Turecko zpustošilo sever Kypru

  • Šest let poté, co Turecko provedlo invazi na Kypr, zničil v roce 1980 další vojenský státní převrat v Turecku poslední zbytky svobody. Podle tajných amerických diplomatických dokumentů bylo zadrženo minimálně 650 000 lidí. Mnoho jich bylo mučeno a stovky zemřely ve vazbě.
  • „Je to takové speciální pravidlo tureckého způsobu vedení válek: Aby se posílilo odhodlání lidí k odporu, musí být nějaké jejich hodnoty napadeny, jako kdyby byly napadeny nepřítelem. Například může být zapálena mešita. A my jsme na Kypru mešitu zapálili.“ — Generál Sabri Yirmibeşoğlu, v tureckých médiích (Habertürk), 23. září 2010.
  • Kromě kyperských Řeků byli násilně vysídleni Arméni, maronité a ostatní nemuslimští Kypřané. Turecko tak z této části ostrova fakticky vymýtilo křesťanskou populaci.
  • Zvěrstva spáchaná v roce 1974 Turecko dodnes označuje jako „mírovou operaci“.
Poté co se turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan zúčastnil oslav 37. výročí jednostranného vyhlášení mezinárodně neuznané „Severokyperské turecké republiky“ na nelegálně okupovaném území severního Kypru, navštívil 15. listopadu 2020 některé čtvrtě Famagusty. Famagusta je od roku 1974 okupována Tureckem, které ji naprosto vydrancovalo a etnicky vyčistilo od jejího původního obyvatelstva. Na snímku: Erdoğan (druhý zprava) řeční ve čtvrti Varosha, Famagusta, 15. listopadu 2020. (Foto: Alexis Mitas / Getty Images)

Mezinárodní komunita o tom neví, ale i v Evropě najdete „město duchů“ – v Kyperské republice. Toto město je od roku 1974 okupováno Tureckem, které ho naprosto vydrancovalo a etnicky vyčistilo od jeho původního obyvatelstva.

Když si zde turecká armáda před 46 lety zřídila vojenský prostor, byli kyperští Řekové nuceni před tureckou invazí uprchnout a část regionu Famagusty zůstala od té doby opuštěna.

Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan v říjnu 2020 prohlásil:

„Dvě hlavní ulice a pobřeží v kraji Maraş (tj. město Famagusta v Tureckem okupovaném severním Kypru), které byly uzavřeny pro veřejnost od mírové operace v roce 1974, byly nedávno pro občany Kypru otevřeny… Ať každý ale ví, že dříve uzavřená oblast kraje Maraş náleží tureckým Kypřanům…“

„Obracím se na naše turecké spoluobčany na severním Kypru, na moje turecké bratry. Tato země je vaše. Musíte na tato území uplatňovat svůj nárok. Také musíte ochraňovat politickou vůli, jež vznáší požadavky na tato území. Věřím, že když se nám podaří tyto požadavky naplnit, budoucnost Kypru bude úplně jiná.“

Poté co se turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan zúčastnil oslav 37. výročí jednostranného vyhlášení mezinárodně neuznané tzv. „Severokyperské turecké republiky“, vyhlášené na nelegálně okupované severní části Kypru, navštívil 15. listopadu 2020 část města Famagusta.

Každý, kdo o historii Kypru nic neví a jen poslouchá Erdoğana, by mohl nabýt dojmu, že otevření této části pobřeží je pozitivním vývojem a že i turecká invaze na Kypr v roce 1974 byla krokem správným směrem. Co ale Turci s Kyprem skutečně provedli?

Osmanská invaze v roce 1570

Turecká přítomnost na Kypru se datuje od 16. století.

V článku nazvaném „Bitva u Lepanta: jak Turci stáhli zaživa z kůže křesťana za odmítnutí islámu“ historik Raymond Ibrahim popisuje, jak „muslimští Turkové – pod vlajkou Osmanského impéria – napadli v roce 1570 ostrov Kypr a dobyli Famagustu:“

„Po slibu bezpečného odchodu obráncům, pokud se vzdají, osmanský velitel Ali Paša – známý díky své zbožnosti jako Muezzinzade (syn muezzina) – slib porušil a zahájil hromadné vraždění. Nařídil useknout nos a uši veliteli pevnosti Markovi Antoniovi Bragadinovi. Ali potom vyzval zohaveného nevěřícího, aby přestoupil k islámu a zachoval si život. Bragadin mu odpověděl: „Jsem křesťan a jako křesťan chci žít a umřít. Moje tělo je tvoje. Můžeš ho mučit, jak se ti zlíbí.“

„A tak byl za posměšků přihlížejících přivázán ke křeslu, opakovaně vytažen na stožár galéry a poté ponořen do moře: „Podívej se, jestli uvidíš tu svoji flotilu, zarytý křesťane, jestli uvidíš na obzoru nějakou pomoc Famagustě!“ Zohavený a napůl utopený muž byl potom odvezen ke kostelu svatého Mikuláše a přivázán ke sloupu, kde byl pomalu stažen z kůže. Jeho kůže byla poté vycpána slámou, zašita a oblečena jako děsivá atrapa mrtvého velitele, která se stala předmětem posměchu přihlížejících muslimů.“

Osmanští Turci přestavěli mnoho kostelů na mešity, včetně katedrály svatého Mikuláše, tehdejší nejmajestátnější stavby ve Famagustě. Podle profesora umění a archeologie Michaela Walshe: „V roce 1570 byla při osmanské invazi dobyta Nikósie a pak po krvavém obléhání i Famagusta. To znamenalo konec původního účelu katedrály jako místa křesťanských bohoslužeb.“ Katedrála svatého Mikuláše v Turky okupované Famagustě dodnes slouží jako mešita pojmenovaná po veliteli osmanské invaze z roku 1570 – „mešita Laly Mustafy paši„.

Spisovatelka Helena Starkweather o tom napsala:

„V roce 1570 při obležení, které trvalo téměř rok, ostřelovali osmanští Turci dělovými koulemi městské zdi. Hladovějící Benátčané se v roce 1571 velké přesile vzdali. Osmani poté Kypr ovládli a Famagustu křesťanům zapověděli. Po celém městě postavili kašny, aby zmodernizovali zásobování vodou a většinu kostelů přeměnili na mešity. Nad gotickými pilíři bývalé katedrály svatého Mikuláše – na místě, kde byli kdysi korunováni jeruzalémští králové – byl postaven minaret. Kostely, které nebyly přeměněny na mešity – stejně jako ostatní budovy poškozené při obléhání – byly ponechány svému osudu. Do konce 19. století zde zůstala jen hrstka obyvatel, většinou žijících v chatrčích opírajících se o zdi rozpadajících se kostelů. V roce 1878, kdy Kypr okupovali Britové, nazval skotský fotograf John Thomson Famagustu ‚městem mrtvých duší‘.

Navzdory úspěšným invazím a okupacím trvajícím celá staletí, včetně osmanské okupace trvající od roku 1571 do roku 1878, si obyvatelstvo Kypru převážně zachovalo pravoslavnou víru. Turecky mluvící kyperská menšina byla rozptýlena po celém ostrově a v žádném okrese nebo větším městě se nikdy nestala většinou. Zvěrstva spáchaná Turky v roce 1974 vyhnala kyperské Řeky ze severní části země a změnila ji v tureckou kolonii a ukončila tak nepřetržitou řeckou přítomnost, která se zde datuje od doby před narozením Krista. (Poznámka překladatele – kyperští Řekové tvořili v roce 1974 přibližně 80 % obyvatelstva okupované severní části ostrova, kyperských Turků zde tedy bylo max. 20 %.)

Turecká invaze v roce 1974

Po porážce Turecka v První světové válce převzala Kypr v roce 1878 do své správy Velká Británie a anektovala jej. Kypr vyhlásil svoji nezávislost na Velké Británii v roce 1960. Ve Smlouvě o zárukách se pravilo, že se „uznává a garantuje nezávislost, územní celistvost a bezpečnost Kyperské republiky.“ Tato smlouva byla podepsána Velkou Británií, Řeckem, Tureckem a Kyprem.

Avšak o 14 let později Turecko tuto smlouvu porušilo a provedlo na Kypr dvě invaze: 20. června a 18. srpna 1974. Následovala etnická čistka a nucený odsun původních obyvatel. Stejně jako osmanská okupace v roce 1570, byla i turecká invaze v roce 1974 krvavá a brutální.

Během turecké invaze bylo spácháno mnoho dobře zdokumentovaných zvěrstev. Bylo zavražděno mnoho civilistů a spousta dětí, včetně kojenců. Mnoho lidí bylo bez příčiny zadrženo tureckými vojenskými orgány a umístěno do koncentračních táborů. Zadržení byli mučeni a vystaveni nelidskému zacházení, včetně nucených prací. Děti a kyperské Řekyně byly brutálně znásilňovány. Domy a podniky vyhnaných Řeků byly vydrancovány, zkonfiskovány a vyvlastněny.

Profesor Van Coufoudakis ve své zprávě z roku 2008 nazvané „Porušování lidských práv Tureckem na Kypru“ uvedl:

„Důkazy o pokračujícím hrubém porušování lidských práv Tureckem na Kypru přicházejí mimo jiné od:

  • očitých svědků,
  • šetření nevládních organizací,
  • různých mezinárodních organizací,
  • Evropské komise pro lidská práva,
  • Evropského soudu pro lidská práva,
  • zpráv mezinárodních médií.“

Od roku 1974 Turecko násilně okupuje 36 % území a 57 % pobřeží suverénní Kyperské republiky. Etnická čistka severního Kypru Tureckem měla za následek vysídlení více než 170 000 kyperských Řeků, přibližně jedné třetiny ostrovní populace. Kromě kyperských Řeků byli násilně vysídleni Arméni, maronité a ostatní nemuslimští Kypřané. Turecko tak z této části ostrova fakticky vymýtilo křesťanskou populaci.

V roce 1983 byla jednostranným vyhlášením zřízena „Severokyperská turecká republika“ („TRNC“), tento akt byl odsouzen mezinárodní komunitou. Dosud tuto entitu uznává pouze Turecko. „TRNC“ neexistuje jako stát, ale spíše jen jako de-facto administrátor turecké okupace.

Turecko se navíc podílelo na vymazání většiny kulturního dědictví na okupovaném území. Zpráva z roku 2012 nazvaná „Konec civilizace: destrukce kulturního dědictví okupovaného Kypru“ dokumentuje zničení klášterů, kostelů, křesťanských a židovských hřbitovů a dalších náboženských a kulturních památek tureckými silami. Zpráva uvádí:

„Turecko na Kypru spáchalo dle mezinárodního práva dva závažné zločiny. Provedlo invazi a rozdělilo malý, slabý, ale moderní nezávislý evropský stát (od roku 2004 je Kyperská republika členem EU). Turecko změnilo demografii ostrova a dalo si za cíl systematickou destrukci a vymazání kulturního dědictví oblastí pod jeho vojenskou kontrolou.“

Famagusta od roku 1974

Famagusta leží na východním pobřeží Kypru. Je to region s dlouhou historií a díky svému kulturnímu dědictví má velký význam.

Během druhé fáze turecké invaze 14. srpna 1974 byla Famagusta bombardována tureckým letectvem. Výsledkem byly desítky mrtvých civilistů, včetně turistů. Famagusta se tak stala dějištěm zločinů a současné aktivity Turecka se snaží důkazy o těchto válečných zločinech zničit.

V 80. letech minulého století dokončila turecká armáda reorganizaci prázdné a vydrancované části Famagusty. Město pak bylo oploceno a měla do něj přístup pouze turecká armáda. Se svými obchody, hotely a obytnými domy opuštěnými od roku 1974 je Famagusta dodnes městem duchů.

Momentální status Famagusty je stejný jako zbytku okupovaného území. Většina Famagusty je pod tureckou vojenskou okupací a pod kontrolou Turecka – ne proto, že by místní Řekové z vrtochu opustili město, ale protože byli terorizováni tureckými vojáky a utekli, aby zachránili holé životy.

V článku časopisu Smithsonian Magazine z roku 2009 spisovatelka Helena Starweather varovala svět před situací ve Famagustě a nazvala ji „ohroženým místem.“ Napsala:

„‚Všechny lodě a všechno zboží musí připlout nejprve do Famagusty,‘ napsal jeden německý cestovatel ve 14. století. Přístavní město na severovýchodě Kypru bývalo rušným centrem námořního obchodu pro zboží z Evropy a Blízkého Východu a pro přepravu armád křesťanských rytířů a osmanských Turků. Největší rozkvět zažila Famagusta mezi 12. a 15. stoletím, kdy byla městem, ve kterém byli korunováni křižáčtí králové Jeruzaléma.“

„Starobylá Famagusta je dnes zastrčená ve stejnojmenném moderním městě s 35 000 obyvateli a je do značné míry zapomenuta, snad až na to, že byla dějištěm Shakespearova Othella. Zhruba 200 budov postavených v byzantském, francouzském gotickém a italském renesančním stylu je v havarijním stavu. Pískovcové zdi erodované dešti a zemětřeseními zarůstají plevelem.“

Mezitím začala turecká vláda druhou fázi etnického čištění tohoto regionu: ve městě duchů mění názvy ulic na turecké. 22. listopadu 2020 – při příležitosti 57. výročí zavraždění amerického prezidenta Johna F. Kennedyho – turecký režim na okupovaném severním Kypru přejmenoval Kennedyho ulici ve Famagustě po Semihu Sancarovi, náčelníkovi tureckého generálního štábu, který velel invazi v roce 1974.

Turecko použilo k invazi na Kypr dvě hlavní záminky. První záminkou byl vojenský převrat učiněný 15. července 1974 řeckou armádou, která se pokusila svrhnout demokraticky zvoleného kyperského prezidenta arcibiskupa Makariose III. O pět dní později 20. července 1974 turecké ozbrojené síly provedly rozsáhlou invazi na Kypr a použily jako záminku řecký vojenský převrat. Makarios uprchl do Velké Británie, ale ta, ačkoliv byla jedním z garantů nezávislosti Kypru, mu pomoc odmítla. Jen pár dní po turecké invazi se řecká vojenská junta zhroutila a v Řecku byla znovu nastolena demokratická vláda. Cesta pro Makariosův návrat na Kypr byla volná. Avšak Turecko mělo jiné plány. Ani ne o měsíc později, 14. srpna, Turecko zahájilo druhou invazi na ostrov.

Když vezmeme do úvahy vlastní tureckou historii vojenských převratů (hlavně v roce 1960 a 1971), tak se tato záminka jeví jako naprosto iracionální. Šest let poté, co Turecko provedlo invazi na Kypr, zničil v roce 1980 další vojenský státní převrat v Turecku poslední zbytky svobody. Podle tajných amerických diplomatických dokumentů bylo zadrženo minimálně 650 000 lidí. Mnoho jich bylo mučeno a stovky zemřely ve vazbě. Stát jako Turecko, jehož historie byla většinou utvářena vojenskými převraty, nemá právo „zasahovat“ do vnitřních záležitostí jiného státu, kde náhodou proběhl neúspěšný vojenský převrat.

Druhou záminkou byl „vznešený úmysl Turecka ochránit kyperské Turky“ před násilím kyperských Řeků. Lživost této výmluvy byla opakovaně dokázána, nejvýznamněji tureckým generálem Sabri Yirmibeşoğluem, který v roce 2010 přiznal, že Turecko v padesátých letech minulého století zapálilo mešitu na Kypru, aby „podnítilo odpor proti kyperským Řekům“.

„Když chcete, aby se někde lidé rozhořčili a zúčastnili se hnutí odporu, a když se vám podaří dokázat, že vámi uznávané hodnoty jsou vaším nepřítelem nebo druhou stranou znesvěceny, tak lidi vyprovokujete. Je to takové speciální pravidlo tureckého způsobu vedení válek: Aby se posílilo odhodlání lidí k odporu, musí být nějaké jejich hodnoty napadeny, jako kdyby byly napadeny nepřítelem. Například může být zapálena mešita. A my jsme na Kypru jednu mešitu zapálili.“

Ještě dávno před invazí v roce 1974, v padesátých letech minulého století, vyvolala turecká armáda etnické napětí na Kypru zasíláním zbraní a tureckých bojovníků. Generál Sabri Yirmibeşoğlu poznamenal, že už v roce 1953 byla v Turecku ustanovena „Taktická mobilizační skupina“ (turecky: Seferberlik Tetkik Kurulu) a na Kypr byly posílány zbraně k boji proti kyperským Řekům.

„Výbor sídlil v Ankaře a tvořili jej tři důstojníci. Byla to nově zřízená organizace, která měla dodávat zbraně bojovníkům proti Národní organizaci kyperských bojovníků (EOKA).“

Hlavní důvod Turecka pro kolonizaci severní části Kypru nám v roce 2017 prozradil bývalý turecký vícepremiér Tuğrul Türkeş. „To, že se Turecko zajímá o Kypr kvůli tamější turecké komunitě, je chybná informace,“ řekl. „I kdyby na Kypru nežili žádní Turci, Turecko by stejně mělo s Kyprem své záměry, kterých se nikdy nevzdá.“ Turecko okupuje severní Kypr z geopolitických důvodů. Okupace severní části Kypru umožňuje Turecku ovládat východní Středomoří.

Zvěrstva spáchaná v roce 1974 Turecko dodnes označuje jako „mírovou operaci“.

Nezáleží na tom, co turecká vláda tvrdí, fotografie a dokumenty z Famagusty a zbytku okupované části Kypru vyprávějí svůj vlastní příběh. Invazní turecká armáda vraždila, mučila a znásilňovala.

Lidé, kteří byli Turky násilně vystěhováni, stále nemají nejmenší naději na návrat. To by musela Kyperská republika – Řeky řízená jižní část ostrova – souhlasit s vyděračskou podmínkou zřeknutí se suverenity nad okupovanou severní částí ostrova a s jejím převzetím tureckou kyperskou menšinou. Toto by de facto znamenalo souhlasit s jejím převzetím Tureckem a legitimizovat tak na Kypru poprvé v dějinách čistě muslimské území.

Uzay Bulut je turecká novinářka a významná spolupracovnice Gatestone Institute.


V sedmdesátých letech patřilo ostrovní městečko Famagusta k destinacím, které vyhledávala převážně hollywoodská smetánka – potkat jste tu mohli třeba Brigitte Bardot nebo Elizabeth Taylor. Pokud jste tehdy vyrazili na kyperskou „riviéru“, museli jste něco znamenat. Zámožnými podnikateli a celebritami se to tu doslova jen hemžilo. Všemu učinila přítrž turecká invaze na Kypr. 

Bulvárem Johna F. Kennedyho v lukrativní čtvrti Varosha se prohánějí nablýskané sporťáky, v pětihvězdičkových hotelích odpočívají hvězdy stříbrného plátna – Elizabeth Taylor, Richard Buron, Brigitte Bardot či Raquel Welch a na písečné pláži se povalují bohatí byznysmeni z celého světa. Takhle vypadala kyperská Famagusta počátkem sedmdesátých let. Z původní rybářské vesničky se doslova přes noc stala turistická senzace, kterou si mohli dovolit jen ti nejbohatší.

Konec všemu nastal 20. července 1974. Ten den totiž proběhla vojenská operace s krycím názvem Attila, při které Turci zahájili invazi na Kypr. Čtyřicet tisíc vojáků obsadilo více než třetinu ostrova. V obavě před boji přímo v ulicích Famagusty zmizeli během několika hodin všichni obyvatelé i turisté. Jako lusknutím prstů se z úspěšného letoviska stalo město duchů a do populární čtvrti Varosha se život nevrátil ani po čtyřiceti letech.

Turecká armáda své území oplotila a zakázala vstup komukoli, kdo není původním obyvatelem. Místo tak začalo chátrat a domy od té doby nikdo neopravoval. Čtvrť Varosha nyní připomíná kulisy pro postapokalyptický film, kořeny stromů vrůstají do zdí a z opuštěných pláží se stal ráj pro mořské želvy.

V opuštěných pokojích by se ještě dnes našly osobní věci návštěvníků i majitelů hotelů a penziónů, kteří v panice prchali od stolů prostřených k snídani před tureckými tanky. Stihli si vzít jen to nejnutnější.

„Je to vydrancované, všechno se rozpadá. Jako by se tam zastavil čas,“

Na útěk měli jen minuty

Turci obsadili Famagustu při druhé vlně své invaze do severní části Kypru. Ta započala 20. července 1974, když se zpoza vápencového masívu Kyrenia podél severního pobřeží vynořily roje parašutistů, aby vytvořily předpolí pro obrněnce s pěchotou vysazené námořnictvem.

5 2 hlasy
Ohodnotit příspěvek
2 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
Hantek
4. 4. 2021 10:31
Ohodnotit příspěvek :
     

A to obě zěmě byly již tehdy v NATO… To NATO, to je ale partije… Možná se zastane proti někomu cizímu, ale u sebe si členové NATO nedokážou udělat pořádek!

Naposledy upraveno$ s uživatelem$
BB Rad
4. 4. 2021 20:20
Ohodnotit příspěvek :
     

Pamatuji tu dobu,jak celý svét v čele s OSN plnili přední stránky novin co vse se udělá ,aby se nastavíl status quo ,jak vidno skutek utek . Politická špína pokračuje ….

Naposledy upraveno$ s uživatelem$