Ombucmáňa konči. Chybět mi nebude.

Když byl vytvořeny uřad ombucmena, nikdo moc netušil, k čemu to je dobre. Jeho šef, doktor Motejl, ovšem dokazal ziskat respekt tomuto uřadu. Aji lidi ziskali pocit, že je tu kdosik, kdo se jich zastane proti uřednim prasarnam.

Bohužel, nedluho po Motejlovi nastupila ombucmáňa a veškery respekt k uřadu šla do hajzlu. Celoživotni aktyvistka fčil z funkce odchaza a z jejiho uřadu zustava kysely pocit.

Co tež chcete od někoho, kdo buzeruje vlastni spoluobčany posilanim tajnych agentu, podporuje nošeni hlav omotanych hadrama na školach, misto aby prosazovala rovnost všech, prosazovala pozityvni dysgryminaci. Jenže dyzgriminace je furt enem dyzgriminace, tajak dyktatura dělnicke třidy je furt enem dyktatura.

Vysledkem jeji činnosti je zmateni pojmu, kdy už nikdo nevi, co može a co ne. Když nechcete mět v podniku Cygana, budete potrestani. Když nechcete mět v podniku Rusa, nic se neděje. A když nechcete v podniku děcka, bo tam chcete mět klid, zas dostanete pokutu. Cyp aby se v tym vyznal.

Uřadu věřilo za předchozich ombucmanu až 83% lidi.

Za ombucmáni klesla duvěra až na 50%. Neni se čemu divit. Je třeba ji ale přiznat, že posledni dva roky duvěra v uřad pomalu rostla. Asi se lidi už těšili, že brzo odejde.

Odchazi směšna figurka, tajak kdysik Džamila. Par jejich tehdejšich směšnych napadu je tady:

– Sodovka bude levnějši jak pivo

– Vino bude mět odstrašujici nalepky

– Zakaz dat děckovi na zadek

– Karel a Franta budu moct vychovavat děcka

– 30% bab do vedeni firem

– Označkovani těhotnych

– Volebni pravo pro šestnactilete smrady

Hrozne je, že nic z tehdejši agendy nezmizelo, akorat je všecko ještě realnějši, než tenkrat.

Tuž po Motejlovi nastupi nove zviřatko, Křeček. Snad dokaže navratit uřadu puvodni važnost.

Pokud teda vydrži tlak fašizujicich spolku a pravdolaskařskych jedincu, keři už vyskakuju. Maju plnu hubu demogracyje do teho okamžiku, kdy nevyhraje jejich kandydat. Bo pak su schopni opakovat volby tak dluho, dokud ten jejich nakonec nevyhraje.

Nebo su schopni hulakat po ulicach. Tuž, co by ne? Je demogracyja, maju na to pravo. Ale od demogratyckych akci to neni daleko k natlakovym aktyvitam. Oboji se už naučili.

A jak je to daleko od natlakovym aktyvitam k nasili?

Ladislav Větvička, hlasatel Mlade Fronty Fčil

Zdroj: https://vetvicka.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=745511

sdíletj na