Nesrovnatelná srovnatelnost.

Někdo někde řekl něco, jakoby moudrost. Týká se to těch, co si říkají spisovatelé.
Obyčejný život, obyčejné příběhy. Dobrodružný život, dobrodružné příběhy.

Nejsem spisovatel, ale zkusil jsem něco, v čem bych si kompenzoval psaní o „dobrodružství“ v obyčejném životě.
Jako třeba u kolumbova vejce, nebo gordického uzlu.
Prostě použít přímost, sílu, levnotu, účelnost.
Prostě jak říkávala moje slezská babička: ..“něsrať se s tym.“

Viděl jsem jakýsi film „Testament mládí“. O mladých přátelích před první světovou. Holka a tři kluci. Studenti Oxfordu.
Pak přišla válka a kluci narukovali z vlastní prestiže. Anglický venkov 1914.
Pak záběry z bojiště ve Francii, dopisy, stress, utržkovité vzpomínky na to, jak bylo doma. A tady na frontě všude jen bahno, bahno a občas i bláto. Všude, všude. Fronta, zákopová válka.
A pak to přišlo. Smrt, zranění, úřední telegramy, pláč, smutek pozůstalých.
A to děvče se rozhodlo, že opustí Oxford a půjde na frontu, jako zdravotní sestra. V té Francii se dostala i do polního lazaretu, kde ošetřovali nepřítele. Čili německé vojáky. Bez noh, bez ruk, osleplí, zkrvavení a umírající.
Ona jediná uměla německy, tak i proti vůli ostatního personálu utěšovala germány v posledním tažení. (kde všude vy kurwy Vandalské jste ještě nebyli?)
Tisíce těžce raněných seřazených na nosítkách, jako ulovená zvěř při mysliveckém halali. Venku v blátě a dešti. Co my o tom můžeme vědět? Nic!!
Ovšem to si mysleli i oni, než to začalo. Kdoví, ale asi bychom to taky „zvládli“. My kozáci.

Mj. nakonec zůstala z těch čtyř kamarádu ona sama. Děvčica nebohá.

A teď ta asociace z mým „dobrodružným“ životem.
Zakládal jsem ořechovici a tak skoro všechno kolem chalupy bylo od ní upatlané. Stoly, nádobí, kliky a prostě všude samé fleky, jako od černého piva. Párkrát jsem náhle „z ničeho nic“ usnul při práci a probudil se nad ránem u zářícího noťasu a ihned šel vypít acylpyrin.
Pak ranní kafe a taky trochu tabáku. Na rozšíření cév.
To ráno sedím a čumím na bojiště pod baldachýnem a na stole vidím takovou nějakou línou mouchu. Ohnal jsem se po ní, ale ona spokojeně lozila po stole dál. Asi slepá. Tak ještě jednou. A opět nic. Takových much jsem napočítal postupně šest.
O chvíli později mi přistála vedle štamprle vosa. A to přímo na záda. BEECH!! To už jsem začal něco tušit. Sousedovic slepica neskonale drzá se plantala pod lávkou a kdákala něco jako „TOP TOP TOÓÓP NULA DEVĚT!!“ a ani jejich kocour neutek, když jsem po něm mrštil kamínek. Všude samá zvířecí apatie.
Ona to ta fauna z těch stolů zřejmě celou noc sála, nasávala, odsávala, olizovala, chlemstala atp. takže se hromadně ožrala. Do němoty. A tak jsem si pomyslel polohlasem: Holky pozor, tady nejste někde u Verdunu. Tady jste na ruské frontě! Jedině ta má svůj účel a význam.

https://img.cncenter.cz/img/18/new_article/3877911-img-ferda-mravenec-musite-vedet-stavba-zeleznice-v5.jpg?v=5

Takže Vás „všechny“ zdravím z fronty.
Dobrodružný život, dobrodružné příběhy.
Mám Vás rád.
Sm*

0 0 hlasy
Ohodnotit příspěvek

sdíletj na

0 0 hlasy
Ohodnotit příspěvek
7 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Zpětná vazba
Zobrazit všechny komentáře
Administrátor
3. 9. 2018 18:10

Ahoj parde…..dobrý, dobrý, pěkně ty. Tak konečně hotovo? Pobavíš a nejen sebe;) Hele, podle absence, musíš mít hodně velkej sklep nebo bude tuze dlouhá a krutá zima. Díky, že jsi nám sem sice jen tak telegraficky napsal jeden den, (statní tedy musely být v podobném duchu;)), ale za nás za všechny dva, jsi nás písáním potěšil. Jo, vždycky to vyloudí úsměv, jak jinak. Já jsem vořechovku poprvé zkusil (ač to zní divně, na rehabilitaci) Onehdá mě na škole poslal doktor na rehábko, na elektro, že musím. Měl na rehábku praxi, ale on věděl, že já všechno bojkotoval a mě nakonec navnadil a já šel.

Doktor, ale viděl, že mě to tam zrovna neoslovilo a takšel na to překvápko a votevřel jednu tu lékařskou bílou almaru a vyndal právě tu domácí vořechovku a pospolu sme si ji nalili do krku, pak druhou (štamprli,..na třetí, povídá, hele, když dorazíš pokaždý, co sem ti tam namaloval, tak dáme,…tak jsem tenkrá absolvoval všechny plánovaný rehábka a nevím, proč by to tak nemohlo fungovat i dneska;) Vod tý doby už sem jí nikdy nepil:(,…ale psala, že sem na ni nezapomněl.

Editor
3. 9. 2018 20:42
Odpovědět  josh-xy

Ahoj Joshi, také mě tou "hromadnou pijatikou" vší možný havěti pobavil, i když? ta asociace ve svém důsledku….asi to nemyslel jako vtip.
Podle popisu a času hádám, že se jedná o hektolitry ořechovice, smrťák nejspíš netroškaří:))
Přiznávám bez mučení, že jsem ji nikdy nepila.
A už se zase nebaví, nebo jak? 

U tebe koukám, že ten doktor tě vlastně utáhl na ořechovici, dobrá rehabilitacemail
 

Administrátor
3. 9. 2018 21:12
Odpovědět  Janinna

Nebaví, nebaví,…možná ji testuje se sousedy;)
No, doktor byl opravdu kousek, věděl jak na mě a měl i příležitost sám si sosnout;)

Editor
3. 9. 2018 21:48

Jo, někdy se poštěstí a s Joshem se nemineme, ale jinak, jak je to kde s komenty moc v obraze nejsem ale to bude tím, že brouzdání moc nestíhám. 
Pořád je co dělat a když je chvilka, nestíhám si ani přečíst to co mě zajímá. Už jsem konečně "dolouskala" perfektně zpracovanou práci o Hadích valech, někdy o tom možná napíšu, jestli bude příležitost.

A včera do noci jsem si dávala dohromady odkud vlastně se vzal Kostěj Nesmrtelný…..miluji pohádky:)) určitě to byl Hermanarich, ta alegorie tam bije do očí:
„Na ostrově uprostřed moře je vysoký starý dub, v horní části větví dubu (někdy se říká v kořenech dubu) je kamenná truhla, v truhle je zajíc, v zajíci kachna, v kachně vejce a ve vejci jehla. Na konci jehly je smrt Kostěje“. 
…..Dub je Krym když se díváte od severu k jihu, kamenná truhla je pevnost Panticapea…… a víc už neřeknu, možná vám někdy napíšu zajímavou pohádku:))
A ty na mě s nějakým ACcool

Hele, hele, tak to už je špatný, když i místo krásných ženskejch máš před očima švestkycoolcool

Editor
3. 9. 2018 22:54
Odpovědět  Janinna

Ach, Puškin:)) a jeho jinotaje. Ale těsně vedle, to není to o čem píšu.

Ruslan a Ludmila je z období kolem roku 1000, já píšu o mnohem dřívější době – kolem roku 400.

„On z nebe hvězdy sráží,
když hvízdne, lunou zatřese,
leč ZÁKON ČASU úklad maří
a jeho moci vyhne se“

(A.S.Puškin – Ruslan a Ludmila)

Editor
3. 9. 2018 23:14
Odpovědět  Janinna

To o čem mluvím líčí slavnou bitvu Bajana a Slavena (v našich končinách ho z nějakého důvodu neustále nazýváme Attila)

Dub – to je samotný ostrov Krym (při pohledu ze severu na jih). 
V horní části větví kamenná truhla  – to je silně opevněné město, pevnost Pantikapaion (Panticapaeum) – ve své době světové centrum obchodu s otroky, pohádkově bohatnoucí díky tomuto svinstvu. 
Zajíc – to jsou obyvatelé města. 
Kachna – to je kupecké, obchodní společenství s loděmi, které je schopné uniknout v případě obléhání města, vyplout na moře. 
Vejce – to je uzavřená komunita „cizinců“, otrokářů, z kmene bývalých egyptských otroků. 
A jehla – to jsou „starší“ = „hlava“ toho společenství, rabinát a žrečestvo – kněží (vykopávky pantikapaioského necropolis, pohřebiště, a tam – kostlivec s dlouhou lebkou, stejně jako na freskách egyptských faraonů a žreců…)

Právě z tohoto centra se řídila říše Hermanareha, právě v tom byla jeho životní síla…
A právě to je to tajemství, které odhalili Bajan a Slaven, ….. nezaútočili přes Don, kde je čekali nespočetné Koščejovy roty, ale přes Kerčskou úžinu prorazili na Krym, blokovali (obléhali) Pantikapai částí vojáků, a hlavními silami udeřili do týlu Gótů

atakdále:)

Dědouch
5. 9. 2018 11:42

Ahojte všichni. 

Taky v podstatě rehabilituju, jen trochu jinak. Po prázdninové smršti (vlastně už během ní), jsem rozhašený trochu víc, než jsem zvyklý. Svůj rybník, mám po deseti letech "práce" v pražském divadle vypitý a tak to holt řeším jednoletou bylinou, která je trnem v oku farmaceutické loby…

Díky za články, i debaty, které pobaví.

P. S. Janino, někdy přemýšlím, nejsi-li robot. Máš kadenci vkládání článků, blížící se samopalu vz. 23 a to běžný člověk nedá.indecision   mail