Absurdistán

Martin Koller
11. 6. 2019
Při sledování současné
politické (ko)mediální scény jsem nemohl nevzpomenout jednoho ze známých
reprezentantů pražské havlérky a předních slouhů cizáckých zájmů
Kocába. Kdysi pěl o komunistickém absurdistánu, kde jsme podle něj žili.
Absurdního bylo dost, ale současnost předstihuje minulost o mnoho
koňských délek a trapný Kocáb už ani moc nevylézá, vyzdoben muslimskými
parohy. Nemá se čím chlubit, kromě známé propagandistické lži na téma,
že právě on zařídil odchod sovětských vojsk. 

Redakce NR (I.D., V.D.) se zcela neztotožňuje s výkladem marxismu, neomarxismu a euromarxismu.

Zařídili to pod vedením Gorbačova především slouhové cizích zájmů v
rozloženém SSSR, kteří měli za úkol rozvrátit tamní armádu a z naší
strany po odborné stránce československý generál Ducháček a jeho tým.

Jako
největší absurditu nedávných dnů lze zmínit oslavy vylodění spojenců
dne 6. 6. 1944 v Normandii, což vytvořilo v Evropě třetí, nikoli druhou
frontu (ta už existovala v Itálii) proti nacistickému Německu a jeho
satelitům. Hlavní spojenecké mocnosti byly USA, SSSR, Velká Británie a
Francie. Nepřítelem bylo Německo, protože Itálie v té době už byla po
kapitulaci a přeběhnutí na stranu spojenců. Přesto na oslavy v Normandii
nebyl pozván žádný reprezentant Ruska, které je především, a zároveň
jako reprezentant SNS (společenství nezávislých států) hlavním nositelem
tradice vítězné války proti nacismu v Evropě. Zato se tam předváděla
reprezentantka Německa Merkelová. Něco takového lze hodnotit jako urážku
všech spojeneckých vojáků a odbojářů, kteří položili životy a přišli o
zdraví, přátele a majetek v boji proti německému nacismu. Je to
vyložená sprostota nejen ze strany Merkelové, jejíž vlezlost a drzost se
vyrovná drzosti Allbrightové, ale i ze strany reprezentantů USA,
Británie a Francie, kteří tam reprezentantku Německa pozvali.
Pravděpodobně hlavní zásluhu na tom má její slouha Macron, který si chce
hrát na de Gaula, ale ve skutečnosti je následovníkem Pétaina, zrádce
Francie, který napomáhal německým nacistům. Je to další tah na cestě k
vytvoření euromarxistické německé EU jako pokračování nesvobody a
rasismu takzvané třetí říše.

Zde bych se po neustálých diskusích
naposledy pokusil vysvětlit pojem euromarxismus i pro méně chápavé
voliče ANO a Pirátů. Marxismus je ideologie vytvořená především Marxem a
Engelsem a je založena na vládě dělnické třídy a ve prospěch dělnické
třídy. Marxův a Engelsův protislovanský pangermánský rasismus, stejně
jako některé chyby jejich teorie, která zároveň vystihla některé chyby
kapitalismu, nemá smysl omílat v nějakých disputacích. Do podoby
neomarxismu ji upravil Lenin a další, kteří ji bez ohledu na oficiální
rétoriku přetvořili do podoby vlády nomenklaturních byrokratických
kádrů, které vidíme zhusta i na naší politické scéně, a to ve vlastní
prospěch. Právě tyto kádry zlikvidovaly kombinací neschopnosti a
kolaborace s ideologickým nepřítelem SSSR a státy tehdejší socialistické
soustavy. V západní části Evropy, ani v USA neomarxisté dlouhodobě
neuspěli, protože kapitalisté dokázali zvyšovat žiovotní úroveň většiny
obyvatel rychleji, než marxisté v SSSR. Proto je nahradil podvod
století, euromarxisté, kteří se označují za demokraty, obhájce lidských
práv, multikulturalisty a genderisty a hrají si na vykladače neomezeného
dobra, pravdy a lásky. Výsledkem jejich práce je za třicet let
destabilizovaná, ekonomicky i morálně rozvrácená Evropa na pokraji války
od Portugalska až po hranice Ruska.

Euromarxisté jsou
bezcharakterní podvodníci využívající většinu médií kontrolovanou buď
nadnárodními korporacemi, nebo euromarxistickými politiky cestou zákonů
EU a nátlakových politických neziskovek. Ohánějí se marxistickou
ideologií a rétorikou, vedoucí kádry jsou většinou povaleči a
příživníci, ale ve službě nadnárodních korporací a oligarchů, kteří je
platí. Typickým příkladem je banda zkorumpovaných a vydíratelných
byrokratů, eurokomisařů a mnohých europoslanců, kteří ovládají EU ve
prospěch Německa i většinu naší politické scény. Pro skalní marxisty,
stejně jako voliče ANO a Pirátů proto znovu zdůrazňuji, že euromarxisté
nejsou klasičtí marxisté, ani leninští komunisté. Typickými
představiteli euromarxistů jsou reprezentanti pražské havlérky,
konkrétně vedení ANO, Pirátů, ČSSD, TOP 9, KDU-ČSL, STAN a Filipovo
vedení KSČM. Na oficiální rétorice příliš nezáleží, důležitá je služba
cizákům a snaha o likvidaci států a národů a bezohledná hrabivost do
vlastního konta. Vzorovou ukázkou výsledků politiky euromarxistů je v
současnosti Ukrajina, tamní chudoba, fašistický teror, rozprodej státu,
masová emigrace schopnějších a válka v cizích službách s připravovaným
rozparcelováním této kdysi velké slovanské země. Centrem euromarxistů je
v současnosti pravděpodobně Aspen Institut, jako ideologická základna a
centrum řízené Allbrightovou a Sorosem. Dokladem je fakt, že členy jsou
Bakala, Pavel, Charanzová, Hamáček, Dlabajová a pravděpodobně Petříček i
Babiš, přestože nejsou zveřejňováni. Vysocí agenti a nomenklaturní
kádry důležité pro cizí zájmy se nesměly registrovat ani v bývalé StB.
Poté se z nich stali vůdčí disidenti.

Komedie na pokračování

Údajně
více, než 100 000 demonstrantů poskakuje a povykuje opakovaně na
pražském „václaváku“ v lítém boji proti Babišovi a Benešové. Většina z
nich o problému nic neví, zcela jistě jsou tam jak pubertální
mládežníci, kteří mají možnost se „fláknout“ ze školy, stejně jako
placení profesionální demonstranti, kteří se už kdysi předváděli s
červenými kartami, někteří opět dovezení ze zahraničí. Milion chvilek
pro demokracii je typickým příkladem absurdistánu a chaosu. Pokud někdo
prosazuje demokracii, měl by respektovat výsledek demokratických voleb. V
českém absurdistánu svolává na tyto demonstrace i protinárodní ČT a v
médiích se volá po blokádě komunikací, možná i po násilných útocích,
tedy pomalu po terorismu. Dochází k fyzickým útokům. Příkladem obětí
opakovaného euromarxistického násilnictví je reprezentant vlasteneckých
názorů Ladislav Jakl. I to je dokladem rozvratu právního státu. Osobně
vnímám demonstrace a rostoucí násilí jako chvilky pro euromarxisty a
pražskou havlérku, ale především proti demokracii. Bez velké nadsázky
bychom mohli mluvit o terorismu.

Za voliče ANO a fandu
nejvyššího multimiliardářského oligarchy mne sotva kdo může považovat.
Nicméně nevidím v současnosti žádný rozdíl mezi ANO a jeho oligarchou a
komedianty na náměstích, kteří se opírají o profláknuté politiky z
pražské havlérky. Jedná se o tahanici o podíl přístupu ke korytům, kde
se oligarcha prokázal jako mazanější podvodník, zatímco jeho oponenti
jako arogantní pitomci, zalykající se závistí. Obě skupiny jsou
bezcharakterní a hrabiví slouhové cizích zájmů. Všichni hrají komedii.
Slušní občané a vlastenci by se měli oběma skupinám oligarchově partě,
stejně jako ostatním partajím pražské havlérky, které si hrají na
opozici jednoznačně vyhnout, nepodporovat je a vytvářet vlastenecké
subjekty zaměřené proti cizácké kolonizaci a jejím slouhům.

Přihlásit: Login
2000
  Souhlas  
Upozornit na