Británie na ostří nože. Česko-britský lékař promlouvá o životě v multikulturní zemi

05.07.2019 4:42.

Z BRITÁNIE DO BOHEMIE Lékař Vladislav Rogozov je vděčný osudu, že ho obdaroval hned dvěma domovy. Prvním je Česko a druhým Anglie. Mít dva domovy považuje za velmi dobrou příležitost vnímat každou zemi zblízka, a přitom s určitým nadhledem a perspektivou země druhé. Je optimistou a věří, že Česká republika má stále jedinečnou příležitost. Příležitost vyvarovat se negativních jevů, které dnes můžeme vidět v jiných vyspělých zemích. Také věří, že důležitým krokem k tomuto cíli je šíření povědomí o současném dění mimo Českou republiku. Právě to bude hlavní náplní této informační rubriky.

Při pohledu z České republiky se zdá, že Británie, váš druhý domov, žije hlavně rýsujícím se odchodem z Evropské unie. Opravdu je tomu tak?  

Máte pravdu, že brexit je jedno z hlavních témat od „pubu po parlament“, současná Británie však musí řešit i mnoho dalších naléhavých problémů. Jedním z nich je nebývalý nárůst násilné kriminality spojené s použitím bodných a řezných zbraní. Mezi poslední otřesné případy patří ubodání mladé ženy v osmém měsíci těhotenství. K případu došlo v sobotu v Londýně.

Ještě nenarozené dítě se díky včasném zásahu podařilo jako zázrakem zachránit, předevčírem však i ono bohužel v nemocnici zemřelo.

Některá česká média si této tragédie všimla, o skutečném rozsahu problému se však v Česku z nějakého důvodu moc nedozvídáme.

Jaký je to tedy rozsah?

Počet útoků nožem v Anglii a Walesu v posledních letech prudce narůstá a jde o epidemii dosud nevídaných rozměrů. V roce 2018 bylo zaznamenáno více než čtyřicet tisíc takových útoků, tisíce lidí musely být ošetřeny v nemocnici, 252 lidí útok nožem nepřežilo. Přičemž ve statistikách nejsou započítány oběti teroristických útoků a údaje z Manchesteru.

Ty údaje lze přiblížit i tak, že každý týden je ve Spojeném království zabito pět lidí po útoku nožem?

Ano. V průměru je každý týden nožem napadeno mnoho set lidí a mnoho desítek je se zraněními převezeno do nemocnice. Tato čísla skutečně představují historické maximum. Útoků nožem bylo v loňském roce v Anglii a Walesu nejvíce od roku 1946, tedy od roku, kdy se tato statistika začala zaznamenávat.

Jaké jsou reakce na tak děsivá čísla?

Bez nadsázky jde o národní problém historických rozměrů. O vážnosti situace svědčí i reakce nejvyšších představitelů státu. Předsedkyně Národní rady policejních ředitelů Sara Thornton například prohlásila, že nárůst útoků nožem v Anglii představuje národní krizi, a volá po svolání národní bezpečnostní rady COBR.

Mluvčí Národní rady policejních ředitelů Jackie Sebire uvedla, že takovou vlnu násilí neviděla za celou svou šestadvacetiletou kariéru a že situace připomíná scény z Divokého západu.

I sám londýnský starosta Sadiq Khan napsal premiérce dopis, v němž ji vyzývá, aby kvůli vážnosti situace zasedání bezpečnostní rady svolala. Přitom ale sám primátor Khan čelí velmi ostré kritice. Za tři roky jeho pobytu v úřadu kriminalita v hlavním městě nebývale narostla: útoky nožem o 52 procent, vloupání o 17 procent, krádeže o 59 procent a vraždy o 24 procent.

Londýnský starosta tedy přehodil horký brambor na politické špičky v zemi. Jak ty si s ním poradily?

Premiérka Theresa Mayová uspořádala k tématu útoků nožem mimořádné zasedání v Downing Street. Přes sto pozvaných činitelů a expertů diskutovalo, jak hluboce zakořeněnému problému s „knife crime“ čelit. Premiérka představila kromě jiných opatření i připravovaný návrh, aby učitelé, zdravotníci a policisté nesli právní odpovědnost, pokud by podezření na kriminální použití nože včas nenahlásili.

Premiérka Theresa Mayová uspořádala k problému s útoky noži mimořádné zasedání v Downing Street. (SkyNews, 2. 4. 2019)

Problém s útoky noži na svém zasedání už řešila i dolní komora britského parlamentu a minulý týden dokonce i samotná Sněmovna lordů.

Britský ministr vnitra Sajid Javid navrhuje řadu různých opatření. Celou situaci však zatím příliš neuklidnil, když veřejně prohlásil, že se kvůli nárůstu počtu útoků nožem obává o bezpečnost svých vlastních dětí.



Nepokusila se vahou své autority vložit do kritické situace i královská rodina?

Pokud jde o příslušníky britské královské rodiny, ti nemají žádnou výkonnou ani zákonodárnou moc a tradičně se zcela zdržují politických komentářů. O to závažněji pak působí, když následník trůnu princ Charles v souvislosti s „knife crime“ veřejně vyzývá k ukončení „všudypřítomného teroru“ s útoky noži.

Jaké dopady mají ve veřejnosti ty rostoucí počty útoků i šokující čísla zabití nožem?

Dopadů je mnoho a řada z nich je i poměrně překvapivá. Jako například nedávné zjištění, že stovky londýnských rodičů afrického původu začaly posílat své děti z Londýna zpět do Afriky. Snaží se je tak ochránit před nebezpečím, které na ně čeká v londýnských ulicích. V oblíbeném publicistickém pořadu BBC Victorie Derbyshire situaci komentuje například Yusuf, který odešel z Londýna do Nairobi a cítí se tam teď daleko bezpečněji. Somálka Amina zase poslala svého patnáctiletého syna zpět do Somálska. Poté, co byl v Londýně pobodán, tvrdí, že „Somálsko je o sto procent bezpečnější než Londýn“. A není sama. Starostka londýnské části Islington Rakhia Ismail odhaduje, že z obavy před ubodáním bere své děti z Londýna zpět do Somálska 40 procent somálských rodin. Starostka Ismail vysvětluje: „Bude rodič čekat, až jeho dítě zabijí? Nebo udělá dramatické rozhodnutí a vezme dítě zpět tam, odkud pochází?“

Starostka londýnské čtvrti Islington Rakhia Ismail odhaduje, že dvě z pěti somálských rodin berou kvůli kriminalitě s noži své děti z Londýna zpět do Somálska. (BBC, 28. 5. 2019)

Ve světle těchto informací není tedy asi příliš překvapivé, že v rámci hodnocení zemí podle bezpečnosti (Global Peace Index 2019) se Velká Británie dělí o 45. místo s Laosem, ohraničená shora Ghanou a zespodu Panamou.

Ohodnotit příspěvek (5 / 1)
simple-ad

This is a demo advert, you can use simple text, HTML image or any Ad Service JavaScript code. If you're inserting HTML or JS code make sure editor is switched to "Text" mode.

nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Ohodnotit příspěvek :
     

No, to je síla. Ale mají co chtěli.

Když jsem po převratu poprvé jel do Londýna, trochu mě překvapilo, že skoro všude bylo opravdu hodně nebělochů, záplava Indů a Pákistánců se mydlila mezi sebou prakticky nepřetržitě na veřejnosti, když jsem zabloudil do Tottenhamu do ulice 7sisters (ta z „Jak jsem vyhrál válku z první kapitoly) , tak v ní byli samí Nigerijci a zdrhal jsem až se mi od pat kouřilo. Britanie už tehdy byla Britanistan.