Dvousmyčkový finanční systém. Zavede Rusko geniální vynález ekonomů Stalina?

V Radě bezpečnosti Ruské federace se připravuje projekt na vytvoření dvousmyčkového (dvouokruhového) finančního systému. Hlavním cílem je zajistit aktivní růst investic v reálném sektoru ekonomiky. Realizace je podporována prezidentem Vladimirem Putinem.

Ve skutečnosti mluvíme o úplném přeformátování finančního sektoru ruské ekonomiky. 

Po spuštění dvouokruhového systému bude definitivně ukončen liberální monetarismus, který v Rusku panoval 30 let.

Jedním z hlavních principů liberálního ekonomického myšlení je bezpodmínečná dominance finančního sektoru. Práce centrální banky a v menší míře i vlády by podle monetaristů měla směřovat k rozvoji finančního sektoru. Proto monetaristická teorie nutně implikuje existenci centrální banky „nezávislé“ na jiných mocenských institucích.

Vzhledem k tomu, že peněžní oběh je oběhovým systémem každé ekonomiky a pouze regulátor má právo vydávat národní měnu, ukázalo se, že skutečná moc byla soustředěna v rukou centrálních bank.  Vlády mají naopak možnost řídit ekonomické procesy pouze prostřednictvím legislativy a prostřednictvím mizivých prostředků státního rozpočtu.

Pokud však v pokladně nejsou peníze na ekonomický rozvoj, pak jejich absenci nemůže vykompenzovat žádná legislativa.

Charta centrálních bank většiny států přitom neobsahuje ustanovení o odpovědnosti za hospodářský růst a zlepšování blahobytu obyvatelstva. Mimochodem, charta FEDu stanoví povinnost podporovat trh práce a bojovat s nezaměstnaností.

Na příkladu Ruska vidíme, že centrální banka se stáhla z řešení ekonomických otázek a zabývá se výhradně rozvojem finančního sektoru. Ale v brettonwoodském systému rozvoj finančního sektoru v podřízených státech není zárukou rozvoje reálného sektoru ekonomiky. Vytvořené zdroje, i když jsou významné, se nepřeměňují v investice. V globalistickém systému světového řádu budou poslány do zahraničí a položky „odliv kapitálu“ porostou.

Dvouokruhový systém ukončí liberální principy. Co to vlastně znamená. Jde o otázku peněz na konkrétní investiční účely a projekty. Tyto peníze nepřesahují investiční obrys. V důsledku toho je jejich tok na spotřebitelský a finanční trh nemožný, což i teoreticky vylučuje inflaci.

Pokud tedy Ruská banka zahájí emisi projektu v rámci systému dvou smyček, automaticky to znamená, že regulátor přebírá odpovědnost za vývoj reálného sektoru ekonomiky. A jeho úsilí bude soustředěno především na dosažení právě těchto cílů. https://bit.ly/3WGWgoC

Co je to za “ekonomiku se dvěma smyčkami”, jejímž zavedením může Rusko zbohatnout do 5 let?

Za poslední rok stále více lidí mluví o zavedení dvousmyčkového finančního systému v Rusku. 

A v posledních dnech se obecně začaly šířit zvěsti, že tento systém je aktivně rozvíjen v nejvyšších patrech moci.

Nevím přesně, jak bude tento systém implementován v současném Rusku, ale mohu jednoduše vysvětlit, jak byl organizován v SSSR za Stalina.

Byl to dvouokruhový systém, který umožnil Sovětskému svazu industrializovat se šíleným tempem, aniž by měl nějaké velké investice a půjčky zvenčí. Vše na vlastní pěst.

Pokud se nepletu, ekonomika se za ty roky za 10 let zčtyřnásobila. To je skutečný ekonomický zázrak!

Podívejme se na paradox kapitalistické ekonomiky: v zemi X jsou cihly, beton, půda, pracující ruce, chytré hlavy, jedním slovem existuje vše pro vybudování mnoha a mnoha obytných budov, ve kterých by mohlo bydlet obyvatelstvo v nouzi. Přitom se téměř žádné domy nestaví. Ptáte se proč? Není žádný investor! – odpoví.

Na stavbu domu nepotřebujete peníze, ale cihly. Vzhledem k tomu, že máte cihly, ale domy, které potřebujete, se nestaví, znamená to, že „je něco špatně“.

Ale co tržní investice? 

Za Stalinových časů probíhala industrializace téměř bez tržních investic. Domácích příležitostí tržního financování bylo velmi poskrovnu a cizí země s pomocí nespěchaly. Jak napsal A. Zverev v knize „Poznámky ministra“ (Finance):

„Komunistická strana odmítla možnost získat zahraniční půjčky za vyděračských podmínek a za „lidských“ podmínek nám je kapitalisté nechtěli dát”.

Podle některých odhadů tvořily západní půjčky během prvního pětiletého plánu asi 3-4 % kapitálových investic (a později to již nebylo nutné), takže nehrály zvláštní roli.

Industrializace přitom probíhala fantastickým tempem.

Tržní investice (obdržené státem na úkor obilního monopolu) během industrializace: první pětiletý plán – první rok = 38 %, druhý rok = 18 %, třetí rok a dále = 0 %! 

Průmyslový růst: první pětiletý plán = +1500 nových továren a podniků, druhý pětiletý plán = +4000 nových továren a podniků. 

To je jakási noční můra pro liberálního tržního ekonoma: investice se snižují na nulu, zatímco ekonomika roste a roste.

Jak fungoval finanční systém, jak se finančníkům podařilo vybudovat systém bez „všemocného investora“.

Během úvěrové reformy v letech 1929-30 byl v SSSR vybudován dvousmyčkový finanční systém.

Hotovostní a bezhotovostní peníze byly vzájemně nesměnitelné. Bezhotovostní peníze zajišťovaly fungování stavebnictví, průmyslu a zemědělství bez ohledu na tržní nabídku a poptávku. Hotovostní peníze zabezpečovaly tržní transakce.

Ve skutečnosti to byla ekonomika se dvěma různými druhy peněz, jejichž funkce byly různé. 

Hotovost mohla plnit všechny obecně deklarované funkce peněz, ale použitelnost těchto peněz byla ve skutečnosti omezena na maloobchod. 

Funkce bezhotovostních peněz byly ořezány – byly vyjmuty z funkce akumulace a funkce vytváření jmění. V podmínkách socialistického hospodářství se tyto funkce ukázaly jako prostě škodlivé. Bez těchto funkcí mohly tyto bezhotovostní peníze fungovat pouze v rámci socialistického segmentu ekonomiky. Mimo tento segment tyto bezhotovostní peníze prostě neexistovaly. Bylo zbytečné je krást, protože se nedaly utratit na trhu. Ze stejného důvodu těmito penězi nelze nikoho uplatit.

Vzhledem k tomu, že průmyslový (bezhotovostní) a tržní (hotovostní) peněžní okruh byly od sebe izolovány, mohla země investovat do vlastního rozvoje tolik bezhotovostních peněz, kolik potřebovala a dovolovaly fyzické možnosti. Bezhotovostní peníze byly jednoduše nality do ekonomiky, když byly potřeba a staženy z ekonomiky, když už nebyly potřeba. Přitom k inflaci, k růstu cen v zásadě nemohlo dojít, protože bezhotovostní peníze nemohly proudit do tržního okruhu, kde se používala hotovost.

Co je to za systém

Nemůžete jen tak tisknout peníze! Okamžitě je sežere inflace – nejjednodušší ekonomický zákon, který znají i školáci.

Kdyby se peníze daly tisknout jen tak, tiskly by je všechny země. Současný měnový a finanční systém světa je ale navržen tak, že pouze Spojené státy (dolar) a s jistými výhradami Evropská unie (euro) mohou tisknout peníze pro vlastní potřebu.

Obecně platí, že tuto příležitost nedávno ztratily, protože inflace dosáhla i jejich ekonomik.

Celkově vzato je tento problém:

Rusko může realizovat jakýkoli rozsáhlý projekt – má zdroje. Ale nejsou peníze. A nemůže tisknout peníze – inflace.

V SSSR, ještě před Velkou vlasteneckou válkou, byl vynalezen dvouokruhový měnový systém. Spočíval v tom, že v zemi ve skutečnosti existovaly dvě měny najednou:

• Hotovostní rubl

• Bezhotovostní rubl

Obyvatelstvo používalo hotovostní rubly – nakupovalo za ně, dostávalo v nich plat, půjčovalo si, šetřilo, atd.

Mezi podniky kolovaly bezhotovostní rubly. Platily si jimi navzájem závody a továrny (například).

Stručně řečeno, šlo vlastně o dva proudy peněz najednou. Navíc se tyto proudy nijak (no, nebo skoro nijak) nekřížily. Existovaly izolovaně jeden od druhého.

Díky této izolaci některých peněžních toků od ostatních stát mohl vydávat bezhotovostní rubly a to nezrychlilo inflaci v hotovostních rublech. To znamená, že stát mohl vytvářet a rozdělovat peníze podnikům v požadovaném množství, ale spotřebitelské ceny to neovlivnilo. Alespoň je to nezasáhlo tak vážně, jak by je to ovlivnilo v naší realitě.

Kromě toho se díky takové izolaci dvou peněžních toků výrazně snížila korupce “na vrcholu”.

To znamená, že po obdržení bezhotovostních peněz od státu pro ředitele podniku je nemělo smysl krást, protože ukradené bezhotovostní rubly nebylo kde utratit, nedalo se s nimi jít do obchodu ani je jinak utratit. Dostaly se do oběhu pouze v bezhotovostním okruhu, který dokonale hlídal stát.

Pokud tedy SSSR plánoval nějaký rozsáhlý projekt, nepotřeboval půjčku od Západu. Jednoduše mohl sám vydat potřebné množství bezhotovostních peněz na tento projekt a zároveň nenastala hyperinflace ve spotřebitelském sektoru.

Problém s tímto schématem

Ve skutečnosti to, co jsem popsal výše, může fungovat pouze v plánovaném hospodářství, jako v SSSR.

Proto toto schéma nelze v dnešním Rusku (máme tržní ekonomiku) konkrétně v této podobě opakovat.

Samotný nápad však lze realizovat i jiným způsobem. Třeba přes digitální rubl (neplést s bezhotovostními penězi).

!!! Upozorňuji na to, že „dvousmyčkový“ systém vůbec neznamená, že obyvatelstvo bude nuceno přejít výhradně na hotovost. O tom to není.

Hlavní myšlenkou je, že stát by měl vytvořit systém, ve kterém by mohl vydávat správné množství peněz na správné projekty a přitom nedosahovat přemrštěné inflace (nějaká inflace stále bude, stejně jako za Stalina).

Jak přesně bude takový mechanismus vypadat – o tom se dozvíme v blízké budoucnosti (doufám). 

Pokud je takový systém vytvořen, bude to znamenat:

A) Plná finanční suverenita Ruska. Totéž, co měly Spojené státy, když tiskly peníze ve správném množství pro jakýkoli účel.

B) Zároveň, pokud bude mechanismus správně používán, pak z dlouhodobého hlediska nebude hrozit hyperinflace (jako nyní Spojeným státům)

A co je nejdůležitější, stáváme se skutečnými pány svých přírodních zdrojů. Je potřeba postavit nové silnice? Není třeba hledat investora. Stát na tento projekt uvolní potřebné množství rublů a je to. Stavba může začít – fyzických zdrojů je dostatek. Navíc tyto rubly bude zbytečné krást – nebudou se protínat se spotřebitelským sektorem.

Zdá se, že v mnoha ohledech bude tento systém implementován právě prostřednictvím digitálního rublu, o jehož vývoji se také diskutuje více než rok.

Pokud stát dostane možnost „tisknout“ rubly pro své potřeby (jako kdysi Spojené státy), pak to bude znamenat ekonomický růst o 10-15 % ročně. Obrovské tempo, vzhledem k tomu, že mnoho zemí je rádo i za 4 % a Rusko v posledním desetiletí nemůže ani překročit 3 % (jen v roce 2021 došlo k nárůstu o 4,7 % a to bylo oživení po pandemii).

Pro Pokec24 přeložila Janinna

https://bit.ly/3hqgMK6
https://bit.ly/3UmJn1q

sdíletj na