Nemožnost srovnávat..

….když není času na VAŘENÍ (…WA!!), a ček musí oblítat nákupy stavebnin, součástek pro vodovod, do auta, na opravy havlizmem zmršených svítilen, zástrček, přístrojů a vercajků, když se příjemné flákání po chlapských kvelbech promění v lenoru, pak se rozhodne, že se dnes nebude vařit u ohniště, ani v remosce, ale zajde se do bufetu s tácky na nějaký oběd. Kolikrát jsem se tam už „spálil“. Ale lenora a hlad jsou silnější.
Čučím s táckem v ruce na seznam jídel za pultem a kombinuju v myšlenkách na co mám asi chuť. Co si jako dám. Kolikrát jsem už tam vykřikl, že tady už nikdy nezajdu, ikdybych měl chcípnout hlady. Většina jídel tam je vázaná na kysané zelí. Tady vaří určitě nějaký robot, zřejmě bývalý sochař, nebo absolvent nějakých sociálních věd. Zelí svou chutí prozrazuje, jak asi „kuchař“ postupuje. Sáček se zelím zřejmě vcelku vrazí do mikrovlnky a po zapnutí čeká, až vybouchne. Pak to seškrábe na váš talíř, přidá protitankové knedlíky a opatrně, když se nikdo nedívá, tam naloží pár miligramů hužvy z prasete. No a vysune to přes malé okýnko do prostoru jídelny. Jiný robot, pohlavím tlusté ženské, bývalé prodavačky v NARPĚ, ho znuděně uchopí, palec vnoří do zelí a zahučí mezi hladové: „..jeden moravský vrabec!!“
Dal jsem si smažený řízek s bramborem a máslo s pažitkou navrch. Párkrát se jim to tady povedlo.
Sednu a láduju do hlavy.
Fronta u pultu se nezmenšuje, protože je čas oběda a čisté tácky a příbory jenom lomozí. Ti v řadě pozorně sledují ty, kteří už sedí a jedí. Pak v řadě zakládají kominternu a radí se, co si dají. No a pak se baví. Jsou to většinou sluníčkáři, kteří v okolních horách budou chránit africké jedovaté hady, mouchy tse-tse, kultúry beri beri a jinou faunu, nezbytnou pro Beskydy. Moje Beskydy!!
Jejich řeč je mi celkem povědomá. Asi čeština. Ta čeština, kterou tady zmíňoval onehda Josh v komentářích k článku se Zemanem.

Je mi Putna, když někdo mluví v nařečích československé kotliny, naopak jsem tomu rád, že to furt je. Ale to co jsem vlastně zanedbal postupnou nekomunikaci s okolím, to je na mě moc.
Když už seděli a bezmyšlenkovitě jedli, nikdo se nepozastavoval chutí. Proč by taky? Nikdy nejedli jídlo. JÍÍÍDLO!!
A jak se tak společně bavili, postupně všechno sežrali. Tak pro tyto lidi se dneska v jídelnách vaří.
My totiž můžeme srovnávat. Naše babky, tátové i mámy nám vařili s láskou a učili nás, co je to chuť k jídlu.

Ale to mluvíme o jídle. Jen o jídle.
Ale co taková možnost oprav pokažených věcí, jako je sekačka, kosa, srp,…a KLADIVO …WA?!!
A co takový zeměpis, dějepis, přírodopis?
O politice ani nemluvím, protože stačí se podívat na narkomany ve sněmovně všech bordelů světa.

A tak jsem Vás přišel pozdravit ze závějí spadaného listí a větrem ve „vlasech“ a s láskou ke všemu, co miluju.
Sm*

P.S. jestli to jde, hoďte mi sem někdo „hvězdičky“ a nějaký obrázek nad článkem. Hurááá!!
P.S. díky.

nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na

Visitor Rating: 5 Stars

Anonymní jméno komentáře

Visitor Rating: 5 Stars

Visitor Rating: 5 Stars

Už máš hvězdiček jak mákumail Ahoj:) jak se pořád máš? …. apetit je koukám v pořádkucool

A obrázek jsi zvládl sám:), chtěla jsem ti tam dát třebaindecision …tenhle:

Před lety se něco podobného stalo mému vnukovi, když jsme jeli z lyží a zastavili se v pizzerii. Nóbl podnik, nový, hypermoder. Potřeboval na záchod a jak tam seděl dlouho, tak mu zhaslo světlo a byl tam chudák asi 20 minut a děsně se bál. Nikoho nás to nenapadlo, až mi bylo podivné, že tak dlouho nejde, tak jsem se šel podívat, kde je problém. Sice je PIR čidlo dobrý vynález, ale někdy se fakt nepovede.

Anonymní jméno komentáře

Visitor Rating: 2 Stars