Proč vlci vyjí na Měsíc

Jednou otec světla-nebe Svarog shromáždil všechny bohy a
prohlásil:

„Přinášejí mi stížnosti Svjatobor, bůh lesů, a jeho žena Zevana, bohyně lovu.

Ukazuje se, že od nedávných let, kdy se červenohlavý vlk Čubars stal svobodným vůdcem, jeho podřízení
se odklonili od poslušnosti bohům.
Vlci hubí zvířata nesmírně a zbytečně, zabíjejí dobytek bezohledně, útočí i na lidi.

Tak je porušován věčný zákon rovnováhy divokých sil.
Nedovedou se vypořádat s potížemi,… Svjatobor a Zevana se ke mně obracejí, ke Svarogovi.

Ó bohové a bohyně, připomeňte, kdo z vás se může přeměnit na vlka?“

A tehdy dopředu vystoupil Chore – bůh měsíčního světla.
„Ó otče náš Svarogu,“ řekl Chore, „já se můžu přeměnit na Bílého Vlka.“

„Pokud ano, žádám tě, ještě před nástupem půlnoci obnov božský řád mezi vlky. Sbohem!“

Zrzavého vlka Čubarsa, obklopeného divokými vlky, zastihl bůh Chore na louce zalité měsíčním světlem. 
Vlci požírali poražená zvířata.

Bílý Vlk předstoupil před Čubarsa a řekl:

„Jménem boha bohů Svaroga, se tě ptám, vůdce:
Proč zabíjíš zvěř krutě a zbytečně? Pro jakou potřebu lovíš dobytek bezohledně? Proč dokonce napadáš lidi?“

„Protože my, vlci a vlčice, se musíme stát pány přírody a nastolit naše mravy všude,“ zavrčel Čubars a zahryzl se do uloveného jelena. – „A všechny, kteří se odváží stát nám v cestě, budeme lovit. 
Navždy lovit a hryzat, hryzat, hryzat!“

A tehdy se Bílý Vlk znovu změnil v boha měsíčního světla. A řekl:

„Ano tak to bude. Tvoje přání se vyplní. 
Od nynějška budeš navždy hryzat – ale ne živé tělo, ale Lunu bez života“.

Chore mávl rukou a z Měsíce k zemi se táhla úzká bílá cestička.

Lehce udeřil svým kouzelným žezlem s osmi hvězdami ryšavého vlka Čubarsa.
Ten se zachvěl, žalostně zaskučel a vstoupil na měsíční cestu.

Cesta se začala krátit  a unášela
vyjícího vlka k nebeským výšinám.

Chors
okamžitě jmenoval vlkům nového vůdce – šedého Putjatu a brzy byl v lese nastolen
správný řád.

Ale od té doby,
za jasných nocí, vlci někdy vyjí na Měsíc.

Oni na něm vidí ze země vyhnaného ryšavého vlka Čubarsa, navždy hryzajícího měsíční kameny a vyjícího steskem…… A odpovídají mu táhlým vytím, jak touží po časech, kdy drželi ve strachu celý svět.

Ohodnotit příspěvek (5 / 1)
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na