Sociolog Hampl sleduje válku o Karla Gotta:

Nejde o první tvrdé normalizační roky, ale o husákovské období jako celek. Většina lidí, která to období prožila, jej hodnotí jako lepší než současný eurorežim. Dnes už neřešíme vyrovnávání s minulostí. Dnes řešíme, jak zvládnout mnohem horší současnost a jak se vyhnout nesrovnatelně děsivější budoucnosti. Ale to pan Zahradil ze své bruselské kanceláře pochopitelně nemůže vidět. 

Lze na základě předchozí otázky říci, že na Letenské pláni bude 16. listopadu stát hlasitá menšina proti mlčící většině, která to nebude nijak zvlášť prožívat?

Kdyby se na Letenské pláni sešla hlasitá menšina, bylo by tam nanejvýš pár tisíc lidí. Většinu té demonstrace tvoří lidé, kteří jen snadno podléhají propagandě. Nemají žádný dlouhodobý názor. Stačí, aby intenzita propagandy polevila, a okamžitě ztrácejí zájem, jak jsme viděli při nedávném debaklu další milionchvilkové demonstrace. 

Může pro tu část národa, která se už s minulostí vyrovnávat dál nemíní, představovat naplnění nadnesené teorie o „generálním pardonu“ jistou oporu nebo vykoupení? Třicet let se tu stále mluví o boji s komunismem a teď se to může začít usazovat ke dnu…

Zkusme si to představit obráceně. Dokážete si představit, že by komunisté ještě v roce 1978 řešili, jak se kdo choval v letech před „Vítězným únorem“? Pokud by se někdo takový našel, byl by pokládán za magora i mezi komunisty. Kdo se dnes vrací k těm starým věcem, je horší, než byli komunisté. 

Nesouhlasím ale s pojmem „generální pardon“, protože vyvolává představu, že tehdejší režim byl špatný a dnešní dobrý. Tak to možná vnímají dnešní dvacetiletí, protože jim ve škole namluvili, že tu do roku 1989 byly takové poměry, jaké jsou dnes v Severní Koreji. Ti, kdo mají reálnou zkušenost, to zpravidla vidí jinak. Ani té svobody nebylo ve skutečnosti méně, než kolik jí dnes má běžný zaměstnanec nadnárodní korporace. 

Vede tedy dělicí linie mezi mladou a střední a starší generací? Současná městská mládež často vnímá jako symbol Václava Havla. Ztotožňují se skutečně mladí lidé s tímto myšlenkovým proudem, nebo jde pouze o vliv toho, jak se o Havlovi a celém směru v médiích mluví? 

Současná městská mládež je především neuvěřitelně snadno manipulovatelná. Když v PR agentuře rozhodnou, že byl hrdina Havel, adorují Havla. Kdyby v té stejné PR agentuře rozhodli, že kladným hrdinou byl Biľak, během několika hodin začnou ti stejní mladí lidé nosit trička s Biľakem. 

Nicméně o radikální dělicí linii skutečně mluvit můžeme. Velmi přibližně ji tvoří ročník narození 1985. Lidé narození dříve mají nesrovnatelně vyšší schopnost vytvářet si vlastní názor a kriticky posuzovat, co se jim říká. Ti mladší jsou manipulovatelní tak snadno, jako nebyla žádná generace od průmyslové revoluce. Není to jen česká záležitost. To stejné rozdělení vidíme v celém západním světě včetně USA. 

Existuje v přístupu vůči minulosti zlom? Třeba právě rozdělení ve smyslu Zeman, Babiš, Gott a na druhé straně Havel, disent atd. Nebo to je něco, co mladší generaci v reálu příliš nezajímá a pouze je módní vzývat jisté názory, říkat „ano, jedině Havel…“ apod.? Ostatně když si vybavíme různé ankety mezi studenty třeba o tom, co se dělo v roce 1968, kdy častá odpověď zní konec druhé světové války, může to leccos napovídat…

Ano, ten zlom je naprosto radikální. Rozdíl je v tom, jestli lidé husákovský režim opravdu zažili. Ti, kdo ho nezažili, jej pokládají za naprosto děsivý. Ti, kdo ho zažili, ti sice tehdy nadávali na komunisty, ale dnes – když mají srovnání – dívají se na něj mnohem pozitivněji. A řadu mladých to vůbec nezajímá, což je asi zdravé. 

Zatímco příznivci Václava Havla vzývají disent a mají tendenci lidem sahat do svědomí, Václav Klaus proti tomu mluvil o šedé zóně a lidech, kteří tehdy dělali běžnou práci. Ukazuje se, že lidé už na tyhle debaty nemají chuť a koncept neustálého sahání národu do svědomí a opakování toho, kdo byl, či nebyl ve straně, prohrál?

Narazili jsme na rozdělení mezi lid a domnělou intelektuální elitu. Lidé si chtějí žít po svém a nemají nejmenší chuť se omlouvat za to, že pracovali, vychovávali děti a stavěli domy. A pak tu jsou ti, kteří jako svou životní náplň vidí, že budou ty ostatní peskovat, napomínat, regulovat a ztrpčovat jim životy. A když jsou podpořeni eurofondy, státním rozpočtem a sorosovskými instrukcemi, dokážou zničit celé národy. 

Nehodnotil bych to, že prohráli. V tuto chvíli ovládají velké peníze, téměř všechna významnější média a státní aparát včetně vnitra a školství. 

Na Havlově pohřbu bylo cca 35 tisíc lidí, na ten Gottův se podle odhadů chystá zhruba 100 tisíc lidí. Kdyby to tak opravdu bylo, lze z toho něco vyvozovat? Nebo to srovnávat nelze už proto, že Havel byl politik a Gott populární zpěvák? 

Možná jich bude mnohem víc než 100 000. A po celé zemi vyrůstají Gottovy oltáříčky. Lidé vzpomínají na svou oblíbenou hvězdu, ale také reagují na útoky z kavárny. Je to součást stejného konfliktu, který se nedávno odehrával o sochu maršála Koněva. Lidé z nižších pracujících vrstev brání své obyčejné životy – k tomu patří i systém symbolů, který jim umožňuje ty životy vést. Samozvaná elita se snaží ty symboly zničit, rozbít jejich životy a udělat z nich beztvarou bezbrannou hmotu bez jakéhokoliv přesvědčení. V Americe tomu říkají „kulturní válka.“ 
https://bit.ly/35gZFzL

Jste blbci, když oplakáváte Karla Gotta? Nejdrsnější slova o smrti Mistra. Babiš, Duka…

Lidé uctívají Karla Gotta proto, že jsou mediální negramotní. A hlavně proto, že jim to řekl Andrej Babiš, jinak též „úchylný oligarcha“. To si myslí divadelní kritik Vladimír Just. Poslední zbytky zdravého rozumu vidí v chování Tomáše Halíka nebo Karla Schwarzenberga, kteří si podle něj proti kýči a hysterii dokázali zachovat zdravý rozum.
https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Jste-blbci-kdyz-oplakavate-Karla-Gotta-Nejdrsnejsi-slova-o-smrti-Mistra-Babis-Duka-598908

sdílet na