Taky dobrý

OSN
nařídila Británii, aby vrátila okupované ostrovy. To se ale nestane?

Mezinárodní soud OSN v Haagu se minulý týden usnesl na tom,
že Velká Británie musí předat Čagoské ostrovy Mauriciu, přičemž co možná
nejdříve. Toto rozhodnutí bylo přijato téměř jednohlasně: 13 soudců proti jedné
zástupkyni USA. (Foto: Wikimedia) Zdálo
by se, že územní spor, který trval několik desetiletí, byl vyřešen.
Londýn ale odpověděl, že „pozorně prozkoumá“ dané rozhodnutí. V překladu z
diplomatického jazyka to znamená, že ostrovy byly a zůstanou naše.

Čagoské ostrovy jsou skupinou šesti atolů a více než 600 dalších menších ostrovů Indického oceánu. Největší z nich Diego García má plochu pouhých 27 kilometrů čtverečných. Zdálo by se, že spor o tyto roztroušené neobývané ostrůvky nestojí ani za řeč.

Jenže vody kolem souostroví, které Londýn vyhlásil za výhradní, činí přes 500 tisíc kilometrů čtverečních (dvakrát více než samotná Velká Británie). A s ohledem na strategický význam daného území, jež umožňuje kontrolovat prakticky celý Indický oceán, bude jasné, proč se spory kolem atolů dostávají čas od času na tu nejvyšší mezinárodní úroveň.

Na ostrově Diego García se nachází jedna z největších tajných amerických
vojenských základen v zahraničí, ze které byly koordinovány bojové operace v
Iráku a Afghánistánu. Američtí úředníci se přiznali, že tato základna byla
nedávno používaná jako tajná věznice CIA, ve které se páchaly „hnusné
věci“.

Americký zájem o tuto základnu, a nikoli „nějaké“ zákony a mezinárodní
pravidla, rozhoduje o osudu Čagoských ostrovů. I když se Londýn po desetiletí
snaží dokázat, že územní spor o souostroví je výhradně předmět dvoustranných
jednání mezi Británií a Mauriciem, a proto se nedá projednávat u mezinárodních
soudů a v OSN, byla původně jasná závislost samotného Londýna na Washingtonu.

Tyto rajské atoly Indického oceánu obývaly až do sedmdesátých let minulého
století podle různých odhadů dva až čtyři tisíce lidí, původní obyvatelé
souostroví. Ale jakmile projevily USA v polovině šedesátých let zájem
o vybudování základny, bylo o osudu těchto lidí rozhodnuto.

V mnohém právě díky tomuto soudnímu líčení byly odhaleny některé podrobnosti
tajných jednání Londýna s Washingtonem, který požádal, aby původní obyvatelé
Čagoských ostrovů byli násilně přesídleni. Korespondence přitom obsahovala
velmi cynické výrazy, jež svědčí o skutečném vztahu západních „nadlidí“ k
domorodcům. Vysoký britský úředník z ministerstva zahraničí si například v roce
1966 postěžoval: „Mezi ptactvem se bohužel dá potkat několik Tarzanů a
Pátků.“

Američanům bylo slíbeno, že na souostroví nezůstane do dne otevření vojenské
základny žádné původní obyvatelstvo kromě racků. Ptáci ale podle
výroku úředníka z Foreign Office nemají nárok ani na práva žen. Byl
to takový humor západních civilizovaných lidí.

Většina obyvatel Čagoských ostrovů byla v letech 1971-73 vyhoštěna za
hranice své vlasti bez práva na návrat. Někteří dostali symbolické odškodné,
někteří se o ně soudí dodnes. Ano, někteří z těchto nucených přesídlenců jsou
naživu. Nebylo to přece dávno, v době, kdy v SSSR již zapomněli na to, co
je to deportace národů.

Ano, perestrojka a glasnosť mnohé z nás jaksi přesvědčily o tom, že
deportace národů patří výhradně do sovětské, Stalinovy doby. Ale Čagoské
ostrovy nejsou zdaleka jediným příkladem podobných akcí Západu v minulém
století.
Připomeneme hrozný osud obyvatel atolu Bikiny, který byl přeměněn na americký
jaderný polygon. Nebyli jenom vyhoštěni z vlastní země, ale stali se prakticky
pokusnými králíky pro výzkum následků radioaktivního zamoření.

V padesátých letech minulého století přesídlila kanadská vláda násilím
původní obyvatele Labradoru (Inuity) z míst nerostného bohatství do pustých
arktických krajů. Prý pro jejich vlastní blaho. Nebudou se tam s nikým křížit,
tak se zachovají jako národ.

Také v Evropě došlo poměrně nedávno k přesídlení etnických skupin na
oficiální úrovni. Mezinárodní vyjednavači přispěli například k dosažení dohody
mezi Kyprem a oddělenými severními územími o výměně řeckého a tureckého obyvatelstva.
Rozdělení Jugoslávie bylo rovněž doprovázeno masovým přesídlením etnických Srbů
z Chorvatska a Kosova, což Západ fakticky podporoval.

Nebylo by spravedlivé říct, že se ve Velké Británii neozvaly
kajícné hlasy, když byl odhalen vztah vlády vůči „Tarzanům“ Indického
oceánu. Známý britský televizní moderátor Ben Fogle napsal například
sloupek pod výřečným titulkem „To, co jsme udělali s obyvateli Čagoských
ostrovů, mě nutí, abych se styděl, že jsem Brit“.

Vůbec to ale nebrání britským úředním osobám, aby tvrdily, že Čagoské
ostrovy stejně patří Londýnu bez ohledu na rozhodnutí Mezinárodního
soudu OSN. V každém případě do té doby, dokud bude království potřebovat
toto souostroví „kvůli bezpečnostním účelům“.

Vladimir Kornilov​​​​​

Ohodnotit příspěvek (5 / 2)
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Ohodnotit příspěvek :
     

Jsem vůbec netušil….Dobré čtení. Naštěstí pár desítek let vyřeší Británii,
Nakonec celý edit je v tvé režii 😉

že jo?:)) taky mi ten článek unikl. Máš pravdu za pár desítek let z Velké Británie bude Malo Británie.

Jen te titulek pro vyhledávače by měl být OSN nařídila Británii, aby vrátila okupované ostrovy.

Jo, máš pravdu… taky ho musíme drobátko popíchnout, aby si nemyslel, že je to jenom jeho doména😉