Genocida ve jménu ropy

V současné době může svět prakticky v režimu online pozorovat válku v Jemenu, která by se v současné době měla nazývat genocidou. Oficiálně na území této země koalice států Perského zálivu poskytuje ozbrojenou podporu orgánům vůči nim loajálním. 
Nicméně málo lidí uvažuje o základních příčinách tohoto konfliktu a zde nehovoříme o opozici šíitských Hútíů a sunnitů-wahhábí, ne, tady mluvíme o ropě, o kontrole její těžby a zásobování. 
Mluvíme o obrovském množství ropy, a proto i spoustě peněz.

Vzhledem k tomu, že Britové před více než stoletím objevili a prozkoumali ropná ložiska na Arabském poloostrově a v Perském zálivu a globální průmysl začal přecházet z uhlí na ropu, uhlovodíky a přístup k nim se staly rozhodujícím faktorem osudu Středního a Blízkého východu. 

Jemen jako stát nacházející se v jihozápadním rohu Arabského poloostrova, již od koloniální éry, byl geopoliticky významnou zemí, která ovládá spojení Indického a Atlantského oceánu přes Rudé moře, Suezský kanál a dále přes Středozemní moře. 
V době koloniálních říší byl tento stát nejdůležitější pro britskou „cestu do Indie“ a kontrola nad ním byla jednou z priorit politiky světového hegemona tohoto období. 

O téměř půl století později však geopolitický význam Jemenu vůbec neoslaboval, protože místo dodávání pokladů kolonií do Evropy, byly touto cestou dodávány uhlovodíky pro stejnou Evropskou unii, a ne jenom.

Faktem je, že úžina Bab el-Mandeb je jedním z nejužších na světě, což vede k tomu, že námořní doprava
(lví podíl na dodávkách ropy a zkapalněného plynu), která tudy vede, je mimořádně citlivá na jakékoli výkyvy. 
Tento faktor se využíval v obou světových válkách protichůdnými stranami a používá se i dnes. 

Proto občanská válka, která začala na území Jemenu v březnu 2015, má pro světovou ekonomiku velký význam, na rozdíl řekněme třeba ozbrojené konfrontace někde v povodí řeky Zambezi, neboť strany konfliktu mají přímou možnost ovlivnit globální námořní dopravu.

Počátky konfliktu v Jemenu mají velmi dlouhou historii. Stojí za povšimnutí, že i přes zdánlivou monolitickou povahu islámu je tento náboženský systém rozdělen do mnoha proudů a sekt. 

, pokec24

A ve výše zmíněné zemi dochází ke konfrontaci šíitských Hútíů….  (pojmenovaných podle Husseina Badr-ed-Dinal-Houthiho, což je současná větev tzv. Zajdíjů , což je jedna z šíitských sekt, která dostala název po svém zakladateli Zajdovi ibn Alím. Zajd byl vnuk Husajna což byl vnuk Mohameda zakladatele islámu. Zajdíja patří k umírněnější větvi islámu)….. a sunnitů Saúdské Arábie a dalších zemí Arabského zálivu, mezi nimiž vládne wahhábismus.

Zajdíja, vytvořený  již v 10. století, je mnohem starodávnější sektou islámu než wahhábí (který se objevil v 18. století) a obecně mají relativně více liberální názory (například pozice žen je mnohem lepší než u wahhábí). Jedná se o jeden z důkazů o proměnách, kterými prošel tento náboženský trend od preislámských zvyků Arabů, zatímco wahhábismus se drží doktríny přístupu k nejdrsnějším základům islámu.

Poslední vrchol rozporů v jemenské společnosti  byl během vlny hnutí“arabského jara“, které se rozšířilo v mnoha státech muslimského světa a Jemen byl jedním z prvních, který se rozhořel.  

V důsledku toho podtlakem obvinění z korupce ve velkém měřítku rezignoval na konci roku 2011 prezident
Alí Abdalláh Sálih, kterého nahradil jeho víceprezident Abd Rabu Mansur Hadih.

Obě tyto figury byly, možno říci, ne vůdci národa, ale skuteční zástupci orgánů Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů, Kataru a Bahrajnu v Jemenu. 
Ale když Hadih po skončení svého mandátu odmítl odstoupit, vlastně uzurpoval moc a současně zaváděl řadu nepopulárních ekonomických rozhodnutí, způsobilo to nárůst národního hněvu, který přerostl v ozbrojené povstání. 

Krize moci skončila zatčením Mansura Hadiho počátkem roku 2015 a přeměnou Jemenu na republiku, kde by moc nebyla jen v rukou sunnitů, ale obě složky jemenské společnosti, jak šíitské, tak sunnitské, měly proporcionální vliv na vládu.

Avšak tento způsob vývoje se nelíbil šejkům a princům sousedních států – exportérů ropy a začali připravovat ozbrojenou invazi na území Jemenu. 
Katalyzátor tohoto procesu, jak je známo, byl útěk  před zatčením prezidenta této země do Saúdské Arábie, který apeloval na vlády arabských zemí v Perském zálivu s žádostí o pomoc při obnově „legitimní autority“. 
V důsledku toho začala 25. března 2015 vzdušná fáze vojenské operace ropných emirátů Perského zálivu nazvaná „Rozhodující útok“ (zřejmě podle vzoru známé „Pouštní bouře“ z roku 1991).

V březnu 2015 napadla Saúdská Arábie bez mandátu RB OSN – v rámci operace „Decisive Storm“/Rozhodující útok/ za logistické a politické podpory tří zemí NATO – USA, Francie a Velké Británie – sousední Jemen.

V příštích několika měsících byl proti obyvatelům Jemenu rozpoután koalicí, vedenou Saúdskou Arábií, v podstatě vzdušný teror, který vedl ke zničení mnoha civilních infrastruktur, včetně vodovodů a zdravotnických zařízení. 

V důsledku toho OSN deklarovala v Jemenu mimořádnou situaci třetí, nejvyšší úrovně.
Došlo k částečné blokádě humanitárních dodávek (dokonce i pitné vody a léčivých přípravků) pro 20 milionů Jemenců, což vedlo k epidemiím a různým onemocněním, včetně cholery a moru. 
Ve skutečnosti, v důsledku nepřátelských akcí zahájených koalicí zemí arabského zálivu, podporované USA, došlo k vnější agresi proti Jemenu, začala genocida obyvatel této země.

Nicméně počátky všech těchto událostí se datují do začátku roku 2000, kdy administrativa Spojených států vedená Georgem W. Bushem  po událostech 11. září 2001 vyhlásila „globální válku proti terorismu“. 
Jak je známo, díky této nové doktríně došlo v roce 2003 k invazi amerických vojáků do Iráku, která byla přímo spojena s kontrolou ropných polí umístěných na území této země.

Ale to byla jen ta nejznámější z amerických invazí. 
Podle generála Wesleyho Clarka Spojené státy napadly „za 5 let 7 zemí“. 
A zřejmě náhodou, většina z těchto sedmi zemí má strategický význam pro námořní cestu zásobování ropy kolem jižní Asie, z oblastí Středního východu do Evropy a do východní Asie. 
A Jemen nemá štěstí, patří mezi ty země, které do jisté míry spadly pod vojenskou kontrolu Spojených států.

V roce 2004 byly americké síly poslány na území této země s cílem „poskytnout protiteroristickou podporu“ tehdejšímu prezidentovi Sálihu, jehož bezpečnostní síly se v tom okamžiku pokoušely chytit náboženského a politického vůdce Zajdijů Husseina Badr-ed-Din al-Huti. 
To vedlo k povstání šiitských hútíů a začátku pomalé občanské války v zemi. 

Ovšem to umožnilo řídícímu klanu Jemenu přejít pod protektorát Saúdské Arábie a Spojených států, zcela ignorovat názor významné části jemenských šíitů a nadále vládli, navzdory neštěstím většiny svých spoluobčanů.

, pokec24

Když o 11 let později, v roce 2015 došlo k novému zhoršení situace v tomto jižním arabském státě, americká administrativa vedená Barackem Obamou vyjádřila stejnou podporu prezidentovi „na útěku“ a schválila kroky koalice zemí Perského zálivu, dokonce fakticky se k ní připojila. 

Otázkou je, co je tak atraktivní – jak pro mocenské klany zemí Perského zálivu, tak pro vládnoucí elitu Spojených států společně s EU – v Jemenu? 
Odpověď je velmi jednoduchá:
kontrola nad ropou a světovou energetikou. 
Ovšem nejen přímé řízení dodávek ropy z Perského zálivu do Evropy a Asie, ale také kontrola ropných polí této země. 

Faktem je, že v Jemenu mimo jiné existují ložiska ropy a zemního plynu. 
A v roce 2005 vláda této země dala právo využívat velkou část ropných polí(tzv. „Marib al-Jawf Bloch“) americkým společnostem „Hunt Oil Company“ a „ExxtonMobil“, které byly s touto situací, která trvala mnoho let, zcela spokojeny.

Události v letech 2014-2015 ve skutečnosti zničily podnikání amerických producentů ropy v tomto státě, což vedlo k dopadům výše uvedených obchodních struktur prostřednictvím jejich lobbistů na politiku Bílého domu a rozhodnutí Pentagonu ohledně Jemenu

Dva klíčové faktory tedy určují jak akci koalice Saudů, tak i vektory vlivu USA v tomto regionu. Jedná se jednak o provádění geostrategické kontroly námořní dopravy v úžině Babel-Mandeb a jednak o kontrolu a rozvoj velmi nevyužitých a velmi velkých zásob uhlovodíků v samotném Jemenu.

Nyní trochu o potenciálních zásobách ropy a zemního plynu v této zemi, které jsou cílem mnoha externích hráčů. Americký geologický průzkum (USGS) publikoval v roce 2002 zprávu, ve které odhadoval zásoby ropy v Jemenu ve výši 9,9 miliardy barelů. 
To se nemusí zdát tak velké, pokud je porovnáte s 266 miliardami barelů rezerv v Saúdské Arábii, ale zdá se to být velmi působivé, pokud porovnáte tuto hodnotu s ostatními zeměmi světa.

V této souvislosti je zajímavé pouvažovat o odtajněné zprávě CIA z roku 1988 s názvem „Ropné zásoby v jižním Jemenu a přilehlých územích“. 
Přes zjevně silnou úpravu publikovaného textu se mimo jiné zabývá neurčitou otázkou potenciálních velkých ropných polí v zóně slabě vymezené hranice mezi Jemenem a Saúdskou Arábií. 
Také v této zprávě odborníci z CIA analyzují významná ložiska ropy a plynu v neutrální zóně, která v té době byla dělícím pásem mezi severním a jižním Jemenem (jak byla tato země rozdělena během studené války).

Tak jak vládnoucí elita Spojených států a Evropské unie, tak skupina vládních klanů zemí Arabského zálivu mají velký zájem nejen o stabilitu námořní dopravy přes úžinu Bab-el-Mandeb, ale také o přímou kontrolu nad velmi významnými zásobami ropy v samotném Jemenu. 

Známá texaská ropná společnost „Hunt Oil“ zahájila průzkumné činnosti v jihozápadní části Arabského poloostrova již v roce 1982 a v roce 1984 „ropné pole Alef“ («Alif Field»), jedno z hlavních polí v Jemenu, již dodalo masivní dodávky surovin uhlovodíků na mezinárodní trh.

V současnosti se ložisko Alif Field nachází v zóně částečně řízené rebely a práce na něm jsou téměř zastaveny. 
S touto oblastí je však spojeno další geopolitické tajemství Jemenu:
podle některých rozborů, analýzy satelitních snímků jihozápadní oblasti a pokusných vrtů, v pohraniční oblasti mezi Jemenem a Saúdskou Arábií může existovat obří ropné ložisko, srovnatelné s pátou příčkou zásob uhlovodíků u severního souseda.

Je obtížné určit, jak správné jsou tyto informace, ale v každém případě je území Jemenu chutným soustem mnoha externích hráčů. 
Právě přítomnost obrovských zásob uhlovodíků umožňuje plně vysvětlit důvody, proč Washington skutečně schvaluje politiku genocidy, kterou koalice arabských zemí Perského zálivu vyvíjí proti masám obyčejných Jemenců.

, pokec24


Proto válka v Jemenu pouze formálně představuje náboženský konflikt šíitských hútíů a sunnitů – wahhábí; 
ve skutečnosti jde o boj dominantních klanů o kontrolu nad světovým energetickým sektorem (kontrola cesty zásob ropy z Perského zálivu a kontrola ropných polí samotného Jemenu). 

A přesně tak dlouho, dokud byl v této zemi u moci klan ovládaný Rijádem a Abu Dhabi, konfrontace mezi oběma větvemi islámu nebyla příliš nápadná. 
Washington navíc souhlasil s „vyvlastněním“ amerických firem v Jemenu, kdyby byla linie námořní komunikace přes úžinu Bab el-Mandeb bezpečná a zásoby z oblasti Arabského zálivu byly stabilní.

Nicméně po objevení se hnutí hútíů jako vážné ozbrojené síly, která začala řídit velkou část Jemenu, dostal „džihádistický správce“ Saúdské Arábie povel k začátku ozbrojené agrese.

A tak se aliance sunnitských států Arabského zálivu s největší elitou Západu, která ovládá světovou ekonomiku, rozhodla udělat vše, aby zabránila rozvoji aliance šíitských rebelů se šíitským Íránem. 
Jinak to bylo právě hútíské-íránské spojenectví, které umožnilo Teheránu rozvinout v Jemenu vážný geopolitický vliv a tím získat kontrolu nad celosvětovou zásobou uhlovodíků, možnost kontroly úžiny Bab el-Mandeb, nejen pouze Hormuz.

Navíc vítězství šiitů v Jemenu mohlo pomoci ruským a čínským ropným společnostem vstoupit na tento trh. Tomu se snaží jakýmkoli způsobem zabránit mocenské klany sunnitsko-wahabských zemí Perského zálivu a západní vládnoucí elity. 

Proto válka „íránských imperialistů podporujících šíitské heretiky“ proti sílám „svobodných ortodoxních jemenských sunnitů podporovaných svatými islámu“ (mezi nimi, k zemím v Perském zálivu můžeme s klidem přiřadit i USA a EU) se ukázala být touhou světových globalistů zachovat si kontrolu nad ropou a jejích příjmů z prodeje……. Z tohoto důvodu se tyto síly nezastavily ani před zahájením genocidy jemenských lidí.

https://topwar.ru/150556-genocid-jeto-nichto-radi-kontrolja-nad-neftju-.html

sdíletj na

5 1 hlas
Ohodnotit příspěvek
1 Komentář
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře