Americký velvyslanec požaduje od Německa peníze. Mnoho peněz

Včera Jižní Korea
odsouhlasila zvýšení výdajů na podporu 28tisícového amerického
vojenského kontingentu na svém území – na 890 milionů dolarů v tomto
roce, což je o 8,2 procenta více než loni.

Ve stejné chvíli na druhém konci světa, v Evropě, v německých novinách Die Welt bylo zveřejněno naprogramované (stěží ho lze nazvat jinak) interview s Richardem Grenellem, velvyslancem USA v Německu.

Obsah velvyslancova proslovu lze shrnout do stručné, ale obsažné
myšlenky, která je evidentně spojená se zprávou z Jižní Koreje: Německo
je povinno dát Spojeným státům peníze — mnoho peněz.

Důvodem, přesněji řečeno záminkou, proč má dát Berlín Washingtonu
peníze, je jasná věc: ruská hrozba, jelikož podle Grenellových barvitého
výrazu „Rusko stojí na prahu“.

No a kam mají směřovat německé finanční investice, je také dávno jasné a velvyslanec to srozumitelně znovu zopakoval.

Za prvé, zvýšení výdajů na obranu. Washington otevřeně hovoří o tom,
že mu nevyhovují plány Berlína na jejich zvýšení do roku 2024 pouze na
1,5 % z HDP. Grenell přímo řekl, že Američané očekávají, že Německo
splní požadavky NATO, což jsou 2 % z HDP.

Za druhé, diverzifikace nákupu energie (pokud budeme hovořit přímo,
nákup amerického LNG). Berlín však místo toho, aby „zvýšil nátlak na
Rusko“ kvůli „porušování“ smlouvy INF, staví Severní proud 2, což podle
názoru Washingtonu bude pro Moskvu dokonce „větším přínosem díky nákupu
ruského plynu“.

Vzhledem k tomu, že interview bylo uveřejněno několik dní před
setkáním ministrů obrany členských zemí NATO, zástupce Německa čeká v
Bruselu těžký rozhovor.

O tom, že za rusko-americkými neshodami ohledně Smlouvy INF stojí průhledný zájem Washingtonu vytřást z evropských partnerů (v první řadě německých jako nejbohatších) další investice do americké ekonomiky, jsme už psali. Podaří-li se Američanům dosáhnout úspěchu, to je otázka.

Jde o desítky miliard dolarů, přičemž ne jednorázově, ale každoročně.
Jejich lví podíl má být samozřejmě přínosem pro americkou ekonomiku
(především pro vojensko-průmyslový komplex), což je v současné chvíli
pro USA mimořádně aktuální. Názorně to potvrzuje příklad z roku 2017,
kdy vojenské výdaje Německa činily 44,3 miliard dolarů, což je 1,2 %
HDP. Úplně jednoduchý výpočet ukazuje, že zvýšení laťky na 2 % HDP
by zajistilo NATO (přesněji řečeno Spojeným státům) dalších přibližně 30 miliard.

Během posledních let však Německo absolvovalo dlouhou cestu k
navrácení své dávno ztracené suverenity. V EU je jeho vedoucí pozice
nesporná. Poslední případ hovoří sám za sebe. Berlín potřeboval pouze 24
hodin k tomu, aby ukázal Paříži, která se snažila buď házet klacky pod
nohy Severnímu proudu 2 nebo si prostě vymoci nějaké výhodnější
podmínky, kde je její místo. Opět se tak potvrdila schopnost německé
elity a vlády hájit své zájmy a také to, že mají nástroje, které se
nebojí používat.

Německu také nahrává zjevné oslabení USA jako světového hegemonu a jejich stále častější porážky v tomto statutu. Funguje to oboustranně. Berlín (jako i další hlavní města, která jsou objektem nátlaku Washingtonu) si je více jist svými silami, když má před očima příklady úspěšného čelení Američanům. Stejně důležité a možná ještě více je však to, že USA samy ztrácejí své absolutní přesvědčení o svých schopnostech.

Přímo řekl, že USA používají metodu „cukru a biče“ při práci s
neposlušnými státy a to až po nejtvrdší ekonomické sankce. Tato pasáž se
nedá chápat jinak než jako výhrůžka na adresu Berlína, že budou proti
němu použita podobná opatření. Jako příklad takové politiky uvedl pan
velvyslanec Severní Koreu (kde tento přístup podle jeho slov
zafungoval), Venezuelu (kde zafungoval částečně), Rusko a Írán (kde
proces probíhá).

Uvést jako příklad úspěchu americké politiky KLDR, která představuje
zcela jasný příklad opaku, bylo značně pochybným krokem. Maličká chudá
země si postavila hlavu a velké, mohutné Spojené státy s ní nemohou nic
udělat.

O Rusku a Íránu tím spíše nemá smysl hovořit. Obě země jsou příkladem
sil, které se pod nátlakem USA nejen nevzdaly, ale úspěšně je
obehrávají v klíčových oblastech a otázkách a vytvářejí nový světový
systém.

Průzračné výhrůžky amerického velvyslance na adresu německé vlády mohou vyprovokovat ze strany Berlína reakci, která bude zcela opačná než ta, kterou očekává Washington. To je už během posledních let mimochodem dost obvyklé.

Irina Alksnis

https://cz.sputniknews.com/nazory/201902119177195-nemecko-usa-nato/

Ohodnotit příspěvek (5 / 1)
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Ohodnotit příspěvek :
     

No řekni, nejsou to výborné zprávy? Jak výpotek tady toho amerického velvyslance, tak požadavek Trumpa na uhrazení 150% nákladů za jeho žoldáky. Jestli se tomu agentovi Putina opravdu podaří rozložit NATO, tak by si opravdu tu Nobelovku za mír zasloužil, i když ze všech Nobelových cen udělali šaškárnu.