Primátor Hřib děkoval NATO v metru, na Klárově řekli NE NATO! Jak Hannig odpověděl Hřibovi

Před 20 lety ČR
rozšířila řady NATO a hned se zapojila do kampaně proti Srbsku. Jsa
členským státem, ČR mohla zabránit bombardování! Češi jsou nyní
rozpolceni. Primátor Hřib lichotil dnes NATO proklamací, jež každých 20
minut hřímala stěnami metra, na Klárově se sešel mítink, vyslovivší NATO
jasné NE! Petr Hannig odpověděl Hřibovi, také v metru.

„Nepotřebujeme obranný, natož útočný pakt – potřebujeme mírový pakt.“ (Karel Růžička)

„Nyní je to poprvé, co patříme k alianci viníků.  Je to nový
pocit […] Povinná nenávist proti Rusku může být drahá, až studená válka
přeroste ve skutečný střet […] svět je na pokraji zničující války, které
se Ruská federace snaží zabránit.“ (L. Procházková)

Mně na tom, co říká primátor Hřib, nejvíce zaujalo, že říká v angličtině – „Dear citizens of Prague (Drazí občané Prahy)…“. Co to znamená, že budou v budoucnu Češi z Prahy vytlačeni? Co říkají Rozumní k NATO? Říkáme toto – EXIT!“ (Petr Hannig)

Primátor Hřib se dnes překonával. Každých 20 minut v pražském metru po
krátkém varovném „pípnutí“ zahalasila naléhavá Hřibova děkovačka ve
svižném tempu, kdy primátor téměř na jedno nadechnutí odříkával Pražanům
děkovný hymnus na NATO. Dle jeho slov se ČR před 20 lety vydala jasně
západním směrem a posílila svou obranyschopnost. Hřibovy světlé vize již
nesdílelo srocení aktivistů na Klárově, kteří na NATO nenechali ani jednu nit suchou. Mítink nedaleko Vltavy navazoval na nedávnou konferenci
v Domě odborových svazů. Proto čtenářům dnes zprostředkujeme výroky
řečníků, na něž se nedostalo v minulém článku, kde jsme se věnovali oné
konferenci. Dále se z textu níže dozvíte, kdo z přihlížejících politiků
poskytl Sputniku rozhovor na právě aktuální téma.

„Sankce? Nějak tu válku vyprovokovat musíme!“ (plakát iniciativy Ne základnám)

Na improvizované tribuně se střídali řečníci jako Lenka Procházková,
Milan Neubert, Karel Růžička, Milan Krajča, Ivan David (SPD), Vladimíra
Vítová, Josef Skála. Mluvčí spojoval negativní vztah vůči NATO, přičemž
bychom chtěli citovat z obzvlášť hutných projevů Růžičky a Procházkové.

„Buďme heretiky žádajícími, aby se NATO řídilo svým základním dokumentem.“ (Karel Růžička)

Na Klárově „ťal do živého“ Karel Růžička. S ničím se nepáraje, rovnou zacitoval Washingtonskou smlouvu, zakladatelský dokument NATO: „Smluvní strany – členské státy NATO – se zavazují k MÍROVÉ politice, zavazují se bránit MÍR, bezpečnost, spravedlnost…“ Růžička připomněl i oblíbený článek 5 dotyčné smlouvy: „V případě napadení některého státu si každý stát rozhodne, jak zareaguje.“ Z tohoto bodu dle Růžičky vyplývá, že jiné státy nám nemusí přispěchat na pomoc automaticky, neměli bychom se proto obelhávat, že NATO nám bezezbytku zaručí ochranu ČR. Řečník šel ještě dále, když vypíchl, že dle Washingtonské smlouvy státy nemusí ani přikračovat k „humanitárnímu bombardování“, když je tu přece celý arzenál diplomatických prostředků, o nichž se ve Washingtonské smlouvě rovněž hovoří. Růžička řekl, že o SSSR (potažmo Rusku) není ve Washingtonské smlouvě ani slovo.

„Jen ohnuté lze ovládat!“ (Plakát iniciativy Ne základnám)

NATO tedy nesmí být vnímáno jako nástroj proti Ruské federaci, jíž se
v ČR neustále v poslední době účelově straší (bohužel se tak děje).
Růžička pak hlavně uzavírá, že problémem NATO není ani tak Washingtonská
smlouva, jako spíše její nenaplňování, ještě dodává: „Nenechme se
natlačit do pozice zjevných odmítačů, likvidátorů NATO, jakýchsi
extrémistů, pacifistických snílků, bláznů ignorujících nebezpečí
současného světa […] Buďme raději těmi, kteří žádají po představitelích
ČR a NATO, aby skládali účty z plnění článků Washingtonské smlouvy.“

„Varšavská smlouva byla odpovědí na vstup NSR (nikoli plně denacifikovaného, pozn.) do NATO. Byla to sovětská reakce na změnu pravidel.“ (Lenka Procházková)

Mezi důležitý leitmotiv Procházkové promluvy patřila zdůrazněná skutečnost, že armáda ČSSR se nikdy nepodílela na žádné invazi do cizí země (což bohužel nelze konstatovat o současné ČSR v rámci paktu NATO!). Procházková ještě připomněla, že „ […] když se bubáci v železných maringotkách (Sověti) konečně stáhli z našeho území a když došlo v Praze

Exner: Toto shromáždění dokazuje, že naši lidé
nesouhlasí s orientací na severoatlantický pakt (NATO). Bylo tu dnes
připomenuto, že role NATO byla v udržení USA v Evropě, Německa při zemi,
Ruska na východě. Plán vlastně selhal začleněním Německa do NATO. Rusko
se přitom do Evropy necpalo. (Exner reaguje na objektivní informaci, že
NATO vzniklo před Varšavskou smlouvou.) NATO je dnes paktem útočným!
NATO se angažuje základnami po celém světě. Naši lidé s tím nechtějí
souhlasit. Jsme v NATO 20 let, což je lhůta umožňující odchod z NATO, to
bychom ale nesměli mít současné politiky, jaké máme.

Sputnik: Jak se díváte na to, že Češi nerozhodli o vstupu do paktu v referendu?

Pikantní na tom je to, že mezi těmi, kteří se tenkrát zasloužili o
to, že o vstupu referendum neproběhlo, byl i náš současný prezident,
tenkráte v roli premiéra ČR. Dnes se snaží, aby lidé opět nehlasovali,
tentokráte v otázce možného opuštění NATO […] Současné NATO není pro nás
prospěšné.

©
Sputnik . Václav Exner kritizuje NATO

Na závěr: Co čtenářům Sputniku, hlavně pak primátoru Hřibovi, vzkázal z nástupiště metra Petr Hannig?

Na tom, co říká primátor Hřib, mě nejvíce zaujalo, že říká
v angličtině – „Dear citizens of Prague“. Co to znamená, že budou
v budoucnu Češi z Prahy vytlačeni? Co říkají Rozumní k NATO? Říkáme toto
– EXIT!“

roku 1991 k rozpuštění Varšavské smlouvy, brala to většina občanů Československa jako opožděnou satisfakci. Většina občanů také předpokládala, že podobným způsobem bude rozpuštěno i NATO. Předpokládal to i prezident V. Havel […]To, že dnes stojíme, jako člen NATO, na straně spoluviníků i dalších obdobně motivovaných válek a agresí, je obrovská psychologická změna“. Procházková nakonec zalitovala, že spíše starší generace dokáže číst mezi řádky a nepodlehnout současnému oplošťování vespolných názorů cestou sociálního přeprogramování lidských myslí, hlavně pak vědomí mladých lidí.

Sputnik zaznamenal v hloučku přihlížejících doktora Václava Exnera, pan doktor byl tak laskav a poskytl nám improvizovaný rozhovor.

Lenka Procházková: Vědomí a svědomí

13. března 2019 – 07:20
Projev Lenky Procházkové 12.března 2019 na demonstraci k výročí vstupu ČR do NATO:

Severoatlantická
aliance byla založena v dubnu roku 1949. Cíl jejího vzniku byl shrnut
do tří bodů: Udržet USA v Evropě, Rusko mimo západní Evropu a Německo
při zemi. Sovětský svaz nicméně v březnu 1954 požádal bývalé spojence o
vstup do NATO. Žádost byla zamítnuta. Ale už v říjnu téhož roku byla
neočekávaně pozvednuta ze země  NSR a oficiálně vyzvána ke vstupu do
Severoatlantické aliance. Ten se uskutečnil 5. května 1955. O devět dní
později vznikla Varšavská smlouva. Jako reakce na změnu pravidel.

Československá
armáda se jako člen VS nikdy nepodílela na invazi do cizí země a byla
cvičena výhradně jako armáda obranná. Při invazi vojsk VS na naše území
se však obranná armáda musela stáhnout do kasáren.  Srpnový vstup vojsk,
vysvětlovaný obavou o osud socialismu v Československu, měl i další,
ryze strategický motiv. Naše republika byla  v té době jediným státem 
Varšavské smlouvy, na jehož území nebyly přítomny sovětské jednotky. 
Přičemž na území NSR rozšiřovala NATO  základny včetně jaderného
arzenálu. Představitelé Polska, NDR a jestřábi z Kremlu tedy prosadili,
aby Varšavská smlouva posunula svou obranu i do Československa, blíž k
západoněmeckým hranicím. Zpětně viděno je zřejmé, že existence dvou
vojenských bloků fungovala na principu balancování.  

Invaze
pěti armád spřátelených zemí, která se vyvinula v okupaci už pouze
sovětskými vojsky, byla součástí té křehké balance. Když se bubáci v
železných maringotkách konečně stáhli z našeho území a když došlo v
Praze roku 1991 k  rozpuštění Varšavské smlouvy, brala to většina občanů
Československa jako opožděnou satisfakci. Většina občanů také
předpokládala, že podobným způsobem bude rozpuštěno i NATO. Předpokládal
to i prezident V. Havel. Jenže když z jedné misky vah sundáte závaží a z
druhé ne, zůstanou předpoklady takříkajíc v luftu. A tak si nás
přitáhla ta  zatížená miska s názvem NATO. Dvanáct dní po vstupu 
využila Aliance náš vzdušný prostor pro zásah v Jugoslávii, jehož
skutečné motivy jsme mnozí pochopili až opožděně, protože mediální krytí
ještě nemělo tak rozšířenou konkurenci v internetu.

To, že dnes stojíme, jako člen NATO, na straně
spoluviníků i  dalších obdobně motivovaných válek a agresí, je obrovská
psychologická změna.  Dosud jsme byli, po celé generace, formovaní
opakovanou rolí oběti tzv. vyšších (čti cizích) zájmů.  Nyní je to 
poprvé, co patříme k alianci viníků.  Je to nový pocit. Pochopitelně, že
netrápí každého. Mnozí si tu  změnu nepřipouštějí a spokojují se
deformovaným pohledem na svět, který jim poskytuje mainstream. Nicméně i
mainstream se občas nevyhne tomu, aby zveřejnil informace, které působí
varovně. Například v deníku Právo nedávno ministr obrany Lubomír Metnar
připustil, že po zrušení dohody INF (o likvidaci raket středního a
krátkého doletu) může NATO prosazovat, aby v Evropě byly umístěny další
americké základny. O této hrozbě svědčí i závěrečný dokument ze setkání
B9 v Košicích. A jak asi s tímto trendem souvisí návštěva premiéra
Andreje Babiše v USA? Je zřejmé, že v mezinárodních vztazích přituhuje. V
době, kdy politici tzv. suverénních evropských států  selhávají a
nejsou schopni a ochotni klást odpor  plánům NATO na další základny v
Evropě, jejichž existence není obranná ale expanzivní, je řada na
občanech těchto zemí, aby koordinovaně čelili skutečnosti, že povinná
nenávist proti Rusku může být velmi drahá, až studená válka přeroste ve
skutečný střet.

Zdeněk Lanz: Podivná logika generála Pavla

Když před lety vznikla iniciativa NE ZÁKLADNÁM,
dokázala svým apelem proti umístění amerického radaru získat pozornost a
probudit ostražitost české veřejnosti. Dnes se varující informace šíří
mnohem obtížněji, protože mediální prostor je kontrolovanější, než byl
před deseti lety. Starší generace, která má z dob normalizačního
zpravodajství vypěstovaný odpor k cenzuře a umí „číst mezi řádky“, si
však povětšinou dokáže  obraz o stavu současného světa sestavit.  Působí
paradoxně, že spíš mladým lidem, trávícím na internetu dlouhé hodiny, 
mnohdy chybí čas  vyhledávat „různobarevné“ informace a tvořit si z nich
mozaiku odlišnou od té oficiální černobílé. Tento zdánlivý paradox je
ale výsledkem dlouhodobého úsilí o plošné programování mladých mozků už
od raného dětství s cílem porušit tzv. kolektivní paměť. Psala jsem o
tom jako informovaný laik už mnohokrát, psali o tom i skuteční
odborníci.

Nyní začínají výsledky manipulace hodnotit i
politici. Ale kupodivu zjišťují, že proces převýchovy národa na stádo
není v praxi tak rychlý a úspěšný, jak se teoreticky předpokládalo.
Především se ukazuje, že dětí určených k plošnému programování se rodí
čím dál méně, zatímco důchodci disponující kritickým rozumem se hromadí.
Úroveň a dostupnost našeho zdravotnictví sice dlouhověkost nepodporuje,
vzrůstající ceny energií, nájmů a potravin také ne, a přesto tato
„stará garda“ vzdoruje decimaci a ještě má tu drzost předávat si
informace a svými názory kazit i mládež a infikovat jí ideály o smyslu
lidského života. Proč to dělají ty babičky a dědečkové? Proč používají
slovo mír, když NATO (čti USA) potřebuje 2 % z HDP na své dobyvačné
války? Proč ti pamětníci invaze vojsk někdejší VS už nevnímají dnešní
Rusko černými brýlemi staré nenávisti? Komu jsou poplatní? Odpověď je
prostá: svému svědomí. Vnímají, že svět je na pokraji zničující války,
které se RF snaží zabránit. Tak jednoduchá je ta křížovka, k jejíž
tajence naše „stará garda“ celým svým životem dospěla a nyní se svolává k
poslednímu odporu. Heslo je stejné jako za mlada. VÁLKA JE VŮL!  

(rp,prvnizpravy.cz,foto:ps)

Ohodnotit příspěvek (5 / 1)
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Ohodnotit příspěvek :
     

Paní Procházkovou mám ráda, Lenku, ne tu druhou sluníčkářskou čůzu. Ten Hřib je fakt prašivka. Včera se nedalo na televizi dívat, natovské orgie s pnou parádou. Ty prezentované průzkumy jak Češi hodnotí natohordu jsou ovšem děsivé, nechápu. Ovšem potěšující bylo jaký byl nával na válečné štvanici, kterou vydávali za přednášku, krvavé Madly. To pro ní i ostatní fandy humanitárních bombiček musela být studená sprcha mluvit k poloprázdnému sálu.