ČR musí zavést institut strpění cizince. I člověk bez nároku na azyl má mít práva uprchlíka

Česká republika zavede institut strpění cizinců ze třetích zemí na svém území. Reaguje tak na letošní rozhodnutí Soudního dvora EU, podle kterého se i cizinci, který není hoden azylu, musí přiznat práva uprchlíka a není možné ho vyhostit, ač představuje nebezpeční pro stát nebo byl odsouzen pro závažný zločin. Vyplývá to z novely azylového zákona, která byla předložena do připomínkového procesu. Institut strpění už má dlouhodobě ve své legislativě například Německo.

Jednání k vypořádání připomínek se uskuteční dne 11. listopadu 2019 v prostorách ministerstva vnitra, informuje předkladatel návrhu novely azylového zákona.
Kromě zavedení institutu strpění navrhuje ministerstvo vnitra rovněž i novou definici azylanta. Azylantem má být nově nikoli ten, komu byl azyl udělen, ale už ten, kdo o azyl požádal. Postavení azylanta pak bude mít žadatel po celou dobu procesu vyřizování žádosti včetně soudního řízení u Nejvyššího správního soudu v případě odmítnutí azylu.

Nová definice azylanta v §2 azylového zákona má vypadat takto:


Azylantem se rozumí cizinec, kterému bylo doručeno rozhodnutí o udělení azylu, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu. Azylantem se rozumí dále cizinec, u kterého bylo zahájeno řízení o odnětí azylu, a to do doby nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva o odnětí azylu, po dobu běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32 nebo kasační stížnosti a po dobu soudního řízení o žalobě a kasační stížnosti proti rozhodnutí ministerstva podle soudního řádu správního.


Návrh rovněž kodifikuje nové důvody neudělení azylu. V §15, odst. 3 navrhovatel zákona rozšiřuje důvody, pro které nelze azyl udělit o tyto dva důvody: c) existují oprávněné důvody považovat cizince za nebezpečí pro bezpečnost státu, ve kterém se nachází, nebo d) cizinec byl pravomocně odsouzen za zvlášť závažný zločin a představuje tak nebezpečí pro společnost.

Oba důvody, pro které nelze udělit zločinci a nebezpečné osobě azyl, se podle návrhu nově stanou důvodem, pro který bude muset stát na svém území takové osoby strpět, pokud o to požádají.

Nově zavedený institut strpění bude podle nového odstavce 8) § 28 vypadat takto:


Cizinec, kterému nelze udělit azyl podle § 15 odst. 3 písm. c) nebo d), a cizinec, kterému byl odňat azyl podle § 17 odst. 1 písm. i) a j), je v případě, že by jinak splňoval důvody pro udělení nebo ponechání azylu, způsobilý k právům uvedeným v článcích 3, 4, 16, 22, 31, 32 a 33 mezinárodní smlouvy22). Tento cizinec je oprávněn požádat o potvrzení o strpění na území podle § 78b, pokud doloží adresu místa hlášeného pobytu na území. Dobu strpění na území stanoví ministerstvo na dobu nezbytně nutnou a je oprávněno dobu strpění na území opakovaně prodlužovat. Ustanovení § 78d odst. 2 až 6 a § 79 odst. 5 se neuplatní.


Podle důvodové zprávy jde o aplikaci judikatury Soudního dvora Evropské unie z letošního roku. „Úpravy v ustanoveních § 15 odst. 3, § 17 odst. 1 a vložení nového odstavce 8 reagují na judikaturu Soudního dvora EU. Konkrétně se jedná o rozsudek Soudního dvora (velkého senátu ze dne 14. května 2019 ve spojených věcech C-391/16, C-77/17 a C-78/17. Podstatou uvedeného rozsudku je výklad ustanovení čl. 14 odst. 4 až 6 kvalifikační směrnice . V rozsudku Soudní dvůr jednoznačně uvádí, že výše uvedená ustanovení kvalifikační směrnice nejsou v rozporu ani s čl. 78 odst. 1 Smlouvy o fungování EU, který stanoví povinnost mít unijní azylovou politiku souladnou s Úmluvou o právním postavení uprchlíků ani s článkem 18 Listiny základních práv Evropské unie, který upravuje právo na azyl. Dochází tak k doplnění již proběhlé transpozice kvalifikační směrnice a doplňuje se stávající provedení tzv. vylučující klauzule v § 15 odst. 3, kde se doplňují dva nové důvody pro vyloučení z možnosti udělit azyl a to i v případě, pokud by dotčená osoba na udělení azylu měla nárok. Konkrétně jde o situace podezření, že dotčený cizinec může být nebezpečný pro stát, kde se nachází nebo byl odsouzen v trestním řízení. Dále dochází v § 17 odst. 1 k precizaci použité formulace tak, aby lépe odpovídala kvalifikační směrnici,“ uvádí se k novým důvodům neudělení azylu.

Podle předmětného rozhodnutí i podle zmíněné kvalifikační směrnice se pak pro tyto osoby zavádí předmětný institut strpění: „Nové ustanovení § 28 odst. 8 pak transponuje odstavec 6 čl. 14 kvalifikační směrnice, který přiznává osobám, které nejsou hodny udělení azylu či jim byl azyl odňat určitá základní práva,“ uvádí ministerstvo vnitra v důvodové zprávě.

Jak vyplývá z předmětného rozsudku, šlo o řízení o předběžné otázce, kterou kromě České republiky položila Belgie celkem ve třech případech, kdy se zločinec odsouzený za závažný zločin, domáhal soudně azylu.  Žádost o zodpovězení předběžné otázky ohledně uvedených případů položilo Soudnímu dvoru EU české ministerstvo vnitra a belgická Rada pro spornou cizineckou agendu.

V České republice jde o případ Čečence, který spáchal před udělením loupež a byl odsouzen na tři roky do vězení. Po udělení azylu spáchal další loupež a dopustil se vydírání. Jako recidivista byl odsouzen k devíti letům. Rozhodnutí, že Česká republika této osobě odnímá azyl, napadl zločinec soudně.

V prvním belgickém  případu Belgii pak jde o případ osoby z Pobřeží slonoviny, která byla odsouzena k čtyřem letům za znásilnění dítěte ve věku mezi čtrnácti a šestnácti lety. Proto této osobě Belgie odmítla přiznat statut uprchlíka. Osoba X se ho domáhá soudně.

V druhém případu Belgie odňala azyl občanovi Konga odsouzenému na 25 let za loupež a zabít s odůvodněním, že „s ohledem na zvlášť závažnou povahu trestných činů, které X spáchal, představuje X nebezpečí pro společnost ve smyslu tohoto ustanovení.“

Soudní dvůr EU (SDEU) v rozhodnutí konstatuje, že ani zločinec nepřestává být uprchlíkem, i když mu stát nepřizná tento statut a může na území pobývat zákonně. Společný azylový systém EU vycházející z Ženevské konvence včetně zásady nevracení uprchlíka do země, kde mu hrozí mučení nebo nelidské zacházení je nutné bezpodmínečně dodržovat, uvádí v rozhodnutí SDEU.

Irena Válová
https://www.ceska-justice.cz/2019/10/cr-musi-zavest-institut-strpeni-cizince-i-clovek-bez-naroku-azyl-ma-mit-prava-uprchlika/

„Prostě tady budou, budou mít svá práva a nic s nimi nenaděláme.”

Ministerstvo zahraničí ČR chce předat migrantům 300 milionů Kč

Na humanitární pomoc v afrických zemích by měla Česká republika v příštích třech letech poskytnout 300 milionů korun. Po návrhu ministerstva zahraničí to projednala vláda. Pomoc Česka by měla přispět k odstraňování příčin migrace z Afriky do Evropy. Informuje o tom portál České noviny.

V materiálech ministerstva zahraničí se uvádí, že hlavní příčinou nelegální migrace do Evropy je rychlý populační růst v Africe spojený s růstem nezaměstnanosti a nestabilitou.

Podle poskytnutých materiálů by se česká pomoc měla rozdělovat prostřednictvím tří programů, které se zaměří na podporu míru, hospodářský rozvoj a sociální rozvoj. Co se týče geografie, česká pomoc se zaměří na severní a západní Afriku, na oblast Afrického rohu a na region Sahelu, tzn. jižní okraj Sahary.

Ohodnotit příspěvek (5 / 1)
simple-ad

This is a demo advert, you can use simple text, HTML image or any Ad Service JavaScript code. If you're inserting HTML or JS code make sure editor is switched to "Text" mode.

nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Ohodnotit příspěvek :
     

Pod svícnem je největší tma… proto to bití v prsa Hamáčka jak dneska vykřikoval, že s přerozdělováním uprchlíků ČR nesouhlasí a odmítne ho.
Co to je za logiku?..
… „cizinci, který není hoden azylu, musí přiznat práva uprchlíka a není možné ho vyhostit, ač představuje nebezpeční pro stát nebo byl odsouzen pro závažný zločin“.
Ty už jsou fakt zralí na Chocholouška. Co takhle Institut odporu cizinců“.