Varšavské povstání nezařazené

Michal Brand
2. 8. 2019
Německý ministr zahraničí Maas navštívil Polsko a vyjádřil politování nad německými válečnými zločiny a zločiny proti lidskosti během okupace Polska v období druhé světové války. Příležitost k tomuto vyjádření je ještě umocněna právě při příležitosti 75. výročí Varšavského povstání (ZDE). V diskusi pod článkem na iDnes (ZDE) můžeme číst v některých příspěvcích obvyklou litanii nadávek na Rusko (které se v hlavách některých rovná Sovětskému Svazu) a na Stalina (který je v hlavách některých myslitelů Rus a navíc „vládce“ Ruska a nikoli Gruzínec a vládce Sovětského Svazu). Důvodem k těmto nadávkám je skutečnost, že Rudá armáda nepřišla na pomoc Varšavskému povstání, i když byla „na dohled“ od Varšavy.

Kdo chce Rusko nenávidět a hystericky svoji nenávist ventilovat, „důvod“ si vždy vyfantazíruje, chtělo by se říci. Měl jsem podobný názor jako uvedení diskutující – v době, kdy jsem se spoléhal na první dojmy a „hlavně být tak jako nekonvenční, být cool a in“. A pak si člověk začne zjišťovat fakta, souvislosti, přemýšlet – a ono je velice často vše úplně jinak.
Rudá armáda došla do vzdálenosti několika kilometrů po předchozí mohutné ofenzívě Operace Bagration.

Operace Bagration trvala od 22. června (operace partyzánů v týlu nacistů začaly již 20. června) do 19. srpna (dle ENG verze Wikipedie). 2. srpna se skutečně dostala Rudá armáda na dohled Varšavy.

Zaprvé: To ovšem měla za sebou postup o více než 500 km. A samozřejmě zásobovací linie nebyly ani zdaleka tak rychlé, jako postup Rudé armády během operace Bagration.

Zadruhé: Postup ve směru na Varšavu byl nejrychlejší a Rudá armáda se posunula nejdále právě a jen v tomto místě. Naproti tomu severní křídlo ofenzívy zaostalo o několik set kilometrů.

Zatřetí: Další postup na směru Varšava by bezpochyby vedl ke značnému riziku obklíčení jednotek – chybělo by zázemí, logistika, brzy by začaly docházet munice, pohonné hmoty i potraviny. Navíc jednotky Rudé armády na tomto směru měla zcela odkrytá křídla a obklíčení se tak přímo nabízelo a bylo by velice snadné pro nacistické jednotky.

Začtvrté: Operace Bagration trvala až do konce srpna, kdy teprve byla rozbita nacistická uskupení vojsk v oblasti Kaunasu (https://en.wikipedia.org/wiki/Kaunas_Offensive ). Nedokončení operace na celé šířce fronty a postup vpřed ve velice úzkém proražení fronty by byl nesmyslem – kromě značného rizika až jistoty obklíčení a zničení všech jednotek Rudé armády navíc i silné jednotky nacistů v týlu (oblast Kaunasu, 3. pancéřová armáda a severní křídlo 4. armády).

Zapáté: Boj „z chodu“, bez zásob, bez munice, se značně prořídlými jednotkami v lidské síle i v technice, boj vyčerpaných jednotek Rudé armády v ulicích města proti silným a odpočatým nacistickým jednotkám by byl vojenskou sebevraždou.

Zašesté: viz bod 3 níže.

Varšavské povstání mělo za cíl osvobodit Varšavu od nacistů bez pomoci Rudé armády.

S velikou pravděpodobností byl jeho začátek načasován právě tak, aby Rudá armáda byla vyčerpaná po ofenzívě, během které urazila více než 500 km. Start povstání byl úmyslně načasován tak, aby Rudá armáda neměla ani materiální ani lidské zdroje a nemohla tak výrazně do bojů zasáhnout.

Cílem organizátorů varšavského povstání totiž nebylo osvobození od nacistické okupace jako takové, ale především osvobození od nacistické okupace BEZ ÚČASTI RUDÉ ARMÁDY. Takže se počítalo s vyčerpanou Rudou armádou bez zásobovacích linií a se zásobami vzdálenými 500 km.

A když to nevyšlo, tak budeme nadávat na Rudou armádu, Stalina a Rusko…
V argumentaci o „čekání Rudé armády před Varšavou“ vlastně chceme, aby po šestitýdenní super rychlé ofenzívě pokračovala Rudá armáda dále bez konsolidace fronty, bez obnovy jednotek (vojáků i techniky) a bez „posunutí“ logistických tras a kapacit. Kdybychom na západní spojence kladli stejné „nároky“ jako na Rudou armádu, pak bychom museli „stejně inteligentně“ vykřikovat, že Roosvelt a Churchill jsou s…ě, když vedli postup na západní frontě tak pomalu. Přitom by měli být ve druhé polovině července 1944 na hranicích Francie a Německa (od vylodění 6. června by „měli také urazit více než 500 km za cca 6 týdnů“, ne?) a udržet stejné tempo a být tak okolo konce srpna 1944 v Berlíně a nejpozději v polovině září 1944 v Praze. Ale tak to nefunguje. Já vím. Ale také jsem nadával na Stalina a Rudou armádu za to, že „zlovolně nepomohli povstání“. Je to „in“ nadávat na Rusko a na Stalina. Hned patříte k lepšolidem. Sice nic nevíte a vykřikujete nesmysly, ale hlavně že to jsou nesmysly, které zrovna frčí.
Rudá armáda nepomohla Varšavskému povstání?
Organizátoři a účastníci varšavského povstání výslovně pomoc Rudé armády nechtěli
…a svým načasováním udělali vědomě vše proto, aby jim Rudá armáda nemohla pomoci
protože byla vyčerpaná
bez zkonsolidované fronty
v riziku obklíčení, kdy prioritou pro každého myslícího velitele muselo být srovnat linii fronty
bez materiálního zázemí
bez logistických tras

Ale že by Stalin brečel kvůli tomu, že Rudá armáda nemohla pomoci těm, kteří Rudou armádu nenáviděli a výslovně její pomoc nechtěli a udělali vše proto, aby tu pomoc nemohli dostat, i kdyby Rudá armáda chtěla? To určitě ne. Určitě nebrečel. Možná si řekl „kdo chce kam…“ Ale ani tak nevyčítejme Rudé armádě ani Stalinovi, že neriskoval možná fatální porážku, že neriskoval možné otočení velice úspěšné ofenzívy v děsivou porážku po možném obklíčení a zničení nejprve jednotek v oblasti varšavského „jazyka“/“výběžku“ fronty, následně i na křídlech (mj. díky silným nacistickým jednotkám v týlu fronty). Protože právě to bylo ve hře – operace Bagration mohla skončit porážkou Rudé armády a rozbitím a zajetím možná celých armád, pokud by – v danou chvíli vyčerpaná a bez zásob i bez zásobovacích tras – Rudá armáda ukvapeně postoupila do města.

Někdy je prostě dobře si prostudovat fakta a uvědomit si danou situaci a její možná vyústění. Člověk si pak sám uvědomí, jak se třeba před nějakým časem sám mýlil. A jak hloupě se mýlil. Třeba s tím nadáváním na Stalina a Rudou armádu za „nepomoc Varšavskému povstání“.

sdíletj na

4 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
Administrátor
3. 8. 2019 10:57
Odpovědět  scipio

Ty, jo…Vagony mají na osách kotouče od pil, které řežou za jízdy pražce. Na závěr jede jakýsi pluh, který odhazuje koleje na strany, tudíž je železnice nepoužitelná.

Administrátor
3. 8. 2019 10:56

Kdo chce Rusko nenávidět a hystericky svoji nenávist ventilovat, „důvod“ si vždy vyfantazíruje,….A pak si člověk začne zjišťovat fakta, souvislosti, přemýšlet – a ono je velice často vše úplně jinak.

Editor
3. 8. 2019 18:42

Škoda zbytečných obětí na polské straně. Za všechno se platí… i za cenu polského poblouznění.. možná horečka. Perte se a žerte se, tak to bylo i v Polsku na jedné straně Armija Krajova – vedená Londýnem a na druhé prosovětská Polská armáda a armáda Ludowa. Vláda v Londýně se přeci nebude dělit o moc se socialisty a měla strach z pronikání pro-sovětských nálad do řad AK. Na druhé straně byla Moskva podrážděna touhou „buržoazních“ partnerů obnovit východní hranice Polska, tj. Vrátit západní Ukrajinu a západní Bělorusko ztracené v důsledku „osvobozenecké kampaně“ Rudé armády (17. září 1939).
Když se sovětská vojska přiblížila okupovanému polskému území, eskalovaly se rozpory. V březnu 1944 se vedení SSSR rozhodlo ukončit spolupráci s Armijou Krajovou, která odmítla koordinovat akce proti Wehrmachtu s Rudou armádou a polskou armádou.

AK se navíc začala pokoušet samostatně osvobodit města, která byla součástí SSSR. Pro Moskvu to byla zjevná politická výzva. Například 7. července AK doufala, že se zmocní Vilniuse. O týden později se jednotky 3. běloruského frontu snadno zmocnily hlavního města Litvy.
23. července se Armija Krajova neúspěšně pokusila zaútočit na Lvov, který se jednotky 1. ukrajinského frontu osvobodily 27. července.

Za těchto okolností se Stalin rozhodl, že polská armáda a socialistická vláda mohou být považovány za jediné legitimní síly v Polsku.
„V Londýně neexistují žádné další vlády, včetně orgánů polské „emigrantské “vlády, s výjimkou Polského národního výboru pro osvobození,“ uvedl Stalin – usnesení Výboru pro státní obranu (SSSR) dne 31. července 1944.

Velení AK naivně vycházelo ze skutečnosti, že Varšava bude osvobozena za 2-3 dny. Myslela si, že Němci nebudou bojovat o polské hlavní město.
Plán povstání nebyl koordinován s Moskvou. O povstání proti nacistům byl SSSR oficiálně informován pouze Spojeným královstvím. Odpovídající telegram byl odeslán 2. srpna.
Stalin označil varšavské povstání za „dobrodružství“ a měl pravdu.

I za těch nejpříznivějších okolností mohla operace na osvobození Varšavy začít až 25. srpna 1944.

Ať je to jak chce musíme vzdát hold odvaze polských rebelů. Vojáci AK hrdě bojovali s okupanty, byli velmi podporováni místním obyvatelstvem, proti kterému Němci a Banderovci prováděli represivní operace.

„Varšavu nebylo možné vzít čelně, protože se nachází na levém horním břehu Visly. Taútočit čelně znamená zničit město dělostřelectvem a zároveň způsobit zbytečné ztráty na životech. Byla zde vytvořena situace podobná situaci v Kyjevě … Kyjev jsme také nebrali čelně. Osvobodili jsme ho obchvatem. My i Varšava jsme chtěli osvobodit kruhovým obchvatem, ale pro takovou operaci jsme potřebovali seriózní přípravu. Bylo nutné mít připraveno nejméně 40 divizí, spoustu munice a jídla … Proto Rudá armáda dočasně zůstala u varšavských zdí.“ … to řekl největší vůdce té (nejen té) doby J.V. STALIN.

Situace na frontě v červenci až září 1944 tedy neumožnila jiný postup,… jedině za sebezničení Rusé armády.
Armija Krajova se stala obětí své vlastní nedbalosti a neutuchající žízni… egu? demonstrovat připravenost bojovat proti Třetí říši bez pomoci SSSR. Experiment skončil neúspěchem, ale současné Polsko tuto skutečnost tvrdohlavě nechce připustit.