Pokud bych měl vystupovat v Bundestagu jako chlapec Kolja, tak bych…

Andrej Medvěděv, novinář VGTRK, vedoucí programu „Speciální zpravodaj“ na své stránce v sociální síti vydal svou verzi vystoupení v Bundestagu (Říšském Sněmu) v tom případě , pokud by on sám byl na místě školáka z Nového Urengoje Nikolaje Děsjatničenka.
„Facebook odstranil mnou vydanou zprávu. Kupodivu se vůbec nedivím. Zopakuji.

Pokud bych měl vystoupit v Bundestagu jako chlapec/ školák Kolja, tak bych pronesl prosím tato slova:
Vážení poslanci. Dnes jsem viděl zázrak. A ten zázrak se jmenuje Německo. Přijel jsem k vám a koukal na krásné ulice Berlína, na lidi, na unikátní památníky architektury (architektonické památky), a nyní stojím zde a dívám se na vás. A rozumím (chápu) že toto vše je zázrak. To, že vy všichni jste se narodili do tohoto světa a žijete v Německu.
Proč si to myslím?
Protože berouc v úvahu to, co vaši vojáci provedli (prováděli) u nás, na okupovaných územích, vojáci Rudé Armády měli plné (naprosté) morální právo zničit celý německý národ. Ponechat na místě Německa spálenou zemi, ruiny (trosky) a pouze odstavce v učebnicích by uváděly to, že kdysi byla (existovala) taková země (takový stát).
Nepochybně si vy sami nepamatujete všechny podrobnosti okupace, ale toho není ani zapotřebí.
Já vám pouze připomenu to, co vojáci Wehrmachtu a SS dělali se sovětskými dětmi. Stříleli je. Přímo před očima jejich rodičů. Nebo naopak, nejprve stříleli do táty či mámy, a potom do dětí. Vaši vojáci týrali děti. Děti upalovali zaživa. Posílali do koncentračních táborů. Tam jim odebírali krev pro sérum/ transfůze pro vaše vojáky. Děti týrali, trápili k smrti hladem. Děti k smrti trhali vaši němečtí ovčáci (vlčáci). Děti používali jako cvičné cíle/ figuríny. Děti bestiálně mučili/ týrali jen tak – prostě pro zábavu.
Nebo dva příklady pro vás.
Důstojníkovi Wehrmachtu překážel ve spánku malý chlapec- vzal jej tedy za nohu a roztříštil mu hlavu o roh kamen.
Vaši letci na stanici Lyčkovo rozbombardovali vlak kterým se pokoušeli odvézt do týlu (z fronty) děti – a poté se vaše letecká „esa“ cvičily na vyděšených dětětech, když je stříleli na rovném poli (zcela bez úkrytů). Bylo tam takto zavražděno dva tisíce dětí.
Už jenom za to, co jste prováděli s dětmi opakuji Rudá Armáda mohla zlikvidovat Německo se všemi jeho obyvateli. Měla naprosté (plné) morální právo. Ale neudělala to. Lituji-li toho já sám osobně? Nepochybně nikoliv. V hluboké úctě se skláním před ocelovou vůlí mých předků, kteří našli v sobě netušenou sílu, a nestali se stejnými bestiemi (lumpy) jakými byli vojáci Wehrmachtu.
Na sponách opasků německých vojáků byl nápis „Bůh je s námi“ („Gott mit uns.“). Ale oni byli zplozenci pekla a přinesli peklo do naší země.
Vojáci Rudé Armády byli komsomolci a komunisté – ale sovětští lidé se ukázali být většími Křesťany nežli obyvatelé svaté náboženské Evropy. A nemstili se (nezačali se mstít). Dokázali pochopit, že peklem peklo nejde porazit. Vy nás nemusíte prosit o odpuštění, neboť vy osobně nejste ničím vinni. Nemůžete nést zodpovědnost za své dědy a pradědy. A ostatně: odpouští toliko Bůh.
Ale já vám řeknu upřímně: pro mne Němci navždy budou cizím národem/ mimozemšťany. To ne proto že osobně vy by jste byli špatní. To ve mně uvnitř křičí bolest Wehrmachtem upálených dětí. A vám nezbude nežli přijmout fakt, že minimálně moje generace, pro které vzpomínky na válku to jsou vyznamenání dědečka, jeho jizvy, jeho frontoví kamarádi – vás bude takto vnímat. Co bude později osobně nevím.
Je možné, že po nás přijdou pokolení které vše zapomenou. A my sami jsme pro to zapomnění bohužel mnohé udělali, ale já věřím, že zdaleka ne vše bylo pro Rusko ztraceno.
My samozřejmě potřebujeme spolupráci.
Musíme spolupracovat – Rusové a Němci.
Musíme společně řešit mnohé problémy. Bojovat s ISIS a budovat (stavět) plynovody.
Ale vy musíte přijmout tento fakt: nikdy se nebudeme omlouvat za tuto naši Velkou vlasteneckou válku. A tím spíše za naše Vítězství. A tím spíše před vámi. K každém případě opakuji moje generace.
Protože my jsme tehdy nezachránili jen sebe samé.
My jsme také zachránili vás před vámi samotnými.
A já nakonec opravdu nevím, co je důležitější.

P.S. Ostatně doporučuji těm kdo souhlasí tento text okopírovat. Protože já jsem nyní na 30 dní „zabanován“, a jak je mi jasné, mohou i toto mé vyjádření vymazat.
No a pokud už je zde taková možnost: rozšiřujte text dále sami. Vy všichni kdo to pokládáte za potřebné.“

Autor. Andrej Medvěděv, novinář VGTRK

Medvěděv Andrej Andrejevič – Moskvan, absolvoval fakultu žuralistiky Moskevské státní univerzity (MGU). Známý novinář a publicista (korespondent), politický pozorovatel (komentátor) televizního kanálu „Rossija 1“. Je autorem jednoho z nejznámějších a nejpopulárnějších filmů „Projekt Ukrajina“ a je také autor knihy „Skutečná (Opravdová) historie Ruského a Ukrajinského národa“.
Jako novinář zpráv (zpravodaj) pobýval v řadě krizových/ nebezpečných míst.Je vedoucím programu „Medvědí koutek“ na radiostanici “Zprávy FM“. Jednou z jeho nejlepších, nejzajímavějších prací je dokumentární film „Velká hra“. V tomto filmu vystupují politikové a diplomaté, současní historikové a experti.

zdroj

https://1url.cz/uKWK9

0 0 hlasy
Ohodnotit příspěvek