Deset dnů, které otřesou Čínou

KOMENTÁŘ JANA VÍTKA: Deset dnů, které otřesou Čínou

Nemyslete si, že Hongkong je daleko a nic nám neříká. Tam je zavařeno, u nás se přikládá pod kotel.

Po bouřlivých demonstracích, které v minulých dnech zcela ochromily Hongkong, během nichž byly napadeny policejní stanice, poničena  budova parlamentu a znesvěcena státní vlajka, čínská vláda varovala, že „ti, kdo si hrají s ohněm, se sami spálí“. Peking téměř doslova zopakoval pohrůžku pronesenou krátce před násilným potlačením protestů na náměstí Nebeského klidu v červnu 1989:

„Neposuzujte špatně situaci a nezaměňujte naši zdrženlivost za slabost… Nikdy nepodceňujte pevné odhodlání a nesmírnou sílu
naší vlády.“

Čínská vláda současně „požádala cizí mocnosti, aby se přestaly vměšovat do čínských vnitřních záležitostí“. Mluvčí ministerstva zahraničí adresně poznamenal, že za nepokoji jsou Spojené státy. Washington obvinění
co nejdůrazněji odmítá. Prezident Donald Trump v jednom ze svých tweetů napsal, že Hongkong je čínský problém. „Budou se muset s ním vyrovnat sami.“ Sklidil kritiku zleva i zprava za to, že dává Pekingu zelenou.

Vznik a pozadí

Hongkong se stal středem světového zájmu, když 31. března statisíce jeho obyvatel vyšly do ulic a protestovaly proti připravované úpravě zákona, umožňující, aby uprchlí zločinci mohli být vydáni do Čínské lidové republiky. Opozice tvrdí, že Čína zneužije tuto možnost k umlčení svých kritiků, o jejichž vydání požádá pod falešnou kriminální záminkou.

Když předsedkyně hongkongské správy Carrie Lams odvolala kontroverzní úpravu zákona, opozice postupně zvyšovala požadavky. Nyní chce, aby všichni zatčení demonstranti byli propuštěni a aby Carrie Lams odstou-
pila. Dynamice požadavků odpovídá souměrné zvyšování prostředků na jejich prosazení a potlačení.
V neděli maskovaní demonstranti v černých oblecích stříleli na policisty z laserových pistolí.
Těžkooděnci vypálili osmdesát  nábojů se slzným plynem a sto třicet pět gumových kulek.

Je zřejmé, že nepokoje a bitky v Hongkongu nejsou  krátkodobou, samovolnou záležitostí, ale že jsme svědky dlouhodobé, organizované akce.

Koalice, která ji řídí, tvoří samozvanou Frontu občanských práv, Civil Rights Front. Zahrnuje vlivné deníky China Morning Post a Hong Kong Free Press, odbory sdružené ve střechové organizaci Hong Kong Confederation of Trade Unions, svaz novinářů, Hong Kong Association of Journalists, a hlavní politické strany Civic Party, Labour Party a Democratic Party.

Většina z nich je napojena v menší či větší míře na americký penězovod prostřednictvím aktivistů, kteří pracují pro washingtonský Národní nadační fond pro Demokracii, National Endowment for Democracy,  NED. V Hongkongu má čtyři pobočky, z nichž dvě jsou obzvláště činné a úspěšné: Solidarity Center a National Democratic Institute.

Pravá ruka pro CIA

NED byl založen v 1983 po řadě skandálů způsobených tajnými operacemi CIA proti cizím vládám.

„ Pro demokraticky smýšlející skupiny na celém světě by bylo osudné, kdyby se objevilo, že jsou podporovány CIA,“

řekl Carl Gershman, prezident NED, listu New York Times v roce 1986. „Viděli jsme to v letech šedesátých, a proto jsme s tím skončili. Jinou možnost financování těchto skupin jsme neměli, a to byl důvod ke vzniku NED.“ Přeloženo: Jsme pračkou peněz pro CIA.

Jeden ze zakladatelů NED a jeho první prezident, Allen Weinstein, přiznal v nedávném rozhovoru s vydava-
telem Washington Post Davidem Ignatiusem, že „hodně z toho, čím se dnes zabýváme, dělala před čtvrt stoletím CIA.“

NED má v popisu práce svržení řádně zvolených politiků a změny nevstřícných režimů. Například v roce 2014 financoval převrat na Ukrajině. Ve Venezuele platil nepodařený puč proti Hugo Chavesovi v roce 2002 a dnes poskytuje peníze samozvanému prezidentu Juanu Guidóvi.

Pražská spojka

Ve Střední Evropě NED podporuje vybrané jednotlivce, aby mohli založit politická hnutí a stát se vlivnými politickými aktéry. Vyhledává citlivá místa politického života cílové země a napomáhá místním skupinám vytvářet z nich otevřené rány.

Financuje a organizuje protestní akce, kterými burcuje a buntuje obyvatelstvo proti vládě a stávajícímu politickému uspořádání. Když tento obecný modus operandi doplníme českými konkréty Milionů chvilek
pro demokracii a happeningem na Letenské pláni, je hned jasné, kdo je kdo, a oč u nás běží.

Carl Gershman navštívil několikrát Prahu. Naposledy byl u nás v říjnu loňského roku, kdy se setkal
s řadou postav současného disentu. Před odletem se dal slyšet, že jeho návštěva byla velice užitečná.

„Uděláme pro Českou republiku vše, co je v našich silách,“ slíbil lidem, kteří ho doprovázeli.

Vezmeme-li v úvahu poslání NED, myslíte si, že stojí stranou v jitření našich politicky citlivých míst? 
Že svoje zkušenosti z rozvratů a finanční prostředky nenabídl?
Nebo že jeho ochota pomáhat byla odmítnuta?
Jde jenom o premiéra a ministryni spravedlnosti nebo o změnu politického směru?
Přišla po Rakousku a Slovensku řada na nás?

Prezident Miloš Zeman by dobře udělal, kdyby přiměl Bezpečnostní informační službu, aby zveřejnila zevrubnou  zprávu o činnosti NED u nás. Když koná svoji povinnost, jistě o ní ví vše.
Když ne, je čas BIS k tomu přinutit.

Dilema

Vraťme se do Hongkongu, kde protesty představují pro čínskou vládu politické a taktické  dilema
– máme zakročit, kdy a jak?

Peking by se mohl odvolat na článek 14 z dohody o umístění čínské armády v Hongkongu a poslat do ulic jednotky, které tam má na povel. Stačí mu k tomu pozvání hongkongské správy. Zatím se spoléhá na ujišťování místní policie, že situaci zvládne, když se jí podaří zatknout většinu necelého tisíce mužů tvrdého jádra odporu, které její agenti a donašeči identifikovali.

Policie věří, že po dvou měsících demonstrace budou slábnout, ačkoli na obrazovkách to zatím není vidět.
Ale ulice v Hongkongu jsou úzké, veřejná prostranství malá. Tisíc lidí tam vypadá jako deset tisíc.
Pár stovek demonstrantů stačí zablokovat letiště. Pro ně je to zaručená, bezplatná světová publicita,
pro společnost obrovská ztráta.

Provokace

Cílem zmíněné  koalice a těch, kdo ji podporují, ne-li řídí,  je vyprovokovat Peking k vojenskému zásahu, při němž budou použity zbraně. Mělo by k němu dojít před prvním říjnem, kdy se Čína chystá oslavit sedmdesáté výročí vzniku ČLR.  Koalice doufá, že masakr nejen zkazí tu velkou slávu, ale navíc zkompromituje čínskou politiku jeden stát dva systémy, způsobí mezinárodní pobouření a přiměje USA zastat se Hongkongu.

Pokud se plán má naplnit, musí nejdříve dojít k záměrnému zhoršení situace a zkrvavění střetů.
Načež koalice zvedne laťku a dotlačí Peking až k červené čáře, za níž není ochoten jít. Jedna z možností je požadavek revize smlouvy  z roku 1997 o předání bývalé britské kolonie ČLR. Peking si to nutně vyloží jako pokus o odtržení a nezbude mu než požádat Carrie Lams o pozvání k vojenskému zásahu.

Byl to tento scénář, o němž hovořila Julie Eadegh, specialistka na „demokratická“ hnutí amerického generálního konzulátu v Hongkongu, s aktivisty koalice? Snímek ze setkání uveřejnil minulý čtvrtek deník
Ta Kung Pao a stal se předmětem ostré slovní přestřelky mezi Washingtonem a Pekingem.

Mnoho času  do cílového data koalici nezbývá. V sázce je hodně. Vlastně je to vabank. Když se jí záměr nezdaří, Peking vyhraje. Proto příštích deset týdnů slibuje tak dramatických, že otřesou i obrovskou a mocnou Čínou.

Autor je český novinář žijící v Ženevě

https://prima.iprima.cz/komentare/komentar-jana-vitka-deset-dnu-ktere-otresou-cinou

Přihlásit: Login
2500
  Souhlas  
Upozornit na