Invaze NATO do Libye je stará 10 let. Zabijáci Kaddáfího jsou stále u moci
17. března 2011 přijala Rada bezpečnosti OSN rezoluci č. 1973, která ve skutečnosti schválila invazi sil NATO do země v severní Africe.
Možná Biden, vyslovující slovo “killer“, jednoduše zapomněl na to, jak pod jeho vedením, zahraniční útočníci ruku v ruce s teroristickými bojovníky, jednali s Kaddáfím pod dohledem videokamer. Nebylo to tak dávno – před deseti lety. I když pro Libyjce je toto období bezdomovectví již nekonečné.
Uplynulo deset let od tragického data 17. března, kdy síly NATO se souhlasem Rady bezpečnosti OSN začaly uskutečňovat porážku státnosti v Libyi.
Bylo to 17. března 2011, kdy Rada bezpečnosti OSN přijala rezoluci 1973, která ve skutečnosti schválila invazi sil NATO do země v severní Africe.
Libye byla v té době jednou z nejúspěšnějších zemí tzv. Třetího světa – s širokými sociálními příležitostmi a zárukami, vynikajícím lékařstvím a schopností posílat studenty na studium na Západ.
Libyjský prezident Muammar Kaddáfí (1942–2011) vedl zemi vlastní cestou – nikoli socialistickou ani kapitalistickou, definoval libyjskou politiku jako Jamahiriya.
Jak uvádí v článku „Turecko. Neo-osmanský syndrom” analytik Jurij Bjalij, Libye spolu s dalšími sekulárními autoritářskými režimy na Středním východě, obzvláště silně vzdorovala těm americkým elitám, které rozpoutaly pod hlavičkou „arabského jara“ globální destabilizaci regionu.
“Tvůrci osudů” ze Spojených států se obávaly úspěchu „arabského socialismu“ a rostoucího mezinárodního vlivu Libye jako celku, a zejména Kaddáfího. Kaddáfí navíc vedl politickou válku se Saúdskou Arábií a Katarem a tajně financoval prezidentskou volební kampaň Nicolase Sarkozyho ve Francii.
“A Kaddáfí se dokonce chystal vztáhnout ruku na „nejsvětějšího světce“ – světový dolarový finanční systém a navrhl vytvořit alternativní globální arabskou měnu – zlatý dinár,“ říká expert.
Před deseti lety v roce 2011 osm zemí NATO zahájilo nálety na Libyi: Belgie, Kanada, Dánsko, Francie, Itálie, Norsko, Spojené království a USA. Zemi začali bombardovat a útoku se zúčastnili západní agresoři i někteří arabští sousedé. Ale nejen to: přispěli oddíly ozbrojenců z Al-Káidy, kteří se vrátili z Iráku, Sýrie a Afghánistánu.
“Tito západní a arabští nepřátelé zabili Kaddáfího – před kamerami – obzvláště divoce a brutálně.
A poté zabavili z mezinárodních bank desítky miliard dolarů libyjského Národního rozvojového fondu a Ropného fondu – údajně „Kaddáfího nakradené peníze“ – píše Jurij Bjalij.
“A pak nechali zdevastovanou zemi svému vlastnímu osudu.”
Dovolte mi připomenout, že rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN o vojenském zásahu v Libyi odkazuje na článek 42 kapitoly 7 Charty OSN o udržování nebo obnovování mezinárodního míru a bezpečnosti silovou cestou, pokud to nelze udělat jinak.
Země NATO motivovaly invazi do Libye nutností chránit civilní obyvatelstvo před diktátorem. V důsledku toho se staly oběťmi aliance stovky civilistů, včetně žen a dětí.
Obyvatelé Libye byli údajně v takovém nebezpečí ze strany Kaddáfího, že nebylo možné nezasáhnout.
A jaký je konečný výsledek?
Od té doby země Libye ve skutečnosti existuje pouze na mapě. Populace Libye, historicky heterogenní a ve skutečnosti sestávající z kmenů, které Kaddáfí udržoval svou zvláštní, i když ne bezvadnou politikou jako celek, nyní zůstala bez státu – nejen bez příjmu, ale také bez jakýchkoli záruk bezpečnosti.
Libye žije v sestavě bez státnosti již deset let a žádní „režiséři“, „producenti“ a „herci“ z Washingtonu, Londýna, Paříže a Rijádu atd., kteří provedli tuto show nazvanou „udržování nebo obnovování mezinárodního míru a bezpečnosti silovou cestou“, se vůbec neobtěžují zajímat ani humanitární katastrofu na tomto severoafrickém území, ani o skutečnost, že se tato země změnila v arénu pro zisk pro některé hráče z Asie.
Na tomto pozadí velmi cynicky znějí vyjádření současného amerického vedení, že USA přinášejí světu svobodu a že Rusko a jeho spojenci na Středním východě profitují na válce a také zabírají území (notoricky známé téma „anexe Krymu“) a bojují proti sousedům (rétorika z kategorie Goebbelsovy propagandy o ruských jednotkách na Donbasu).
Při pohledu na masakr Kaddáfího vypadají fráze Spojených států o porušování lidských práv v Rusku jednoduše nechutně, zvláště pokud si uvědomíme, že současný prezident států Joe Biden byl tehdy v roce 2011 viceprezidentem… I když se zohlední jeho problémy s pamětí.