopak pozbývají v přímém
přenosu.

 V dnešním, z kloubů vymknutém světě ovšem nelze vyloučit, že těmi
správnými hodnotami jsou právě i ty, kdy budeme v naší domovině
utlačování a naší jedinou zato každodenní radostí bude vyživovat práce
neschopné migranty, kteří nás budou obohacovat negramotností, exotickými
nemocemi, vytvářením nepořádku a násilí v ulicích. A že právě to jsou
ty hodnoty, které si za pomoci NATO bráníme. Kromě podpory agrese
dalších členských zemí NATO dle jejich potřeb ve světě, z níž krom
medailí pro pár oficírů nic nemáme. Právě naopak.

Pojďme se tedy podívat na celou problematiku trochu detailněji. Tak tedy:

1/
když se zeptáte našich občanů, kdo z nich chce zabíjet občany jiných
zemí, krást jejich půdu, nerostné a přírodní bohatství, tak se od
naprosté většiny z nich kladné odpovědi nedočkáte. Je to v pořádku a
popravdě, neboť Češi, Moravané ani Slezané nebyli a nejsou výbojných
národem. Pro nás dosud platilo: „cizí nechceme a své si nedáme“;

2/
když se našich občanů zeptáte, proč jsme tedy vstoupili do NATO, tak ti
mladí zatím žili v představě, že proto, aby sami nemuseli na vojnu,
bránil nás někdo jiný, zatímco oni budou na diskotékách. Když se jich
zeptáte, před kým nás má NATO bránit, tak ti „informovanější“ řeknou, že
před ruskou agresí. Na poznámku, že ale neexistují žádné důkazy o tom,
že by se k něčemu takovému Rusko chystalo, dostanete od těch, kteří jsou
pravidelně ve školách opečováváni nějakou neziskovkou za naše peníze,
odpověď „ale mohli by“. Většina ale neví, krom toho naši historii nezná,
takže poučení z historie si žádné neodnesla. A jejich rodiče u téměř
dospělých ratolestí nedohoní to, co v mládí často zameškali a to, ani
kdyby chtěli. Ti starší odpovídají, že se jich nikdo neptal. Mají
pravdu, pak ale nechápu, proč ty, kteří nás bez souhlasu občanů do této
šlamastyky zatáhli, i nadále volí;

3/ Naše občany vesměs zatím
evidentně netrápí, že jsme se stali účastníkem agrese vůči jiným zemím,
že jsme agresory. Mnozí z nich prý „o tom takto nepřemýšleli“. To nám
ale nebrání v tom, abychom jiné za agresory (často i neprávem) sami
označovali.

Zajímavé přitom je, že ta agrese byla či stále ještě
je vedena především vůči zemím, kterým jsme v minulosti pomáhali s
jejich zprůmyslněním a se zvýšením jejich ekonomické a životní úrovně. K
nim patří Libye, Sýrie, Irák a též i Afghánistán. Všechny byly cíleně
poničeny, rozvráceny, obyvatelé po velkých, někde až statisícových
množstvích povražděni. S výjimkou Libye jsme v té či oné podobě byli
součástí agresora. Vina je tedy i na nás. Zatím to naše občany příliš
netrápí, patrně se probudí teprve tehdy, až se pozůstalí těch mrtvých
přijdou mstít i k nám. A v takovém Afghánistánu jsme k tomu vlastní
hloupostí nakročili mílovým krokem, ač Tálibán, jakkoliv se mi jeho
zpátečnická ideologie nelíbí, nikdy zatím žádný teroristický čin v
zahraničí nespáchal. A nelze přitom plést Tálibán s Al Kajdou, jak jsme
toho byli nedávno svědky u našeho čelného představitele, k němuž navíc
zřejmě ještě nedorazila informace, že Trump nechává vyšetřovat útok z
11/9 jako útok pod falešnou vlajkou.

4/ Za situace, kdy hrozící
islamizace naší země patří zřejmě mezi ty hodnoty, které si tak
úzkostlivě bráníme a na důkaz toho podepisují naši představitelé v rámci
EU či OSN různé úmluvy a kompakty k jejímu urychlení, aby nám pak doma
tvrdili pravý opak, nám ale hrozí ještě daleko větší a zřejmě i
akutnější nebezpečí. A tím je nebezpečí našeho zatažení do války s
Ruskem, o jejíž rozpoutání se stále snaží američtí neoconi v představě,
že opět se bude válčit jen v Evropě, zatímco USA na rozpoutání války,
jakož i na jimi předpokládaném vítězství, budou profitovat. V opačném
případě USA stojí opět před krachem a toto je jedna z mála možností, jak
tyto své problémy na úkor ostatních řešit. Nové války se totiž obvykle
připravují podle průběhu těch předešlých. A jak kdysi prohlásil Ronald
Reagan: „Dějiny nás učí, že války začínají tehdy, když vlády uvěří,
že cena za agresi je nízká.

Tentokrát to díky velkému
technickému pokroku naštěstí pro svět neplatí, na což upozornil další
generály v USA teprve nedávno generál Terrence J. O’Shaughnessy, a jak
před Kongresem potvrdil, ruské rakety odpálené z pozemních základen
mohou opravdu zasáhnout americké území do 15 minut (z ponorek mnohem
dříve). O tomto projevu O’Shaughnessyho psal i The Washington Times.
Nadšení pro novou válku tak v řadách neoconů v USA poněkud ochladlo,
otázkou ale je na jak dlouho.

5/ Je jasné, že v případě útoku na
Rusko, který by byl veden i z našeho území (a nemusí zde být ani
umístěny rakety či radary, stačí k tomu koncentrace vojenských sil či
nějaký štáb či středisko řízení palby apod., staneme se cílem odvetného
útoku Ruska, jakmile na něj NATO či armáda USA zaútočí. Pokud to
necháme dojít až takto daleko, nestěžujme si. Pak důsledky naší
nevšímavosti či neprozřetelnosti, pokud to nenazveme pravým jménem,
pocítíme sami, a to s fatálními důsledky pro nás a naši zemi. Na nápravu
již nebude čas. Definitivně ne, bude to konečná pro naši zemi i národ.
Opravdu to chceme? Kdo a proč?

6/ Informace k 20. výročí našeho
vstupu do NATO nebyly tedy nejen vyvážené, nebyly prakticky žádné. Jen
samá propaganda. Je proto na škodu, že:

– zaznělo dosud tak málo hlasů upozorňujících na ustanovení zakládací (washingtonské) smlouvy NATO, zejména pak na:

článek 12:
Poté, co bude smlouva v platnosti deset let, nebo
kdykoli později, se smluvní strany, jestliže o to některá z nich požádá,
poradí o revizi smlouvy, přičemž vezmou v úvahu faktory ovlivňující mír
a bezpečnost severoatlantické oblasti včetně vývoje světových i
regionálních uspořádání podle Charty OSN pro zachování mezinárodního
práva a bezpečnosti

a na článek 13:
Po dvaceti letech
platnosti smlouvy může kterákoli smluvní strana odstoupit od smlouvy rok
poté, co podá oznámení o odstoupení vládě Spojených států amerických,
která vyrozumí vlády ostatních smluvních stran o každém oznámení o
odstoupení;

– namísto oslav 20. výročí našeho připojení k
agresorovi naši představitelé neuspořádali mezinárodní konferenci
členských zemí NATO k tomu, jak revidovat a změnit činnost NATO tak, aby
začala fungovat podle své zakládací smlouvy a stala se z nástroje války
záštitou míru (podle čl. 12), pokud si neumíme (či nechceme?) zvolit
představitele, kteří by poslali rovnou vládě USA dopis oznamující po
uplynutí 20-ti let naší účasti v NATO náš odchod z této organizace (v
souladu s čl. 13 této smlouvy);

– neproběhla dosud debata o
možnosti realizace projektu Trojmoří nikoliv ale jako amerického
nástupního území pro útok na Rusko, nýbrž jako pásu zemí oddělujících
západní Evropu od Ruska (a naopak). Tedy pásu zemí bez cizích základech a
s bezpečnostními zárukami jak USA, tak i Ruska a případně i Německa.
Bylo by velmi účelné, aby do této iniciativy byla zapojena i OBSE.
Ideální možnost k jejímu předjednání s prezidentem Trumpem právě propásl
premiér Babiš.

Ti z nás, kteří nechtějí z NATO vystupovat a setrvale vyprávějí o tom, jak je třeba NATO reformovat, propásli tak jedinečnou příležitost k takovému kroku, pokud ho kdy mysleli vůbec vážně. Dali tak za pravdu těm, kteří pragmaticky navrhují rovnou náš odchod z této vojenské organizace. Ti to naopak vážně myslí a jejich počet stoupá.

http://www.novarepublika.cz/2019/03/kdo-chce-u-nas-valku.html

Nebezpečí pro demokracii

Jan Schneider
15.3.2019 PrvníZprávy
Kádrování
je jedním z úhelných znaků, na nichž se láme poznání, zda společnost
kráčí k demokracii nebo k totalitě. Pamětníci minulého režimu si ho
pamatují dobře, mnozí na vlastní kůži, píše v komentáři pro
Prvnizpravy.cz Jan Schneider.