Báječný svět bez fyzikálních zákonů

Petr Hampl

730 nebezpečných slov o likvidaci národního bohatství

Před pár týdny jsem se setkal s jedním starým pánem, který byl vyučeným strojním zámečníkem, a žil na vesnici. Někdy na přelomu 70. a 80. let si sám postavil zahradní traktůrek, z dílů, které porůznu sehnal, vyměnil a občas i ukradl v různých fabrikách a opravnách. Ten stroj opravdu fungoval a utáhl různé zemědělské nářadí. Jeho tvůrce s ním řadu roků s ním obdělával drobná políčka, a dodnes ho má ve stodole. Pak za ním chodili lidé z okolí, prohlíželi si ten podomácku vyrobený stroj, a v okolí postupně vzniklo asi 10 dalších traktůrků. Každý jiný, protože každému se podařilo sehnat jiné díly.

Vysvětlení pro později narozené. Stavět stroj – to neznamenalo, že do sebe zacvaknete připravené moduly, podle návodu na youtube. To musíte rozumět každé součástce. Musíte přesně vědět, jaký je její význam ve stroji. Musíte přesně vědět, co se stane, když se začne chovat byť i jen maličko jinak. Co se stane, když se roztočí moc rychle. Co se stane, když na sebe dosedají materiály různé tvrdosti. Co se dá tolerovat, a co nikoliv. Znát stovky pojmů typu „kroutivý moment“ a vědět naprosto přesně, co znamenají ve vašem stroji.

Obnáší to vlastně práci konstruktéra, montéra, strojního zámečníka, testera, a možná ještě nějaké další. K tomu neustálá improvizace, protože příští díl může být jiný, než s jakým jste počítal, a vše musíte předělávat.

Je-li skutečným bohatstvím národů píle, um a kreativita jejich lidí, který národ může být bohatší než národ, kde mnoho vesnických zámečníků dokáže postavit traktor?

Je-li skutečným bohatstvím národů píle, um a kreativita jejich lidí, který národ může být bohatší než národ, kde mnoho vesnických zámečníků dokáže postavit traktor? Když je tohle více méně běžné, co pak dokážou ti nejlepší, kteří se z takové masy rekrutují.

Máme obraz 10milionového národa, který dokáže postavit jadernou elektrárnu.

Dnes žijeme v době, kdy ten stejný národ není schopen ani zorganizovat výběrové řízení na její dostavbu, takže ty vzpomínky zní poněkud pohádkově.

Ale není to fantazie. Takoví lidé opravdu v českých zemích žili. Takhle schopní byli.

Proto se v 90. letech mluvilo o České republice jako o ekonomickém tygrovi. Proto korporace vyvažovaly práci českých techniků zlatem. A proto vyrostlo tolik nesmírně úspěšných českých firem. Bohatnutí v předchozích 80. letech nebylo tolik vidět, protože přínos směřoval do zvelebování majetků nižších a středních vrstev – stavěly se vily, rekonstruovaly domy, přibývaly chaty a chalupy. To v ekonomických výkazech nevidíte, ale fakticky to zemi prospívá mnohem víc, než když přínos směřuje do korporátních zisků.

Zničení českého školství, které v posledních 25 letech proběhlo, způsobilo větší škody než ukradení lithia nebo než převzetí jakéhokoliv podniku zahraničním investorem.

To vše mělo řadu příčin. Vzory, od kterých se lidé mohli učit. Téměř nedostupné komerční stroje (ten traktůrek si člověk koupit prostě nemohl). Prostředí, které takovou činorodost podporovalo – včetně sítě kroužků a kurzů, ať už v rámci Svazarmu nebo jinde.

A v první řadě školství! České země byly zeměmi, kde každý absolvent učňovské školy toho uměl z fyziky mnohem víc než většina dnešních maturantů. Každý věděl, co je páka. Každý věděl, co je dostředivá síla. Každý věděl, co je hybnost. Každý znal zákon akce a reakce. Když se takové základy propojí s praktickou zkušeností, vznikne něco nedocenitelného.

Zničení českého školství, které v posledních 25 letech proběhlo, způsobilo větší škody než ukradení lithia nebo než převzetí jakéhokoliv podniku zahraničním investorem. Útočí na to nejcennější – na naše lidi, na naši schopnost pracovat, na naši schopnost řešit problémy.

A teď na ministerstvu školství (pod vlivem aktivistů ze sorosovského Eduinu) přišli na to, že odstraní i zbytky výuky fyziky. Čeští fyzikové ve svém dopisu ministru školství to naprosto výstižně označili za „rezignaci na racionální chápání běžných reálných dějů v našem světě a současně jako zahození stále užitečné součásti našeho civilizačního vědomí.“ 

Mimochodem, víte, jak ministerstvo ten návrh zdůvodňuje? Prý je to příliš těžké.

Ano, sestavit traktor, který bude fungovat, je těžké. Postavit jadernou elektrárnu je ještě mnohem těžší.
Oproti tomu není těžké pobíhat po náměstí s transparentem o klimatické změně nebo vítání uprchlíků.

Lepší je prodávat si navzájem finanční produkty, tím vznikají skutečné hodnoty. Já tobě prodám pojištění, ty mi prodáš spoření, a oba zbohatneme.

Otevírá to otázku, čím se mají obyvatelé českých zemí zabývat.

Zemědělství je už blízko likvidaci. Průmysl a energetika to taky zřejmě nemají být, soudě podle rozhodování ministra školství. Jeho úředníci a jim blízcí aktivisté nejspíš opravdu věří – jak to kdysi vyjádřil Tomáš Prouza (tehdy vládní zmocněnec pro evropské záležitosti), že pěstování brambor a výroba strojů jsou zbytečné.

Lepší je prodávat si navzájem finanční produkty, tím vznikají skutečné hodnoty. Já tobě prodám pojištění, ty mi prodáš spoření, a oba zbohatneme. Když nám to nebude stačit, ještě máme v záloze sestavování výkazů a seznamů nepohodlných osob.

A pokud by nestačilo ani to, zbývá poslední triumf, který zajistí bohatství národa. Vytváření powerpointových prezentací a pořádání konferencí o nanotechnologiích a průmyslu 4.0.

PŘEČTETE SI TAKÉ:
500 NEBEZPEČNÝCH SLOV O POUČENÍ Z VÝVOJE ZÁPADOEVROPSKÝCH EKONOMIK

https://bit.ly/3upQ1HM

0 0 hlasy
Ohodnotit příspěvek
3 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
krpo
24. 2. 2021 15:54
Ohodnotit příspěvek :
     

Eto něimjeet ašibku!!!

24. 2. 2021 19:27
Ohodnotit příspěvek :
     

Neskutečně pravdivé. Zedník v 5.platové třídě musel umět číst projekty, znát nosnost materiálů. Strojní zámečník musel umět třídy ocelí a jejich použití. A tak to bylo se všemi řemeslníky. Učňovské školství jsme měli nejlepší na světě.

Fyzika
25. 2. 2021 12:54
Ohodnotit příspěvek :
     

Newton:
) Akce = reakce. Zatlačím na stěnu a cítím protitlak.
) F=m*a lineární rovnice 10 = 5*2
) Setrvačnost – těleso letí stále dál, není-li brzděno. (Ve strověku chápali jinak. Dnes nechápeme, co by na tom mohlo být jinak)