Politika, politika, politika.

Tam v lese je to jináč.
Proto se marně snažím hledat na netu cosi pozitivního. A hle!

https://pravyprostor.cz/pribeh-pana-taxikare/

Příběh o obyčejných lidech. Tklivá krása. Až srdce usedá. No ale v diskuzi pod se hned objeví placení zloději a už to tam musí rozdupávat. Prej ten příběh je starý hoax, či smyšlenka, anebo spam atd. Co na tom? Romeo a Julie je taky staletí známá šejkspírovka a PŘESTO se hraje pořád. Ovšem placení buzeranti z pražské kafilérky se cítí dobře VÝLUČNĚ v průvodu Prague Pride nepride.

Vzpomněl jsem si taky na jeden příběh, který jsem kdysi sestrojil na své blogy.
Tady je:
Hranice lidské duše.
Když sousedova jabloň nese jablka, úrodu sklízí soused. Ovšem nemusí to tak být, když větve jeho stromu visí nad náš pozemek. To potom s majetnickým klidem trháme “naše” jablka o duši a bez uzardění.
,,Netrhej mu to”
,,No co, vždyť podle zákona jsou jablka na naši straně naše.” A basta!!…
Ovšem v horách valašských je jeden kopec, po jehož vrstevnici vede jen POMYSLNÝ plot. Totiž nikdy tam žádný nestál. Ale majitelé obou pozemků dobře vědí kudy vede.
Na dolním pozemku roste jabloň a její větve přesahují na horní pozemek. Když začnou jablka padat, tak se pěkně skutálí k majiteli. Majitelé jsou dědek a babka. Kolem pětasedmdesáti let.
Jednou vidí horní majitel (nemajitel jabloně), že k němu do kopce leze babka s lavorem plným jablek.
,,Pozdrav pámbůh. Tu sem vám súsede donesla ty padavky, co sa skúlali k nám. Stejně patří vám.” sděluje babička zdola, trochu zadýchaná.
,,Mi? To snad né. Je to přece váš strom.” opáčí ochotou zmatený, horní soused.
,,To je jedno. Tu to máte a ten lavor mi potom vraťte.” řekne babička rázně, protože přece se tady do kopce nepachtila zbytečně.
,,Tak děkuju. A Jožka je doma?” řekne horní soused.
,,Je. Čučí na tú televizu.”
Zanedlouho slézá horní občan dolů s umytým lavórem a v kapse teplušky má zasunutou láhev slivovice.
,,Toš tady je ten lavór a tady nesu na revanš.” hlaholí zvesela horní soused.
,,Ale jaky revanš?” řekne dolní dědek, ale zároveň je šťastný, že se prolomilo horské ticho a tato nová společnost zajisté přinese trochu barev do monotónního horského života.
,,Napij sa a nemudruj.” řekne s úsměvem horní soused.
Tak pili, až z toho červenali. Mezitím uvařila babka bohatý oběd. Přece donesl slivovicu.
Když pojedli, horňák se ptá:,,A co máš s tím traktorem? Vždyť nemáš jak dosmýčiť dřevo na zimu. Já ti to zítra stáhnu svojím z lesa dólu a možeš řezať.”
,,To bys mi pomohl.” řekne se štěstím v duši děda………..
A tak se jejich vzájemná pomoc stupňovala a rozšiřovala postupně na jejich rodiny, na rodiny jejich rodin a vzdálených příbuzných, potom na okolní vesnice, městečka, města, velkoměsta, okresy, kraje, státy a nakonec na celý svět. A tak se stalo, že dobro zvítězilo.
Jak je to jednoduché, že?
Z obyčejné horské nakloněné roviny a lidské poctivosti vznikají kořeny něčeho, co je zřejmě opak chamtivosti.
Jaké je to podle Vás slovo?
(řečnická otázka samože.)

P.S. Joshi,…….když vlezu do adminu a překliknu na hlavní stránku, nelze mi vkládat komenty pod články. Je to jenom u mě, nebo v celém baráku?
Ale není to podstatné.