Východní fronta a Rudá armáda část 2

Martin Koller
7. 1. 2019   první díl ZDE
Druhá a závěrečná část článku obsahuje jiný pohled na Rudou armádu, než jakou nám prezentuje již třicet let propaganda podlézající německým zájmům. Cílem je navodit představu o ruské zločinnosti a zároveň zaostalosti a podpořit tak snahu vedení EU a NATO o vytvoření souhlasu obyvatel s preventivním útokem na údajně agresivní Rusko.

Vliv čistek a rozvrácená armáda

Vliv čistek v Rudé armádě, zahájených roku 1937, protiruská propaganda výrazně zveličuje, stejně jako počet vězňů pracujících v takzvaném GULAGu. Podle britských historiků přišla Rudá armáda nevratně pouze o 10 000 důstojníků. Cílem je mediální prezentace sovětského režimu jako hloupého a zločinného. Propaganda uvádí počty a procenta zlikvidovaných maršálů, generálů, admirálů, vyšších důstojníků a dokonce i komisařů. Tím vzniká představa, že byli popraveni. Nicméně, většina z nich byla pouze degradována ve službě, propuštěna ze služby, případně arestována a většina se následně vrátila do služby. Na jedné straně nelze přehlédnout brutální jednání vyšetřovatelů, na druhé fakt, že část vyšetřovaných, uvězněných, případně popravených byla stíhána oprávněně.

Rudá armáda nebyla sborem andělů. Zdaleka se nejednalo pouze o politické a státobezpečnostní přečiny. Řada důstojníků byla stíhána, propuštěna, případně tvrději potrestána pro odbornou neschopnost a porušování služebních předpisů s následnými škodami a úmrtími vojáků, šikanování a okrádání vojáků, opilství, rozkrádání majetku armády, násilnosti a někteří i pro sabotáž a zradu nepříteli. Důstojnictvo Rudé armády vytvořilo v období 1925 -1936 privilegovanou kastu odtrženou od většinové společnosti, zato propojenou se stranickou byrokratickou nomenklaturou. Vzorovým příkladem byl maršál Tuchčevskij. V roce 1933, tedy před čistkami, navštívila cvičení Rudé armády skupina německých vojenských pozorovatelů. Podle jejich hodnocení byla úroveň většiny vyšších i nižších důstojníků, místy až do velitele divize na úrovni poddůstojníků a všichni se báli odpovědnosti. Strach z velitelské odpovědnosti je uváděn jako výsledek čistek, ale evidentně existoval už před nimi. Výcvik Rudé armády v té době vedl právě Tuchačevskij, teoretik odtržený od reality. Některé jeho názory a rozkazy bylo pokrokové, kniha Budoucí válka zajímavá, jiné hraničily se sabotáží. Maršál měl řadu osobních kontaktů v Anglii a Německu, prováděl sexuální gymnastiku s cizinkami a byl velkým obdivovatelem nacismu a německé armády. V žádné normální armádě by něco takového nebylo možné, obzvláště u jednoho z nejvyšších důstojníků armády. Můžeme si připomenout třicetiletou praxí prověřený fakt, že pokud euromarxistická propaganda někoho oslavuje, bývá to většinou amorální lump a protinárodní slouha cizích zájmů.

Mimochodem, Tuchačevskij především navázal na reformu Rudé armády, kterou zahájil z důvodu nízké morálky a nedodržování kázně Frunze. Stalo se tak roku 1925 po vyhnání rozvratníka Trockého, který si představoval armádu ve formě milice. Pravděpodobně záměrně, protože milici by jakákoli funkční a organizovaná armáda smetla a okupovala celý Sovětský svaz. Situace z hlediska vystrašenosti velitelů se nelepšila ani příchodem nových důstojníků. Generál Mereckov si na velitelské poradě v květnu 1940 stěžoval, že vojáci se bojí cokoli otevřeně říci, protože by si tím uškodili a dostali se do nepříjemných situací, bojí se mluvit pravdu. Jako by mluvil o občanech a médiích v současné německé EU. Problémem byla zideologizovanost a zbyrokratizovanost armády a vliv komisařů, kteří pracovali jako ideologická a politická policie s absolutními pravomocemi.

Nedostatek důstojníků v období 1939-41 vznikl nikoli z důvodu čistek, ale skokového nárůstu počtů Rudé armády, a to na dvojnásobek. V roce 1939 a 1940 vyšlo ze škol 85 000 a 100 000 nových podporučíků a poručíků. V létě 1940 bylo jmenováno 1000 nových generálů a admirálů. Dalších 100 000 nových důstojníků nastoupilo v roce 1941. Ani to nestačilo. Z 16 velitelů vojenských okruhů mělo pouze 5 vysokou školu a tři nedokončili ani základní školu. Z 58 velitelů leteckých divizí absolvovalo vojenskou akademii pouze 5. Mnohým, především nově zařazených a povýšeným důstojníkům ve službě chyběla základní praxe, aspoň rok služby ve funkci a dostatek cvičení. Lze konstatovat, že Hitler udeřil v pravou chvíli.

Kromě celkové zideologizovanosti byla základem problému personální práce v Rudé armádě. Především byla dlouhodobě podceněna důležitost profesionálních poddůstojníků. Ti se stali v podstatě týlovou službou, jejímž reprezentantem byl takzvaný staršina, který zásoboval rotu. Poddůstojníci prezenční služby měli vůči mužstvu slabou pozici a byli mnohdy povyšováni spíš za politickou aktivitu a členství v Komsomolu. V Rudé armádě zcela chyběla vojenská policie, případně polní četnictvo, které byly běžné v německé, britské i americké armádě. Jejich úkoly plnili velitelé nižších stupňů, komisaři bez odborných znalostí a vojenská kontrarozvědka, kde připadal jeden důstojník na pluk. Podobnou situaci jsme viděli v československé armádě v období 1948-1992. Výsledkem byl velký rozsah šikanování a všemožných zlodějin. Situace se v Rudé armádě změnila až v průběhu bojů roku 1941, kdy začaly plnit úkoly polního četnictva útvary NKVD a dezertéry vraždící vlastní důstojníky, zastavovaly přehrazovací jednotky, formované podle německého vzoru.

Problémem Rudé armády v období 1941 a 1942 byl rovněž nekvalitní výcvik. Do vypuknutí války se budovala na nové hranici s Německem v Polsku rozsáhlá opevnění Molotovovy linie, stavěla se kasárna, sklady, letiště. Zároveň byla zrušena původní opevněná Stalinova linie. Generálové si stěžovali, že vojáci místo výcviku kopou, opracovávají stromy a zedničí. K 22. 6. byla hotová sotva polovina staveb a většina fortifikace postrádala dělostřelectvo. Výcvik tankistů se z úsporných důvodů prováděl na starých typech tanků, zatímco nepočetné nové T-34 a KV-1 stály v garážích. Osádky do nich v mnoha případech nastupovaly poprvé, když vyrážely do boje. Vázl především výcvik pilotů. U některých pluků připadaly dva letouny na jednoho pilota, mnohdy začátečníka neschopného vybrání vývrtky a základních figur letecké akrobacie. V dubnu 1940 uvádí hlášení ztrátu 2-3 letadel denně z důvodu nízké disciplíny. Plán přecvičení na nové typy byl splněn z pouhé třetiny a u leteckého technického personálu z desetiny. Kvalitních pilotů s praxí ze Španělska a Mongolska bylo pár stovek a mohli si vybrat mezi nevýkonnými starými, nebo nespolehlivými novými letouny. Nelze se divit úspěchům německých pilotů s praxí ze Španělska, Polska, Francie a bitvy o Británii sedlajícími letouny s vyladěnou aerodynamikou a motory se vstřikováním paliva.

Kombinace nedostatečného výcviku a politického dozoru se odrazila v taktice základních jednotek Rudé armády. Cílem nebyla iniciativa, ale slepá poslušnost při plnění sebestupidnějších rozkazů a absolutní kontrola nad vojáky. Opět obrovská podobnost s cíli politiků EU. Rudá armáda proto útočila v sevřených vlnách, za nimiž postupovali velitelé a komisaři s pistolemi v rukách a stříleli opozdilce, případně i vojáky, kteří v palbě zalehli. Výsledkem byly obrovské ztráty. Počátkem války byly vybity celé útvary (pluky) a průměrná úroveň ztrát útvaru v době války přesahovala 30 %. To bránilo vzniku takzvaných primárních skupin, spojených oblastí původu a společnými bojovými zážitky, které zvyšovaly bojovou hodnotu německé armády.

Zajatý tankový generál Rauss hodnotil v rámci amerického výzkumného programu German Report Series Rudou armádu a jejího vojáka v různých situacích. Rauss byl vyhodnocen jako nejinteligentnější a odborně nejschopnější z celé německé skupiny. Pro ilustraci, některé jeho názory.

„Za útoku Rus bojoval, až padl. Navzdory nejpečlivějším německým obranným opatřením nepřestával útočit a naprosto ignoroval ztráty.“

„V protikladu k situaci za 1. světové války bylo jen málo negramotných. Ruské masy získaly individualitu, nebo byly aspoň na cestě k ní. Rus se postupně stává vnímavou bytostí, a proto i vojákem, schopným stát na vlastních nohou.“

„Vyšší stupně ruského velení se projevovaly jako schopné už od samého začátku války, a během ní získaly mnoho zkušeností. Byly pružné, iniciativní a energické. Příznačná byla neobyčejná horlivost, s níž velitelé plnili své povinnosti. Příkladem byl maršál Kulik, který s vážným zraněním nohy, opíraje se o hůl, vedl 10 000 mužů, které znovu shromáždil po minském kotli, skrze močály u Bobrujska a působil německým vojskům vážné těžkosti. Vyšší velitelé Rudé armády se nešetřili.“

„Ruský voják je mistrem v maskování, zakopávání se a ve stavbě obranných konstrukcí. Velkou rychlostí zmizí v zemi, zakope se a s neomylným instinktem tak, aby co nejlépe využil terén a vytvořil si postavení, které lze velmi těžko odhalit. A je-li Rus zakopaný ve své rodné zemi a splyne s krajinou, stává se dvojnásob nebezpečným protivníkem.“

„Industrializace země provedená v poměrně krátké době, dala Rudé armádě k dispozici velký počet průmyslových dělníků s velmi dobrými technickými schopnostmi. Rusové zvládali všechny nové zbraně a bojovou techniku, všechny požadavky na motorizované vedení války a dokázali to s udivující rychlostí. Zatímco za první světové války představoval pro Rusa telefon magické zařízení, za 2. světové už bral složité rádio jako zábavnou hračku.“

„Rus je v podstatě nepolitický, to platí přinejmenším pro venkovskou populaci a tedy většinu vojáků (v době 2. světové války – pozn. autora) A průměrný voják není aktivním komunistou, ani politickým horlivcem. Ale je – a v tom je možné vidět rozhodující změnu – uvědomělým Rusem bojujícím jen zřídka za politické ideály, ale vždy za svou vlast.“

Stalinský antisemitismus

Protiruská propaganda nás krmí desítky let pohádkou o Stalinově antisemitismu. V roce 1941 vyvezla Rudá armáda z Haliče přednostně milion Židů, kteří byli ohroženi německým antisemitismem. S těmi, kteří zůstali, se vypořádaly německé likvidační oddíly (Einsatsgruppe), složené částečně ze záložáků. Vydatně jim pomáhali ukrajinští nacionalisté, kteří podle současné propagandy EU vůbec nebyli antisemitští. Jen pořádali pogromy, oloupili a zavraždili každého Žida, na kterého padli. Totéž dělali s Poláky. Stačí si položit otázku, kolik Židů zbylo po druhé světové válce na Ukrajině. Na rozdíl od Běloruska a Ruska se tam nevyskytovaly ani zcela, nebo částečně židovské partyzánské oddíly. Přestože některé oblasti byly v podstatě mimo německou kontrolu, bylo tam díky aktivitě Ukrajinců téměř dokonalé Judenfrei. Jedna z obětí holocaustu, která přežila Osvětim a následný pochod smrti popisuje přivítání v Osvětimi: „Když se otevřely dveře vagónů, vrhlo se na nás 200 Ukrajinců s biči.“ Někteří ukrajinští dozorci z koncentráků se nakonec přidali k první divizi takzvaných vlasovců (ROA), které se má stavět pomník v Řeporyjích.

Od 22. 6. 1941 do 9. 5. 1945 sloužilo v Rudé armádě v hodnosti generálů, nebo do ní bylo jmenováno více, než 270 Židů. Pamětníci uvádějí, že v Rudé armádě antisemitismus neexistoval. Nejznámější židovští generálové jsou velitel jezdectva Dovator a letecký konstruktér Tupolev. Všechna povýšení do generálské hodnosti podepisoval Stalin, ten hnusný antisemita. Židé byli i mezi jeho nejbližšími spolupracovníky. Můžeme si připomenout Litvinova a Mechlise. Stalin podporoval po válce vznik státu Izrael. Dokonce se jednalo o možnosti vzniku židovského státu na Krymu, protože Britové nechtěli pustit Židy prchající před holokaustem do jejich historické domoviny, aby nepobouřili láskyplné, mírumilovné a multikulturní muslimy.

Celou poválečnou komedii kolem vykonstruovaného spiknutí židovských lékařů s cílem zavraždit Stalina připravila klika komunistické byrokratické nomenklatury, vedená Chruščovem, náramně podobná současnému vedení EU. Omezený Mikytka (přezdívka Chruščova) byl reprezentantem ukrajinského křídla ve vedení komunistické strany a předchůdcem Gorbačova při likvidaci SSSR a bipolární světové bezpečnosti. Důvodem komedie byla příprava zametení stop po připravované vraždě Stalina, který ohrožoval aparátčickou byrokracii snahou o zavedení pluralitního politického systému. To by soudruhy odstavilo od koryt. V rámci boje o moc bylo zlikvidováno leningradské (petrohradské) křídlo ve vedení KSSS prosazující modernizaci ve společnosti a odstraněni spolehliví spolupracovníci Stalina. Na jeho následné vraždě se nepodílel žádný Žid.

Nicméně současná nenávistná protiruská propaganda německé euromarxistické EU postavila Stalina a SSSR oficiálně na úroveň Hitlera a jeho nacistického Německa. Kolik generálů židovského původu sloužilo v nacistických ozbrojených složkách? Známý je jeden míšenec prvního stupně-Milch. Kolik zbylo po válce Židů na územích ovládaných za války nacistickým Německem a kolik na územích ovládaných stalinským SSSR? Kdo připravoval a zahájil vyhlazování celých národů a ras a totální zotročení jejich zbytků? Ale podle politiků a propagandistů z Bruselu, Berlína, ČT i Seznamu jsou nacistické Německo a komunistický SSSR totéž. Lež, spolu s korupcí jsou hlavní pilíře EU.

0 0 hlasy
Ohodnotit příspěvek

sdíletj na