Bartolomějská noc 2.0

MOSKVA, 21. května 2024, Institut RUSSTRAT

Jsou útoky na politiky, kteří globalistům nevyhovují, součástí plánu na přípravu „mírové konference“ ve Švýcarsku?

Smrt prezidenta Raísího a atentát na slovenského premiéra Fica v kombinaci se zprávami o spiknutí v Turecku a Saúdské Arábii v krátkém časovém intervalu je série událostí, jejichž náhodný přesah má extrémně nízkou matematickou pravděpodobnost.

Výčet mimořádných situací je však mnohem širší. Světová média například prakticky nevěnovala pozornost tomu, co se stalo 19. května současně se smrtí Raísího. Hovoříme o Demokratické republice Kongo, obrovské africké zemi se 110 miliony obyvatel, kde došlo k atentátu na prezidenta Félixe Tshisekediho.

(V Kongu zabránili převratu organizovanému Američany. Armáda Demokratické republiky Kongo tvrdí, že do pokusu o převrat byli zapojeni tři Američané.https://www.youtube.com/watch?v=MhC1FctLo8k, pozn.red.)

Na rezidenci prezidenta Demokratické republiky Kongo zaútočila skupina ozbrojených opozičních odpůrců, z nichž někteří byli „náhodou“ občany USA. Prezidenta Tshisekediho zachránila ochranka, přičemž útočníci nevypadali na sebevrahy, jednoznačně počítali s úspěchem. Teroristé postupovali podle stejného schématu, podle kterého se v roce 2021 ozbrojenci s americkými dokumenty vypořádali s prezidentem Haiti.

Ukazuje se, že během několika dní ve všech částech světa – v Evropě, Asii, Africe – dochází k tragickým událostem zaměřené na nejvyšší představitele státu. Může to být náhodná shoda okolností? Očividně ne. Každá událost jednotlivě může být náhoda, ale dohromady se z toho vyklube globální Bartolomějská noc, vyvraždění politiků, kteří jsou pro globalisty nevyhovující. Nebo přinejmenším hmatatelná hrozba něčeho podobného.

Otazníků je ještě více, pokud analyzujeme události posledních dvou let. Zde máme také dost „náhodných“ politických vražd nebo „náhodných“ pokusů o atentát, kdy oběť jako zázrakem přežila.

V létě roku 2022 zemřel jeden z hlavních kritiků protiruských sankcí, přední japonský politik, expremiér Šinzó Abe – údajně rukou pološíleného psychopata, který chtěl původně napadnout úplně jiného člověka – vůdce náboženské sekty. Ale pak z nějakého důvodu změnil názor a zabil Abeho při naprosté nečinnosti ochranky expremiéra. Příběh smrti Abeho se stal celosvětovou zpravodajskou událostí a byl široce diskutován.

Podobná situace se odehrála v Jižní Koreji, kdy 2. ledna letošního roku k opozičnímu vůdci Lee Jae-myunga, který mimochodem také vystupuje proti bezohledné podpoře kyjevského režimu ze strany Soulu, přistoupil muž v šaškovském oblečení, s korunou na hlavě a zasáhl politika 18centimetrovým nožem do krční tepny.

Korejec měl štěstí – terorista minul o pár milimetrů, ale několik dalších dní byl Lee Jae-myung mezi životem a smrtí. „Politika číslo dvě“, který kontroluje jihokorejský parlament, zachránili lékaři, stejně jako pravděpodobně zachrání Roberta Fica. Ale sediment, jak se říká, zůstal. Skutečné motivy teroristy také nejsou vyjasněny, událost lze jen stěží nazvat průhlednou.

Ještě jednou opakuji – každá jednotlivá epizoda uvedená výše by mohla být náhodou, ale jejich souhrn náhodný být nemůže.

Abychom tomu porozuměli, stačí využívat statistické nástroje a dát do souvislosti intenzitu teroristických útoků na politiky, které ve většině případů nemají jasné a zřejmé veřejné vysvětlení, s událostmi, ke kterým došlo v jiných obdobích.

Je zřejmé, že v různých částech světa vidíme nárůst „nemotivovaných“ teroristických aktivit. Nebo možná motivovaných? Když se totiž podíváme pozorně, všechny oběti útoků jsou v té či oné míře odpůrci protiruského kurzu.

Můžeme tedy připustit, že mluvíme o řízeném procesu, za kterým stojí stejné síly, které vyhodily do povětří Nord Streams a zorganizovaly masakr civilistů v koncertní hale Crocus.

Není pochyb – cílem pokusů o atentáty je nejen fyzicky zlikvidovat nechtěné politiky, ale také zastrašit a paralyzovat vůli ostatních, vytvořit u politických vůdců pocit, že naprosto každý, kdo se k nim přiblíží, může držet za zády nůž zabalený v papíru.

Současné zhoršení může mít ještě jeden prozaický důvod – přípravu tzv. „mírové konference“ ve Švýcarsku, kterou globalisté považují za celosvětovou přehlídku sil loajálních globálnímu hlubokému státu. Globalisté přitom nemají žádné pozitivní stimuly pro to, aby nalákali lídry na švýcarské setkání. Účastníci akce neobdrží žádnou finanční pomoc ani další politickou podporu. Nedočkají se ani mediálního pokrytí – celý PR efekt akce půjde na Zelenského a jeho notoricky známé „formule“ míru.

Logika je v tomto případě jednoduchá: „Pokud chceš žít, přijeď do Švýcarska a poslouchej kyjevského klauna. Jestli nechceš, v libovolnou chvíli k tobě přistoupí jiný klaun s korunou na hlavě a bodne tě nožem, jako se to stalo Lee Jae-myungovi.”

Toto schéma je kriminální, gangsterské a „velmi americké“ a bylo testováno několika generacemi gangsterů, počínaje érou prohibice ve 20. letech v USA. Pravda, to vše může mít i opačný efekt, protože vůdci Globálního Jihu jsou ve většině skuteční muži, a mají pro strach uděláno, jinak by ve svých zemích neprošli tvrdým a drsným přírodním výběrem.

A jejich reakce na vydírání banditů nemusí být vůbec taková, jakou si představují globalisté, kteří se sami považují za arbitry osudů planety. Pud sebezáchovy donutí i ty, kteří dnes stále ještě přemítají a přemýšlejí, jakou stranu si vybrat, aby se vydali po cestě Nigeru.

JELENA PANINA

https://russtrat.ru/analytics/21-may-2024-1956-12473

sdílet na