Efekt motýlích křídel

Konstantin Dvinskij

Evropská energetická a konkrétněji plynárenská epopej zdaleka nekončí. 

Hlavním důvodem je, že krátce po propuknutí „nemoci“ (konec léta 2021 – tehdy začalo abnormální zdražování, a ne v únoru 2022), pacient udělal vše pro to, aby se dostal do kritického stavu, kdy začalo „odumírání vnitřních orgánů” (tj. útěk průmyslu).

Nyní, když omluvíte mé lékařské přirovnání, „tělesná teplota“ (tj. cena plynu) z letních maxim samozřejmě poněkud klesla. To však vůbec neznamená uzdravení. Horečka prostě probíhá mírnější formou a signalizuje pomalé zánětlivé procesy. A protože Evropa jako řešení všech problémů nasadila „alternativní medicínu“ (obnovitelné zdroje energie), prognóza je krajně neutěšitelná.

Stav evropské ekonomiky je nyní navíc zcela závislý na komkoli, jenom ne na Evropské unii samotné. Sama již zredukovala vše, co mohla (aktualizované údaje uvedu níže). 

Takže podle nejnovějších zpráv – ceny plynu v Evropě přesáhly 450 dolarů za tisíc metrů krychlových na pozadí přerušení energetického systému Brazílie a stávek v továrnách v Austrálii. Za den byl růst 15 %.

A pointa zde vůbec není v čísle, ale v té strašné nepředvídatelné volatilitě (nestálost, proměnlivost). My jsme zcela oprávněně rozhořčeni „houpáním“ rublu z 50 na 100 za rok. V Evropě však situace, i když v jiném aspektu, není o nic lepší. „Zábavný plynový kolotoč“ se za poslední rok houpal přibližně od 300 do 3800 dolarů.

Hlavním problémem volatility je nemožnost dlouhodobého plánování. Jak mají firmy vytvářet své podnikatelské plány, když nemohou ani předvídat, ani nijak ovlivnit náklady na elektřinu. 

A nemohou to udělat ani evropské vlády.

Ne nadarmo jsem zpočátku vyslovil důvod dnešního zdražení plynu. Tak se zamyslete – cena plynu v Evropě roste kvůli výpadkům elektřiny v Brazílii a stávkám v továrnách v Austrálii. Existuje dobře známý termín „motýlí efekt“, jehož význam spočívá v tom, že i nepatrný vliv na systém, i malé změny mohou mít za následek velké a nepředvídatelné důsledky, a to i na úplně jiném místě. Takže evropský energetický systém je nyní skutečným rukojmím tohoto efektu.

Nejhorší je ta nejistota a neznámo. I trvale špatné podmínky jsou lepší než chaotická houpačka. Řekněme například, že jste evropský podnikatel. Musíte se rozhodnout o budoucí strategii. Pokud by byly ceny plynu nastaveny na trvale vysoké úrovni, pak by bylo možné zvážit některé alternativní možnosti – například přechod na uhlí nebo třeba i na energii z obnovitelných zdrojů. To by samozřejmě vyžadovalo nemalé investice do modernizace. Bylo by to však zřejmé východisko.

Avšak co se děje v Evropě. Závislost na náladě dělníků v Austrálii a stavu brazilského energetického systému plodí naprostou bezmocnost. Další věcí je – co když majitel firmy vše převede na uhlí a zítra se zhroutí ceny plynu?  Nebo Brusel prohlásí uhlí za „nepřítele číslo jedna“, zavede na něj nejpřísnější embargo a radikálně zvýší daně?  Ano, na jednu stranu můžeme říci, že je to bláznivé. Avšak při pohledu na chování evropské byrokracie se není čemu divit. Vždyť odmítnutí ruských nosičů energie také nebylo nejrozumnějším krokem.

Moje hlavní teze proto je, že vlastně ani nezáleží na tom jaká je cena v Evropě. Jedná se o to, že Evropa už nemá ani teoretickou šanci na rehabilitaci kvůli naprosté nepředvídatelnosti. Jsou vytvořeny takové podmínky, že realitou evropského průmyslníka je „Escobarův axiom“, kdy je třeba učinit volbu v situaci, kdy jsou obě možnosti stejně špatné.

Navíc Evropa téměř na maximum využívala své vlastní páky vlivu. Totiž snížení poptávky. Protože nebyli schopni ovlivnit nabídku, mohli se pouze pokusit snížit poptávku po „modrém palivu“. Už výsledky do začátku léta 2023 byly působivé. Podrobněji jsem o tom napsal zde: Kolaps. Evropský průmysl se zhroutil.

Nyní budeme data aktualizovat, jelikož se objevila statistika spotřeby plynu za celé první pololetí letošního roku.  Pokud se tedy podíváme na dynamiku EU jako celku, pak celkový propad na konci druhého čtvrtletí činil minus 19 %. Trend je neúprosný. Na konci roku 2022 minus 12 %, na konci prvního čtvrtletí minus 18 %. A teď další pád.  Navíc nezapomínejme, že druhé čtvrtletí (od dubna do června) se vyznačuje mírným počasím (bez letních nebo zimních vrcholů). Proto je zřejmé, že průmysl skomírá, souhrnně mínus 21 %.

Když se podíváme na jednotlivé země, tak naši „oblíbenci“ jsou přeborníkem v ničení průmyslu: Lotyšsko (-43 %), Litva (-42 %) a Estonsko (-34 %). Francie a Německo mínus 22 %. 

Mimochodem, pokud se vydáme za hranice EU, pak nejhorší noční můra se odehrává v Británii – tam vykazují mínus 61 %. Naštěstí pro Evropskou unii Londýn evropské statistiky ještě víc dolů netáhne.

Obecně – v Evropě se o stabilitě nedá ani mluvit. Dokud tam budou sedět současné politické elity (a žádné zjevné předpoklady pro nějaké změny vidět nejsou), bude se stav ekonomiky jen zhoršovat, bude nuceně závislá na „mávnutí motýlích křídel“ na druhém konci zeměkoule. No, nebo na rozmarech počasí.

Konstantin Dvinskij

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://1url.cz/Ouww9

sdílet na