Jak Američané páchali zvěrstva během války

Ohodnotit příspěvek (5 / 1)

Hodně bylo napsáno o zvěrstvech nacistů a Japonců během Druhé světové války.
S prvními, je všechno jasné – prostě nacisté, a ty druhé na Západě, tradičně popisovali  jako “divochy”,
kteří neuznávají morální a etické normy křesťanské civilizace.

Je třeba říci, že válečníci Země vycházejícího slunce se skutečně vyznačovali nadměrnou krutostí.
Nejhorší válečné zločiny nebyly spáchány nacisty ve východní Evropě, ale Japonci v okupované Číně.
Hrůzy nacistických táborů blednou v porovnání s tím, co dělali a v jakém měřítku páchali  samurajové.
Například nejsou žádným tajemstvím četné případy kanibalismu ze strany japonských vojáků a důstojníků.

Je známý případ kdy generál-poručík Yoshio Tachibana, když „přebral“ během slavnostní večeře důstojníků, nařídil setnout hlavu dvěma zajatým americkým pilotům. Z jejich jater si udělali sikujaki, které snědl sám generál a starší důstojníci základny.

V únoru 1945 se historie opakovala. Tentokrát Tachibana nařídil vojákům, aby přinesli játra nedávno popraveného válečného zajatce, který už byl pohřben. Játra z čerstvého hrobu osmažili a servírovali.

Generálporučík Tatibana se stal jedním z nejvýše postavených japonských válečných zajatců souzených a odsouzených
k trestu smrti za kanibalismus.

Skutečnosti o podobných nelidských praktikách Japonců však byly
vždy známé. Obyvatelé Země vycházejícího slunce jsou lidé jiné kultury, pro kterou není charakteristické  naše vnímání života a smrti, dovoleného a nedovoleného. Zajatý cizinec pro japonského samuraje není lidská bytost. …..Může být brutálně mučen, popraven, dokonce sněden.

Ale pokud chceme být spravedliví, tak až do konce. Američané a britští vojáci se nechovali o nic méně ohavně vůči Japoncům a domorodým obyvatelům asijských území.
A mírně řečeno, zůstali jen o vous za samurajským kanibalismem.

Takže v létě 1944 vypukl ve Spojených státech skutečný skandál. Média uvedla, že americký prezident Franklin Roosevelt obdržel od demokrata Francise Waltera jako dárek nůž na otevírání korespondence, vyrobený z humeru (pažní kost) japonského vojáka.
A Roosevelt, což je zajímavé s radostí dárek přijal.

Když americké noviny o této události informovaly
a na hlavu prezidenta se snesla kritika a obvinění
z nelidskosti ze strany opozičních politiků a církevních hodnostářů, teprve pak Roosevelt spěchal, aby se distancoval od dárku. Mluvčí řekl, že hlava státu vrátila dárek zpět a doporučila, aby nůž z kosti byl pohřben a aby už mu neposílali podobné suvenýry.

No, ale kdyby kolem toho nevznikl takový humbuk, Roosevelt  by spokojeně otevíral dopisy předmětem, který byl kdysi pažní kostí japonského vojáka.

Skutečnost, že nožík z kosti Japonce předali prezidentovi země, svědčí o tom, že žádný z amerických vojáků nepovažoval zhotovování podobných předmětů za nestydatost a barbarství prvního stupně.
Je známo, že americký vojenský personál považoval za zcela normální odříznout uši japonských vojáků
a připevnit je k popruhům, nebo vyrobit náhrdelníky ze zubů.
Byly ještě mnohem horší případy, kdy si třeba vyráběli suvenýry z odřezaných hlav japonských vojáků.
Koneckonců, pro americké, australské, britské vojáky, Japonci nebyli považováni za lidi.
Stejně jako běloši pro Japonce.

V těch letech rasismus na západě vzkvétal, a ačkoli Spojené státy a Velká Británie bojovali proti hitlerovskému Německu, názory mnoha Američanů a Britů zapadají dokonale do nacistických ideologických schémat.
Anglosasové zrovna tak věřili ve vyšší a nižší rasy, považovali všechny ne-anglosasy a tím více neevropské
a ne-bílé, za nižší než jsou oni sami, pokud jde o úroveň rozvoje.

22. května 1944 se v jednom z oblíbených amerických magazínů, v rubrice „Fotografie týdne“ objevila fotografie mladé americké ženy pózující proti lebce japonského vojáka.

Fotografie byla doprovázena textem, který říkal, že nadporučík amerického námořnictva slíbil před dvěma lety hlavu Japonce své 20leté nevěstě Nathalii Nickersonové. 

A Nathalie se tedy dárku dočkala – poslali jí lebku Japonce,
na které byly podpisy jejího milence a jeho 13-ti přátel,
a také na ní byla napsána slova:
“Tohle je dobrý Japonec – mrtvý Japonec, dostal se na břehy Nové Guinee.”

Nathalie pojmenovala lebku Todžo na počest  Hideki Tódžó, který v té době vedl japonskou vládu.

Samozřejmě, že mnozí občané byli rozhořčeni nadměrnou krutostí amerického vojáka. Ale poručík byl „potrestán“  pokáráním z vyššího velení. 

A to není překvapující – poslání lebky jako dárek bylo nevinným žertem ve srovnání s tím, co američtí vojáci dělali s japonskými válečnými zajatci. 
Samozřejmě, Američané nejedli lidi, ale jejich uši a prsty se hodily – jako suvenýry. Uřízli je… jen tak.

Ale krutost amerických vojáků se projevila nejen ve vztahu k válečným zajatcům. 
Když Japonsko prohrálo druhou světovou válku a američtí vojáci vstoupili na území Země vycházejícího slunce, jejich vojáci se začali chovat jako skuteční okupanti, kteří nedodržovali  žádný zákon. 
Velení se dívalo na „excesy“ vojáků a seržantů americké armády skrz prsty.

Pouze v prefektuře Kanagawa za prvních 10 dnů pobytu americké armády na tomto území bylo zaznamenáno 1336 případů znásilnění japonských žen americkými vojáky. 
Přičemž vojáci americké armády nezanedbali ani staré ženy a neopovrhli ani dospívajícími dívkami. 
Znásilnění a loupež civilistů se staly samozřejmostí. 
Je třeba poznamenat, že Japonsko stále trpí americkou okupací. Od konce války uplynulo téměř 75 let,
a po všechna tato desetiletí jsou americká vojska v Zemi vycházejícího slunce. 
A více než jedna generace amerických vojáků se v japonských prefekturách chová jako okupanti.

Není náhodou, že obyvatelé Okinawy trvají na odstranění amerických vojenských základen z ostrova. 
Vojáci americké armády pravidelně páchají trestné činy proti místnímu obyvatelstvu. 
Jeden z nejběžnějších zločinů je znásilnění, ačkoli je tam dostatek prostitutek, ale američtí vojáci chtějí “čerstvější maso”. Proto útočí na velmi mladé dívky.

Jeden z nejznámějších případů se stal v Okinawě v roce 1995, padesát let po válce. 
Dvanáctiletá japonská školačka byla unesena, zbita a znásilněna třemi americkými vojáky – námořníkem a dvěma vojáky z pěchoty. Poté vyšlo na protest proti přítomnosti amerických vojáků na ostrově více než 90 tisíc japonských občanů. V důsledku toho nemohly americké orgány incident jednoduše zamést pod koberec. Pachatelé znásilnění byli zatčeni a odsouzeni. Jeden násilník byl odsouzen na 6,5 let vězení, další dva na 10 let vězení. Žádný z nich však nezůstal uvězněn. Všichni byli brzy osvobozeni a propuštěni.
A to je jen jeden z takových případů a kolik takových hororových příběhů je dosud neobjasněných kvůli neochotě příbuzných a obětí znásilnění nahlásit takovéto zločiny, se můžeme jenom dohadovat.

Ale s Japonci  je vše jasné – Američané nikdy nepovažovali Asiaty za rovnocenné.
Zrovna tak i Evropě, kde američtí vojáci přetrvávali po otevření „druhé fronty“, však situace nebyla nejlepší.
V současné době je na Západě módní přisuzovat nejrůznější zločiny a zvěrstva ve východní Evropě sovětským vojákům.

Samozřejmě také nebylo vše ideální, …..válka není čas na sentiment. 
Mnozí vojáci byli naplněni nenávistí k nacistům, kteří spáchali děsivá zvěrstva na sovětské půdě. Co by měli cítit vojáci a důstojníci, jejichž rodiny zemřeli při bombardování? A vojáci a důstojníci židovské národnosti?
Byly zde i kriminální elementy – buďme upřímní, v bojujících armádách  jsou v poměrně značném počtu.
Nutno ale říct, že při zjištění zločinu vrchním velitelem, byl pachatel většinou na místě zastřelen.
udá armáda se však chovala na územích Německa nesrovnatelně lépe, než Němci a jejich spojenci v Rusku.

Ti kdo kritizují sovětské jednotky za to, že spáchali zločiny proti civilnímu obyvatelstvu, stydlivě mlčí, pokud jde o to, co dělali američtí, britští a francouzští vojáci v Itálii a Německu.
Je známo, že 443 amerických vojáků, včetně 198 Afroameričanů, bylo po válce odsouzeno k trestu smrti zastřelením nebo oběšením za válečné zločiny spáchané v Evropě. 
Samozřejmě co je několik set vojáků, pokud vezmeme v potaz, že miliony vojáků a důstojníků západních armád se účastnily bojů v Evropě! … Ale pak naprostá většina trestných činů zůstala nevyřešena.

Pokud přijde řeč na zločiny proti civilistům, západní tisk a historici se obvykle snaží svalit hlavní vinu na Marokánce z francouzské armády a další koloniální jednotky, ve kterých sloužili afričtí a asijští “divoši”. 
Marokánci skutečně vyděsil obyvatele italských měst a vesnic, v jejichž blízkosti se ocitli. Avšak Britové
a Američané nebyli o nic méně brutální.

Američtí vojáci se objevili v západní Evropě po přistání v Normandii, což bylo doprovázeno brutálními masakry zajatých německých vojáků. Byly tam také případy rabování.
A nejen rabování. Například, američtí vojáci mohli odříznout prsty zavražděných Němců, jestliže nemohli stáhnout jejich snubní prsteny. 
Uřezané uši na šňůrkách jako suvenýry měly své místo i v amerických částech bojujících v Evropě.
Pouze zde vzdělaní a kulturní představitelé západního světa už neuřezávali uši “divokým” Asiatům, ale stejným jako oni – bílým Evropanům – německým vojákům a důstojníkům.

Při pobytu na území Francie, mnoho vojáků amerických vojsk věřilo, že Francouzi byli téměř povinni “dát” osvoboditelům co chtěli, a ženskou lásku tu chtěli vojáci ze všeho nejvíce. 
Většina francouzských žen však přemýšlela  jinak a američtí vojáci často páchali násilné sexuální trestné činy. Někdy prostě dívky i zabili.

Například, jistý 29letý Blake Mariano, sloužil v 191. tankovém praporu americké armády, 15. dubna 1945
se  napil brandy v baru a pak přinutil 20letou dívku, aby s ním měla pohlavní styk.
Další ženu, 41letou Martu, Mariano jednoduše zastřelil za to, že měla měsíční periodu.
Třetí oběti Mariana bylo 54 let. Vojenská policie zajistila zločince a začalo vyšetřování.
Mariano byl odsouzen a pověšen vojenským tribunálem.

Epidemie znásilnění nabrala takové proporce, že generál Dwight Eisenhower byl dokonce přinucen uložit
v expedičním sboru trest smrti pro tento typ trestné činnosti.
Nejméně 17 000 žen bylo znásilněno americkými vojáky.
Mezi těmi, kteří byli zatčeni za znásilnění, byla více než polovina Afroameričanů, i když v americké armádě byli menšinou ve srovnání s „bílými“ Američany. Avšak i na tento aspekt se můžeme podívat ze dvou stran.
Může to mluvit jak o nízké kultuře Afroameričanů v té době, tak o tendenčnosti amerického vojenského soudnictví, pro které bylo snazší soudit “černé” vojáky než “bílé”.

Americké velení se samozřejmě snažilo zastavit akty rabování a znásilnění, zejména když k nim nedocházelo
v Německu, ale na území samotné Francie. 
Avšak mnozí američtí vojáci, zejména pod vlivem alkoholických nápojů,  zapomínali na tvrdá opatření přijatá proti násilníkům nebo jim nepřikládali náležitý význam.
Proto můžeme pozorovat na hřbitovech amerických vojáků na území Evropy oddělené hroby – tam jsou pohřbení násilníci a rabovači, kteří byli zastřeleni nebo pověšeni vojenskými tribunály.

Druhá světová válka však dávno skončila, ale američtí vojáci pokračovali a pokračují v páchání  bezpráví
v různých částech světa. 

Netřeba dodávat, jak se američtí vojáci chovali v Indočíně během války s Vietnamem. 
Politika genocidy vietnamské populace byla podporována na nejvyšší úrovni.
Celé vesnice byly vypáleny americkými bombardéry, zajatí partyzáni a dokonce i civilisté byli krutě mučeni.

Irák, Jugoslávie, Afghánistán, Sýrie, Libye, Somálsko,… Na mnoha místech se Američané angažovali ve druhé polovině 20. a počátku 21. století. A všude po sobě zanechali nevlídnou stopu a pachuť.
I dnes, ve věku informačních technologií, v době rozvinutého systému ochrany lidských práv, američtí vojáci spáchali mnoho válečných zločinů proti civilistům – ve stejném Iráku nebo Afghánistánu.
I tam byly případy znásilnění spáchané americkými vojáky, přičemž mezi oběťmi znásilnění byly často děti.

https://topwar.ru/156464-kak-amerikanskie-soldaty-zverstvovali-vo-vremja-vojny.html

Přihlásit: Login
2000
1 Komentáře vlákna
18 Odpovědi vlákna
0 Sledování
 
Nejvíce komentované
Nejméně komentované
4 Autoři komentářů
  Souhlas  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na