Demonstrace Putina: Spojené státy netáhnou válku k výsledku

Rostislav Iščenko

Opakovaně jsem říkal a psal, že Spojené státy nepotřebují jen ruskou „invazi“ na Ukrajinu nebo regionální konflikt, kterého by se kromě Ruské federace a Ukrajiny účastnilo Bělorusko, Polsko a Pobaltí – Američané potřebují konflikt proto, aby stimuloval odpovídající reakci západní Evropy – zejména Francie a Německa.

Američané potřebují válku ne kvůli válce, ale proto, aby donutili západní Evropu „dobrovolně“ kráčet po sebevražedné cestě, kterou položila východní Evropa a přerušit veškeré obchodní a ekonomické vazby s Ruskem. V zájmu udržení kontroly nad západní Evropou jsou Spojené státy dokonce připraveny přijmout fakt, že v důsledku krátkodobých nepřátelských akcí přejde významná část východní Evropy do sféry vlivu Ruska. Jsou ochotni obětovat to, co je zbytečné a to co je zátěží, aby zachránili to, co je nutné.

To je důvod, proč Spojené státy, které jsou po několik měsíců neustále připraveny zorganizovat homérskou provokaci (třeba na Donbasu, třeba v jiném regionu Ukrajiny) její mechanismus zatím nespustily. Tím, že Spojené státy podněcovaly Ukrajinu, aby neustále očekávala útok a zároveň udržovaly v Kyjevě ty síly, které jsou právě teď připraveny rozpoutat válku s Ruskem, přivedly ukrajinskou společnost a ukrajinskou vládu do stavu duševní nestability. Někteří jsou připraveni uprchnout do zahraničí, aby nezažívali neustálý strach z ruské invaze, ale většina je sama připravena zaútočit na kohokoli, jen aby zastavili to mučivé čekání.

V takové duševní nerovnováze nelze zemi dlouhodobě udržet – dojde k vyhoření a tato společnost se stane ke všemu lhostejnou, nevhodnou k jakémukoli aktivnímu jednání. Je tedy potřeba co nejdříve – ideálně již včera – vyřešit problém ohlášené, ale ještě nezačaté války.

Pro aktivaci mechanismu vojenské provokace potřebují Spojené státy záruky „správné“ (z amerického pohledu) reakce západní Evropy. 

Žádné takové záruky neexistují, navíc chování klíčových zemí EU ukazuje pro USA nepříznivý trend – Francie se vrtí, neříká ani ano, ani ne a Německo otevřeně prohlašuje, že bez ohledu na výsledek vojenské krize nehodlá pálit mosty a rozbíjet vzájemně výhodné hospodářské vztahy s Ruskem .

Postoj Němců je následující:

v zájmu zachování jednoty NATO a EU se připojíme k sankcím, ale tyto sankce by v žádném případě neměly ovlivnit německé ekonomické zájmy a společné projekty s Ruskem. Německo je obecně připraveno zakázat Putinovi nakupování v galerii Palais Royal, je připraveno zabavit všechny ​​vklady Putina v západních bankách, které najdou (vzhledem k tomu, že Spojené státy přiznaly, že hledaly dvacet let, aniž by něco našly, nehrozí žádné riziko), Německo je dokonce připraveno zakázat Šojguovi nákup tanků „Leopard“ pro potřeby ruské armády (ozbrojené síly RF je naštěstí nepotřebují), ale Berlín nechce přijít o projekty jako „Nord Stream 2“ a další projekty zajímavé pro německý byznys, stejně jako německé firmy si nepřejí opustit ruský trh.

Ale USA nepotřebují formu – potřebují výsledek.

A nyní, po mnoha příbězích o „iniciativě Johnsona“ k vytvoření osy Londýn-Varšava-Kyjev, britský premiér Boris Johnson a polský premiér Mateusz Morawiecki jedou do Kyjeva, aby tam spolu s Vladimirem Zelenským oznámili nějaký „nový formát“ interakce, která je prezentována téměř jako vojenská „Trojstranná“ aliance. 

Již ve fázi přípravy této „epochální“ akce jsem si všiml dvou věcí:

• EU jako celek a Německo obzvláště, reagovaly na „Johnsonovu iniciativu“ s úžasným klidem, prostě ji ignorovaly, „nevšimly si“;

• Od prvního prohlášení o „iniciativě“ do připravenosti oznámit „nový formát“ uběhl zhruba měsíc a během této doby neproběhla žádná seriózní jednání mezi vojenskými delegacemi Británie, Polska a Ukrajiny.

Proč si myslím, že jsou tyto věci důležité?

Protože Británie a Polsko jsou členy NATO. Pokud by se skutečně hodlaly zavázat ke skutečné podpoře Ukrajiny (svými vojsky) v hypotetickém konfliktu s Ruskem, okamžitě by vyvstala otázka, jak je to v souladu s bezpečností zbytku členů NATO, kteří mají určité závazky vůči Británii a Polsku. 

Je jasné, že dobrovolné zapojení Londýna a Varšavy do ukrajinské krize nelze považovat „nevyprovokovaným napadením ze strany Ruska“, ale vojenskou porážku dvou svých členů před zraky celého světa by si NATO nemohlo dovolit bez zadupání své mezinárodní autority do bahna.

Vzhledem k tomu, že v takové situaci EU a Německo klidně spí a nijak nereagují na britsko-polskou aktivitu, je tato aktivita bezcenná.  Nikdo neočekává od Londýna a Varšavy žádnou „podporu Ukrajiny“ kromě již proběhlých dodávek zbraní a informační kampaně.

Tento závěr potvrzuje rychlost vzniku „nového formátu“ a absence jednání mezi vojenskými delegacemi. Jakákoli mezinárodní dohoda o ozbrojené pomoci jednomu z účastníků vyžaduje předběžnou koordinační činnost generálních štábů. Strany dohody musí přesně rozumět tomu, kolik pomoci a v jakém časovém rámci může být poskytnuto (kolik divizí nasadit) a také jaký druh pomoci může příjemce technicky přijmout (pokud mohu za týden na vašem území rozmístit milionovou armádu to neznamená, že jste schopni ji přijmout).

A to je jen špička ledovce. Je tam ještě hodně otázek:

organizace jednotného velení, koordinace činnosti velitelství, obecná logistická opatření, atd. Je velmi těžké vyřešit takové problémy za měsíc, zvláště pokud se nikdo nechystá je řešit.

Výsledky návštěvy Johnsona/Morawieckého v Kyjevě, upřímně řečeno, nebyly působivé. 

Nechápal jsem, kdo tuto šaškárnu připravil a proč to bylo nutné. Premiéři Británie a Polska dlouho mluvili o tom, jak jsou připraveni morálně podporovat Ukrajinu ve válce s Ruskem do posledního Ukrajince a mohou dokonce Kyjevu prodat některé nepotřebné zbraně. 

Ale poté, co Zelenskij oznámil bezprecedentní nový formát spolupráce, v jehož rámci Ukrajina sjednotí oblasti Atlantiku, Baltského a Černého moře do jediné neporazitelné vojensko-politické struktury, byl ukrajinský ministr zahraničí Kuleba nucen učinit prohlášení, v němž se distancuje od slov svého vlastního prezidenta.

Podle Kuleby se nový formát chystali oznámit v Kyjevě 1. února, ale nevyšlo to, protože onemocněla ministryně zahraničí Velké Británie.

Nerozuměl jsem. Ona je co, konferenciér? Bez ní nevědí, v jakém pořadí vyjít na pódium? Role se nenaučili? A ona za sebe nemá náhradu? A když v Británii nemocní ministr obrany, pak země není schopna bojovat? Můžete ji porazit holýma rukama?

Obecně – divadlo absurdity. Špatně připravená informačně-propagandistická akce zaměřená na kolísající spojence NATO. Pokus o tlak na blokovou solidaritu. Vždyť Británie a Polsko jsou již téměř ve válce s Ruskem o Ukrajinu a Německo se nechce vzdát mizerného plynovodu. 

Ale ani tuto jednoduchou frašku nedokázali odehrát. Jakmile se Zelenskij pokusil konkretizovat „nový formát“, zalekli se a od všeho se distancovali – neexistuje „nový formát“ a žádná vojenská spolupráce – britská ministryně zahraničí je nemocná – nemá kdo bojovat.

A Putin, na pozadí tohoto neúspěšného pokusu demonstrovat západní jednotu, se setkal s maďarským premiérem Orbánem. A na tiskové konferenci po pětihodinových rozhovorech oba vůdci nedemonstrovali abstraktní jednotu, ale velmi konkrétní, praktické pochopení jednoty ekonomických zájmů. Spolupráce v energetickém sektoru (nejen plyn, ale i atom), v oblasti tranzitní dopravy, v oblasti farmakologie, zemědělství, cestovního ruchu a rozvoje dopravních komunikací – to jsou pouze nejperspektivnější oblasti, na kterých již bylo dosaženo dohody na politické úrovni, zůstává technická část (práce podnikatelských subjektů). Kromě toho se diskutovalo o mnoha slibných oblastech spolupráce a pozice k nim jsou také blízké a budou se nadále sbližovat.

Ale co je nejdůležitější, když Putin odpovídal na politické otázky (včetně vyjednávání se Spojenými státy a NATO o bezpečnostních zárukách), Orbán – zástupce členského státu NATO, s Putinem buď nahlas nebo potichu souhlasil, ani jednou se nepokusil vyvrátit alespoň nějaké hodnocení ruského prezidenta.  Zároveň označil svou misi za mírovou a zdůraznil, že v NATO panuje shoda ohledně války s Ruskem – ani jedna země NATO podle Orbana bojovat nepůjde.

Je jasné, že se najdou tací kdo se sice nechystá bojovat sám, ale nebrání se pomoci Spojeným státům rozpoutat válku na Ukrajině. Na druhé straně někdo, jako Maďarsko nebo Německo, by toto nebezpečí rád zablokoval. 

Ale další prohlášení jménem NATO, že neexistují žádné rozpory vedoucí k válce s Ruskem, učiněné na pozadí zprávy o mimořádně úspěšné bilaterální obchodní a ekonomické spolupráci Putina a Orbána, přesvědčivě demonstruje zbytku NATO a EU, že jejich záchrana před rostoucí krizí je v hospodářské spolupráci s Ruskem, a že tato spojení by nikdy neměla být přerušena.

Na pozadí vágního turné Johnsona/Morawieckého v Kyjevě byli Putin a Orban velmi přesvědčiví. 

Toto kolo boje o postavení Evropy vyhrála Moskva jednoznačně.

A v tom Putin oznámil přípravy na další kolo. 

Do Moskvy byl k vážnému rozhovoru pozván Macron. Prezident Francie má v dubnu volby a podpora veřejnosti není zdaleka jednoznačná a bezpodmínečná. Mnoho pozorovatelů odhaduje šance Macrona jako nízké. Potřebuje seriózní úspěch (a ne informační, ale skutečný ekonomický), aby zvýšil svou šanci na druhé funkční období. Takový úspěch může zajistit pouze Rusko, ale pouze výměnou za jasný a jednoznačný postoj Francie k ukrajinské krizi.

Uvidíme, co si Macron vybere. 

Trendy v EU jsou zatím pro USA nepříznivé. Je nutné buď opustit myšlenku ukrajinské provokace, nebo okamžitě zapálit vojenský konflikt, bez záruky dosažení požadovaného účinku, bez kontroly zahájených procesů, v naději na pouhé štěstí. 

Spojené státy to samozřejmě mohou zkusit, ale v posledních letech mají jaksi smůlu.

Rostislav Iščenko
https://ukraina.ru/exclusive/2…

5 1 hlas
Ohodnotit příspěvek

sdíletj na

5 1 hlas
Ohodnotit příspěvek
2 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
BB Rad
3. 2. 2022 11:01
Ohodnotit příspěvek :
     

Těžko to komentovat , když Mr.Putin ještě nevydal závěrečnou odpoveď , ale řekl by že se to rozjede po setkání prezidentů RF & Číny a do této doby můžeme spekulovat , abychom následně zjistili , že opět je to poněkud v jiném *gardu* – jednoduše a prostě – přihlížíme na hru v šachy a statečně kibicujeme.

Bozena K
3. 2. 2022 22:39
Odpovědět  BB Rad

Putin musí najít mírové řešení,nemůže skočit na lep USA a NATO a vletět na Ukrajinu, a ani to nechce, protože ani Rusové nechtějí bojovat s Ukrajinci, které považují za bratry