„Je těžké být Bohem“, aneb chyby Sorose

Chyby Sorose, které nemohly nebýt.

Došlo ke konfliktu dvou idejí planetárního měřítka:

„globální ekonomika a otevřená společnost“ podle Sorose a přiměřená izolace k zachování identity a respektování národních zájmů podle Trumpa.

Soros se stal zosobněním přechodu protichůdného názoru do nevyhnutelného konfliktu.

  • s Obamou – partneři
  • s Trumpem nepřátelé.

Soros a američtí demokraté zastoupení Obamou si nejenže navzájem rozuměli. Byl to tandem.

Soros byl zodpovědný za „humanitární“ práci:
školil personál, média, pěstoval podhoubí pro vznik a prohloubení rozporů, pomáhal v růstu neadekvátních úředníků a tak bylo snadné zahájit nepokoje, po kterých bylo možné přijít na jakékoli území a vzít vše na co dosáhly ruce…. A globalizátoři přišli a vzali.

Američtí demokraté zakořenili celý proces a určili, kdo a v jakém pořadí bude položen na „stůl Trofejí“, který stojí na kostech a krvi slabých a bezbranných zemí a národů.

Tandem Obama a Soros jak na běžícím pásu vyráběl barevné revoluce a teroristické režimy. Vytvořili kastu vyvolených, nedotknutelných, elitních a exkluzivních, snažili se rozšířit svou moc do celého světa.

Všude, kam přišel Soros, se objevily směšné komiksové klony amerických elit vybrané z místní populace: hollywoodští dekorativní politici a prezidenti, maloměstská utopie karikaturní demokracie a „západních hodnot“.

Jsou všude podobní v hlavním – navzájem tyto „elity“ mají k sobě blíže než k národům svých zemí.

A není divu… inkubátor je jeden a stejné plemeno:
ambice, která zabíjí mysl, odmítnutí tradic, víry a zdravého rozumu, neschopnost slyšet ty, kteří nejsou na seznamu elit, který sestavili.

Kvůli pachu krve a beztrestnosti ztrácí tyto „elity“ své břehy, ztrácí zábrany. Tloustnou na chudobě milionů, obrůstají pýchou, marnivostí, důležitostí., snobstvím a ani si nevšimnou, jak se jejich síla rozpouští ve lži, pokrytectví a představách. Zlověstný obrázek zarámovaný do krásných slov o demokracii. Ti, kdo se toho účastní i dnes, si to pravděpodobně neuvědomí, ale … to je jejich problém, a ne problém Sorose.

Americká kastovní elita si nikdy nedokázala představit, že by jim něco nevyšlo.

Vítězství Hillary tehdy vypadalo zaručeně, ale najednou … zvítězil Trump.

Šok. Zmatenost. Touha napravit „chybu“ co nejdříve. Tři roky boje, neuvěřitelného úsilí, obrovských peněz a pak opět porážka v impeachmentu.

A co je důležité:
čím dál, tím víc vypadá vítězství Trumpa jako nevyhnutelné a historické. Jako objevení Putina v Rusku.

Ukázalo se, že svět nebyl připraven na globalizaci podle Sorose. Protože propast mezi tempem akumulace finančního bohatství, technologickým rozvojem, mentálními transformacemi a duchovním růstem člověka byla obrovská. Začaly selhávat mechanizmy, peníze, úsilí a významy. Je možné rychle zbohatnout, zvládnout technologie také, ale pro novou mentalitu je potřebný čas a pochopení toho, že bez duchovnosti její transformace povede ke komplexní degradaci.

Soros tuto „drobnost“ nebral v úvahu, a proto na jedné straně toho hodně zvládl, a na druhé straně se jeho myšlenky staly hrobařem nejen jeho plánů, ale celého jeho dědictví.

Peníze, peníze, peníze … Jsou začátkem a koncem Sorosových idejí.

Věřil, že s penězi neexistuje hranice nemožného.

Ale ty hranice jsou, zrovna tak jako existuje to, co je možné vzít člověku jenom s životem. Mentalitu lze změnit, ale do jisté míry, za kterou změny ztrácejí svůj smysl. Nejprve duchovní, pak všechny ostatní.

A plány postavené bez zohlednění této „drobnosti“ přestanou fungovat. Každý krok se pak mění na přešlapování na místě, každý pohyb – na běh v kruhu. Peněz je potřeba stále více, výnosy z nich jsou stále menší a plány jsou utopičtější. … Taková pohádka o zlaté rybce.

Dokud seznamy přání byly omezeny na „nové koryto“ a „kupčení“, všechno šlo jak po másle: byly napsány standardní scénáře státních převratů a kolonizace slabých, ale když si Soros přál celý svět „v dárkovém balení“, svět mu připomněl, že revoluce rodí své katy…. Vždy.

Takže jsme se dostali na tu hranici, za kterou svět vrátí loutky k rozbitému korytu, nebo přestane existovat.
Je opravdu nemožné naplnit propast očekávání pouze přísliby jasných zítřků a odpadem propagandy.

Války a krize pouze urychlují pohyb k bezvýchodné utopii, což bylo zřejmé již na začátku těchto idejí, v osnově kterých neexistuje žádný základ pro hodnotu rozmanitosti a význam lidského života.

Jedna věc je zřejmá: všechno co se stalo je naprosto přirozené.

Kyvadlo globalizace šlo na druhou stranu.

Trump nebude jen konfrontovat Sorose a považovat ho za svého nepřítele. Bude i nadále ničit všechny mezinárodní instituce globalizace, bude ignorovat všechny zákony na cestě k rozumné izolaci, aby usměrnil politiku i ekonomiku směrem k řešení vnitřních problémů samotné Ameriky.

A těch se nashromáždilo opravdu velmi mnoho!

Spojené státy se budou muset naučit žít v režimu nedostatku „všechno zdarma“ (ukradené nebo získané na úkor válek a nestability) a týká se to i energetických zdrojů. Problém výměny elit, bezdomovectví a chudoby milionů, emigrace úspěšných, chudých a perspektivních lidí a neschopnost reprodukovat intelektuální potenciál národa, aniž by ho „stahovali“ ze všech koutů planety, nedostatek peněz na udržování vojenských základen. A vyřešení takových problémů bude vyžadovat spoustu času.

Dům z karet se hroutí a tento proces nelze zastavit. Ani volbami, ani válkami, ani novými představami o úspěchu postaveným na obohacení za každou cenu.

Zdá se, že Soros tomu dnes nerozumí.

Rozhodl se pokračovat v boji za „otevřenou společnost“ a urychlenou globalizaci.

Jedna miliarda dolarů na projekty „demokratizace“ v různých zemích světa není částka, která z něj udělá žebráka. Bude však fungovat opačným očekávaným směrem.

Je to jeho chyba? … Ano.

Mohl jednat jinak?… Ne. Nemohl. Není schopen.

Celý jeho život je jedním velkým projektem obohacování za každou cenu a sebe utvrzování o své moci.
Čas na přeměnu své vlastní mentality už neměl.

Kdysi dávno bratři Arkadij a Boris Strugatsky napsali sci-fi příběh „Je těžké být Bohem.“ … Byli věštci.
Stojí za to si vzpomenout, o čem je řeč, a nezapomínat:
i když člověk vypadá jako divoch a barbar, je stále člověk a kdykoli může obrátit svět, nebo utrhnout jablko ze zakázaného stromu, jen aby poznal jeho chuť.

A nebude mu záležet na tom, čím za to zaplatí ten, kdo sebe pasoval na Boha …

https://bit.ly/32854YI

sdíletj na