Poslední dny Lenina: Kecalové, poslouchejte, rozzlobil se Josef Skála a dal na stůl fakta

Bývalý místopředseda KSČM, historik Josef Skála, nevěřícně sledoval, jakým způsobem dnes bylo připomínáno jedno historické výročí – 95 let od úmrtí Vladimíra Iljiče Lenina, prvního vůdce SSSR.
Zejména Jan Jandourek z Šafrova Fóra24.cz se prý vyznamenal.

Lenin zemřel před 95 lety. Dřív by se drala o slovo i smečka vrtichvostů. Dneska většina médií mlčí.
Web Forum24 nabízí i Leninův snímek……. S výrazem, který do očí vytesá těžká mrtvice.
To neštěstí potkalo i mraky jiných osobností. Fotkou, jak vypadali potom, je nezhovaďuje ani bulvární šmíra.

O tom, jak se „moc změnila v bezmoc“ – a Lenin „v zoufalství prosil o jed“ – je i článek Jana Jandourka.
Peklo, s nímž lídr ruské revoluce zápolil poslední roky života, podává vcelku pravdivě. Nesnesitelné bolesti hlavy Lenina přepadaly už za občanské války a cizí intervence. V květnu 1921 udeřila první mrtvice.
A po ní i několik dalších. Pokusy o návrat do aktivního života mívaly úspěch jen pár dní.
Tenhle boj Lenin prohrál. Nebylo mu ani čtyřiapadesát.

Právě tak, jak to píše Jandourek, je to i s „jedem“. Lenin měl krátký život v genech. Ateroskleróza sklátila v aktivním věku i jeho otce a bratra. Když začala svazovat ruce i jemu, byl to skutečně on sám, kdo se dožadoval prostředku, jímž by svá muka ukončil vlastní rukou.
Tím, po kom to chtěl, byl Stalin. Ten s tím seznámil vedení strany. Leninově žádosti nevyhovělo.
Nesporný fakt ctí i Jandourek. A to ho šlechtí.
Jiné zdroje se hemží horory……. O Stalinovi jako politické Maryše.

Ruská revoluce „otřásla světem“, řečeno s očitým americkým svědkem. Přežila jen s vypětím všech sil.
Poslední dny jejího lídra tak byly i o nástupcích tím víc. Tady už Jandourek tápe bludištěm profláknutých fabulí.
Spor v Leninově okolí se točil hlavně kolem dvou témat.
Zůstane země federací s dostatkem ústředních pravomocí a zdrojů? Nebo se vydá odstředivým atavismům?
Vyhraje politický realismus – a tedy plán radikální modernizace vlastní země?
Anebo amok „rrrrevolučních globalistů“, posedlých „vývozem revoluce“ kanóny a bodáky?

To druhé razila Trockého parta. Střet o azimut revoluce naštěstí prohrála. To dalo zemi šanci vyrůst v globální velmoc. Právě v době, kdy šlo o holé přežití i nám.
Wehrmacht se prošel Evropou jako skalpel máslem. Od Polska až po La Manche mu to netrvalo ani deset měsíců. Nacismu zlámal vaz až Sovětský svaz. Samoděržaví prohrálo i s Japonskem procitajícím z feudální tmy.
Gorbačov a Jelcin vršili jen samé debakly.

Nás před genocidou zachránila země založená Leninem. To hlavní, z čeho vyšel, věděl i Max Weber.
Ikona liberální sociologie, která je s marxismem na nože. Ruskem putoval už na prahu minulého století.
Bystré postřehy, které tam nasbíral, shrnul hutnou větou:
„Pro Rusko je na kapitalismus už příliš pozdě.“
Tady by, věděl už Weber, nadílel už jen své minusy. S následky mnohonásobně drastičtějšími, než kde nemrzne a rostou banány. Lenin byl lídrem revoluce, jež před tou pastí „utekla dopředu“.

Rusko ten průlom mezitím vzdalo. Přesněji jeho zkorumpované „elity“. S Leninem naložily hůř než feldkurát Katz se Svatou trojicí. Vydaly zemi galerce. HDP srazila o víc procent než Hitlerova vyhlazovací válka.
To dílo zkázy zmapoval Joseph Stiglitz, nositel Nobelovy ceny za ekonomii. A hlavní ekonom Světové banky, zrovna když Rusko mířilo ke dnu.

Kapitalismus na druhý pokus však není o mužicích s dřevěným rádlem.
„Rusko“– napsal ten samý Stiglitz – „bylo bohatou zemí. Tři čtvrti století komunismu sice zbavilo obyvatelstvo možností získávat zkušenosti v oblasti tržní ekonomiky. Dopřálo mu však vysokou úroveň vzdělání, zvláště v technických oborech, tak důležitých pro novou ekonomiku. Rusko bylo koneckonců první zemí, která vyslala člověka do vesmíru.“

Jaderné vyděrače drží v šachu dodnes. Mocenský poměr vrací do rovnováhy i v jiných oblastech.

„Deep state“ se dusí vzteky. Jandourka mámí vidiny, jimž ujel vlak.
Pod Leninovou tváří, raněnou paralýzou, tancuje kozáčka:

„Dobré je na tom smutném konci jen to, že máme před očima, jak se veliká moc mění v bezmoc.
To se mělo v dějinách SSSR a Ruska zopakovat ještě několikrát, ale stejně si z toho nikdo nebere žádné poučení. Jako vždycky.“

Otcem té mrákoty jsou jalová přání. Čeká je kaskáda překvapení.
Rusko se do bezvědomí, v němž je drželi Romanovci, už nevrátí. Hluboce pohrdá i Gorbačovem a Jelcinem.

Cizích Kecalů, kteří mu rozumějí jako koza petrželi, už má plné zuby.
A právě to je i v našem zájmu. Na tom nic nezmění ani orgie nevkusu nad tváří, raněnou paralýzou.
To z nich vane „bezmoc“, neschopná „poučení“…… „Jako vždycky.“

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Posledni-dny-Lenina-Kecalove-poslouchejte-rozzlobil-se-Josef-Skala-a-dal-na-stul-fakta-567698

sdíletj na

11 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
Editor
23. 1. 2019 18:40
Odpovědět  Janinna

Copak pinďourek, to je vůbec duševní gigant!

Editor
23. 1. 2019 23:05
Odpovědět  Janinna

komunisti navrhli zákon na ochranu češtiny v mediích, zejména na ČT a ČR. Jen počkej, zajíci, Nu, pogodi ! (Nebudu hledat abzuku a učit se jí. Stačilo maturita a 3x na vysoký. Na bukvy jsem pako.

Editor
24. 1. 2019 15:49
Odpovědět  Janinna

naopak, zdá. Je to na některé jedince dlouhý bič a malý dvorek 🙂

Editor
24. 1. 2019 20:47
Odpovědět  Janinna

Nemá to šanci projít, realisticky, Ústavní soud to shodí, stejně jako shodil tu stížnost proti hlasování a stejně, jako vrátil Madonu z Veveří, přestože byla státní od pozemkové reformy z roku 1921, protože ten kostel někdo zapoměl přepsat v katastru i s příslušnými pozemky, byl to kostel na panství, které připadly i s kostelem ke zbytkovému statku. Zapsal to až v 50 letech někdo, kdo našel lejstra v jiném kartonu v archivu. Katakomby s Burianem jsou v něčem dost realistické, totiž že v lejstrech byl vždycky bordel. Né nadarmo hodně archivářů neříká archiv, ale archlív nebo arcichlív.

Editor
24. 1. 2019 21:54
Odpovědět  Janinna

já na něj zapoměl, si to pustím pak. Kupodivu Rychetský byl jeden z těch, kteří chtěli průběh hlasování prohlásit za protiústavní a podepsal ten disent. Dokonce se tehdy vyslovil, že ten poměr hlasování ÚS není až tak přesvědčivý, že má být větší rozdíl. Bylo to o jeden hlas.